Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Dorazilo usnesení odvolacího soudu v případu lehčí zločinecké skupiny RWU. Napsáno je lehkým perem, stručně a zcela nekompromisně: ze skutkové věty vůbec není zřejmé, jakým konkrétním jednáním se měly bývalé obviněné dopouštět zločinů, z nichž byly obžalobou viněny – tedy to, co je nám i většině našich čtenářů jasné od samotného, pět a půl roku vzdáleného, počátku.

Všem čtyřem nevinným klientkám blahopřejeme; stejně jako Daniele Š., která sice klientkou není, avšak je to veskrze milá, sympathická a nespolupracující obviněná. Dvěma členkám této lehčí zločinecké skupiny, jež se doznaly a jejichž trestní stíhání bylo po uhrazení částky 10, resp. 20 tisíc korun výpalného podmíněně zastaveno, posíláme dlouhý nos.

Druhá zločinecká skupina dosud hlavní líčení nepodstoupila; to začíná až 29. listopadu, a to s jinou soudkyní a zvlášť pečlivě vybranými nestrannými a nezaujatými přísedícími, přímo z neziskovky.
Proti rozsudku v případu preventivní detence při Prague Pride v r. 2014 se všech sedm neúspěšných žalobců odvolalo.

Dnes, v poslední den lhůty, jsme se odvolali proti rozsudku ve věci sporu s Českou republikou za loňský projev předsedy Senátu Milana Štěcha.

Máme tu rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým soud efektivně v celém rozsahu zamítl žalobu, jíž David Navara – podle našeho názoru šikanosně – brojil proti tomu, že jeho podoba byla použita ve zpravodajském bulletinu vydavatele Hitlerových projevů, společnosti guidemedia etc, s. r. o.

S rozsudkem, jak jsme již předeslali, souhlasíme, přesto se domníváme, že i podmínky aplikace zpravodajské licence na využití Navarovy podoby byly splněny. Krajský soud argumentuje zcela nepřiléhavou judikaturou, jež se týká záměrného využívání podoby veřejně známé osobnosti, tedy parasitování na její popularitě. Nic takového guidemedia nečinila, Navaru zachytila bez jakékoli bližší identifikace jakožto muže s odznáčkem, přičemž právo šířit informace svědčí přímo z listiny každému, nejen zpravodajským mediím a nejen fysickým osobám. Přestože komunikace byla svým zaměřením marketingové (nebo, chcete-li, P.R.) povahy, jest nezadatelným právem trestně stíhané společnosti přiměřeně informovat o svém stíhání, stejně jako o stíhání svých společníků a spolupracovníka, na vlastním webu, přičemž to, že hlavní líčení bylo pojato jako marketingová akce, spojená v jednom případě i s autogramiádou, nemění ničeho na faktu, že to byl stát a nikoli žalovaná, kdo tuto marketingovou akci incioval (a kdo její náklady vposledku ponese) a tím spíš svědčí žalované právo dovolávat se veřejné podpory mj. i prostřednictvím propagačního videa.

Šanci žalobce v případném dovolacím řízení hodnotíme střízlivě jako zcela marginální; na tomto rozsudku není co opravovat, a když, tak jen ve prospěch žalované.

Čistě technicky, náhrada nákladů za návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu úspěšné žalované nepřísluší, neboť o těchto nákladech se rozhoduje zvlášť (§ 174a odst. 8 in fine SoudZ), arci přiznána jí naopak měla být náhrada za účast advokáta při jednání s mediátorem, protože mediaci nařídil soud a právní pomoc při tomto jednání představuje výdaj účelně vynaložený k hájení ohroženého práva žalované společnosti. Úvahy, že jde o povinnost, již žalovaná nemohla vykonat jinak než osobně, působí dosti nekompetentně s ohledem na skutečnost, že jde o právnickou osobu, která jinak než prostřednictvím ji zastupující osoby fysické – ať jednatele, prokuristy nebo zmocněnce ad hoc – ani jednat nemůže; to ovšem není rozhodné, kriteriem je účelnost právního zastoupení, a ta je tu nezpochybnitelná.
Policie pomáhá a chrání.
Foto: Petr Zewlakk Vrabec.
Návštěva Pořízkova paláce v Brně je vždy zážitek: jak jsme na místě samém seznali, onen zázrak moderní architektury a mistrovské dílo českých hlav a rukou z větší části stále stojí, a dokonce uvnitř fungují dva výtahy ze čtyř, stejně jako eskalátory (což prý, dle tvrzení místních, nebývá pravidlem). Ve čtvrtek se v řečeném domě hrůzy konalo představení, které si nechat ujít by byla obrovská škoda: v trestní věci Štěpána Reicha vypovídal poškozený policista Jan Vyvial (násilník na snímku).

