Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ti, kdo sledují moje psaní o právu a české justici delší dobu, vědí, že opatrovnická agenda, zejména pak záležitosti péče o dítě, patří zcela na okraj mého odborného zájmu a zaměření. Důvodem je především moje setrvalá skepse ke stavu soudnictví v České republice, kde se touto specialisací pravidelně pověřují soudkyně – záměrně nepíši soudci, protože zastoupení žen je zde významně vyšší než jejich celkový podíl mezi soudcovským stavem – a to zhusta takové, které jinde selhaly, případně by vůbec nebyly s to, nenadány patřičnou mentální kapacitou, běžnou soudní agendu zvládnout. Jak by řekl šéf účetního Foustky v legendární české komedii, Péče o děti, to může dělat kdokoliv!, a podle toho výsledky opatrovnické justice v této zemi vypadají.

Žel, jsou případy, kdy jsem nemohl jinak, a jako obvykle jsem nestačil žasnout, jaké osoby se kolem těchto citlivých záležitostí pohybují – a nejde přitom zdaleka jen o soudce samotné. Existuje příkladmo instituce nazvaná Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně; ochrana dětí je arci to poslední, o co tomuto úřadu jde. S řečenou institucí jsem se měl příležitost seznámit se v kause téměř jedenáctileté dívky, která, když nebyla nadále schopna snášet téměř každodenní bití, jemuž byla od své matky, jíž je svěřena do péče, na Slovensku vystavena, utekla letos v dubnu k otci do Prahy. Matka má slovenské občanství, otec české, dcera je bipolitní, proto jde o záležitost, kde by měla být dítěti sociálně-právní ochrana poskytována právě tímto úřadem.

Matka podala žádost o navrácení uneseného dítěte podle Haagské úmluvy, načež řečený úřad požádal otce, aby dodal dceru k vyšetření psychologem, který tam působí, což otec, zlého netuše, učinil. Vyšetření se ujala jistá Mgr. Michaela Zdráhalová, žena, jež, stejně jako mnohé z těch, které se v oblasti sociálně-právní ochrany dětí pohybují, trpí na první pohled zjevnou pathologickou nenávistí k mužům. Vyšetření proto muselo dopadnout tak, aby výsledkem byla vzorně pečující matka a nezodpovědný otec: pro ty, kteří se v oboru juvenilní justice aspoň minimálně orientují, nic nového, tento vzorec bývá spíše pravidlem než výjimkou, byť obvykle nikoli v podobě tak vyostřené a dramatické.

Třebaže bývá naším zvykem publikovat na tomto blogu celé dokumenty, tentokrát se, s ohledem k zájmům nezletilé, omezíme na citace z nich.

Dítě při pohovoru s psycholožkou opakovaně upozorňovalo, že matka je téměř denně fackovala a/nebo bila pěstí do hlavy, psycholožka Zdráhalová o tom ovšem ve zprávě pro soud napsala toto: Při hovoru jsem se snažila zmapovat, zda docházelo k nepřiměřeným trestům nebo týrání, na které bylo upozorňováno. Sama X. popisovala facky jako trest, když byla matka naštvaná. V hovoru nebylo toto téma pro ni dominantní a pokud situace trestání popisovala, spíše jí vadilo, že si matka nenechá některé věci vysvětlit. Jednou se stalo to, že když dostala facku, odrazila se jí hlava o nábytek [a má na čele dodnes viditelnou jizvu, což psycholožka zamlčela, ač na to byla dítětem výslovně upozorněna–pozn. TP]. V průběhu hovoru nezmínila, že by chtěla odejít do Prahy k tátovi kvůli fyzickému trestání nebo jakkoli neúnosné situaci doma s mámou a jejím partnerem.

Ani když byla X. následně vyslechnuta soudem a vypověděla něco diametrálně odlišného, než tvrdila ve zprávě psycholožka, nevedlo to ke změně jejího názoru, že denní fackování a bití pěstí do hlavy není týráním dítěte. Ve svědecké výpovědi pravila: Ani po dnešním pohovoru se můj názor na to, že by nezl. X. vykazovala známky týraného dítěte, nezměnil. Rozhodně jsem u nezletilé nezjistila obavu či snahu omlouvat rodiče, který jej měl týrat, jak bývá obvyklé u týraných dětí, týrané děti také popisuji velmi podrobně způsoby týrání, což u X. rovněž nebylo shledáno, X. teď prožívá komplikovanější vztah k matce, ovšem rozhodně nelze hovořit o zcela negativním vztahu… Tak určitě; když poté psycholožka vysvětlila, že z obecného hlediska není pro dítě vhodné trestat je [rozuměj: fysicky] každý den, v takovém případě by to vyžadovalo odbornější vyjádření, právní zástupkyni otce Zuzanu Candigliotu to vytočilo natolik, že se svědkyně dotázala, zda by i ona zůstala s partnerem, který by jí dal takovou facku, až by se jí hlava odrazila o nábytek; soudkyně arci otázku nepřipustila.

