Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jan Šinágl

Soudkyni Okresního soudu v Berouně Marcelu Součkovou jsme poznali jako dámu nevysoké inteligence a pohříchu nedostatečné představivosti, za což jsme jí udělili titul Osel měsíce listopadu 2011. Nyní má velkou šanci na double: dnes vyhlášeným rozsudkem žalobu zamítla a vysvětlila, že neoprávněně nařízená exekuce (resp. soudní výkon rozhodnutí) není odškodnění vyžadujícím zásahem do osobnostního práva povinného, ale je to jakási provozní nehoda, nedopatření, které nestojí za řeč. To, že měl povinný mj. několik měsíců zablokované bankovní konto, lze přejít mávnutím ruky. Zmýlená neplatí, i mistr tesař se utne, jedeme dál!

Aktualisováno.
Zvukový záznam (bohužel nepříliš kvalitní). Odůvodnění rozsudku je k pláči: Soudkyně vysvětlila, že banka nevede žádný interní seznam dlužníků – sama to přece soudu napsala! – a zásah do práv žalobce spočívající v půl roku probíhající neoprávněné exekuci je naprosto minimální. Existenci dlužnických registrů, které banky o svých klientech vedou a sdílejí, často skrytě před zraky příslušných orgánů (ÚOOU), kam se žalobce dostal a kde je pravděpodobně dodnes evidován, se žaloba pokoušela prokázat předložením příslušných rozhodnutí ÚOOÚ, avšak tento důkaz byl zamítnut: netýká se přece žalobce, ale úplně jiných osob!

Tragický výkon soudkyně Součkové, jak jsme slíbili, oceňujeme cenou Osel měsíce a blahopřejeme s konstatací, že dokud budou u českých soudů rozhodovat takové – s prominutím – pitomé nány, jako je ona, nezbývá než závidět pokročilejším africkým zemím jejich výbornou justici.

Krajský soud v Praze svým (nekomunistickým) senátem 12 To předsedkyně Evy Milcové potvrdil rozhodnutí berounského soudu o zastavení trestního stíhání popírače nacistického genocidia Jana Šinágla. Odůvodnění je poměrně rozsáhlé a i když bychom ho asi nemohli označit za přelomové nebo mimořádně odvážné, patří v produkci českých soudů k nadprůměru.

Trestní stíhání je tedy u konce, zbývá sumarisovat, co jsme se z něj dozvěděli.

Především to, že ministerstvo vnitra dokáže iniciovat prima facie a a limine nedůvodné trestní stíhání politicky nepohodlných osob, disidentů. Připomeňme, že trestní stíhání bylo zahájeno přes nesouhlas OSZ v Berouně na přímý pokyn dohledového KSZ v Praze, takže není pravděpodobné, že by si chtěl s J. Šináglem vyřizovat účty někdo jiný než právě ministerstvo, jemuž se ve sporu o registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedostává argumentů a proto by rádo udělalo z členů přípravného výboru zločince. To není dobrá zpráva, státní zastupitelství není jen dalším odborem ministerstva vnitra, a nepochybně by mělo být schopno samo posoudit, zda je trestní oznámení na popírače Šinágla důvodné. Instrumentalisace trestního práva a jeho přetvoření v nástroj státní politiky, zbraň v boji s vnitřním nepřítelem, jsou znakem totalitního, nikoli demokratického režimu.

Za druhé se v pravém světle předvedl ÚSTR a jím zaměstnávaný amatérský historik Jaroslav Čvančara. Nevím, jak vážení čtenáři, ale já bych opravdu raději ze svých daní na tomto místě platil odborníka než nadšeného diletanta, jehož splácanina zůstaniž na mém serveru vystavena jako odstrašující příklad škodlivosti nevzdělaného enthusiasmu v historiografii.

Dalším pěkným exponátem a odkazem budoucím generacím je i dílo znalkyně a učitelky mateřské školy Lenky Vrchlavské – ano, té, která se ve znaleckém posudku dovolává Drdova Vyššího principu. A chybět nemůže práce Josefa Zouhara, který se rovněž vyznamenal plamenným posudkem sestaveným bez kritické analysy toho, o čem se v posuzovaných článcích píše.

Příjemným zjištěním je, že past nakonec sklapla naprázdno a podobně jako brněnský soudce Michal Kabelík, jeho mostecký kolega Pavel Plch a pražská soudkyně Dana Šindelářová, soudce Okresního soudu v Berouně Michal Pařez se mašinerii vzepřel a justice nakonec poskytla i v tomto případě svobodě projevu ochranu.

