Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Pravil president Miloš Zeman při letošním udělování státních vyznamenání:

Přecházím nyní k dalšímu člověku, který byl rovněž předmětem závisti až nenávisti, a to je Jan Antonín Baťa. Byl to pokračovatel tradice Tomáše Bati, ale byl obviněn z kolaborace, třebaže žil v zahraničí a třebaže finančně pomáhal exilu, ale vše bylo dobré, aby mu byl konfiskován jeho majetek. Chtěl bych připomenout, a pan premiér to dobře ví, že je autorem nám společné publikace Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, vizionářské publikace. Jan Antonín Baťa založil v Brazílii dvě města a nechal postavit most přes řeku Paraná. Člověk jeho manažerských schopností by byl po druhé světové válce vítán, ale zvítězila závist, konfiskace majetku a obvinění z kolaborace.

Ještě že už žijeme v demokratické době, kdy dávno neplatí, že vše je dobré, abychom mohli veřejné nepřátele připravit o majetek.

A tak, příkladmo, když potomci Jana A. Bati po zrušení retribučního rozsudku z r. 1947 požádali o finanční kompensaci za konfiskovanou vilu ve Zlíně, včetně rozsáhlých pozemků v jejím okolí, vůbec se od českých soudů – v senátech patrně k tomuto účelu zvlášť vybraných tak, aby je tvořili výhradně bývalí členové komunistické strany – nedozvěděli, že svou žádostí obcházejí restituční zákonodárství (které se na tyto případy nevztahuje), a když chtějí náhradu za znárodnění Baťových závodů – protože znárodnění se mělo provést přímo z dekretu za náhradu – řízení před dobrými pěti lety fakticky neskončilo na tom, že Obvodní soud pro Prahu 1 není schopen zjistit od brasilských státních orgánů seznam dědiců zemřelých Baťových dcer, a proto řízení o nároku nemůže (a nikdy nebude) pokračovat.

Ale posun to je, ne, že ne! Před r. 1989 by Baťovy potomky zavřeli, dnes jim na Pražském hradě zahrají maňáskové divadlo a na cestu zpět jim dají státní vyznamenání. Svých okradených si tento stát váží.

Soud v senátu Radomíra Koudely nařídil veřejné zasedání o návrhu na povolení obnovy poměrně rychle, za necelý měsíc. Soud si vyžádal zdravotní dokumentaci týkající se hospitalisace zavražděného Miroslava Sedláře po údajném pádu se schodů, a když jsme její kopii předali k posouzení odborníkovi, ten se zhrozil. Verdikt byl jednoznačný: diagnostikovaná zranění, tedy fraktura sterna a okcipitální části lebky s rozsáhlým krvácením do mozku, nemohla být ani samostatně, a už vůbec ne společně způsobena pádem se schodů v důsledku nešťastné náhody. Síla, a to o poměrně velké intensitě, musela působit zepředu i zezadu, což u pádu na schodech možné není, nadto i k samotné fraktuře sterna je potřebná vyšší síla než ta, kterou může způsobit takový pád.

Tím se dosti podstatně mění pohled na zločin ve Slopném: nemohlo jít o loupež, ale o nejméně dva fysické útoky, s rostoucí brutalitou. První mohl vypadat např. tak, že útočník oběť povalil na zem a kopl ji do hrudníku tak intensivně, že M. Sedlář narazil hlavou o pevnou překážku, načež ztratil vědomí, a druhý, který byl pro oběť fatální, o měsíc později, již známe: útočník poškozeného ubil tělem plynové pistole.

Také se ukázalo, jak to bylo se zdravotními důvody, pro které soud odpustil korunnímu svědku obžaloby Milanu Rakašovi z jeho 6,5letého trestu více než čtyři roky: všechny znalecké posudky sepsal sám jeho ošetřující lékař, jistý MUDr. Jiří Klug ze Svitav – nejspíš, aby měl od věci náležitý odstup!

Pro úplnost je třeba dodat to, co jsme v rychlém tempu prvních částí opomněli: než se odsouzený David Šimon rozhodl pro změnu obhájce, spolupracoval několik let se Spolkem Šalamoun. To je takový institucionální Brouk Pytlík české justice: nic z práva neumějí, nikdy nikomu nepomohli, zato všemu rozumějí a vědí nejlépe, jaká taktika obhajoby je pro jejich klienty nejvhodnější. Výsledkem je, že chtěli-li by být upřímní, museli by své služby inserovat s upoutávkou: Máte rádi mříže? A chcete si pobytu za nimi dosytosti užít? Pak neváhejte, náš Spolek Šalamoun vám zajistí pobyt ve vězení na opravdu dlouhou dobu. Výsledek zaručen, potvrdí stovky spokojených klientů!