Ačkoli se v obecné rovině neztotožňuji s poněkud militantními methodami, užívanými vůči úředním osobám lidmi kolem Jiřího Fialy, v tomto případě se nemohu ubránit poznámce, že kdyby některý psycholožkou Zdráhalovou poškozený otec tuto osobu na chodbě soudu zfackoval, bylo by to snad procesně kontraproduktivní, arci možná by výsledkem takové přímé akce bylo, že by tomuto produktu moderního vysokého školství došlo, že násilí na dítěti nelze nikdy tolerovat. Bití, natožpak každodenní, není výchova, nýbrž týrání.

A jen dovětek: na mou stížnost adresovanou brněnskému úřadu nikdo nereagoval. Nevím, proč: asi nebyla dostatečně uctivá a ponížená.

Aktualisováno.

Na základě tohoto článku mi odpověděl ředitel úřadu Zdeněk Kapitán. Že prý nejsem oprávněn si stěžovat. To si arci nemyslím a obracím se na ministerstvo.

Komentáře   

+1 # Behemot 2020-07-12 18:23
Člověku to hnedle zase zvedne náladu, když vidí, jaký další škodlivý parazity živí ze svejch těžce vydřenejch peněz.

Kolik tenhle zbytečnej barák má těch budižkničemů a kolik to ročně stojí, neví někdo?
+4 # hh 2020-07-12 22:03
Ví, ale znáte přísloví o rybě a rybaření. Není zas tak těžké to najít (zkuste třeba výroční zprávy na webu úřadu, rozklikávací rozpočet na monitor.statnipokladna.cz ...), a když nenajdete, vždy se lze podle infozákona zeptat.
-8 # Behemot 2020-07-12 23:20
Znáte to o té dělbě práce? Na webech jako je tadydle blog páně Peciny se dá přece jenom očekávat, že se mezi návštěvníky najde někdo, kdo se danou oblastí tak nějak zabývá.

Já už přestal počítat u pátého devatera řemesel, fakt nemusím dělat všechno na světě sám. Teda jako kdybych si mohl natočit 72+ hodin denně, tak by to nebylo tak zlý a s chutí bych se pustil do lecčeho, takle je to už trochu ubíjející.
+4 # hh 2020-07-13 10:36
Cituji Behemot:
Znáte to o té dělbě práce?
Myslíte jako když policajti chodí ve dvou, protože jeden umí číst a druhý psát? Co konkrétně vám v paletě vašich 45+ řemesel chybí, že se potřebujete dělit - čtení, či schopnost zadat pár klíčových slov do vyhledávače?

Ten úřad má roční rozpočet cca 50 mega a asi 50 zaměstnanců (včetně uklízeček a administrativy, osob, které se přímo podílejí na působnosti - právníci, psychologové, vedení - je cca 30).
0 # Filip_ 2020-07-13 05:58
michaelazdrahalova.cz/kdo-je-misa/

Pane Pecina, je to ta Michaela Zdráhalová?
+2 # Tomáš Pecina 2020-07-13 09:13
Ne, jiná; tahle by byla jistě rozumnější a empathičtější.
+3 # b.o.y 2020-07-14 20:16
Jak nikdo nereagoval? Vždyť to není ještě ani čtyři týdny co jste to poslal. :-)
+7 # Martin 2020-07-15 10:07
Chudák holka, takový start do života... :cry:

Alarmující je, jak se ve společnosti snižuje počet lidí, co tvoří nějaké hodnoty, a vzrůstá počet parazitů. Ať už je to přebujelý aparát nekompetentních lidí (ale já to chápu - snáze se tam "ztratí" zodpovědnost) nebo "neziskové" organizace, kde je (čest výjimkám) jedinou náplní blbě žvanit a sát peníze...
S obavami čekám, kdy se to celé sesype.
+4 # Behemot 2020-07-15 11:19
Když jenom žvaní a berou peníze, tak je to ještě docela fajn aktivita.

