Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jan Šinágl

Bez překvapení se odehrálo projednání námitek Jana Šinágla proti tomu, že ani jeden ze znalců přibraných v jeho případu údajného popírání genocidy není historik. Berounský státní zástupce Josef Šebek to ve svém přípisu odůvodnil těmito památnými slovy:
Po prostudování spisového materiálu bylo zjištěno, že policejní orgán vydal opatření o přibrání znalců v souladu se zákonem. Oba znalci jsou uvedeni v seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti ČR včetně jejich oboru a specializace. Seznam znalců Ministerstva spravedlnosti ČR neobsahuje samostatný obor historie. Znalci před zařazením do seznamu znalců skládají odborné zkoušky a proto nelze o jejich odbornosti pochybovat. Obviněným Janem Šináglem doporučovaný historik Adrian von Arburg Ph.D. není zanesen ve výše citovaném seznamu znalců.
Takže Jan Šinágl měl celkem štěstí, že ryze historické otázky nebyly předloženy k odpovědi odborníkovi na stavby z předpjatého betonu: ten jistě také skládal před jmenováním odborné zkoušky a o jeho odbornosti proto nelze pochybovat: že jiné, než by byla potřebná, je jen drobný nedostatek, a při plnění státního plánu boje s extremismem se nelze takovými maličkostmi zdržovat.

Zasvěcený a poměrně zevrubný rozbor obou posudků zveřejnil na svém blogu Lukáš Beer (Vrchlavská, Zouhar).

Aktualisováno.
Další podání aneb hrách na stěnu házeti…
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 3675

A po volební pause tu máme další episodu z mýdlové opery, již pracovně nazývám Rudá záře nad Berounem a která se týká trestního stíhání popírače nacistické genocidy Jana Šinágla.

Jako v případě předchozího posudku, i nový byl zadán bez toho, že by opatření bylo intimováno obviněnému: policejní komisař vysvětlil, že podle jeho názoru to zkrátka není potřeba, a předchozí žádost o intervenci státního  zástupce podle § 157a TrŘ hodili na OSZ v Berouně do koše, jako ostatně všechna dosavadní Šináglova podání. Na obviněné musí být přísnost, žádné rozmazlování nějakými procesními právy! Na žádosti neodpovídat, naším úkolem je dostat obviněného před soud, ten už ho srovná.

Znalec Josef Zouhar posoudil text z hlediska svého přesvědčení o správnosti vyhnání sudetských Němců a jeho nesrovnatelnosti s nacistickými zločiny na českém obyvatelstvu Protektorátu – nikoli ve smyslu numerickém, nýbrž normativním: srovnávat by se dalo, ale nesmí se to – a poté, věren chauvinistickému a zkreslenému vidění dějin, které pochytil ve škole a jež doposud nenašel čas, a možná ani odvahu, ve světle fakt revidovat, odsoudil Šináglovy texty jako propagaci nacismu.

Znalecký posudek byl jistě zpracován bona fide, o tom nemám důvod pochybovat, nicméně je naprosto mylný.

Především není pravda, že by můj text Heydrich byl glorifikací tohoto politika. Jako autor si to troufám vědět přesněji než znalec – prostě to tak není, nemohu glorifikovat někoho, koho sám neobdivuji. Za druhé je obsah posudku plný faktických nepřesností, založených z velké části na komunistickou propagandou traktovaných lžích, badateli dávno vyvrácených. A za třetí, these o vyhnání sudetského obyvatelstva jako následku své příčiny, provázeném občasnými excesy (jimiž se Zouhar ovšem odmítl v posudku zabývat), je prostě morálně neudržitelná. Nikdy jsem nepopíral nacistické zločiny, protože o tom, že byly spáchány, hovoří fakta. Ta však svědčí i o brutalitě tzv. odsunu a o tom, že jím byla na německém obyvatelstvu spáchána nesmírná křivda, kterou nelze s úspěchem zahladit ani soudně (ostudný nález Ústavního soudu v kause Dreithaler), ani ji z dějin nevyretušuje deset česko-německých komisí historiků.

Genocidium zde popírá někdo úplně jiný než já nebo Jan Šinágl.

Aktualisováno.
OSZ bezprostředně po zveřejnění tohoto článku provedlo sebereflexi a žádosti o přezkoumání vyhovělo, takže obviněný obě opatření obdržel ([1], [2]) – jen je otázkou, jaký význam budou mít námitky proti formulaci otázek (a návrh otázek doplňujících) za situace, kdy oba posudky jsou dávno zpracovány. No, třeba si je na berounské policii s nějakým veselým komentářem připíchnou na nástěnku.

Aktualisováno.
Námitky obviněného vůči osobám znalců.

Aktualisováno.
Faktickým nepřesnostem obou znaleckých posudků se obšírně a zasvěceně na svém blogu věnuje Lukáš Beer (Vrchlavská, Zouhar).
26 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 8847

My jsme ti nadšení blázni… (video)


O případu samotném jsme referovali průběžně, takže na úvod jen stručně: Poté, co někdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček prohrál s Janem Šináglem spor o primitiva, napsal další komunista, František Vybíral, článek do Haló novin, ve kterém se negativní důsledky pro svého expředsedu pokouší, jak se moderně říká, odspinovat. Protože při tom zopakoval původní difamaci a navíc ocitoval hrubě nepřesně rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, podal J. Šinágl na vydavatele onoho pozoruhodného listu další osobnostní žalobu.