Návrh na povolení obnovy byl projednán rychle a jednoznačně (MP3; pozor, poslech pouze pro silné povahy): methoda pachové identifikace je nezpochybnitelná, a o imanentně pravdomluvném svědku, propuštěném vězni Rakašovi nebyla v ústním odůvodnění zmínka vůbec: zjevně jde o horký brambor, který soudy budou po svém zvyku ignorovat. Pominuty byly ovšem i další důkazy, notabilně ten o předchozím útoku, maskovaném za pád se schodů, i snímek z kamerového záznamu. A protože všechny relevantní důkazy byly zamítnuty, mohl soud slavně uzavřít, že podmínky obnovy nebyly splněny, protože žádné nové důkazy ani skutečnosti neexistují. V logice se tomu říká důkaz kruhem.

Odsouzený podal přímo při jednání stížnost, takže pokračovat se bude u Vrchního soudu v Olomouci.

(pokračování příště)

Dnes doručeným usnesením zamítl Krajský soud v Praze stížnost státní zástupkyně Zdeňky Galkové proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž byl zastaven bez několika dnů deset let běžící Velký samolepkový proces ve věci zločinecké skupiny Vondrák, Dupová a spol. Zraky spojené Pravdy a Lásky se nyní upírají k nejvyššímu státnímu zástupci, který jedině se může dovoláním pokusit tento nezvratný výsledek změnit. A pokud to nevyjde, zbývá těšit se nadějí, že neoprávněně obvinění nedostanou náhradu za průtahy v řízení, jak krajský soud v závěru svého usnesení naznačuje; jenže to se mýlí, protože taková kompensace přichází v úvahu, jen pokud je závěr o spáchání trestného činu víceméně nesporný – a v nálepkové kause byl naopak vydán jediný, a to zprošťující rozsudek.

Bývalým obviněným blahopřejeme a věříme, že jim naše vyspělá demokratická společnost napomůže k rychlé resocialisaci (přičemž M. Dupové nabízíme individuální resocialisační program).

Jan Vyvial v plném
služebním nasazení.

Dnes byl u Městského soudu v Brně uzavřen účet, který daňový poplatník zaplatil za vysoce profesionální zásah policisty Jana Vyviala proti Štěpánu Reichovi, účastníkovi prvomájového shromáždění Dělnické mládeže v r. 2017 v Brně. Ministerstvo vnitra velmi rozumně naznalo, že nemá smysl zvyšovat náklady výslechem svědků, kteří měli usvědčit video a fotografie ze lži, a přistoupilo na soudní smír, který byl následně uzavřen.

Kolik to dělá celkem? Sečteme si to: náklady obhajoby něco přes třicet tisíc korun, náhrada nemajetkové újmy za nedůvodné trestní stíhání dalších třicet, k tomu 43 tisíc nákladů náhradového řízení, relutární satisface za samotný, vysoce profesionálně provedený, zákrok 17 tisíc, a na nákladech řízení 36 tisíc… inu, to máme dohromady nějakých 156 tisíc, kterými státní rozpočet na Vyvialovo počínání přispěl.

Neznáme současné cenové relace, přesto se pro jistotu ptáme: nebylo by levnější objednat mu místo návštěvy demonstrace příště třeba zápas v kleci?

Z. K., mladší ze dvou bratrů, pocházející z dobře situované žilinské rodiny – jeho otec byl, mimochodem, vrcholový sportovec, federální representant – sestoupil na dráhu zločinu tak záhy, jak mu tehdejší trestní předpisy umožnily: v patnácti byl poprvé odsouzen za drogovou trestnou činnost, hned nepodmíněně, a pak už to byl jeden velký, celoživotní kolotoč: krádeže, neoprávněné užívání cizí nemovitosti, vloupání, drobná a větší ublížení na zdraví, naposledy účast na únosu za účelem získání výkupného. Lifestyle 50-na-50: půlka života na svobodě, půlka v base.

