Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Na sociální síti vznikla debata o Jaroslavu Fenykovi, soudci Ústavního soudu a bývalém vojenském prokurátoru a předlistopadovém členu komunistické strany. Kdosi se jej pokoušel v souvislosti s dnešním nálezem hájit, já jsem arci opačného názoru.

Problém nevidím ani tak v tom, že u Ústavního soudu – avšak zdaleka nejen tam – působí osoby s hluboce narušenou mravní integritou, ale že už to nikomu ani nepřijde divné. Jako bychom všichni resignovali na to, že každý soudce by měl být pro zbytek společnosti etalonem morálních kvalit, a trpně se smířili s tím, čím nás stát v tomto směru vybavil, přičemž se najdou i tací, kteří budou současný stav hájit jako jediný možný, s odůvodněním, že devastace poměrů v předlistopadovém období žádnou jinou volbu než převzít komunistickou mocí zkorumpované prokurátory a soudce neumožňovala. Ti pak zhusta obviňují každého, kdo trvá na nutnosti těchto osob se zbavit, z fundamentalismu.

Taková úvaha je však zcela zásadně vadná, a blíží se tvrzení, že když máme v hrnci připálený pokrm, je lepší do něj přisypat sůl a koření, zamíchat a tvářit se, že nám chutná, než ho vylít a začít s vařením znovu. Ušetříme si, pravda, něco práce, ale chutnou večeři takto rozhodně nezískáme; odpornou pachuť připáleného jídla pak budeme v ústech cítit ještě několik dalších hodin.

Jsme tu na právně-extremistické půdě, a můžeme si tedy se vší jednoznačností říct: lidé jako Jaroslav Fenyk jsou morální trosky, které do taláru nepatří a nikdy do něj patřit nebudou. Fenykovo lidské selhání není takového druhu, že by se dalo prominout nebo promlčet: co udělal, je a vždy zůstane neomluvitelné. Nechť se soudruh prokurátor živí jako advokát, dokáže-li to, ale – proboha! – copak má někdo takový morální právo soudit druhé!?

Ke kuriosní situaci došlo ve věci ústavní stížnosti Adriana Portmanna, švýcarského historika, jenž se před několika lety – neúspěšně – ucházel o post ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Obecné soudy rozhodly, že neúspěšnému uchazeči v takovém řízení nesvědčí aktivní žalobní legitimace, a případ doputoval k Ústavnímu soudu, kde byl jako soudci zpravodaji přidělen právě J. Fenykovi. Nezůstalo však při tom, další soudcem v tomto senátu je Jan Filip, další předlistopadový výtečník, komunista, jak se mezi lidem říkává, až na půdu, a někdejší předseda fakultního výboru KSČ, tedy typický karierista, jemuž jsou pojmy jako morálka bytostně cizí. A. Portmann proti oběma vznesl námitku podjatosti, v níž argumentoval, že tito kdysi vysoce postavení komunisté nemohou přece rozhodovat o tom, jak má být obsazeno ředitelské místo v ústavu, jenž by měl šetřit jejich vlastní zločiny, a světe div se – už přes půl roku se nic neděje, námitka se patrně ztratila někde v podatelně. Jeho případ usnul tvrdým spánkem a nejeví známky, že by se měl kdy probudit.

To svědčí o jediném: každý, od předsedy Rychetského po poslední zapisovatelku, si dobře uvědomuje, jaký je skutečný stav věci, totiž že námitka podjatosti je důvodná nejen v tomto konkrétním řízení, ale byla by důvodná obecně; tito morální ztroskotanci nejsou oprávněni rozhodovat o druhých, a už vůbec ne o základních právech, k jejichž ochraně je Ústavní soud eminentně povolán. Stejně dobře bychom mohli soudit zločince porotou složenou z osob, které se v minulosti trestného činu dopustily, nebo, pokud jde o civilní soudnictví, nechat rozhodovat majetkové spory ty, kteří byli sami shledáni vinnými podvodem.

Jak známo, v řízení u Ústavního soudu nemohou účastníci brojit proti průtahům ani stížnostmi, ani návrhem na určení lhůty, a tak nezbývá než trpně vyčkávat. A vlastně – ani se není na co těšit. Jiný senát rozhodne, že Fenyk a Filip jsou těmi nejmorálnějšími lidmi, kteří kdy kráčeli po této zemi, a stěžovatel se dopustil hrubé urážky jejich majestátu, jestliže si o jejich velikosti a morálních kvalitách dovolil pochybovat. Je to jako se vším v této společnosti: že král je nahý, se nesmí u českého soudu vyslovit, a u toho ústavního už tuplem ne.

