Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Je to svým způsobem monumentální dílo: pětasedmdesátistránkový rozsudek za vydavatelskou činnost Adama B. Bartoše má epickou šíři i lyrické pasáže, a také dramatický oblouk, jenž, klena se kol centrálního motivu bojující demokracie a jejích úkolů v boji s ideodiversí, graduje k závěrečnému doporučení soudkyně Pavly Hájkové, aby byla Národní demokracie, politická strana, v níž delikvent své závadové názory uplatňuje, navržena k rozpuštění. Osobní statečnost, k níž ji obžalovaný vyzval, sice soudkyně neprokázala, zato pozoruhodnou dávku loyality a jemný cit pro to, ke komu je vhodné se lísat, aby jí to karierně prospělo. Po Lence Bradáčové, troufáme si predikovat, v řečené vzchází další velká osobnost české justice.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, nalézá se, hroužíc se do vonného křivoklátského smogu, jak už víme, druhdy výstavné a pyšné královské město Rakovník. Královský úřad byl zrušen, město Rakovník bohužel nikoli, a tak nezbylo než ono navštívit a zabývat se kausou znevážení úřední osoby, spáchaného na dvou poškozených zároveň.

Půjde o velký a složitý případ, který si vyžádá rozsáhlé dokazování, ba řekli bychom, že od onoho pohnutého večera, kdy v Brně nedaleko přehrady řečené Prýgl zaštěkal ratlík Coco na státního zástupce Petráska, neřešili jsme věc náročnější a spletitější.

Žel, nevyznamenali se ani mí čtenáři, mezi nimiž se našla černá ovce, a tato týž den, kdy jsme o znevážení prvně referovali, zaslala úřadu e-mailové sdělení. Podezření samozřejmě padlo na obviněného – vždyť kdo jiný by mohl spisovou značku případu znát! – a znevážená úřední osoba se následně z projednávání věci vyloučila [1], [2].

A já abych teď prokazoval, nejen že to nemusel být nutně obviněný, kdo zlovolně telefonicky oznámil podezření na podroušenost orgánů policejních, ale že i onen e-mail mohl úřadu poslat někdo jiný. Zda se pod tíhou důkazů naše obhajoba zhroutí čili nic, budou moji milí čtenáři (mezi něž, aby bylo jasno, autora onoho e-mailu obsahujícího skutkově nepodložené insinuace nadále počítat nemohu!) průběžně informováni.

Ne, neměl jsem tam chodit. Moje chyba. Odůvodnění zamítavého rozsudku v kause nezákonných prohlídek ve dvou bytech, zazněvší z úst soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Otílie Hrehové, se natolik vymyká provedenému dokazování i logice, že je nesnadné jakkoli je racionálně uchopit.

Jak jsme informovali, policie, hledajíc Lukáše Borla, podnikla v r. 2016 serii razií v bytech osob, o nichž se domnívala, že onoho mohou skrývat. Poškození se tomu brání u soudu, a dnes se dozvěděli, že policie mohla razii uskutečnit, protože měla ve všech případech podezření hraničící s jistotou, že v prohledávaném bytě se Borl nachází: připomínáme, že v osm večer pojala ono podezření v Praze, a následujícího dne brzy ráno v Brně. Fakt, že hledaný se nikde nenašel, řečenou výtečnou soudkyni nevyvedl z konceptu: zřejmě utekl kanalisací, případně se kvantově teleportoval.

I my máme podezření hraničící s jistotu: že O. Hrehová má intelektuální potenci, jež ji plně kvalifikuje pro působení u soudu, arci výhradně ve styku s podlahovou plochou, nikoli s účastníky řízení, a při obsluze mopu, ne při rozhodování o tak důležitých věcech, jako je právo každého na ochranu domovní svobody.

Uvědomiv si, že hranice mezi zábavným a trapným bývá začasté znejasněna zkreslujícím zrakem osobního účastenství (o čemž by mohli poskytnout dlouhosáhlé explikace vypravěči lidoví i jiní), dal jsem si, aniž bych arci měl za nutné zvláště to svým čtenářům intimovat – a ač tak zpravidla nečiním –, letos novoroční předsevzetí: už nikdy nebudu psát o Davidu Navarovi.

Uplynuly dva měsíce a já předsevzetí porušuji, očekávaje právem přívalovou vlnu čtenářské kritiky. Čeho bych uvedl na svou obhajobu, nemám.

Navarovo dovolání, vyjádření žalované.

Nikdy se neptejte policistů na jejich evidenční čísla, nebo dopadnete špatně. Minimálně tak, že se místo toho budete muset legitimovat sami:


Vzhledem k tomu, že zpupník byl nakonec nepravomocně uznán vinným přestupkem znevážení postavení úřední osoby podle § 5 odst. 1 písm. b) NPř (ano, ten skutečně existuje!), soudíme, že tato kausa bude mít ještě pokračování.

Aktualisováno.
Zde jsou popsány všechny podrobnosti znevážení. Delikt, jak jistě seznáte sami, je skutečně mimořádně závažné povahy.

Protože jsem dnes převzal zastoupení obviněného, velmi se obávám, že úřední osobu znevážím přímo při projednání přestupku, a to možná i vícenásobně, jakkoli se budu snažit takového následku vystříhat: jak jistě vážení čtenáři chápou, úřední osoba je bytost mimořádně citlivá, jeden se nenaděje a hned je znevážena; a co teprve, když se začnu pertinentně vyjadřovat ke kvalitě a hloubce jejích právních úvah!

Podkategorie