Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Zřejmě nikde jinde se neprojevuje nízká úroveň právního státu v této zemi, hraničící s jeho úplným vymizením, v takové nahotě jako v civilním soudním řízení, kde proti sobě stojí občan a stát. Na rozdíl od správního soudnictví, ve kterém – vyjma případů, kdy jde o skutečně velké peníze – soudy státní orgány příliš nezvýhodňují, bývá vítěz soudního sporu mezi čičmundou-žalobcem a Českou republikou předem jasný: stát má své soudce dobře vychované a vzorně poslušné, a umí toho využít.

Typickou situací jsou žaloby o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Do tohoto soukolí se můžete dostat velmi snadno, stačí, když se rozhodnete využít svého práva o požadovat náhradu za průtahy v řízení. Nejenže ministerstvo šestiměsíční lhůtu pro předběžné projednání nároku překračuje i pětinásobně, v naději, že poškozený podá žalobu pozdě a ono pak s velkou lítostí vznese, pokud jde o náhradu imateriální újmy, námitku promlčení, ale stanoviska, která jsou tímto úřadem k nárokům vydávána, genrově variují mezi féerií, fraškou a commedií dell'arte.

Máme tu smůlu, že v trestních věcech, jimiž se zabýváme, dosahujeme až na výjimky zproštění obviněných, a poté následuje nemilá povinnost setkat se s ministerstvem spravedlnosti v odškodňovacím řízení. Co dokázalo ministerstvo ve formě stanovisek vytvořit, by stálo za knižní vydání.

Jistě, byly doby, a ani ne zvlášť vzdálené, kdy se v takových případech neodškodňovalo vůbec: drban ať je rád, že vyklouzl. Dnes již se odškodnění většinou přiznává, ale žádná výhra to nebývá. Ukážeme si pár příkladů.

Především se pravidelně dozvídáme, že obhajoba byla vedena neúčelně: jako nedůvodné je posuzováno příkladmo nahlédnutí do spisu po skončení vyšetřování – přestože jde o povinnost, jejíž zanedbání by obhájce mohlo stát talár a která je výslovně uvedena jako hlavní úkon právní služby v advokátním tarifu – a šlágrem je nepřiznávat náhradu za porady s klientem. Radit se smíte jen výjimečně a rozhodně např. ne před a po hlavním líčení, to už je nadměrná obhajoba, kterou si obžalovaný musí hradit jako advokátní nadstandard sám.

Další favoritem je posuzování délky řízení. Nepřiměřeně dlouhá nejsou dle mínění ministerských úředníků ani řízení sedmi až osmiletá: obvykle si za průtahy může sám žalobce anebo je prostě věc tak složitá, že rychleji rozhodnout nešlo. Že mezi jednotlivými úkony se na spis u soudu kdesi v almaře prášilo klidně i rok, a to třebas i třikrát za sebou, nemůže na onom ušlechtilém náhledu nic změnit.

Kde bývá odpor ministerstva pravidelně vůbec nejsilnější, je náhrada nemajetkové újmy. Maximem je omluva, a jde-li o případ tak frapantní, že by si příslušný úředník se zbytky sebeúcty musel doma zakrýt všechna zrcadla, sáhne ministerstvo k nejsilnějšímu možnému satisfakčnímu prostředku: omluví se poškozenému velice; posledně citovaný dokument stojí arci za úvahu i z jiných důvodů, třeba proto, že podle ministerstva spravedlnosti má obhajoba právo placeně nahlédnout do trestního spisu jen jednou, další nahlížení, byť se řízení vleklo šest let, případně jde o spis zcela jiný, je opět nehrazený nadstandard.

Poškozený se po neúspěchu při předběžném projednání se státem soudí, nově už s povinností platit soudní poplatky jako za každé jiné řízení, soudí se rok, dva, tři, a pokud nezemřel, soudí se s ním dodnes, naplněn radostí, jak obecné soudy dbají svých povinností a nakolik realisují to, co před čtyřmi lety tak vzletně vyjádřila ústavní soudkyně Ivana Janů:

Ústavnímu soudu v této souvislosti konvenuje závěr, dle něhož nelze srovnávat nemajetkovou újmu, spočívající např. v pocitech úzkosti, nejistoty, ve ztížení společenského postavení či v poškození dobrého jména, způsobenou vedením trestního řízení proti člověku dosud netrestanému a zastávajícímu významnou společenskou veřejnou funkci, s řízením vedeným proti osobě již v minulosti vícekrát trestané, která se navíc například i v době předmětného trestního stíhání nacházela ve výkonu trestu. / Věc lze zjednodušeně vyjádřit jako obecně povědomý lidský příběh střetu s mocí: stát po dlouhá léta bezdůvodně trápil slušného a bezúhonného člověka. Vzal mu dobrou pověst, klidný spánek a práci, kterou měl rád. Když se postižený domáhal zadostiučinění, stát se zachoval v podstatě jako opatrný úředník a jakoby na lékárnických vahách odvažoval míru své odpovědnosti, neboť se obával, že věci jako precedentu by mohli využít s odvoláním na presumpci neviny i skuteční zločinci, kterým se jejich činy nepodařilo prokázat.

