Ten den nezačal pro kpt. Lubomíra Prnku, vrchního komisaře zlínské kriminálky pověřeného nevyšetřením únosu Zuzany Vybíralové, vůbec dobře. Na stole před ním stál hrnek s nedopitou kávou a na monitoru se stkvěla písemnost, která mu toho dne zkazila náladu. Nakonec se rozhodl, zvedl mobil a vytočil číslo svého kolegy a dávného kamaráda Jana Ovčáčka.

– Cože? Obhájce? A že chce do spisu? A to jako nevíš, co s tím? No jasně, že jo, ty vole, u Šlachty jsme měli na žádosti advokátů zvláštní skartovačku. Jen klid, brácho, prostě to hoď do koše, on dá měsíc-dva pokoj a když si bude stěžovat, Malůš už ví, jak ho srovnat. Je to kámoš, ten nás podrží, vždyť víš, ne? dodal Ovčáček spiklenecky.

Chmury však vrchního komisaře neopustily. Vzpomněl si, kolik práce dalo vymyslet versi, ve které budou všichni pachatelé, které Cholenský odhalil, nevinní: jak pracně vysvětloval těm dvěma moulům, Lorencovi a Ševčíkovi, že na Rohlence byli úplně náhodou na kuřecích křidélkách, a do Kroměříže jel Ševčík pro starožitné zrcadlo pro pratetu, a jak se nadřel, než to všechno sestylisoval do protokolu, tak aby vše do puntíku sedělo, včetně Faltýnkovy nové výpovědi. A také, jak musel vysvětlovat Zavadilovi, že nikdy žádnou audinu neměl, nemá a mít nebude, natožpak černou s koženými sedačkami. A teď, když už měl všechno připravené pro usnesení o odložení věci, přijde tohle! Nikdy Cholenského neviděl, ale živě si představil, jak sedí v jeho kanceláři a s pobaveným výrazem listuje jeho spisem, jeho, takříkajíc, životním dílem. Ne, to se nesmí stát! Dobře to řekl Honza, obhájci spis do rukou nepatří.

Tu husu Vybíralovou nám byl čert dlužen, opakoval si sám pro sebe Prnka, setřel si pot s čela a znovu se začetl do žádosti.

Měsíc uplynul jako voda a jak Ovčáček správně předpověděl, obhájce Michala Šnajdra, neprávem odsouzeného za únos kroměřížské podvodnické dcerky Zuzany Vybíralové, si stěžoval na průtahy dozorujícímu státnímu zástupci Martinu Malůšovi. Toho měl teď Prnka na drátě.

– A proč mu prostě nenapíšete, že do spisu nesmí, že není obviněný ani poškozený? otázal se jej státní zástupce přísně.

– Ale pane doktore, do spisu smí, má na tom právní zájem, sám to tam vysvětluje, přece…, oponoval nesměle policista.

– Vy jste fakt nemožně natvrdlej, Prnka! No jistě, že tam smí, vy to víte, on to ví, já to vím, všichni to vědí, ale když mu napíšete, že nesmí, má si kam stěžovat? Nemá! Chápete už konečně?

Kapitán Prnka pochopil a sepsal zamítavou odpověď, upřímně doufaje, že tím je kausa nahlížení do nevyšetřovacího spisu definitivně uzavřena.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Příběh z Kroměříže

Zveřejněno: 7. listopadu 2018

Počet zobrazení: 5148

• korupce
• policie
• únos
• nahlížení
• Zuzana Vybíralová
• Kroměříž
• Martin Malůš
• Lubomír Prnka

Jsou lidé, kteří nemají rádi pondělí. Pro ně – arci nejen pro ně – zde máme něco, čím si určitě spraví náladu: usnesení odvolacího Městského soudu v Praze, v senátu složeném z předsedy Jaroslava Cihláře a soudců Jana Kareše a Miroslavy Strakové, ve věci knižní tvorby Adama B. Bartoše.

Na procesu bylo pozoruhodné, že ani soud I. stupně, ani stolice odvolací, se s knihami, za které byl Bartoš odsouzen, neseznámily, ale provedly jimi důkaz jako věcí: tedy ukázaly je při jednání stranám. Soudci si je prý přečetli mimo jednání, in camera (kdo snad nevěří, je podezřelý element a měl by se nad sebou zamyslet, než ho rozpracuje soudruh státní zástupce). Většinu knih ovšem nečetl ani znalec, takže soud vyšel z toho, co si o nich myslí policejní orgán: to přece stačí.

Vítejte zpět v 50. letech, přátelé!

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Adam B. Bartoš

Zveřejněno: 5. listopadu 2018

Počet zobrazení: 3995

• extremismus
• Městský soud v Praze
• svoboda slova
• Adam B. Bartoš
• dokazování
• Jaroslav Cihlář
• Miroslava Straková
• Jan Kareš

Tato otázka je poněkud nesmyslná, že… A byl Adolf Hitler neonacista? Stejný případ. Státní zástupce Robert Hanuš je, ve zjevné snaze vypořádat se s judikaturou Michal Zítko/Mein Kampf, arci názoru, že kniha Hitlerových projevů může obsahovat myšlenky neonacistické ideologie, a proto je její vydání trestné. My jsme se rozhodli na jeho hru přistoupit a proti opatření o přibrání znaleckého ústavu, již druhého v pořadí a mírně vylepšeného (o první versi jsme psali zde), nepodáváme námitky a těšíme se na to, jak se s otázkou vypořádá Miroslav Mareš, případně odvážná školačka Petra Papiežová Vejvodová.

