Dnes byl doručen i druhý rozsudek Městského soudu v Brně ve věci zkříženého meče a kladiva, z pera Barbory Sýkorové. Je podobný jako rozsudek Kabelíkův, a ani tento nemá smysl hlouběji analysovat.

Ano, oba soudci běžně řeší vykradené byty, hospodské rvačky, neodvedená cla a drobné úvěrové podvody, historická materie podobného druhu je jim vzdálena a podle toho příslušné pasáže rozsudků vypadají, zvlášť když byli odkázáni na odborné vědomosti znalce Ivo Svobody, jehož jedinou odborností je, jak si namastit na účet státního rozpočtu kapsu (pokud můžeme odhadovat z počtu posudků a jejich ceny, jen za loňský první máj tento znalec inkasoval za svou copy&paste tvorbu přes dvě stě tisíc korun).

Věcné nepřesnosti v obou rozsudcích jsou přesto zarážející. Vskutku, Otto Strasser nebyl nikdy za své válečné zločiny postaven před soud, neboť tomu bránila jedna maličkost: s Hitlerovou NSDAP se rozešel dávno před vypuknutím války, navíc to, co proti nacistům spolu se svými spolupracovníky vykonal, je známkou mimořádné osobní statečnosti. Nesouhlasím se Strasserovými politickými názory, ale vážím si jeho osobní integrity a odvahy. Srovnání Strassera s Rudolfem Hessem, jedním z tvůrců Norimberských zákonů a třetím mužem v hierarchii Třetí říše, je přímo urážlivé.

Na straně druhé je přínosem, že rozsudky odmítly bezbřehé rozšiřování kriminalisace extremistické symboliky – čímž zároveň přistřihly křídla výdělkovému rozletu znalců-šejdířů třídy Mazel – a jasně deklarovaly, že trestný může být jen symbol široké veřejnosti srozumitelný. Což, dovedeno do důsledku, znamená, že 1. podobné činy bude možno soudit i bez znalců; a 2. vytvoří se aspoň provisorní stav právní jistoty ohledně toho, co je a co není trestným činem.

Dobré zprávy tedy převažují.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)