Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Bývaly doby, kdy jsem se nad projevy nerovnosti procesních stran v trestním řízení rozčiloval, a občas si na ty nejfrapantnější případy i stěžoval (stížnost, odpověď, opakovaná stížnost, opakovaná odpověď). Ale to je dávno: dnes pokládám každou osobu v soudcovském nebo prokurátorském taláru automaticky za gaunera – dokud se náhodou neprokáže opak – a vše, co taková osoba vypustí z úst, za lež. A velmi si přeji dožít se dne, kdy se tento přístup začne ukazovat nedůvodně pesimistickým. Žel, vím, že je to toužení liché a bláhové, protože justice, do níž si tato země kdysi vpustila ty nejhorší z nejhorších, opravdový výkvět morální spodiny této společnosti, se bude léčit ještě mnoho generací; pokud se kdy vyléčí.

Koláž: Jan Vučka

Na blogu Jiné právo (vážně, ještě to existuje!) thematisuje Jan Vučka otázku nerovnosti procesních stran v trestním řízení na příkladu protokolace.

Snášíme na důkaz toho, že státní zástupce je téměř vždy zapisován mezi soudními osobami a nikoli tak, jak to má být, vedle obviněného, něco příkladů z naší právní zahrádky, z různé doby a od různých soudů:

Soudruzi z vedení České advokátní komory se v mediálně atraktivním formátu kárného podnětu rozhořčují, že soudce Městského soudu v Brně Michal Kabelík neutajil před stranami trestního řízení údaje o komunikaci mezi obviněným a jeho obhájcem získané rozšifrováním mobilu a tabletu Shahrama Abdullaha Zadeha, stíhaného, pokud si vybavujeme, původně za daňové podvody, poté za cosi s tímto stíháním volně souvisejícího, arci nepříliš relevantního – jediným zjevným účelem sekundárního stíhání byla možnost vzít obviněného opět do vazby (a kauci za první vazbu si přitom ponechat).

Pláč Komory je působivý, ale nebyl k němu zvolen vhodný hrob: jde totiž o daleko širší problém dokazování v trestním řízení. Se stejným problémem jsme se setkali v kause RWU, na níž si věc objasníme.

Trestní řád stanoví poměrně přísné podmínky, za nichž lze nařídit odposlech telekomunikačního provozu. Příkaz je časově omezen a může být vydán toliko u nejzávažnější trestné činnosti. Právě takové se dívky z Resistance Women Unity dopouštěly, vždyť jedna z nich je dodnes stíhána za to, že se podílela na organisaci koncertu protistátní hudby nezapůjčením bubnu (fakt, že žádný neměla, může být arci v konečném součtu spíše přitěžující než polehčující okolností, neboť kdyby onen byla měla, jistě by ho byla zapůjčila), a jaké ohavnosti páchaly ostatní, dobře víme: od dětského dne u Kutné Hory přes dva mikulášské večírky po vícečetnou účast na demonstracích závadových osob. Skutečností však je, že příkaz k odposlechu týkající se internetové komunikace řečených zločinkyň nikdy vydán nebyl. Na několika počítačích zajištěných při domovních prohlídkách se však našly logy tzv. instantních messengerů typu ICQ, které záznamy o takové komunikaci obsahovaly. Obsahově sice nic závadného, ale ve stavu těžké důkazní nouze se hodí i náznaky.

Obžaloba proto přišla s výkladem, že ochrana telekomunikačního tajemství pokrývá toliko data na cestě; jakmile komunikát dospěje svého cíle a je uskladněn v logu počítače nebo mobilního zařízení, veškerou ochranu pozbývá a trestní orgány se k němu mohou dostat cestou pouhé domovní prohlídky, což je úkon, který je nařizován bez jakýchkoli omezení u libovolného trestního stíhání. Obhajoba nesouhlasí a argumentuje tím, že je takto obcházena ústava. Spor doposud rozhodnut není, zprošťující rozsudek u první zločinecké skupiny zabránil, aby byla tato otázka předestřena přiměřeně vysokému soudu, a hlavní líčení s obviněnými tíže vinnými je než na samém počátku.