Ta arci neuspěla. Jaké však bylo překvapení, když vloni v lednu otevřelo ministerstvo spravedlnosti Pandořinu skříňku hanby české justice a zveřejnilo seznamy komunistických soudců, a na něm se objevila jména jak soudkyně Jaroslavy Lobotkové, která rozhodovala v I. stupni, tak i všech tří členů odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze: spor mezi antikomunistickým aktivistou a předsedou marxistické strany tak rozhodovali čtyři bývalí komunisté!

Následovala žaloba pro zmatečnost, která byla u Městského soudu v Praze přidělena samosoudci Pavlu Slavíčkovi, jenž byl – další překvapení – rovněž členem této strany. Komunisté tak měli rozhodovat nejen o sporu samotném, ale i o tom, zda jsou schopni o něm nestranně rozhodnout.

Po roce a půl nyní dorazilo usnesení vrchního soudu, a nastojte, jsou: členství v KSČ není na překážku rozhodování nejen ve sporu tohoto druhu, ale komunistický soudce je mentální superman, schopný oprostit se od svého biasu i v otázce, zda tento bias může vůbec existovat, resp. být pociťován jako fakt objektivně zpochybňující domněnku nepodjatosti soudce. Takže absurdita a zvůle v kvadrátu.

Opravdu se ještě někdo diví, že podle průzkumů veřejného mínění má český soudce nižší prestiž než uklízečka, popelář a dokonce snad i poslanec?

19 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 4424

Ač se to ještě před krátkým časem zdálo naprosto šílené, případ údajného popírače nacistického genocidia Jana Šinágla se pravděpodobně ještě do konce roku dostane k soudu. Pokyn berounského OSZ policii hovoří jasně: dokončit vyšetřování a spis s návrhem na podání obžaloby předložit státnímu zástupci. Pro jakékoli pochybnosti o vině obviněného není místo: ještě zpracovat druhý znalecký posudek, tentokrát z oboru politologie, a navrhnout obžalobu.

Že nevíte nic ani o prvním znaleckém posudku? To obviněný také ne, v politických procesech přirozeně ustanovení § 105 odst. 3 TrŘ neplatí a opatření o přibrání znalce se obviněnému nedoručuje – aby neměl zbytečné námitky. Ale nebojte se, o znalecký posudek nepřijdete.

Zpracovala ho pro policii, opět na výslovný pokyn OSZ, manželka kladenského radního za ČSSD Lenka Vrchlavská, ve veřejnou známost vstoupivší zejména díky sporu s rodiči dětí, kteří nechtěli, aby jí poté, co ji pro neschopnost propustili z místa ředitelky základní školy ve Veltrusech, připadla jako politická trafika jedna z kladenských školek.

Dílo je to nepříliš obsáhlé, avšak rozhodně zdařilé a osobnosti autorčiny plně hodné: doporučuji zejména závěrečnou pasáž, z níž se dozvíme nejen přesný počet českých obětí, ale i to, že zpochybňování thesí Postupimské konference je trestným činem.

Jménem Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku policii za tento skvost děkuji. Necháme ho přeložit do němčiny a budeme rozšiřovat do zahraničí, aby měl každý možnost seznámit se s tím, jak jsou v České republice pošlapávána lidská práva a jak málo země od r. 1989 v otázce vyrovnání se s vlastní minulostí a vyhnáním sudetských Němců pokročila.
48 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 5768

Královské město Beroun, resp. to, co z něj zbylo po nájezdu komunistických bagro-urbanistů a postkomunistických rychlopodnikatelů, mám velmi rád, a po Brně, Liberci a Karlových Varech je to patrně nejčastější cíl mých cest po českém venkově. Vyrazil jsem i dnes, s cílem navštívit tamní útvar SKPV Policie České republiky a podat výpověď ve věci v pořadí už cca třístého padesátého druhého trestního oznámení Martina Michala a Heleny Vondráčkové na Jana Šinágla.

Předmětem šetření, rozuměl-li jsem tomu dobře, mělo být, že tento vystavil na svém webu výpis z katastru nemovitostí týkající se Michalova majetku, čímž se měl dopustit přečinu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle (patrně) § 180 odst. 3 písm. b) TrZ.

Nejprve jsem vyslýchající policistku, velmi sympathickou, stručně poučil o svých právech, a dotázal se jí, zda mám vypovídat v postavení podezřelého nebo svědka. To u ní vyvolalo zjevné vzedmutí mozkové aktivity, načež odpověděla, že to mi prozradí až po výslechu. Ten jsem tedy odmítl, a jelikož jsem, aspoň prozatím, nebyl obviněn, mám za to, že jsem tak učinil jako svědek.

Jak říkám, velmi příjemný způsob, jak strávit odpoledne, zejména s ohledem na to, že veřejnější než výpis z katastru nemovitostí je už snad jen Sbírka zákonů. Promiňte poněkud hrubší výrazivo, ale toho blba z OSZ v Berouně, který tohle dozoruje, bych tedy chtěl poznat osobně!
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 4034