Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Web v okně Tor Browseru

Děkujeme ministerstvu financí, že na svém webu eviduje seznam nepovolených sázkových her. Donedávna jsme se domnívali, že hrozí rozšíření takových seznamů o weby obsahující dětskou pornografii, extremistické texty nebo kupř. o stránky nabízející služby botnetů, nyní zjišťujeme, že takový seznam, ve spojení s vhodným browserem, jako např. Tor, dokáže být více než užitečný. Praktická služba, vše na jednom místě… Díky, Andreji! Díky, pánové zákonodárci!

Kulturní normy podnikání v České republice zdají se být založeny na geniálním podvojném účetnictví Ivana Mládka: ukradli jsme – ukradli nám. Vidíme to nejen na praktikách prodejců předražených hrnců, s nimiž státní orgánové již roky bojují, s úspěchem, přiznejme, spíše střídmým než znatelným, ale třeba i na tom, jak kartel telekomunikačních operátorů vzdoruje nařízení o zrušení roamingových poplatků v rámci Evropské unie.

Příkladmo T-Mobile připravil za tím účelem trik se zálohou (chcete-li bezplatný roaming, musíte na něj zaplatit pětitisícovou zálohu, a navíc vám dovolíme volat jen v rámci navštívené země a do České republiky). U O2 zase vymysleli systém dvou roamingových tarifů, ze kterých si zákazník musí vybrat: s tarifem Svět Basic sice voláte v EU zadarmo, ale to je plně vyváženo cenami za volání mimo ni: odchozí hovor 66 korun, roaming 54 korun za minutu. Druhý tarif, Volání bez hranic, má ceny normální, ovšem nařízení o zákazu účtovat roaming v EU nerespektuje a tak v obou případech platíte jako mourovatí: ať si vyberete kterýkoli z tarifů, vítězem je váš operátor.

Před pár dny se mi zdál sen – sen právní, pracovní, tedy takový, jemuž se člověk občas neubrání. Zdálo se mi, že jsem přišel o řidičské oprávnění, z důvodu, že jsem v jakési zákonné lhůtě neohlásil příslušnému úřadu změnu adresy. Hrůzou (a rozčilením) jsem se vzbudil. Taková sankce je doposud mimo možnosti platného práva, leč co není, může vbrzku být: vzpomeňme na pětitisícové pokuty, které ukládají finanční úřady daňovým poplatníkům za to, že nepodali přiznání k dani z příjmu datovou schránkou, ač ji mají zřízenu: společenská škodlivost zanedbatelná, sankce pohříchu nikoli.

Připadá mi, a to dlouhodobě, jako by občanstvo přímo volalo po utužování represe, jako by lidé sami chtěli být trestanější a reprimovanější; pohleďme kupř. na problematiku tzv. silničních pirátů: takovým pirátem je kdokoli, kdo překročí povolenou rychlost o více než 40 km.h–1, přičemž, dle mediální reflexe, by takový jedinec měl být, ne-li na místě dopadení pro výstrahu druhým ukamenován, pak minimálně doživotně degradován na chodce. A v případě, že se někdo za volantem zachová skutečně nebezpečně, je uvržen do vazby a dostane u soudu výjimečný trest, stejný, jako za dokonanou vícenásobnou vraždu. Media plesají, jejich příjemci si spokojeně pobrukují: dobře jim tak, autozločincům!

Na druhé straně je přitom známo, že efektivita přestupkového řízení je takového stupně, že se dodnes ekonomicky vyplatí poskytovat tzv. pojištění proti pokutám: obstrukce a aplikace několika jednoduchých triků, typu řízení osobou blízkou, vzdálenou nebo mrtvou, vede spolehlivě k preklusi.

Výsledkem popsaného stavu, který je arci charakteristický pro mnoho dalších oblastí života, je cosi, co by se dalo nazvat státním fatalismem: zásahy státu a jeho orgánů, notabilně exekutorů, do života lidí jsou chápány zhruba stejně jako novozákonní Abaddonova armáda kobylek, která dopadá na své oběti svévolně a nahodile, bez zjevného důvodu a bez seznatelné viny na straně postižených.

To máme za velmi nebezpečné, protože stát, jak je moderní demokracií chápan, musí být primárně ochráncem občana, tím, kdo garantuje a vynucuje právo, nikoli mstitelem na neoblíbených: bezohledných řidičích, zbohatlících, domněle nepoctivých hostinských (přece všetci kradnú!), podnikatelích a živnostnících. Stát musí být tím, kdo zajišťuje ochranu, protože jinak se o ni lidé obrátí jinam: na lokální úrovni k územně příslušnému mafiánovi, celostátně k populistovi, který slibuje celý ten Augiášův chlév, arciže i s demokracií, která se – podobně jako např. v Rusku – přežila a neosvědčila, vymést a nahradit něčím dokonalejším.

