Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

– Šéfe, průšvih! vyhrkl jeden ze dvou policistů, kteří bez zaklepání vtrhli do kanceláře zlínského státního zástupce Martina Malůše. Ten byl ve funkci jen krátce, avšak na výhody s ní spojené, zejména na luxus, který mu poskytovala práce pro organisovaný zločin, v jeho regionu zvláště rozvinutý a výnosný, si rychle zvykal. – Představte si, šéfe, ten advokát z Brna, ten… ten Cholenský – on by chtěl vědět, co jsme vyšetřili! – Nic jste nevyšetřili, samozřejmě! obořil se na opovážlivce mladý prokurátor. – A co mě vůbec obtěžujete s takovými nesmysly? To tam nemáte žádný čerstvý mord nebo znásilnění? Advokát si moc vyskakuje, tak se na místě činu najde jeho pachová stopa, a hotovo. Číslo na kynology máte? Máte, tak si to zařiďte. Děláte, jako byste byl u kriminálky první měsíc, člověče! A ukažte, co jste mi to přinesl! Státní zástupce se začetl do listiny, kterou mu policista předložil. – Taková drzost! Neuvěřitelné! Jasně se mu vzkázalo, že se nic vyšetřovat nebude, a on si nedá pokoj. No nic, nechte mi to tady, já mu něco napíšu. Dostal vyrozumění, že věc postupujeme z Brna do Zlína? Dostal! To mu musí stačit, otrapovi. Jo, a kluky od Pepíka Štolfy z Hodonína pozdravujte, ať se ničeho nebojí, a příležitostně ať se mi ozvou, měl bych pro ně možná takovou malou zakázečku, dodal státní zástupce závěrem.

Fiktivní dialog, jímž jsme dnešní díl seriálu ze zlínského podsvětí načali, je, obáváme se, méně fiktivní, než by se zdálo.

Trestní oznámení, které neprávem odsouzený Michal Šnajdr podal, obsahovalo samozřejmě nejen údaje získané výpovědí Ladislava Faltýnka, jediného skutečného únosce, jehož policisté vypátrali a který dostal pět let, ale přesný popis důkazů, což by za situace, že by policisté zločince nekryli, muselo vést k okamžité realisaci. Napsat za těchto okolností, že se vyšetřování nezdařilo, zlínské policii přišlo přece jen hloupé, a tak, spolu se státním zástupcem Martinem Malůšem, který do případu nastoupil na místo Romana Kafky (a v míře propojení s organisovaným zločinem se mu patrně už nyní vyrovná), vymysleli, že dostatečným vyrozuměním o výsledku vyšetřování je sdělení, který útvar věc dostal přidělenu. Je to nesmysl, ale protože Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se o případ nechce zajímat, pro účely zametení případu pod koberec to stačí.

Co v této situaci můžeme dělat?

Mnoho možností není. Rozhodně ale má smysl publikovat všechny listiny, které jsou k disposici – risiko, že tím bude policejní vyšetřování zmařeno, by mohlo existovat jen tehdy, kdyby policie skutečně vyšetřovala, a takové obavy na místě nejsou – a opakovat do omrzení, že zlínská policie kryje únosce a zločinec v taláru, státní zástupce M. Malůš, tento živý, žel skutečný, opak čestného a odvážného prokurátora Corrada Cattaniho, jí místo dozoru nad vyšetřováním poskytuje ochranu.

Pokračování příště…

Příště uvidíte: jak obhajoba požádala o nahlédnutí do spisu vedeného k vyšetřování únosu a proč je to vyloučeno, ba nemyslitelno.

 Předchozí díly:

I. Zločin
II. Pátrání
III. Prokurátorské intermezzo
IV. Pachatelé
V. Komplot
VI. Trest
VII. Partička
VIII. Ovčáček to zařídí
IX. Intermezzo letní

Jak správně koncipovat opatření, kterým je přibrán znalec nebo znalecký ústav, předvedl agilní brněnský policista Michal Reichman v kause Hitlerových projevů, jedné z našich právnických telenovel. Hlavně nic neponechat náhodě! Subtilní náznaky, jak by měl výsledný znalecký produkt vyznít, je nejlépe včlenit přímo do textu opatření ([1], [2]).

Obvinění si to přirozeně nenechávají líbit a podávají námitky ([1], [2]). O nich bude nyní rozhodovat státní zástupce Robert Hanuš, nástupce legendárního Jana Petráska. Pokud na opatřeních neshledá nic podivného, posune se trestní řízení opět z oblasti práva do genru komedie, kam ostatně a limine patří.

Advokát Robert Cholenský zve všechny zájemce na zítřejší tiskovou konferenci před nadcházejícím veřejným zasedáním o návrhu na povolení obnovy trestního řízení jeho klienta Michala Šnajdra (tisková zpráva). Konference se uskuteční v Praze, v advokátní kanceláři Kláry Samkové.

V případu samotném zatím žádné změny: skuteční únosci, Lorenc, Ševčík, Salvet, Zavadil a další, přijdou k soudu, pokud je vůbec jako svědky obeslal, normálně po svých, jako svobodní lidé, a tak také odejdou, zatímco nevinného odsouzeného přivede eskorta z Mírova. Soudkyně praví, že není důvod na rozsudku čehokoli měnit, vždyť o vině rozhodl jednoznačně policejní pes, načež se zase všichni v poklidu rozejdeme do svých domovů. Vyjma, pochopitelně, Šnajdra, ten si musí na Mírově ze svého trestu odsedět ještě cca devět let.

Aktualisováno.

 

Sága pokračuje: stížnost státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňky Galkové proti usnesení o zastavení trestního stíhání samolepkových teroristů, vyjádření Patrika Vondráka k ní.

Senát Městského soudu v Praze složený ze dvou bývalých komunistů (snad bychom to ani už neměli říkat, justice je institucionálně plně komunistickou záležitostí a je celkem jedno, kdo v tom-kterém senátu zasedá: mentálně jsou to kovaní soudruzi téměř všichni) Lubomíra Velce a Zuzany Sváčkové a jednoho nekomunistického soudce Jiřího Körblera rozhodl, že Lucie Šlégrová nemá právo na náhradu za nezákonné trestní stíhání, protože poté, co bylo toto stíhání zastaveno z důvodu promlčení, měla trvat na jeho pokračování.

To je principiálně chybné rozhodnutí, protože za prvé nutí toho, kdo je obětí průtahy stiženého, a tedy neústavně vedeného, řízení, aby tento stav snášel dál, a to potenciálně po zbytek života, protože když je řízení tak pomalé, že se trestní stíhání promlčí, bývá vyhlídka na jeho skončení a dosažení rozsudku spíše nižší než vyšší, a za druhé, není to ani v souladu s výslovným zněním zákona č. 82/1998 Sb.: ten totiž případy, kdy musí poškozený trvat na pokračování ve svém stíhání, aby o nárok nepřišel, vyjmenovává taxative v § 12, a případ promlčení tam přímo ani odkazem uveden není.

Představa, že obviněný, kterého nebyly trestní orgány schopny odsoudit ani za poměrně velmi dlouhou dobu promlčecí lhůty, musí poté začít aktivně prokazovat svou nevinu, se příčí jak zdravému rozumu, tak ústavně zakotvenému principu presumpce neviny.

Proto věříme, že pochybení soudruhů z městského soudu napraví Nejvyšší nebo Ústavní soud.

Podkategorie