Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Čapí hnízdo

Garbage in, garbage out, praví stará informatická moudrost, s významem, že chybná vstupní data generují chybná data na výstupu. Pro českou justici lze pravidlo modifikovat tak, že jeho první polovinu vypustíme: soudy generují výstupy, které nemají s jejich vstupy téměř nic společného, a mírou překvapivosti by, domnívám se, hravě strčily do kapsy průměrně kvalitní generátor pseudonáhodných čísel.

Když navíc onen výstup projde jako filtrem průměrným absolventem žurnalistiky na UK, dostaneme titulek Okamuru je možné v oprávněných případech nazývat Pitomio, rozhodl soud. Proboha!

Bez hlubšího rozboru je jasné, že toto soud nevyřkl, arci jak to s tak řečeným Pitomiem Okamurou bylo doopravdy, zůstává zahaleno tajemstvím. Omezme se proto na několik obecných thesí.

Osoba v exponovaném postavení, najmě ve veřejné funkci, je povinna snášet kritiku, včetně kritiky neoprávněné, a chráněna je toliko před zjevnými excesy, které nemají vůbec reálný faktický základ. Kritika může být i zesměšňující, uštěpačná, satirická, ironická, sarkastická a vůbec docela pitomá, protože požadujeme-li od kritiky, aby takovou nebyla, zakážeme to, čím se demokracie liší od diktatury – právo na výsměch mocným.

Je pošetilostí hodnou českého soudce hodnotit, zda bylo zesměšnění jména, snad infantilní, nicméně pertinentní a nápadité, užito oprávněně; to je kategorie, která nemá v regulaci veřejného diskursu této úrovně a formy vůbec co dělat. Jinak bychom se mohli dočkat dne, kdy mne zažaluje některý z laureátů ceny Osel měsíce a soudy budou vážně zkoumat, zda jsem ocenění neudělil frivolně a zda je onen doopravdy takovým troubou, aby mu tato cena příslušela.

Uzavírám proto svou stručnou exhortaci konstatováním, že jako Pitomio se mi daleko více jeví senát Vrchního soudu v Praze, který tímto nebetyčně blbým způsobem rozhodl.

Affaira kolem Čapího hnízda nabrala na obrátkách poté, co auditní orgán ministerstva financí připravující podklady pro Evropskou komisi seznal, že nemá k disposici seznam akcionářů příslušné akciovky v době, kdy tato čerpala dotaci pro malé a střední podnikatele.

Kdosi mediálně navrhoval, že by mohl listinu doplnit notář, který osvědčoval průběh valné hromady, avšak to je, domnívám se, marný pokus, neboť zákon neukládá notářům presenci k notářskému zápisu přikládat (tento postup potvrdilo jako správný i presidium notářské komory usnesením ze dne 12. července 1994) a není důvod ani ji zvlášť archivovat v notářském spisu.

Ztráta, bezpochyby řízená, tak znamená, že přes Babišovo přiznání může nakonec vzniknout situace, kdy policie podezření z dotačního podvodu odloží, protože nebude koho stíhat: nikdo nebude vědět, komu společnost provozující farmu v předmětném období patřila. Protikorupční policie dostala před několika dny varování, co by se mohlo stát v případě nadměrné horlivosti, a tak všichni budou raději horliví nedostatečně, čímž příběh dotace na Čapí hnízdo definitivně skončí.

Nedáte si koblihu?
Všetci tuná kradnú, iba ja čerpám!
— Andrej Babiš

Výrok použitý jako motto následující glosy Andrej Babiš nikdy nevyslovil, avšak na jeho přístup k prokázanému dotačnímu podvodu kolem Čapího hnízda sedí jako, no, vy víte, jak. Velice dobře.

Poté, co dnes Babiš přiznal, že společnost nechal za účelem čerpání eurodotace pro malé a střední podnikatele zapsat na své dvě dcery a na bratra své družky, není o fraudulentním charakteru celé transakce pochyb, a otázkou by mělo být pouze to, kdo všechno je za ni trestně odpovědný. Že IMOBA, a. s., jako právní nástupce delikventní akciovky, je celkem bezesporné, avšak otázkou je, jak policie rozdělí vinu mezi statutární orgány a akcionáře Hnízda.

Pokud bychom měli systém common law, uplatnil by se bez dalšího princip piercing the corporate veil, v jehož důsledku by za poklesek akciovky odpovídali její formální akcionáři. Dcery a švagr by putovali do tepláků a tamtéž by zamířili ti, kdo transakci umožnili, patrně včetně samotného Babiše. Tento systém se však v České republice neuplatňuje, a tak je možné, že v policejních sítích skončí ti, kteří za podvod odpovídají nejméně: Babišovi zaměstnanci, kteří toto zadání dostali od šéfa příkazem.

Anebo, což bohužel také nelze vyloučit, dojde k dealu mezi sociální demokracií a hnutím ANO, a výměnou za nespecifikované ústupky při koaličním vládnutí dostane policie příkaz kausu zamést pod koberec. Ano, tak to nejspíš bude. A občanům zbudou oči pro pláč a před příštími volbami další kobliha.

Kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí tímto činem škodu velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let.
(§ 212 odst. 6 TrZ)

Tolik k ostré kampani Babišových medií, která se pokoušejí čtenáře přesvědčit, že affaira Čapí hnízdo bude vyřešena vrácením neoprávněně inkasované dotace.