Konečně byla doručena obžaloba za ediční činnost Adama B. Bartoše, a bylo nařízeno hlavní líčení. Obžalovaný prý předstíral, podsouval, předkládal, čímž vyvolával a upevňoval, dále přisuzoval, poukazoval, tvrdil, zpochybňoval, vyvracel, vydal, nabízel a presentoval, a tím hanobil, podněcoval, popíral, zpochybňoval, schvaloval a snažil se ospravedlnit. Je toho hodně, pravil by dozajista na tomto místě dobrý voják Švejk, tak jako na pražském policejním ředitelství, a dodal by: Všeho moc škodí. A pak by pronesl výklad o tom, že přísnost musí bejt, protože když sloužil na vojně…

Mám rád tyhle Galkové obžaloby. Připomínají mi dobu, kdy jsem, coby ne již robě, spíš rozum ledva pobravší jinoch, sledoval v televisi pořady vyráběné branně-bezpečnostní redakcí, třeba o tom, jak se podařilo vypátrat dodávku pašující odkudsi z Belgie plno závadové literatury, včetně takových nechutností jako Tigridovo Svědectví, anebo jak soudruzi z pohraniční stráže s nasazením vlastního života a s nemalými materiálními výdaji ve formě spotřebované munice zadrželi na hranicích tábora míru a socialismu narušitele, který arci nenarušoval ani tak onen tábor, nýbrž se, marně, pokoušel z něj utéct. Nikdy se to přirozeně nepodařilo, to dá rozum, o tom by v Majáku nevysílali.

ABB se ovšem hodlá bránit, a například bude trvat na tom, aby soud všech sedm knižních titulů, za jejichž vydání je obžalován, stránku po stránce přečetl: jinak si nelze učinit představu, co obsahují, a protože státní zástupkyně žádné závadové pasáže neoznačila, nelze než trvat na jejich provedení formou listinného důkazu.

Myslím, že se Obvodní soud pro Prahu 1 má na co těšit!
Letošní výroční členská schůze našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsaného spolku, se uskuteční na stejném místě jako loni a její jednání bude opět veřejné.

K disposici je rovněž (neradostná) výroční zpráva o naší činnosti.

Všichni jste srdečně zváni!
Po více než čtyřech měsících byl doručen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, jímž senát Márie Petrovkové zprostil pět obžalovaných příznivkyň někdejšího hnutí Resistance Women Unity v plném rozsahu obžaloby.

Je to arci nanejvýš tristní četba. Místo, aby senát posoudil žalované jednání ve světle ústavně chráněné svobody projevu, do níž lze zasáhnout jen za zcela výjimečných, Listinou vyjmenovaných okolností, bádá nad otázkou, kdo přesně ohnul plastovému panáčkovi na dětském dnu ručičku nebo zda je dostatečně společensky nebezpečné, jestliže se obžalovaná nebránila, když jiná osoba na společné fotografii zvedla pravici. A fakt, že znalecký posudek zpracovali plzeňští rychnoznalci z téhož akademického pracoviště, na němž působí poškozená Věra Tydlitátová, soud raději zamlčel, tváře se, že obhajoba nic podobného ani nenamítla (ač ta tak učinila důrazně a nejméně dvakrát).

Nežijeme ve svobodné zemi, a soudkyně Márie Petrovková přes veškerou snahu svým rozsudkem tuto svobodu dále oklešťuje. Na Osla měsíce její rozsudek asi není, pocity z něj jsou ovšem výrazně nepříjemné: bohužel, soudnictví v této zemi je dosud ve všech svých aspektech totalitní, bolševické a základními principy demokracie nepolíbené.
Rozšiřovanec D. Navara na dlažbě.
Rozšiřovatel: Brněnský deník
Aniž bychom museli ctěné čtenáře zatěžovat podrobným výkladem o náležitostech antického dramatu, bez důkazu postulujme, že bez zápletky není dobrého díla ani literárního, ani literárně-dramatického. To platí pro Aischyla stejně jako pro brasilskou telenovelu, a výjimkou není ani jedna z našich nejblíbenějších telenovel právních, pojímající žalobní úsilí Davida Navary ve věci neoprávněného rozšiřování jeho podoby.

Městský soud v Brně samosoudkyní Ivanou Chlupovou po poněkud vyčerpávajícím průběhu řízení a úmorném řetězu replik a duplik usoudil, že šířit rozšiřovancovu podobu nikdo nesmí, a rozšiřovatelka, společnost guidemedia etc s. r. o., se brání, že ji rozšiřovala oprávněně.

Pokračování u Krajského soudu v Brně, popcorn zakoupíte u justiční stráže ve vrátnici.

Podkategorie