Παραγραφος byla ve staré řečtině poznámka – někdy jen typografická značka, někdy celý doplňující text – která se zapisovala vedle textu. Až mnohem později se tohoto výrazu začalo užívat pro označení odstavce (a zkracovat symbolem §, jehož původ je dodnes předmětem sporů) a ještě později – a jen v některých zemích – jako jednoho z ikonických symbolů práva.
Chápejte moje texty jako ryze subjektivní poznámky na okraj toho, co se v českém právu a okolo něj děje.
Další můj blog, věnovaný obecnějším thematům, se jmenuje Slepecká hůl, a od r. 2014 mám ještě jeden blog, nazvaný Retro, na němž jsou traktovány staré, převážně československé, osmibitové počítače.
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Zázrak ve Vyšehradské aneb Soukromé automobily se neopotřebovávají
Přehlídku způsobů, jak vzít občana poškozeného chybným jednáním orgánů veřejné moci na hůl, obohatilo ministerstvo spravedlnosti dalším trikem: cestuje-li obviněný (tj. v České republice sprostý podezřelý) k úkonu trestního řízení vlastním motorovým vozidlem, stát mu v případě, že šlo o nedůvodné stíhání, nahradí pouze cenu paliva; ostatní náklady, které jsou normálně vyčislovány částkou 3,70 Kč za kilometr cesty, si nese zproštěný obviněný sám, protože soukromé osobní automobily se podle ministerstva neopotřebovávají, není potřeba lít do nich olej a brzdovou kapalinu, vozit je na servisní prohlídky atd.
Sluší se doplnit, že v řadě případů není ministerstvo ochotno uhradit ani cenu pohonných hmot a tvrdí, že povinností sprostého podezřelého bylo použít prostředky hromadné dopravy. Michal H. proto musel prokázat, že nařídila-li policie nebo soud úkon (např.) na osmou hodinu ranní, skutečně neměl možnost se z Karlových Varů do Brna dostat jinak: běda mu, kdyby se v jízdním řádu takový spoj, startující třeba v jednu v noci, našel, to by mu ministerstvo vyplatilo pouze cenu jízdenky.
Pochvala za toto příkladné šetření rozpočtovými prostředky putuje na ministerstvo Petře Mochanové. Protože Michal H. podává na rozdíl žalobu, budou ve výsledku náklady pro daňového poplatníka cca o dalších deset tisíc vyšší.
Na diskriminační přístup v náhradách jsem upozorňoval několikrát, mimo jiné i ústavní stížností, týkající se toho, že soudy odmítají nahradit při použití osobního automobilu svědečné: účastníci řízení, obhájci a znalci právo cestovat k soudu autem mají, (sprostí) svědci nikoli. Ústavní soud však tyto námitky s argumentací typu něco mu tam napiš, mouloviodmítl (soudcem zpravodajem byl Miloslav Výborný).
Pane Pecino, prosím, žádný diskriminační přístup, žádný trik, na který je přece třeba upozorňovat. Vy si z nás děláte legraci. Cožpak nevíte, že:
"V případě veřejných práv platí, že o právech a povinnostech (subjektů) rozhodují zásadně příslušné správní orgány...."
Je ministerstvo správní orgán, nebo ne? Já bych nedal ani na jizdenku. Ať jde pěšky nebo na kole, je to zdravější. Nemůže-li tak učinit, ať se nejdříve na své náklady prokáže osvědčením od doktora.
Postup ministerstva je ostudný. Sluší se ale dodat, že ministerstvo v této věci není správním orgánem a výsledek jeho vysoce intelektuální činnosti není rozhodnutím o právech a povinnostech subjektů, neboť pro žadatele není závazné. To je na okraj. Sprosťárna to ale samozřejmě je.
ad Dan Dvořáček, 2.9.12. 16:21, jsem jen prostý laik ve věci práva.
Dobře, ministerstvo v této věci není správní orgán. Je to tedy jen strana, která u soudu (ob)žalovala, v tomto případě Michala, z porušení zákona, ano?