Stále víc jich primárně škodí, za peníze těch, proti komu vyvíjí aktivitu, to člověk nevěřil, kdyby se to nedělo.
+3 # Pepek Vyskoč 2020-07-19 12:26
Mohu se vlezle zeptat, kolik bylo té holčině a jak to soudružka soudkyně JUDr. Beerová rozhodla? Asi ji vrátila, když pan Pecina mluvil o "poškozeném otci". No, otec se může ještě odvolat. Bohužel tyhle rozsudky jsou předběžně vykonatelné, což je dost na houby. Koneckonců holčina si může zahrát bojovku a utéct ještě jednou, to snad zákon dovoluje a otci by to nemělo být přičteno k tíži.
Dále si myslím, že by bylo záhodno, kdyby ta holčina (zvlášť pokud je jí víc než 12 let) podala na prasnici Zdráhalovou trestní oznámení, ve kterém by zdůraznila, co všechno soudružka Zdráhalová úmyslně zamlčela - křivý znalecký posudek je totiž trestný čin a pokud je jí více jak 12 let, ona může být bez problémů korunním svědkem obžaloby.
Také může být cestou to, že holčina půjde na OSPOD s tím, že se k násilnické matce a jejímu ožralému šamstrovi už nevrátí a ať ji umístí do dětského domova, nejlépe někde poblíž bydliště otce, neboť matku nechce ani vidět. Odtud ji dostat k otci bude easy job. Tohle je sice dost extrémní, ale kvůli činnostem feministických prasnic - UMPOĎAČEK, psycholožek a soudkyň nezbývá nic jiného, než prostě kompletně zavrhnout matku.
Také je na místě podat jménem holčiny občanskoprávní žalobu na Českou republiku - ono napomáhání týrání svěřené osoby je věc, za kterou by holčině jistě náleželo nějaké to odškodnění. Soudružka Krupičková z MSp ČR bude jistě potěšena a její drzé výlevy taktéž mohou být zveřejněny.

Taky by to chtělo prasnici Zdráhalovou rozmáznout pořádně v médiích úmyslná tolerance násilí na dítěti je u bolševicko-feministické soudružky pedopsycholožky těžká věc - minimálně by v dalších řízeních byla tahle prasnice nepoužitelná a z UMPOD by ji nakonec museli vyhodit.

Tak jedině je to totiž správně: vybrat si nějakou feministickou soudružku, na tu napřít veškerou sílu, drsně ji udolat a vystavit její hlavu na kopí. To na feministickou chamraď zabírá vždycky.

A ještě něco: pokud Zdráhalová zamlčovala fakta o týrání svěřené osoby, ač se je hodnověrně dozvěděla a neohlásila je PČR, nejedná se čirou náhodou o trestný čin?
Navíc, pokud ji soudruh Kapitán kryje, není čirou náhodou spolupachatel?
Hint: pokud někdo z otců cítí, že by v budoucnu mohl jako opatrovníka dostat UMPOD (všichni otcové, kteří mají zahraniční ženušky), měl by okamžitě podat podnět Policii ČR pro podezření ze spáchání trestného činu "neoznámení trestného činu" dle § 368 TrZ.
Minimálně to bude mít ten efekt, že pokud tam bude panovat uvedená chamraď, budou v budoucnu moci namítat podjatost úřadu.
+3 # Tomáš Pecina 2020-07-19 13:48
Dopadlo to dobře, vydána na Slovensko nebyla, i když soudkyně neopomněla zdůraznit, že žádné týrání se neprokázalo: prostě ji jen s milencem denně bili.

Za měsíc jí bude jedenáct, ale problém s opakovaným útěkem je, že ta "matka" je schopná držet ji klidně dlouhé měsíce ve sklepě, jen aby proti ní nemohla svědčit. S někým tak bezcitným jsem se dlouho nesetkal, a to mám zkušenosti s násilníky a vrahy.
0 # Pepek Vyskoč 2020-07-19 18:47
No pokud je to tak, tak zaplaťpánbu.
A pokud se žádné týrání neprokázalo, neměla by náhodou soudružka soudkyně z úřední povinnosti podat podnět PČR, aby situaci prověřila? Tohle je opravdu na blití. Kdyby to byl chlap, už by bručel v krimu. Podle mě je to tedy na kárnou žalobu na soudkyni (just kidding, vím že tahle chamraď je u nás nedotknutelná i za mnohem horší věci...)

Ostatně pořád je na tom holčina líp, než jistá ani ne roční Karolínka Polcarová. Ostatně jisté systémové napření úsilí soudruhů soudců kompletně exkulpovat matinky, které ubližují svým dětem, je právě díky případu Polcarová nejlépe vidět.
eslp.justice.cz/.../...,

Matička by s držením dcerky ve sklepě měla velké potíže, dcerka musí chodit do školy, kde by měla být mimo kontrolu matinky. Samotné držení ve sklepě, aby dcera nemohla svědčit, to samotné je celkem explicitně trestný čin omezování osobní svobody a týrání svěřené osoby. Matinka bude asi dost primitivní. Obvykle to matky dělají sofistikovaněji tak, že své dcery týrají psychicky, když působí syndrom zavrženého rodiče vzhledem k otcům.
-1 # Filip_ 2020-08-08 00:41
I kdyby to bylo duševně relativně zdravé dítko (relativně, anžto s ohledem na "péči" "matky" dlouho duševně zdravé zůstat poněkud nemůže), zanechala by taková "výchova" na jeho psychice nenapravitelné škody.

