Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Chytrý Hans byl kůň, orlovský klusák, o němž jeho vlastník, pruský učitel mathematiky Wilhelm von Osten (1838–1909), tvrdil, že jej naučil počítat, hláskovat, a později i odpovídat na složitější otázky, jako např. kolikátý den v měsíci bude příští pátek. Protože mluvit se Hans nenaučil, komunikoval kopytem, jímž svou odpověď vyťukával. Hansova sláva arci netrvala dlouho, neboť positivistická věda přelomu 19. a 20. století vyžadovala jasný důkaz. Sestavena třináctičlenná akademická komise, jež oba dva, koně i mathematika, vyšetřila a dospěla k závěru, že Hans neumí nic víc, než citlivě reagovat na přání svého pána a přerušit ťukání ve správnou chvíli. V nepřítomnosti von Ostena nedokázal kůň ze svých kousků zopakovat nic. Oba, kůň i cvičitel, upadli v posměch, von Osten brzy poté zemřel a nebohý Hans podle všeho skončil během první světové války v salámu; jeho jméno však přežilo: dodnes se v podobných případech hovoří o efektu chytrého Hanse.

Přenesme se do současnosti, a zkusme se zeptat kteréhokoli psovoda Policie České republiky, který se svým psem provádí methodu pachové identifikace, co by se stalo, kdyby u experimentu, při němž má pes identifikovat shodu mezi vzorkem pachu a některou z pachových konserv uspořádaných v řadě před ním, nebyl psovod přítomen. Odpověď: Pes by beze mě nevěděl, co má dělat, a nebyl by za takových okolností schopen porovnání provést.

Chytrému napověz…

Péčí zlínských a brněnských kriminalistů máme dnes výjimečnou příležitost srovnat výsledky této domněle vědecké methody s realitou, protože máme jak protokoly o tom, co psi zjistili, tak víme, co se skutečně stalo, a umíme určit, kde mohl a kde nemohl ulpět určitý pach.

V případě kroměřížského únosu pracovala policie se třinácti otisky pachové stopy, z nichž deset bylo sňato z různých míst v interiéru BMW obviněného Michala Šnajdra a tři z oblečení poškozené Zuzany Vybíralové. Porovnávalo se s pachovými vzorky celkem osmi osob a výsledky vyšly takto:

V tuto chvíli bezpečně víme, že únos proběhl v Audi Vladimíra Zavadila a Z. Vybíralová byla ve styku toliko s Tomášem Ovčáčkem, který ovšem nikdy ve Šnajdrově bavoráku neseděl. Správný výsledek by tedy byl plný zelených polí s minusy, vyjma možného nálezu Ovčáčkova pachu na Vybíralové oděvu.

Díky zprávě České zemědělské university můžeme mít za prokázané, že komparace vykazuje věrnost odpovídající téměř náhodně generované odpovědi, s mírnou převahou správných výsledků nad nesprávnými, a tomu přesně odpovídá i to, co policie zjistila: ze 37 porovnání vyšla 17× shoda, 20× neshoda, což představuje 14 chyb, 23 správných odpovědí. Že jsou tyto chyby rozprostřeny tak, jak policie potřebovala, nelze připsat ničemu jinému než efektu chytrého Hanse.

Náš seriál o únosu Zuzany Vybíralové skončil, ale ještě než tuto kausu definitivně uzavřeme a odložíme ad acta, bude užitečné si rozebrat, kde se stala chyba – jak je možné, že jinak robustní a vícenásobně jištěné bezpečnostní prvky trestní justice nezafungovaly, jak měly, a nikomu z těch, kteří rozhodovali, se nerozsvítilo varovné světélko: Pozor, tohle není pachatel, vždyť takhle se to celé přece nemohlo stát!

Pěknou tečku za naším seriálem Nevyšetřovatelé učinil šestý senát Nejvyššího soudu, jemuž předsedal Vladimír Veselý. Ten odmítl dovolání Michala Šnajdra a nejenže se zastal, byť s určitými výhradami, vyvrácené methody pachové identifikace, ale uvedl, že skutkový závěr soudů o tom, že to byl právě i dovolatel Michal Šnajdr, kdo se přímo podílel na násilném únosu poškozené za účelem získání vysokého obnosu finančních prostředků, je vedle výsledků metody pachové identifikace ve spojení s příslušnými znaleckými závěry podpořen řadou dalších důkazů. […] Zmíněné důkazy přitom ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, jež ve svém celku spolehlivě prokazují vinu obviněného Michala Šnajdra. To, že je dovolatel nevinen, nelze pak hodnotit než jako drobnou, nepodstatnou vadu této brilantní dedukce.

