David Navara definitivně prohrál spor s nakladatelstvím guidemedia o několik krátkých záběrů na svou osobu, se vkusným odznakem znázorňujícím přeškrtnutou svastiku, v reklamním shotu týkajícím se soudu s vydavateli Hitlerových projevů. Onen výsledek jsem predikoval dávno: nejen pro to, že jsem, při vší úctě, mnohem lepší právník než D. Navara, ale zejména pro nerealistický taktický plán sporu, který neúspěšný žalobce zvolil a který byl založen na ad nauseam opakovaných litaniích o tom, jací jsme my protistrana odporní neonacisté a jak je potřeba, aby stát aktivistům jeho typu poskytl všemožnou ochranu.

Nepočítáme-li soudní poplatky za žalobu, odvolání a dovolání ani náklady právního zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti a omezíme-li se na to, kolik zaplatil na nákladech řízení úspěšné protistraně, vydal pan Navara na tento a limine k nezdaru odsouzený právnický projekt téměř padesát tisíc – a to může být ještě vděčen Michalu Ryškovi, že jeho senát vypočítal částku nákladů za první dva stupně k žalobci mimořádně benevolentním způsobem. Jsou to jeho peníze a není na nás, abychom účelnost tohoto výdaje hodnotili (i když bychom si jistě uměli představit smysluplnější a příjemnější aplikaci této částky).

Soukromě tomu říkáme školné ve škole života.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)