Domnívám se tedy, že jak pan Pecina tak pan Dvořáček ministerstvu křivdí. Proč by ministerstvo mělo chtít Michalu dobrovolně přiznat větší náklady na jeho cestu než musí? Na druhou stranu ať si ministerstvo spočítá pomocí Petry Mochanové, co chce - jak jsem psal, ať tvrdí, že Michal měl jít pěšky, o hladu i o žízni, to je přece úplně jedno. Co není jedno, je rozhodnutí soudu, ne?
Mám pocit, že pan Pecina to napsal blbě. Pakliže soud rozhodl, proč má Michal podávat žalobu? A pakliže nerozhodl, ať Michal počká až rozhodne, ne? A rozhodl-li soud, že Michal dostane jen na palivo, tak se Michal musí odvolat, ne žalovat, když chce více, ne? Koho má žalovat?, Soud? Mně to připadá, jako laikovi pochopitelně, jako naprostý zmatek.
Další naprosto nesmyslný komentář. Nechci zatím postupovat jako G. Peters a proto na vás zatím pouze apeluji, abyste se nad kvalitou svých textů zamyslel.
Já si náhodou myslím, že to je sice zmatený příspěvek, ale že jsou v něm skryty dvě velmi dobré otázky.
Nejprve k MV k vyjasnění zmatku: Soud rozhodl, ale jen o vině, nikoli o nákladech obžalovaného, to se v trestním řízení nerozhoduje. Úspěšný obžalovaný požádá Ministerstvo o náhradu, to řekne, kolik dá dobrovolně, a když se to úspěšnému obžalovanému nelíbí, musí dát Ministerstvo k soudu o prachy. To náhodou podle mě docela koreluje s vaším názorem, jak by to mělo být.
A otázky jsou:
1) Nebylo by lepší, kdyby o nákladech obžalovaného rozhodoval rovnou trestní soud? Podle mě zdánlivě jo (rychlé), ale v konečném důsledku ne, podle mě by to vedlo k zamítání náhrad či malé výši z důvodu přílišné zaujatosti daného trestního soudce.
2) Má Ministerstvo při dobrovolném přiznávání náhrad usilovat o maximalizaci úspor pro stát nebo má postupovat "morálně"? Běžný civilní subjekt uvažuje při stategickém hodnocení sporu takto: Dlužím X korun. Protistrana má důkazy tak 80% spolehlivosti. Protistrana je navíc stará babička z Krkonoš, nemá peníze na pořádné advokáta ani energii se tomu venovat. Takže jí napíšeme, že jí nic nedáme, protože ona to beztak k soudu nedá, a když dá, tak to beztak nějak zvoře. Má Ministerstvo uplatňovat tuhle úvahu? Dnes to dělá (navíc blbě) a mě to strašně pobuřuje... Ale možná nemám pravdu já.
Ad 1: Úvahu, že náhradu by měl přiznávat přímo trestní soud, nastínil v jednom loňském nálezu ÚS jako soudce zpravodaj Pavel Rychetský. To je skutečně sporné, protože by to sice bylo ekonomické, ale mohly by se do výše náhrady promítnout i takové úvahy, které tam nemají místo (např. že ke zproštění došlo kvůli nepoužitelnosti jinak usvědčujícího důkazu). Nevím, nejsem si jist.
Ad 2: To řízení by především mělo být správní, není to žádný civilní spor mezi poškozeným občanem a státem, ale regulární řízení o náhradě za nelegitimní pretensi veřejné moci do práv poškozeného. Není důvodu hrát si na Ameriku. Ale to by někdo konečně musel odstranit Mazancovy hrůzy typu, že náhrada za vyvlastnění je s-p (a soudí se podle OSŘ), kdežto jeho oprávněnost v-p (a soudí se podle SŘS).
Ad M. Vorlický: Stejně jako p. Vorlický i já jsem v právu laik. Když jsem se ho mohl naučit já, může i on. Možné jsem příliš přísný, ale jeho seriové pitomé texty s nulovým přínosem pro diskusi pokládám za obtěžování ostatních.
Děkuji za reakce. I panu Pecinovi (nejsem z těch, kteří se nechají snadno odradit. Trochu mne pane Pecino matete, tím, že na jednu stranu si stěžujete na chod justice, na druhou stranu však se otrocky držíte jejích pravidel. Vidím v tom určitý rozpor. Poturčenec horší Turka? Berte to prosím trochu s humorem. Nemám potřebu být právníkem, je jich tu dost, cítím ale potřebu práva.)