Vladimír Veselý se stává laureátem ceny Osel měsíce, jíž již jedenáctým rokem oceňujeme mimořádné výkony na poli českého práva. Uznáváme, že tento Osel je poněkud netypický, protože jako osel si soudruh soudce může připadat zejména ve světle dalšího vývoje, nikoli výlučně na základě svého vlastního intelektuálního výkonu. Přesto ocenění platí, a s ním i právo laureáta nosit k taláru oslí uši ve tvaru paragrafů, které jsou k vyzvednutí v redakci našeho blogu. Srdečně blahopřejeme!

Výška dveří u bankomatu ve Zlíně činí 209 cm, takže je zřejmé, že peníze nemohl vybrat 182 cm vysoký Jakub Steidl, nýbrž někdo, kdo měří téměř dva metry. Například Ivo Lorenc.

Errata (nominativ pluralis od latinského neutra erratum, tedy chyba) byly lístečky, které se vkládaly, případně všívaly, do tištěných publikací a které obsahovaly seznam všech chyb, které korektor přehlédl a laskavý čtenář byl proto vyzván, aby si opravil svépomocí.

Nyní, kdy známe téměř všechny detaily únosu, můžeme korigovat vše, co jsme v předchozích dílech seriálu uvedli chybně – a zároveň vysvětlit, z jakých důvodů jsme se zmýlili. Mějte s námi, prosím, trpělivost, bude to dnes trochu obsáhlejší.

Štolfův černý jaguár; být Česká republika právním státem, příštích 12–13 let by jeho majitel jezdil prostornějšími vozy, s podélnými fialovými pruhy.

V baru pensionu Lipovka panovala onoho pošmourného dne, těsně před Silvestrem, neveselá nálada. Státní zástupce Martin Malůš se nervosně kroutil na stoličce, na níž si navykl při svých četných návštěvách v Hodoníně sedávat. Bylo mu jasné, že musí s pravdou ven.

– Víš, Pepi, pravil směrem k Josefu Štolfovi, věř mi, že jsem dělal, co jsem mohl, ale nejde to jinak: v polovině ledna vás budeme muset všechny realisovat. Zavadil promluvil.

– Jak, promluvil? Copak jsi mi nesliboval, že máš všechno pod kontrolou? rozlítil se oslovený thajský boxer. To bylo pořád řečí, Pepi sem, Pepi tam, a teď tohle. Chceš snad dokonce říct, že by měl někdo od nás jít na vazbu?

– Ne, to rozhodně ne, bránil se mladý prokurátor, lehce se rdě, vazba nepřichází v úvahu, to mám domluvené.

– No proto, víš přeci, že mám rodinu a nemůžu si něco takového dovolit. To bychom nebyli kamarádi, a jistě chápeš, co by to znamenalo.

Malůš chápal. Vyšetřování šlo skoro půl roku do ztracena, a pak najednou, z ničeho nic, se jeden z pachatelů, které chránil před dopadením, rozhodl vše přiznat. Pořád to neznamená mnoho, důkazy jsou chatrné, ale cítil, že tuhle hru s obhájcem Michala Šnajdra, neprávem vězněného za únos Zuzany Vybíralové, začínají jeho lidé prohrávat.

– Kdy přesně pro mě přijdou? zeptal se boxer.

– Myslím, že… že čtrnáctého ráno.

– Dobře, budu připravený. Ale nepřej si mě, prokurátorskej, jestli do tří dnů nebudu zpátky doma!

Jak Malůš řekl, tak zlínská policie udělala, a čtrnáctého ledna rozdala šesti ze sedmi pachatelů únosu Zuzany Vybíralové usnesení o zahájení trestního stíhání. Kromě Josefa Ševčíka, který je ve vězení za jinou trestnou činnost, zůstávají všichni únosci na svobodě.

Michal Šnajdr byl devátého ledna z Mírova propuštěn poté, co mu soud přerušil výkon trestu. Způsob, jak je svým obhájcem hájen, označil Malůš, ve snaze vybít si vztek, v tomto přípisu za porušení zákona o advokacii.

To pokládáme za vpravdě neskutečnou drzost. Policie totiž nevyšetřila vůbec nic, ta dokázala poslat do vězení nevinného člověka, a když jsme místo ní pachatele našli a usvědčující důkazy opatřili my, tvrdí, že jí bráníme v práci nebo ohrožujeme vyšetřování. Jediné, co jsme ohrozili, je pohodlná koexistence mezi zkorumpovanými zlínskými trestními orgány a organisovaným zločinem, a Malůšovi tímto slavnostně slibujeme, že v tom hodláme pokračovat nadále.

Například v dalším díle.

Předchozí díly:

I. Zločin
II. Pátrání
III. Prokurátorské intermezzo
IV. Pachatelé
V. Komplot
VI. Trest
VII. Partička
VIII. Ovčáček to zařídí
IX. Intermezzo letní
X. Chobotnice
XI. Žaloba
XII. Nahlížení
XIII. Klid

Podkategorie