V situaci, kdy dítko trpí bipolární poruchou, je ale situace jiná. To je psychická nemoc, u které nevíme, jak vzniká, proč vzniká, ergo, kausálně ji léčit neumíme. Projevuje se střídáním depresivních (melancholických) stavů, se stavý maniakálními.

Člověk v depresi trpí chorobným smutkem, tj. smutkem bez objektivní příčiny. Není s to to sám překonat, no a, samozřejmě, většinou bývá spíše klidný. Ovšem člověk v mánii je toho pravým opakem: nepotřebuje téměř spát, stačí mu klidně i jen 1-2 hodiny denně. Vyžaduje pozornost, u dospělých bývá časté např. promiskuitní sexuální chování, střídání diskotéky za diskotékou (či jiné zábavy, podle vkusu), popíjení značného množství alkoholu, extrémní a lehkovážné utrácení peněz.

Teď si to, prosím, představte u dítěte, kterému není ani vlastně možné pořádně vysvětlit, co se s ním děje. Ono s takovým člověkem je těžké být samo o sobě vždy, o tom žádná, ovšem jediné, co se dá s jak depresivním, tak maniakálním, stavem dělat je zajistit, aby si pacient vzal předepsané léky a trpělivě vyčkat, až zaberou. A do té doby, pokud možno, zabránit např. pokusu o sebevraždu (deprese), či např. lehkovážnému jednání, jež by mohlo vésti k úrazu (mánie).

Jistě je každému, průměrně inteligentnímu, člověku jasné, že cokoli dítě provede v příslušném stavu, neprovede s jakýmkoli oumyslem, tedy postrádá immanentní logiku jej jakkoli za to trestat, ne tak fysicky. Je to stejná logika, jako bych dědkovi, co se přede mnou na schodech šourá, krok sum krok, o dvou francouzských holích, ty hole podtrhl, abych jej "vychoval" a příště šel rychleji a nezdržoval kolektiv.

U handicapu fysického je, na tuto logiku, většina lidí s to až překvapivě jasně nahlédnout, bohužel, u handicapu psychického často nikoli. As to bude tím, že téměř každý měl někdy zlámanou hnátu, či alespoň utrpěl nějaký jiný ouraz, no a v té příčině zažil jistou míru nemohoucnosti na vlastní kůži. Ale bipolární poruchu, nebo i jen silnou depresi a silný maniakální stav, zažil málo kdo. A schopnost empathie nepatří, v dnešní době, k cnostem pěstovaným.

Pročež je vcelku pochopitelné, že na tuto skutečnost není s to nahlédnout "matka", ovšem trestuhodné je, že její jednání považuje "znalec" za přiléhavé. Není a nikdy nebude.
0 # Tomáš Pecina 2020-08-08 13:11
Tak zlé to nebude. Trauma ze života u matky, kterou nenávidí, je sice závažné, ale protože je velmi inteligentní, dokázala si už před několika lety zformulovat, co chce (být u otce a sourozenců v Praze a hlavně co nejdál od matky), a adaptaci na nové prostředí, které je neporovnatelně liberálnější - a tím ovšem i plné "nástrah" - zatím zvládá s přehledem. K vážným a potenciálně kritickým psychickým problémům by u ní došlo, kdyby ji teď matka dokázala odvézt zpět na Slovensku (stále se této představy nevzdala) a tam ji vystavila tomu prostředí, ve kterém byla dřív. To se ale, doufejme, nestane.
+2 # občan 2020-10-02 18:05
S radostí lze pogratulovat slečně a jejímu tatínkovi, že rozhodnutí o nenavracení asi odvolací KS dne 22.9. 2020 potvrdil. Vážený otče, poslal jsem Vám vzkaz a prosbu přes advokátku. Prosím aspoň o formální reakci. Děkuji.
0 # Tomáš Pecina 2020-10-02 18:23
Ano, potvrdil; máme z toho všichni velkou radost.
0 # občan 2020-10-04 11:49
Děkuji za potvrzení. Prosím, pokud máte kontakt na štastného otce, nechť se zajímá o vzkazy, které dostala jeho advokátka od podobně zainteresovaných osob, které mají nemilé zkušenosti s JUDr. Beerovou.
0 # Tomáš Pecina 2020-10-04 11:52
Otec tento blog čte; děkuji!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)