O co zde jde? Přece o to, aby byla spravedlnost a pořádek. K tomu je třeba soudu a aby všichni z nás, nebo aspoň většina, včetně především všech orgánů státní moci, měla potřebu pořádek a spravedlnost ctít a dodržovat, musíme věřit, že soud bude spravedlivě rozhodovat a že jeho rozhodnutí jsou konečná (ne, že se nějaké ministerstvo potom bude proti soudu vymezovat). Soud si pochopitelně tuto důvěru musí zasloužit, důvěra musí tedy být vzájemná.
DD 1) o nákladech obžalovaného rozhoduje rovnou trestní soud? (že i pan Rychetský uvažuje podobně?) Můj komentář:
Pakliže důvěřuji trestnímu soudu, že věc spravedlivě rozhodne, proč bych mu neměl věřit, že i tak rozhodne ve věci náhrady, popřípadě i škod? Naopak, takový soud má již všechny podklady k tomu, aby rozhodl. TP ve své připomínce divně podmiňuje nárok na náhradu (obžalovaný nebyl uznán vinným, ale kdyby byly použity nepoužitelné důkazy, byl by uznán??? Celou takovou úvahu považuji, jako laik, za naprosto vadnou). Soud přece rozhodl a tím to končí (než vyšší soud rozhodne jinak). Já se domnívám, že by to mělo být tak, že soud rozhodne o vině nebo nevině a v dalším řízení rozhodne o náhradě. Tím by soudní řízení skončilo.
DD 2) faktická náhrada, nebo i náhrada škody, budu teď psát jako obžalovaný: Řekněme, že jsem byl obžalován z porušení zákona, kde mi hrozil trest až 1 rok odnětí svobody. Kdo chce, abych šel sedět? Ministerstvo. Nemohu se tedy dívat na ministerstvo jako na někoho laskavého, schovívavého, kdo mi chce uhradit moje náhrady, nebo, že bude postupovat "morálně". Jeho výpočtové tabulky mne nezajímají, naopak jsem na koni. Ministerstvo musí ke mně přijít s prosíkem, a když mi nabídne rozumnou náhradu, budu i já rozumný a soudu řeknu, že mi stačí a soud mi ji jen přiklepne. Věc je vyřešená a nedej bože, aby ministerstvo nezaplatilo, to by v právním státě někdo z něj těžce odnesl. Mne by spíše pobouřilo, kdyby soud práva babičky z Krkonoš před postupem ministerstva, nebo kohokoliv jiného, nechránil. Pozor na "veřejnou moc" (pan Pecina), Ústava ji nedefinuje.
Na druhou stranu, vyjádřím-li se k věci náhrady jako daňový poplatník, rozhodně budu chtít, aby ministerstvo platilo co nejméně. Zase ale, budu mít důvěru v soud, že jinou než patřičnou náhradu neuzná. Takto funguje dělba moci. V opačném případě by se mohlo stát, že ministerstvo záměrně nesmyslně někoho obžaluje, on to u soudu vyhraje (pochopitelně) a ministertvo mu zaplatí nějakou tučnou odměnu a jde žalovat svého dalšího kamaráda.
PS GP se vůbec nějak odmlčel. Dovolená ,nebo, že by studoval rozdíl mezi slovníkem a encyklopedií?
Pakliže důvěřuji trestnímu soudu, že věc spravedlivě rozhodne, proč bych mu neměl věřit, že i tak rozhodne ve věci náhrady, popřípadě i škod?
Protože bude obviněného chápat optikou OČTŘ, tedy jako pachatele, kterého se nepodařilo usvědčit. Řízení o náhradě by nemělo být, právě pro tento důvod, pokračováním trestního řízení.
GP se vůbec nějak odmlčel. Dovolená ,nebo, že by studoval rozdíl mezi slovníkem a encyklopedií?
Nevím, možná je otráven klesající úrovní zdejších diskusí.