Jiný případ je opatření týkající se filosofické fakulty, kde Hanuš sice vyhověl části našich námitek, avšak stále trvá kupř. na tom, aby znalecký ústav posoudil, jaký vliv mají mezititulky na pochopení jimi nadepsaného textu. To je otázka svou povahou skutkově-hermeneutická, nevyžadující žádných odborných znalostí, a vůči opatření vznášíme proto další námitky.

Osobně se na toto hlavní líčení (jež bude, již tradičně, spojeno s autogramiádou a, v reflexi nových technických možností, s příležitostí pořídit si s Hitlerem a s obviněnými před soudní budovou selfie) začínám těšit čím dál víc: jistěže jde o neuvěřitelné plýtvání prostředky, na straně druhé je to příležitost, jak ukázat skutečnou kvalitu orgánů činných v trestním řízení a jejich ochotu plnit politickou objednávku široké veřejnosti.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Hitlerovy projevy

Zveřejněno: 24. října 2018

Počet zobrazení: 2500

• extremismus
• Lukáš Beer
• Pavel Kamas
• Adolf Hitler
• guidemedia.cz
• Lukáš Novák
• svoboda projevu
• Robert Hanuš

Přiměřeně zakročujícího policistu pacifikují jeho kolegové.

Na nákladech obhajoby zaplatilo ministerstvo spravedlnosti Štepánu Reichovi, jenž byl policistou Janem Vyvialem na loňské prvomájové demonstraci napaden, něco přes třicet tisíc korun, dalších třicet tisíc na náhradě nemajetkové újmy mu nyní přisoudil Městský soud v Brně, plus 43 tisíc na nákladech řízení. Pečlivě odůvodněný rozsudek soudce Stanislava Pulkraba s potěšením vystavujeme. Ministerstvo se proti rozsudku odvolalo a žalobce odvolání zvažuje, takže účet nemusí být konečný.

Další nárok, ve výši 50 tisíc korun, je projednáván ve zvláštním řízení, v němž za žalovanou Českou republiku jedná ministerstvo vnitra. To jakékoli pochybení na straně policejního násilníka odmítlo, neboť prý postup jmenovaného policisty při služebním zákroku proti Vašemu klientovi byl v souladu se zákonem a interními akty řízení. Použití donucovacích prostředku (tj. hmaty, chvaty, údery a kopy) bylo nadřízeným služebním funkcionářem policisty vyhodnoceno jako oprávněné a přiměřené. Tak určitě: správný a přiměřený policejní zákrok jako z učebnice!

Uvidíme, co na to soud, ale už nyní lze konstatovat, že mít takového Vyviala, to se daňovému poplatníku věru vyplatí!

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Štěpán Reich

Zveřejněno: 19. října 2018

Počet zobrazení: 3103

• ministerstvo spravedlnosti
• ministerstvo vnitra
• policie
• zákon č. 82/1998 Sb.
• Štěpán Reich
• Jan Vyvial
• Městský soud v Brně
• Stanislav Pulkrab

Že vypracovaná svalovina bývá začasté symptomem – jak to říci kulantně? – ne právě výkonné mozkovny, jest obecně známým faktem.

Dalším jeho důkazem je Josef Štolfa, jeden z organisátorů únosu Zuzany Vybíralové, známý v místě svého hodonínského domicilu jako karierní výběrčí výpalného. Řečený jedinec, místo, aby se uchýlil do soukromého oboru a tam v tichosti vyčkával, jak obnovené vyšetřování únosu dopadne, rozhodl se na mne podat žalobu na ochranu osobnosti a navrhnout soudu vydání předběžného opatření, jemuž soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Dagmar Stamidisová (výkon jejíž vlastní mozkovny jsme na tomto blogu thematisovali a příslušnými oceněními dekorovali v minulosti více než jednou) vyhověla. Prý bych se měl zdržet písemného či ústního šíření tvrzení o tom, že se Štolfa dopustil nebo jakkoliv podílel na únosu Zuzany Vybíralové (tzv. judikatorní zeugma; čeští soudci jsou jeho mistry), a odstranit ze svých internetových stránek jeho jméno, fotografie a odkazy, které by jej s únosem jakkoliv spojovaly.

Tak tos' uhodl, šampione!

Ovšemže nevyhovíme a s potěšením se budeme žalobě bránit.

Aktualisováno.
Naše odvolání; D. Stamidisová nepatří k právě rychlým soudcům, takže výsledek sporu bych realisticky před rokem 2025 neočekával.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Příběh z Kroměříže

Zveřejněno: 16. října 2018

Počet zobrazení: 11161

• ochrana osobnosti
• Obvodní soud pro Prahu 1
• Dagmar Stamidisová
• únos
• Zuzana Vybíralová
• Kroměříž
• Josef Štolfa
• Hodonín