Z. K. s bratrem, otcem a synovci

Přemýšlím nad jeho fotografií, i nad druhou, kde s bratrem, otcem a synovci vytvářejí ilusi dokonalé slovenské rodiny, zda není přece jen možné, aby se oné, neobyčejně odporným způsobem spáchané, vraždy dopustil někdo jiný, a zda se jeho DNA na kuklu nemohla dostat náhodou, avšak nic tomu nenasvědčuje: to by tam K.-ova DNA byla ve směsi složené z DNA pocházející od většího počtu osob, těžko isolovaně, resp. s DNA z krve oběti. Kromě toho, vše na něj sedí: jeho aktivity s kriminálním obsahem se v té době odehrávaly v Považskej Bystrici, kam vedou všechny stopy, stejně jako to, že způsob provedení útoku a zejména jednání po něm, tedy odhození potenciálně usvědčujících důkazů na místě, kde pak byly snadno nalezeny, odpovídají hypothese ne plně lucidního, nýbrž drogou ovlivněného vědomí pachatele.

Co nadělat, nejspíš to byl on.


Touto malou obrazovou přílohou (fotografie si zvětšíte kliknutím) se, milí čtenáři, uzavírá úvodní, zahřívací část seriálu, ve které jsme presentovali okolnosti případu a výsledky prvních dvou měsíců našeho pátrání po původcích Zločinu u Vizovic. Po formální stránce byla tato fase uzavřena podáním Šimonova návrhu na obnovu řízení (k tomu tisková zpráva); návrh dostal na stůl senát Radomíra Koudely, který o něm musí rozhodnout. Důkazy jsou, domníváme se, víc než solidní.

Nejdůležitější z nich je zjištění, že svědku Milanu Rakašovi byl za jeho výpověď odpuštěn zbytek šestapůlletého, ledva nastoupeného, trestu; jen pro doplnění dodejme, že méně podrobně proti Straňákovi vypovídal rovněž jeho bratranec Ludvík Rakaš, arci zda i on dostal nějaké zvlášť chutné služební granule, jsme ani nezkoumali: propuštění bratrance jako motivace postačuje (jak pravil u hlavního líčení tento až chorobně pravdomluvný svědek, s bratrancem nejsme ve styku, vůbec se nenavštěvujeme ani si nepíšeme.).

Srovnatelně významný byl objev na záznamu kamerového systému z Loučky. Tím se podkopává snaha Koudelova senátu udělat ze svědka J. K. pomatence, který vůbec neví, co viděl, a ze sousedky E. V. sklerotičku, jen proto, že jejich výpovědi svědčily ve prospěch obžalovaných.

V případu přesto zůstává řada nejasností: tajemný pokus zavolat na Slovensko Ľ. Ch., pád se schodů, který mohl být předchozím útokem na M. Sedláře, a také konkrétní důvod, proč byl M. Sedlář vydírán. Souviselo to skutečně jen s penězi, které inkasoval za opravy zbraní? I podle artefaktů, které se našly v jeho dílně poté, co tam Sedlářovi synové patrně velmi důkladně uklidili, se dá usuzovat na to, co vše tam zavražděný dělal a co vše uměl: našly se tam díly do malorážek, kulovnic, brokovnic, součást pro uchycení dalekohledu, část tlumiče, náboje do krátkých zbraní Luger 9 mm… Možných variant je celá řada, třeba i ta, že Z. K. a jeho parta – Z. K., mimochodem, nemohl být ve Slopném sám, protože neuměl řídit: a s ohledem na drogovou minulost/současnost by stěží kdy mohl mít řidičské oprávnění – se k informaci o Sedlářovi jako lukrativní oběti dostali jen formou vedlejšího produktu jiné zakázky pro T. M., z minulého dílu nám známého sběratele trofejí.

Seriál tedy bude pokračovat průběžně dál, a budeme informovat o tom, co důležitého zjistíme, i jak se s podáními vypořádá justice (u Ústavního soudu byla věc přidělena soudci zpravodaji Jiřímu Zemánkovi, zatím je nečinný). Co děsí už nyní, je arci téměř identický modus operandi, jaký jsme viděli v jiných kausách, našich i těch, které jsme sledovali jen zpovzdálí, zejména u Michala Šnajdra a Lukáše Nečesaného. S Nečasným je to skoro jako přes kopírák: methoda pachové identifikace, a když selhaly všechny pokusy, svědek-recidivista, kterému se měl obviněný ve vězení doznat. S M. Šnajdrem případ spojuje zejména částečně identický vyšetřovací team: Zdeněk Minks, Jan Pazdera k nim nově Milan Janoštiak, Pavel Kucík, jako nadřízený Pavel Němec. A dozorující státní zástupce Roman Kafka, bez něhož se ve Zlíně neobešla snad žádná špinavost, a ze kterého bude jistě ten nejpoctivější soudce, jakého kdy v Kroměříži měli.

(pokračování příště)

Podkategorie