Dobře, chápu. Pak problém ale není u Petry Mochanové na ministerstvu, ta se snaží v zájmu daňového poplatníka platit co nejméně peněz, ale chyba je u soudu - že neposkytuje ochranu právům (čl.90, Ústavy). Skutečně soudy v česku fungují tak, že OČTŘ se sejdou se soudcem a u kafe si řeknou: "Tady máme dalšího lumpa, kerýho musíme vodsoudit, hlavně aby ho ale nezastupoval Pecina. Ten by nám to moch překazit."? To je jak ze Švejka. Takže, není důvěra v soudy. Chápu to správně? (pak je ale jedno, zda se věc rozhodne jako součást trestního řízení, nebo u jiného soudu, ne?)
GP - ať se zase dostaví, v zájmu zvýšení úrovně. Vše je odpuštěno.
I v řízení o náhradě Mochanová jedná za orgán veřejné moci a je vázána zákonem; pokud ho vědomě porušuje, může se dopustit i trestného činu zneužívání pravomoci. Sází na to, že soudy rozhodují zcela nepředvídatelně a Michalu H. nemusejí náhradu přiznat.
Mnozí trestní soudci vidí své poslání v tom, aby přepsali obžalobu do rozsudku. To je smutný fakt.
GP do jeho rozhodnutí nemluvím, jistě sám nejlíp ví, co dělá.
Takže to je jasné. Jsou-li soudy nepředvídatelné, soudí-li navíc mnozí soudci tak, že opisují žaloby do rozsudků, pak celá věc, v rámci pojmů demokracie a právní stát, ztrácí smysl.
Je-li Mochanová, potažmo celé ministerstvo, vázána zákonem, který si smí vysvětlit dle svého (soudce opíše žalobu) a pak tak konat, pak nezbývá než dodat, že v česku existuje tzv. veřejná moc, kterou sice Ústava nedefinuje, ale to je jen proto, že se ona definuje dle potřeby sama. I z toho důvodu nelze zjistit, kdo ji ovládá. Do prostoru a pod ochranu veřejné moci pak se dostanou všichni, koho tam veřejná moc pustí, nebo naopak, mimo její prostor a ochranu se může kdokoliv kdykoliv ocitnout s minimálním varováním. Tak se i stane, že lidé, zdánlivě v jejím samotném jádru, jako Rath, se najednou ocitnou mimo, a mohu-li Rathovy projevy posoudit, vůbec nechápou co se vlastně děje. Viz jeho pláč ve sněmovně, že je jen rybka malá. Jako by tesknil: "Za co, kamarádi, za co?"
Soudní moc může všechno. Jako invalidní bez majetku jsem se nemohl prokazatelně a dokladovaně dostavit. Na výhružku eskortací policií jsem odpověděl, že se jí nebráním, že ji vítám. Policie mé eskortování soudu odmítla a proto mne soud vzal do vazby, kde jsem 2,5 měsíce čekal na termín. Jak prosté!Jak kruté!
jestli mohu k jinemu tematu, zaujala me tato zprava, ktera naznacuje, ze by se veci mohly obratit k lepsimu. Dokonce si myslim, ze by si soudkyne zaslouzila pozitivni cenu, napriklad osli usi ve tvaru jinem nez paragraf. A take by me zajimaly dalsi informace o soudkyni: zda je stara, mlada, v ksc, ne v ksc ;) atd
Je to čirá náhodička, ale včera jsem při nahlédnutí do jednoho spisu na MSp. našel vyjádření k žádosti justičního funkcionáře, který cestoval na MSp. ze služebních důvodů a následně požádal o proplacení cestovného vlakem 1.třídou zhruba takto: cestovné tentokrát ještě proplatit, nicméně doplnit přísloušnou instrukci o to, že se proplácí jen II. třída - odůvodnění: jiní vzdálenější by mohli žádat i proplacení letenky. Takže jak vidíte, o žádnou diskriminaci nejde, šetří se i ve vlastních řadách.
ad Tomáš Pecina, 1.9.2012, 22:49 To jako myslíte, že justiční funkcionář, JF, si vlak pro účely své cesty koupí, nebo pro rata? (Musel by spočítat, kolik s ním ve vlaku jelo lidí.) K Anonymní, 1.9.12, 19:03 - no vidíte, pane Pecino, žádná diskriminace, SS vychovává nejen nás ale i sebe - všichni musíme šetřit. JF přijel asi zdaleka, jinak mohl jet na kole, na to ale ještě přijde (hlavně musí mít helmu).
