Ministerstvo má jasno: jsou. My o tom ovšem tak zcela přesvědčeni nejsme, aniž bychom arci paušálně odmítali pohled opačný.

Právně má otázka zákonnosti domácích úkolů několik aspektů, přičemž je příznačné, že spořící se strany zdůrazňují jen ty z nich, které se jeví prima facie přisvědčovat jejich argumentaci:

1. Volný čas dítěte. Škola nemůže regulovat činnost žáků a studentů během jejich volného času. To plyne a contrario z ustanovení § 22 odst. 1 školského zákona (ŠkolZ), které obsahuje taxativní výčet povinností žáka, a volným časem žáka nelze disponovat ani prostřednictvím školního řádu, protože i ten může podrobněji upravovat pouze takové povinnosti, které jsou založeny zákonem (čl. 4 odst. 1 Listiny), a jeho obsah je opět taxativně vymezen, konkrétně v § 30 odst. 1 a 2 ŠkolZ.
2. Domácí úkol jako příprava na vyučování. Povinnost žáka řádně se vzdělávat, daná ustanovením § 22 odst. 1 písm. a) ŠkolZ, dovoluje široký výklad, jenž umožňuje zahrnout do řádného vzdělávání se i domácí přípravu na vyučování. Tak jako není excesivním požadavkem chtít, aby si dítě doneslo na hodinu výtvarné výchovy spadlý list, může být součástí přípravy vypracování písemného domácího úkolu. Zda v tomto případě jde či nejde o exces ze zákonného vymezení povinností žáka, by musel stanovit soud, a existuje obava, že tato nová judikatura nebude universálně použitelná, protože v každém jednotlivém případě se může lišit pracnost úkolu i jejich případně nedovolený souběh v různých předmětech. Důležitým argumentem by mohl být čl. 31 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož má dítě právo na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti. Nadměrné zatěžování dětí domácími úkoly je zásahem do tohoto práva.
3. Možnost klasifikace domácího úkolu. Zajímavou variantou je připustit, že vypracovat domácí úkol není přímo právní povinností žáka, avšak je přípustné, aby se fakt jeho předložení a kvality vypracování promítl do hodnocení žáka – do jeho známky z příslušného předmětu. Tam má škola relativně nejvíc volnosti: pokud školní řád v souladu s § 30 odst. 2 ŠkolZ určí, že jedním z kriterií pro hodnocení výsledků vzdělávání žáka nebo studenta je kvalita domácí přípravy ve formě vypracovaných domácích úloh, může to pro odpůrce povinných domácích úkolů představovat obtížně překonatelnou překážku.

Proto se domníváme, že věc není tak černobílá, jak je vesměs líčena, a bude na soudech, jaký postoj k otázce povinných domácích úkolů zaujmou. S ohledem na to, že soudci se stávají většinou lidé bytostně konformní a neprůbojní, jimž v dětství nečinilo obtíží strávit nad úkoly celé odpoledne, byli bychom spíše skeptiky.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)