Na rohu ulice vrah o morálce káže — z písně Karla Kryla


Neuplynul ani týden a komunistický soudce Pavel Slavíček nám vysvětlil i v písemné formě, proč je v pořádku, aby jeho bývalí spolustraníci rozhodovali, klidně i v tříhvězdičkovém senátu, ve sporu Jana Šinágla s Miroslavem Grebeníčkem, resp. s vydavatelem Haló novin.

Celkem chápeme, že soudruh Slavíček nevidí to, co my ostatní, totiž že vstupem do KSČ adept prokázal takové osobní vlastnosti, které jej pro soudcovský úřad diskvalifikují. Tím méně je takový morální invalida kvalifikován pro rozhodování sporu týkajícího se předního antikomunistického aktivisty, a ještě méně pak v případě, je-li druhou stranou vydavatel komunistické tiskoviny a předmětem řízení spor týkající se Šináglových antikomunistických aktivit.

Argument, že napadené řízení bylo vedeno v objektivním duchu, je jedním slovem směšný: připomínám, že Haló noviny otiskly pamflet, který z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci vyňal passage rekapitulace vyjádření neúspěšného žalovaného (tedy M. Grebeníčka) a prohlásiv ji za kritický názor soudu na Šinágla, uzavřel svůj text slovy: K této soudní charakteristice činnosti a mentální úrovně osoby J. Š. už netřeba nic dodat. Což je difamace jako z učebnice, a nevidět to vyžaduje skutečně velkou míru zaujatosti, založené například – bývalým členstvím v komunistické straně.

Neúspěšný žalobce je rozhodnut pokračovat v zápase s postkomunistickou justicí dál, klidně až do Štrasburku: tam možná budou mít o tom, co je to nepodjatý soudce (resp. independent and impartial tribunal), poněkud jiné představy než soudruh Slavíček.

Podle očekávání dopadlo v pátek jednání o žalobě pro zmatečnost, kterou podal Jan Šinágl ve svém sporu s vydavatelem Haló novin. Komunistický soudce Pavel Slavíček žalobu zamítl a v odůvodnění neopomněl vysvětlit, že na členství v této zločinné a zavrženíhodné organisaci nebylo vůbec nic špatného a bývalí komunisté mohou úplně objektivně nejen rozhodovat takové spory, jako je ten Šináglův, ale mohou si sami objektivně rozhodnout i o své nepodjatosti: soudruh soudce měl dokonce tu drzost prohlásit, že opak by byl nepřípustnou diskriminací.

Právní zástupce J. Šinágla Petr Kočí se stále nachází pod tlakem České advokátní komory, proto nemohl argumentovat ve prospěch svého klienta rasantně. Kdyby byl na jeho místě ne-advokát, musel by soudci Slavíčkovi říct něco podobného, co jsem řekl komunistickému senátu tohoto soudu před dvěma lety já ve sporu o registraci našeho spolku: členství v normalisační KSČ není legitimním vyjádřením politického přesvědčení, ale morálním selháním a demonstrací hodnotového systému, který je s tím demokratickým neslučitelný. Bývalí komunisté nemají právo obléknout talár; soudce nemusí být nutně špičkový právník, ale měl by to být slušný člověk.

A prestižní cena tohoto blogu za mimořádné počiny na poli českého práva právem patří… Josefu Šebkovi, státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Berouně za toto útlé, leč hodnotné právnické dílko.

Že politickou objednávku je třeba splnit na maximum, chápeme, ale proč, proboha, si ten člověk po sobě ten strašlivý text aspoň nepřečetl!? Nebo si opravdu myslí, že následující věta je česky?
Okresní soud v rozporu s výše citovanými znaleckými posudky sklouzává do hodnocení událostí, které jsou v současné době moderní, a to dívat se na historii dnešníma očima, ačkoliv toto je značně zkreslující, neboť historii lze hodnotit pouze v souhrnu historických skutečností, které se tehdy staly a dívat se na ně z tehdejšího pohledu.
Schopnost udržet myšlenku aspoň mezi dvěma vedlejšími větami, když už ne přes celé souvětí, by, myslím, měla patřit k základní intelektuální výbavě státního úředníka v obdobné posici.

Věcně se s blábolem polemisovat arci nedá, J. Šebek patrně míní, že pražský krajský soud, mimochodem jedna z posledních bašt komunistického soudnictví, stížnosti vyhoví bez ohledu na jeho argumentaci.

K ocenění blahopřejeme. Oslí uši ve tvaru paragrafů si šťastný laureát může vyzvednout na adrese tohoto blogu.