Přiblížiti váženému čtenáři svědkovy intelektuální předpoklady si arci netroufáme, v obavě, že bychom to nesvedli, aniž bychom se dopustili vážné urážky houpacích koní, případně nedůvodně osočili tykve; shrňme tedy, že pan Vyvial je konstituce mentálně křehčí, kteréžto disposice jsou ovšem bohatě vyváženy jím samotným zdůrazňovaným speciálním policejním výcvikem. Jeho plody, jak víme, tento policista projevil v roli provokatéra na 1. máje, kdy, jak dnes vypověděl, používal vůči demonstrantům hmaty a chvaty sebeobrany, a to s takovou vehemencí, že musel být dalšími policisty zpacifikován. Pro přiblížení svědkova intelektuálního ustrojení snad postačí uvést, že když měl odpovídat na otázky obhájce, pravil, že odmítá, aby si nezpůsobil nebezpečí trestního stíhání, a názor změnil až poté, co být soudcem upozorněn, že takový postoj se jaksi neslučuje s jeho tvrzeným postavením poškozeného.

Hlavní líčení probíhalo za přítomnosti lethargické státní zástupkyně, která si povinnost dokazovat vinu obžalovaného vyvěrající z ustanovení § 2 odst. 5 TrŘ vyložila tak, že si soudu stěžovala na obžalovaného, an se během výslechu smál, jinak byla zcela pasivní a ponechala vše na soudci Josefu Tatíčkovi. Ačkoli na tomto blogu nechválíme soudce často, zde by bylo nespravedlivým nekonstatovat, že jeho dosavadní výkon se nám jeví jako vrcholně kompetentní. Soudce přesně znal obsah spisu, včetně videí, incident zachycujících, a dokázal svědka, jemuž byla videa předestřena, několikrát přistihnout při lži.

Jak pravil básník, bylo to překrásné a bylo toho dost: pokračování 7. listopadu ve 13.15 hod., kdy by snad již mohl být vyhlášen rozsudek. Soud hodlá vyslechnout ještě na konfliktu zúčastněného člena antikonfliktního teamu (to je ten muž s kšiltovkou a služebním číslem 316060), který, aby obžalovaného usvědčil, by musel vypovědět, že slyšel, jak Vyvial volá na obžalovaného Policie! – což neslyšel nikdo – a viděl, jak jej poté obžalovaný udeřil do obličeje – což se nestalo a na videích je to jasně patrné – a jeho zásah proti Vyvialovi byl toliko snahou mírnit kolegovu služební horlivost, načež by soud, uplatniv zásadu, že pokud se rozchází výpověď policisty a videozáznam, lže video, jedině mohl dát obžalobě za pravdu.

Akutalisováno.

Aby si čtenáři mohli učinit nezaujatý obrázek o povaze Vyvialova policejního zákroku a o tom, jak situaci následně popsal, zveřejňujeme úřední záznam o jeho výpovědi, kterou učinil bezprostředně po akci, v konfrontaci s videozáznamy, jež to samé zachycují; poškozený Jan Vyvial je ten muž v černém oblečení, na počátku ve slunečních brýlích se světlou obrubou, později bez nich – poprvé se objevuje v čase 0:53, obviněný je štíhlý muž s tmavými vlasy v oranžovém tričku a slunečních brýlích se zelenými skly a je poprvé v záběru v čase 0:06.



Na dalším videu již oba aktery poznáte:



A kdybyste se chtěli pobavit, takto vyhodnotila situaci GIBS (obsahově identický dokument obdržel i další oznamovatel, Štěpán Reich); vše bylo podle zákona, chudáček Vyvial se jen bránil: nebyly zaznamenány žádné excesy a veškeré použití donucovacích prostředků bylo vyhodnoceno jak[o] oprávněné a přiměřené dle ust. § 53 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Tak tomu říkám policejní inspekce ostrá jako břitva!

Podkategorie