A to je, milé děti, z dnešní pohádky o Smolíčkovi-občanovi a jezinkách-úřednících a našich demokratických soudcích vše. Když budete hodné, budu vám zase něco strašidelného z praxe vypravovat.

20 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4702

O tzv. fikci náhradního doručení na tomto blogu píšeme opakovaně: je to institut, který by v rámci jakékoli smysluplné justiční reformy musel být zrušen, a to se zpětnou účinností, protože jde o naprosté popření práva na spravedlivý proces, o persifláž práva a výsměch spravedlnosti.

Dnes, jda kolem tabla s dopisními schránkami, jsem s nemalým děsem zjistil, že svými klienty neskonale milovaná Česká pošta dokázala tuto fikci posunout na novou, vyšší úroveň. Protože mezi schránkami nenašel doručovatel tu se jménem adresáta, oddělil dodejku a obálku se zeleným pruhem, mimochodem od exekutora z Litoměřic, připíchl na nástěnku vedle schránek. Nevidět to na vlastní oči, nevěřil bych tomu: byla tu uplatněna nejen fikce doručení, ale fikce vhození zásilky do neexistující schránky osoby, která v domě s největší pravděpodobností nebydlí – pokud kdy vůbec bydlela. Pošta i soud mají vyřízeno, problém má povinný, který by, pokud by se snad chtěl této zvůli pošetile bránit, musel prokázat, že mu doručovatel zásilku do schránky nevhodil.

89 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6454

Ministerstvo má jasno: jsou. My o tom ovšem tak zcela přesvědčeni nejsme, aniž bychom arci paušálně odmítali pohled opačný.

Právně má otázka zákonnosti domácích úkolů několik aspektů, přičemž je příznačné, že spořící se strany zdůrazňují jen ty z nich, které se jeví prima facie přisvědčovat jejich argumentaci:

  1. Volný čas dítěte. Škola nemůže regulovat činnost žáků a studentů během jejich volného času. To plyne a contrario z ustanovení § 22 odst. 1 školského zákona (ŠkolZ), které obsahuje taxativní výčet povinností žáka, a volným časem žáka nelze disponovat ani prostřednictvím školního řádu, protože i ten může podrobněji upravovat pouze takové povinnosti, které jsou založeny zákonem (čl. 4 odst. 1 Listiny), a jeho obsah je opět taxativně vymezen, konkrétně v § 30 odst. 1 a 2 ŠkolZ.
  2. Domácí úkol jako příprava na vyučování. Povinnost žáka řádně se vzdělávat, daná ustanovením § 22 odst. 1 písm. a) ŠkolZ, dovoluje široký výklad, jenž umožňuje zahrnout do řádného vzdělávání se i domácí přípravu na vyučování. Tak jako není excesivním požadavkem chtít, aby si dítě doneslo na hodinu výtvarné výchovy spadlý list, může být součástí přípravy vypracování písemného domácího úkolu. Zda v tomto případě jde či nejde o exces ze zákonného vymezení povinností žáka, by musel stanovit soud, a existuje obava, že tato nová judikatura nebude universálně použitelná, protože v každém jednotlivém případě se může lišit pracnost úkolu i jejich případně nedovolený souběh v různých předmětech. Důležitým argumentem by mohl být čl. 31 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož má dítě právo na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti. Nadměrné zatěžování dětí domácími úkoly je zásahem do tohoto práva.
  3. Možnost klasifikace domácího úkolu. Zajímavou variantou je připustit, že vypracovat domácí úkol není přímo právní povinností žáka, avšak je přípustné, aby se fakt jeho předložení a kvality vypracování promítl do hodnocení žáka – do jeho známky z příslušného předmětu. Tam má škola relativně nejvíc volnosti: pokud školní řád v souladu s § 30 odst. 2 ŠkolZ určí, že jedním z kriterií pro hodnocení výsledků vzdělávání žáka nebo studenta je kvalita domácí přípravy ve formě vypracovaných domácích úloh, může to pro odpůrce povinných domácích úkolů představovat obtížně překonatelnou překážku.

Proto se domníváme, že věc není tak černobílá, jak je vesměs líčena, a bude na soudech, jaký postoj k otázce povinných domácích úkolů zaujmou. S ohledem na to, že soudci se stávají většinou lidé bytostně konformní a neprůbojní, jimž v dětství nečinilo obtíží strávit nad úkoly celé odpoledne, byli bychom spíše skeptiky.

34 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6622

Přestupkové právo leží spíše na okraji odborného zájmu našeho blogu. Možná neprávem, protože i v něm se dějí důležité věci.