Právě proto je percepce státu jako svého druhu přírodní pohromy nesmírně nebezpečná, a tak jako jsme již nejméně před deseti lety varovali, že korupční prostředí přivede k moci populisty (nebyli jsme ovšem takovými pesimisty, abychom si mysleli, že prvním z nich bude bývalý karierní komunista a agent StB!), nyní máme pocit, že tato dysfunkce a pokračující erose státu v jeho vitálních funkcích může dát vzniknout strukturám, které stát nahradí: tedy mafii. Ta plní své sliby a jak víme, trestá rychle a efektivně.

Byl jsem požádán osobou vystupující pod facebookovým pseudonymem AM Poplar o rozhovor pro jeho dvě skupiny, na thema české justice. Rád jsem vyhověl. Tazatel se domníval, že by rozhovor mohl vyjít i jinde, leč mainstreamové Echo24 se po seznámení s jeho obsahem viditelně otřáslo odporem a Hlídací pes provedl do textu takové zásahy, že z něj zbylo pro čtenáře nezajímavé torso. Tudíž zbývá cesta samizdatu, na niž jsme ostatně dlouhodobě zvyklí a nijak kvůli tomu netruchlíme.

Rozovor přinášíme, samozřejmě in extenso, i na tomto blogu.

LIBERTAS Smoke'n'Taste Club (LSTC) se nazývá neregistrované sdružení, jako kontakt uvádějící adresu v Olomouci, jež svým členům a partnerům nabízí možnost obejít protikuřácký zákon tak, že namísto restaurace bude provozován soukromý klub, v jehož prostorách bude možné kouřit.

Libertariánské snahy vymanit podnikání a vůbec soukromé aktivity ze státní regulace jsou leitmotivem posledních let, vzpomeňme jen několik příkladů: Bitcoin, Airbnb, Uber, anebo, na o něco vyšší úrovni, Liberland. Jde arci jen o další z utopií, o nic méně ideologickou než utopie socialistické, jimž se tyto projekty pokoušejí čelit. Víru, že bez státu nám bude líp, pokládáme za nebezpečnou hloupost, a její produkty nejvýš za dočasně užitečný nástroj k dosažení lepší regulace tam, kde je nadměrná a/nebo dysfunkční, tak jako v taxislužbě.

Protože jsme arci na blogu právnickém, podívejme se na LSTC optikou platného práva.

Představme si, for the sake of argument, že se nápad ujme a všichni kuřáci v zemi – a také nekuřáci, jimž nic jiného nezbude – se stanou členy této organisace a předtím, než budou v kterékoli členské restauraci obslouženi, resp. vůbec do provozovny vpuštěni, budou mít povinnost prokázat se obsluze členskou průkazkou.

S tím zatím není problém, ten však nastane, když si host – tedy vlastně jen člen využívající svého práva na klubovou činnost – objedná pivo. Má-li být obsloužen, stává se klubovna provozovnou stravovacích služeb ve smyslu ustanovení § 2 písm. i) protikuřáckého zákona, protože je to prostor potravinářského podniku, v němž je provozována stravovací služba zahrnující podávání pokrmů určených k přímé spotřebě v této provozovně; co rozumět potravinářským podnikem, řeší zákon v poznámce pod čarou odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, podle něhož je to veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fasí výroby, zpracování a distribuce potravin. Stravovací služby jsou, podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, definovány jako výroba, příprava nebo rozvoz pokrmů provozovatelem potravinářského podniku za účelem jejich podávání v rámci živnosti hostinská činnost, ve školní jídelně, mense, v dětské skupině, při stravování osob vykonávajících vojenskou činnou službu, fysických osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, v rámci zdravotních a sociálních služeb včetně lázeňské léčebně rehabilitační péče, při stravování zaměstnanců, poskytování občerstvení a za účelem podávání pokrmů jako součásti ubytovacích služeb a služeb cestovního ruchu. A protože hospodský (majitel klubu) je bezesporu podnikatelem a přinesení půllitru s pivem distribucí potravin v rámci hostinské činnosti, případně poskytování občerstvení, je i klub podnikem a jeho prostory, kde se pivo konsumuje, podléhají zákazu kouření.

Tudy proto cesta nepovede.

Aktualisováno.