Promítnuto do Zadehova případu, jestliže ústava garantuje právo na obhajobu a zákon zakazuje odposlouchávat komunikaci mezi obviněným a obhájcem, neznamená to – optikou OČTŘ – nic víc, že tato komunikace nesmí být zachytávána a ukládána v prostoru mezi ústy jedné a uchem druhé strany. Uložena-li na jakémkoli mediu, již ochrany nepožívá a je zcela v souladu se zákonem, že je s ní naloženo jako s kterýmkoli jiným procesně přípustným důkazem.

Perversnost tohoto výkladu je, soudíme, zřejma i tomu, kdo se nad možností vytáhnout komunikaci z mobilu nalezeného při domovní prohlídce doposud nepozastavil.

Toho dne přišel Alexander Trunkát, vedoucí náhradového oddělení ministerstva spravedlnosti, do práce v obzvlášť nepěkné náladě: ministr tlačí na snižování náhrad, hrozí krácením premií, a přijít na další způsoby, jak vyplácené částky redukovat, se nedaří: vše, co jeho podřízení mohli, už proti žadatelům využili. Sdílení újmy, nepatrnost, zavinění podáváním opravných prostředků, včetně úspěšných… Co teď? Svolána blesková porada, ale ani na ní členové jeho teamu nemohou na nic nového přijít.

Nakonec se přihlásí o slovo mladý stážista jménem Pěnička:

Já bych měl, pane šéf, takový nápad, kdybyste dovolil… vysouká ze sebe nesměle.

Nápad? Sem s ním, člověče!

Já myslím, pane šéf, že děláme chybu, když těm otrapům dovolujeme počkat až na konec řízení a uplatnit nárok na náhradu za průtahy najednou. Kdybychom řízení rozdělili a trvali na tom, že žadatel musí požádat o náhradu za každou instanci zvlášť, jednu po druhé, a namítli promlčení…

Trunkát Pěničkovi nedovolí ani dokončit větu.

Vy jste mi ale rozumbrada, Pěnička! To neznáte zákon? Víte co, příště raději mlčte, než takovéhle nápady!

Cestou domů se ale myšlenka Trunkátovi rozleží v hlavě. Na jednu stranu je pravda, že Nejvyšší soud vyložil, co zákon myslí skončením řízení, už kdysi ve stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010, ale na straně druhé, premie jsou premie a znáte to, manželka by chtěla nové auto na nákupy, děti naříkají, že se jim kvůli otlučeným mobilům smějí spolužáci, a včera zase volali z banky, co bude s tou poslední splátkou hypotheky. Ten Pěnička má vlastně pravdu, přemítá Trunkát.

Druhý den Alexander Trunkát svolává podřízené do své luxusní pracovny znovu a rázným tonem vydává rozkaz: Ode dneška promlčujeme. Všechno, i když promlčeno nemají. Však oni nás u soudu podrží, a když ne, za ty tři roky, než soudní řízení skončí, už tady dávno bude jiný ministr.

A tak se zrodilo i toto stanovisko. Podkladové řízení skončilo až 17. října 2017, doručením usnesení Ústavního soudu, ministerstvo přesto namítlo promlčení. Jak řečeno, oni je u soudu podrží.

K ocenění našeho blogu Osel měsíce, spojenému s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, laureátovi srdečně blahopřejeme! Ať si své premie ve zdraví a duševní pohodě užije.

Dle dostupných zpráv přerušila skupina aktivistů vystupujících pod označením Slušní lidé v Brně divadelní představení, jehož obsahem, thematisujícím mj. znásilnění muslimky Ježíšem Kristem, se cítila dotčena. Kuriosní je, že se řečení hlásí k pravici, a měli by tedy být znepokojeni příkladmo tím, když policie zasahuje na koncertech jen proto, že se hudební produkce nelíbí přizvanému znalci. Jestliže má být projevem slušnosti mluvit mi do toho, na jaká divadelní představení za své peníze a ve svém volném čase chodím, pak snad raději budu neslušný.