Ta Bastlová až zase taková právní špička není, já bych řekl pravý opak - zrušme soudní definitivu neschopným soudcům. Více na www.zaloba.kvalitne.cz a www.vop.tym.cz
Doufám, že jste pochopili mou ironii s šetřením "na správném místě." Nemohu o tom teď moc psát, ten spis jsem si nečetl kvůli nákladům, je to jen taková shoda. Jinak nevidím důvod, proč by se nemělo proplácet auto všem a ve stejné výši. podle mně ale asi opravdu jde o nějakou "vlnu šetření" související spíš s politikou než právem, protože pár let jsem se vůbec s žádnými problémy při přiznávání náhrad nesetkal a teď v posledním roce asi třikrát. Jinak to, o čem jsem psal je veselé spíš tím, odkud ta cesta byla. Asi tak ve stylu účtárny při výrobě Titanicu: už jsme utratili dost, ušetříme na záchranných člunech.
Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)
Hledání
Kalendář
Komentáře
Nevyšetřovatelé 2, díl VIII: Fraška
Dr.Proton06.02.2024 14:42
No tak nic, no :-) Hlavně, že žijete a snad se máte dobře.
Komentáře
"V případě veřejných práv platí, že o právech a povinnostech (subjektů) rozhodují zásadně příslušné správní orgány...."
Je ministerstvo správní orgán, nebo ne? Já bych nedal ani na jizdenku. Ať jde pěšky nebo na kole, je to zdravější. Nemůže-li tak učinit, ať se nejdříve na své náklady prokáže osvědčením od doktora.
mv
To je na okraj. Sprosťárna to ale samozřejmě je.
Dobře, ministerstvo v této věci není správní orgán. Je to tedy jen strana, která u soudu (ob)žalovala, v tomto případě Michala, z porušení zákona, ano?
Domnívám se tedy, že jak pan Pecina tak pan Dvořáček ministerstvu křivdí. Proč by ministerstvo mělo chtít Michalu dobrovolně přiznat větší náklady na jeho cestu než musí? Na druhou stranu ať si ministerstvo spočítá pomocí Petry Mochanové, co chce - jak jsem psal, ať tvrdí, že Michal měl jít pěšky, o hladu i o žízni, to je přece úplně jedno. Co není jedno, je rozhodnutí soudu, ne?
Mám pocit, že pan Pecina to napsal blbě. Pakliže soud rozhodl, proč má Michal podávat žalobu? A pakliže nerozhodl, ať Michal počká až rozhodne, ne? A rozhodl-li soud, že Michal dostane jen na palivo, tak se Michal musí odvolat, ne žalovat, když chce více, ne? Koho má žalovat?, Soud? Mně to připadá, jako laikovi pochopitelně, jako naprostý zmatek.
mv
Nejprve k MV k vyjasnění zmatku: Soud rozhodl, ale jen o vině, nikoli o nákladech obžalovaného, to se v trestním řízení nerozhoduje. Úspěšný obžalovaný požádá Ministerstvo o náhradu, to řekne, kolik dá dobrovolně, a když se to úspěšnému obžalovanému nelíbí, musí dát Ministerstvo k soudu o prachy. To náhodou podle mě docela koreluje s vaším názorem, jak by to mělo být.
A otázky jsou:
1) Nebylo by lepší, kdyby o nákladech obžalovaného rozhodoval rovnou trestní soud? Podle mě zdánlivě jo (rychlé), ale v konečném důsledku ne, podle mě by to vedlo k zamítání náhrad či malé výši z důvodu přílišné zaujatosti daného trestního soudce.
2) Má Ministerstvo při dobrovolném přiznávání náhrad usilovat o maximalizaci úspor pro stát nebo má postupovat "morálně"? Běžný civilní subjekt uvažuje při stategickém hodnocení sporu takto: Dlužím X korun. Protistrana má důkazy tak 80% spolehlivosti. Protistrana je navíc stará babička z Krkonoš, nemá peníze na pořádné advokáta ani energii se tomu venovat. Takže jí napíšeme, že jí nic nedáme, protože ona to beztak k soudu nedá, a když dá, tak to beztak nějak zvoře.