Příkladmo pokud jde o přestupky dopravní: Již mnoho let existují podnikatelské subjekty, které svým klientům nabízejí právní ochranu před přestupkovou odpovědností, resp. jejími nepříznivými důsledky, a to zpravidla za pevnou, paušální roční taxu. Státní orgány se periodicky mediálně rozčilují, avšak z toho, že pojišťovny proti pokutám evidentně fungují a nabízejí své služby dál, jeví se být pravděpodobným, že jejich business prosperuje, možná nikoli skvěle, ale určitě nikoli tak špatně, aby zanikl na svou špatnou pověst.

Je pojištění proti pokutě za dopravní přestupek legitimní, a jsou legitimní methody, které jsou při obhajobě klientů pojišťoven využívány? Připomeňme, že jde o celou řadu obstrukčních postupů, příkladmo nepravdivé obvinění nežijící třetí osoby nebo, jak referováno ve shora uvedeném článku, účelovou změnu provozovatele motorového vozidla.

Domníváme se, že v rovině právní nemůže být o kladné odpovědi na takto položenou otázku sporu, a v rovině ethické bychom neměli materii posuzovat isolovaně od toho, jak si počíná druhá strana, a provést test proporcionality mezi tím, jakým způsobem se obviněný brání, a tím, proti čemu a proti komu stojí.

V této zemi, a to arci nejen v oblasti dopravně-deliktní, vládne totiž setrvalá kultura represe. Její projevy můžeme vidět na každém kroku, resp. na každém kilometru české silnice. Vezměme měření rychlosti. Jestliže jsou měřicí aparatury, zejména ty přenosné, instalovány nikoli na místa, kde by překročení rychlostního limitu svědčilo o skutečně nebezpečném chování řidiče, nýbrž tam, kde je pokutovat lukrativní, budeme poměřovat domněle neethické jednání pojišťovny proti neméně neethickému jednání státu, který neukládá sankci za chování nebezpečné, nýbrž toliko formálně protiprávní.

Přiznejme si, že v mase ukládaných sankcí jen nepatrný zlomek postihuje jednání, které by bylo z hlediska bezpečnosti na silnicích skutečně risikové a sankce účinná, a to nemusí jít přímo o postih za delikt typu prošlé obinadlo nebo nepředpisová kurvatura nůžek v lékárničce, ale třeba i o nedávno mediálně traktovanou pokutu cyklistce, která si při pádu s kola způsobila úraz: již z pouhého popisu události přitom vyplývá, že dostatečnou a účinnou prevenci zajistila v tomto případě sama gravitace.

Dokonce, můžeme-li zobecnit, řekli bychom, že vztah mezi uloženou pokutou za rychlou jízdou v místě, jako je to, kde byl dopaden silniční pirát Suchánek, a nápravou delikventa z hlediska bezpečnějšího řízení automobilu je přibližně stejný, jako se má večerní zaříkávání afrického šamana k incidenci dešťových srážek následujícího dne.

Státní orgán, který, dma se pýchou nad svou mocí, se holedbá, jak s pojišťovnami proti pokutám zatočí, by si měl uvědomit, že to byl on, kdo proměnil tuto zemi a její silniční síť v dějiště jakési celonárodní bojové hry, nikoli nepodobné paintballu, arci bez smysluplných a racionálních pravidel, a nemůže nyní být tím, kdo se dovolává porušování posvátných morálních principů protistranou.

Pokud jde o tyto podnikatele, jsme tudíž názoru, že se jen opět z lesa ozvalo tak, jak se do něj zavolalo. I my jsme, v tomto smyslu, Berlíňany, tedy pojišťovnami proti pokutám.

143 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 8042

— Occiso autem rege Ottakaro Bohemi ad propria inglorii redierunt et post modica intervalla temporum propriam terram vastare rapinis et incendiis inceperunt. Est enim huius gentis nostre consuetudo pessima, vel pocius corruptela, quod cum contra hostes venire, vel forsan redire ab eisdem properat, terram propriam hoste severior vastare festinat, et qui hostium esse debuerat propulsator, vicinorum suorum hostilis efficitur populator.
(Když pak zabit byl král Otakar, Čechové domů neslavně se vrátili a po krátkých přestávkách časových vlastní zemi drancováním a ohněm pleniti se jali. Jestiť tohoto národu našeho velmi špatný obyčej, nebo spíše zkaženost, se když proti nepřátelům jíti, nebo snad vraceti se od nich pospíchá, vlastni zemi krutěji nežli nepřítel pleniti chvátá, a ten, jenž by měl býti odháněčem nepřátel, stává se nepřátelským plenitelem svých sousedů.)

Kronika zbraslavská (Chronicon Aulæ Regiæ), kapitola IX


K čemuž nám jest toliko poznamenat, že časové se sice změnili, ale národní zvyklosti přetrvávají; což platí nejen pro únor roku 1948, jemuž z nepochopitelných důvodů dodnes přezdíváme Vítězný.

18 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3773