Má Ministerstvo uplatňovat tuhle úvahu? Dnes to dělá (navíc blbě) a mě to strašně pobuřuje... Ale možná nemám pravdu já.
Ad 2: To řízení by především mělo být správní, není to žádný civilní spor mezi poškozeným občanem a státem, ale regulární řízení o náhradě za nelegitimní pretensi veřejné moci do práv poškozeného. Není důvodu hrát si na Ameriku. Ale to by někdo konečně musel odstranit Mazancovy hrůzy typu, že náhrada za vyvlastnění je s-p (a soudí se podle OSŘ), kdežto jeho oprávněnost v-p (a soudí se podle SŘS).
Ad M. Vorlický: Stejně jako p. Vorlický i já jsem v právu laik. Když jsem se ho mohl naučit já, může i on. Možné jsem příliš přísný, ale jeho seriové pitomé texty s nulovým přínosem pro diskusi pokládám za obtěžování ostatních.
Děkuji za reakce. I panu Pecinovi (nejsem z těch, kteří se nechají snadno odradit. Trochu mne pane Pecino matete, tím, že na jednu stranu si stěžujete na chod justice, na druhou stranu však se otrocky držíte jejích pravidel. Vidím v tom určitý rozpor. Poturčenec horší Turka? Berte to prosím trochu s humorem. Nemám potřebu být právníkem, je jich tu dost, cítím ale potřebu práva.)
O co zde jde? Přece o to, aby byla spravedlnost a pořádek. K tomu je třeba soudu a aby všichni z nás, nebo aspoň většina, včetně především všech orgánů státní moci, měla potřebu pořádek a spravedlnost ctít a dodržovat, musíme věřit, že soud bude spravedlivě rozhodovat a že jeho rozhodnutí jsou konečná (ne, že se nějaké ministerstvo potom bude proti soudu vymezovat). Soud si pochopitelně tuto důvěru musí zasloužit, důvěra musí tedy být vzájemná.
DD 1) o nákladech obžalovaného rozhoduje rovnou trestní soud? (že i pan Rychetský uvažuje podobně?) Můj komentář:
Pakliže důvěřuji trestnímu soudu, že věc spravedlivě rozhodne, proč bych mu neměl věřit, že i tak rozhodne ve věci náhrady, popřípadě i škod? Naopak, takový soud má již všechny podklady k tomu, aby rozhodl. TP ve své připomínce divně podmiňuje nárok na náhradu (obžalovaný nebyl uznán vinným, ale kdyby byly použity nepoužitelné důkazy, byl by uznán??? Celou takovou úvahu považuji, jako laik, za naprosto vadnou). Soud přece rozhodl a tím to končí (než vyšší soud rozhodne jinak). Já se domnívám, že by to mělo být tak, že soud rozhodne o vině nebo nevině a v dalším řízení rozhodne o náhradě. Tím by soudní řízení skončilo.
DD 2) faktická náhrada, nebo i náhrada škody, budu teď psát jako obžalovaný:
Řekněme, že jsem byl obžalován z porušení zákona, kde mi hrozil trest až 1 rok odnětí svobody. Kdo chce, abych šel sedět? Ministerstvo. Nemohu se tedy dívat na ministerstvo jako na někoho laskavého, schovívavého, kdo mi chce uhradit moje náhrady, nebo, že bude postupovat "morálně". Jeho výpočtové tabulky mne nezajímají, naopak jsem na koni. Ministerstvo musí ke mně přijít s prosíkem, a když mi nabídne rozumnou náhradu, budu i já rozumný a soudu řeknu, že mi stačí a soud mi ji jen přiklepne. Věc je vyřešená a nedej bože, aby ministerstvo nezaplatilo, to by v právním státě někdo z něj těžce odnesl. Mne by spíše pobouřilo, kdyby soud práva babičky z Krkonoš před postupem ministerstva, nebo kohokoliv jiného, nechránil. Pozor na "veřejnou moc" (pan Pecina), Ústava ji nedefinuje.
Na druhou stranu, vyjádřím-li se k věci náhrady jako daňový poplatník, rozhodně budu chtít, aby ministerstvo platilo co nejméně. Zase ale, budu mít důvěru v soud, že jinou než patřičnou náhradu neuzná. Takto funguje dělba moci. V opačném případě by se mohlo stát, že ministerstvo záměrně nesmyslně někoho obžaluje, on to u soudu vyhraje (pochopitelně) a ministertvo mu zaplatí nějakou tučnou odměnu a jde žalovat svého dalšího kamaráda.
PS
GP se vůbec nějak odmlčel. Dovolená ,nebo, že by studoval rozdíl mezi slovníkem a encyklopedií?
Mirek Vorlický
Protože bude obviněného chápat optikou OČTŘ, tedy jako pachatele, kterého se nepodařilo usvědčit. Řízení o náhradě by nemělo být, právě pro tento důvod, pokračováním trestního řízení.
GP se vůbec nějak odmlčel. Dovolená ,nebo, že by studoval rozdíl mezi slovníkem a encyklopedií?
Nevím, možná je otráven klesající úrovní zdejších diskusí.
Dobře, chápu. Pak problém ale není u Petry Mochanové na ministerstvu, ta se snaží v zájmu daňového poplatníka platit co nejméně peněz, ale chyba je u soudu - že neposkytuje ochranu právům (čl.90, Ústavy). Skutečně soudy v česku fungují tak, že OČTŘ se sejdou se soudcem a u kafe si řeknou:
"Tady máme dalšího lumpa, kerýho musíme vodsoudit, hlavně aby ho ale nezastupoval Pecina. Ten by nám to moch překazit."? To je jak ze Švejka. Takže, není důvěra v soudy. Chápu to správně? (pak je ale jedno, zda se věc rozhodne jako součást trestního řízení, nebo u jiného soudu, ne?)
GP - ať se zase dostaví, v zájmu zvýšení úrovně. Vše je odpuštěno.
Mirek Vorlický
Mnozí trestní soudci vidí své poslání v tom, aby přepsali obžalobu do rozsudku. To je smutný fakt.
GP do jeho rozhodnutí nemluvím, jistě sám nejlíp ví, co dělá.
Takže to je jasné. Jsou-li soudy nepředvídatelné, soudí-li navíc mnozí soudci tak, že opisují žaloby do rozsudků, pak celá věc, v rámci pojmů demokracie a právní stát, ztrácí smysl.
Je-li Mochanová, potažmo celé ministerstvo, vázána zákonem, který si smí vysvětlit dle svého (soudce opíše žalobu) a pak tak konat, pak nezbývá než dodat, že v česku existuje tzv. veřejná moc, kterou sice Ústava nedefinuje, ale to je jen proto, že se ona definuje dle potřeby sama. I z toho důvodu nelze zjistit, kdo ji ovládá. Do prostoru a pod ochranu veřejné moci pak se dostanou všichni, koho tam veřejná moc pustí, nebo naopak, mimo její prostor a ochranu se může kdokoliv kdykoliv ocitnout s minimálním varováním. Tak se i stane, že lidé, zdánlivě v jejím samotném jádru, jako Rath, se najednou ocitnou mimo, a mohu-li Rathovy projevy posoudit, vůbec nechápou co se vlastně děje. Viz jeho pláč ve sněmovně, že je jen rybka malá.
Jako by tesknil: "Za co, kamarádi, za co?"
Mirek Vorlický
zpravy.ihned.cz/.../...
To jako myslíte, že justiční funkcionář, JF, si vlak pro účely své cesty koupí, nebo pro rata? (Musel by spočítat, kolik s ním ve vlaku jelo lidí.)
K Anonymní, 1.9.12, 19:03 - no vidíte, pane Pecino, žádná diskriminace, SS vychovává nejen nás ale i sebe - všichni musíme šetřit. JF přijel asi zdaleka, jinak mohl jet na kole, na to ale ještě přijde (hlavně musí mít helmu).
mv
a www.vop.tym.cz
RSS kanál komentářů k tomuto článku