Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Ten Langáškův judikát jsem shodou okolností četl v létě, když byl nový, v souvislosti s vytvořením svého archivu úřední desky rozhodnutí NSS. Nyní, téměř po půl roce, si jej povšimli na Novinkách a s určitou mírou pro žurnalisty symptomtické prostoduchosti jej tam reflektují.

Můj názor na agenta Státní bezpečnosti Andreje Babiše je všeobecně znám a netřeba příslušná epitheta rozhojňovat. Umírněně tedy shrnuji, že je to gauner – celoživotní.

Přesto jsem byl šokován, když jsem dnes zjistil, že existuje portál


na kterém si lze ověřit, zda určitá účtenka, po zadání několika údajů z ní, byla nebo nebyla vložena do systému elektronické evidence tržeb (EET). Jednou udavač, navždy udavač, budiž, od Babiše nic jiného nečekám, avšak přeneseno do českého prostředí si umím představit, co toto prolomení důvěrnosti vztahů mezi podnikatelem a finanční správou přinese: stát, kde vrchnostenské dráby nahradí systém vzájemně se físlujících občanů, či spíš už zase jen poddaných, kteří budou finančním úřadům sami dodávat dostatek skutkového materiálu pro daňové kontroly. Další otázkou je, že nikdo nezaručí bezpečnost takto shromážděných dat před Agrofertem, jenž se takto stává největším, nejmocnějším a fakticky institucionalisovaným nepřítelem demokracie v této zemi.

Na protest proti zavedení EET jsem se rozhodl ukončit činnost e-shopu na stránkách našeho Sudetoněmeckého krajanské sdružení. XML a SOAP bych nejspíš naprogramovat zvládl, obojí ostatně používám kupř. při replikaci insolvenčního rejstříku, avšak rozhodně nemíním poskytovat komukoli, natožpak soukromému podnikateli, důvěrné informace, na které by právo mít neměl.

Kontextuální extremismus a extremistická numerologie patří k nemnoha oborům, kde se od českých odborníků může učit celý svět. Němečtí soudruzi, jak patrno z článku, zvládají sice základy oboru a nedají se kupř. zviklat argumenty extremistů, že MU-SS v poznávací značce automobilu je odkazem na námět reklamy a 420 je číslo, které je napadlo úplně náhodou, ale jsem přesvědčen, že kdyby video vzaly do rukou skutečné špičky a světové kapacity v boji proti extremismu typu Josefa Zouhara, nezůstala by opomenuta ani jedna nevhodně překřížená větvička na vánoční jedli a kbelík na hlavě sněhulákově.

Tady je to celé; přejeme příjemné závadové zážitky!

Na českém Internetu je k vidění leccos – a leckdo. O week-endu rozbouřil jeho vody případ zoufalců ze společnosti Alpiro s. r. o., kteří na své doméně ssls.cz prodávají serverové SSL certifikáty, vlastní i – patrně za provisi – cizí. Protože již přibližně rok je k disposici ta samá služba poskytovaná Let's Encrypt bezplatně, není příliš divu, že jejich tržby nestoupají, ale spíše klesají, čí přímo padají.

U vědomí čehož si řečení podnikatelé vzali seznam svých zákazníků, kteří neprodloužili předplatné, a ty z nich, kteří nyní používají certifikát od řečené bezplatné konkurence, oslovili tímto výhružným textem (originál). Ve stejném duchu je nesen i jejich tester domén, který certifikáty od Let's Encrypt výslovně nedoporučuje.

Protože text e-mailu obsahuje řadu nepravdivých nebo silně zavádějících tvrzení, jako že Let's Encryptu hrozí ukončení podpory v prohlížečích, sklidili podnikatelé místo přílivu nových klientů výsměch.

Po právní stránce jde o typický příklad nekalosoutěžního jednání, jež kombinuje delikt nedovolené klamavé a neobjektivní srovnávací reklamy se zlehčováním.

Klamavou srovnávací reklamou je např. tvrzení, že Let's Encrypt není na rozdíl od poskytovatelů propagovaných Alpirem prestižní [prestižnost značky nelze objektivně posoudit a proto jde o zakázané jednání podle § 2980 odst. 2 písm. c) ObčZ a contrario], jejich SSL certifikáty se nehodí pro e-shopy a mají některá technická omezení, což již řadu měsíců neodpovídá skutečnosti; jediný nedostatek, který jsem při instalaci certifikátů od Let's Encrypt na cca 15 svých domén a subdomén narazil, je nemožnost, resp. složitost automatické prolongace u IPV6-only domény, jinak jde o certifikáty plně srovnatelné s komerčními ekvivalenty.

Zlehčování spočívá v tom, že soutěžitel o konkurenčním produktu nebo službě rozšiřuje nepravdivé informace – což je případ neexistující hrozby vyřazení kořenových certifikátů Let's Encrypt z prohlížečů – anebo takové pravdivé informace, které jsou přesto schopny konkurenta poškodit. I tato skutková podstata nekalé soutěže byla naplněna vrchovatě.

Chlapci (případně dívky) z Alpira si patrně říkali, že co dlouhodobě prochází Microsoftu a BSA, projde i jim. O tom poněkud pochybujeme, protože Microsoft drží své zákazníky v šachu důmyslným systémem vendor lock-in (a ve svých kampaních lže podstatně méně než Alpiro) a BSA provozuje v České republice své podivné podnikání bez právní subjektivity, tedy na hranici legality, či spíše za ní. Alpiru naopak hrozí nekalosoutěžní žaloby jak od konkurentů – žalovat ho smějí všichni soutěžitelé, kteří byli poškozeni, ne tedy nutně jen Let's Encrypt, tak od spotřebitelských organisací a samotných napálených spotřebitelů. Ti všichni mají nárok na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění, které by v případě, že by v České republice fungovaly soudy, bylo pro Alpiro spolehlivě likvidační.

Jak však řečeno, to vše je jen theorie, Česká republika je dosud jen demo-versí právního státu a kromě určité negativní publicity, jež rychle odezní, nepocítí zřejmě Alpiro následky svého neethického a protiprávního jednání vůbec nijak. Nejhorší variantou je, že lidé namísto racionální volby bezplatného certifikátu Let's Encrypt budou opravdu připlácet tisíce korun ročně za zelený adresní řádek (odpovídající certifikátu EV s mírně vyšším stupněm ověření držitele domény), přestože jeho faktický přínos k bezpečnosti transakce není o mnoho větší než proužek navíc na teniskách Adidas, modrá tečka na přístrojích značky Blaupunkt anebo žlutá ploutev tuňáka, kterou se jako konkurenční výhodu kdysi snažil marketovat jistý nejmenovaný dovozce mražených potravin podřadné jakosti, přestože u tuňáka žlutoploutvého jde o feature, nikoli o přidanou hodnotu.

Ten jev se nazývá prosecutor's fallacy, česky prokurátorův klam. Na jeho základě má být nyní v Olomouci odsouzena matka, jejíž tři děti v její péči zemřely, na základě statistické úvahy, že takový jev nemohl – z důvodu statistické nepravděpodobnosti – nastat nahodile. Jenže mohl; mathematická statistika je složitá vědecká disciplina, která se studuje na universitách a jejíž zákonitosti skýtají laikovi, nadto, poznamenejme jízlivě, laikovi se získanou kognitivní poruchou (rozuměj: právníkovi), četná úskalí.

Vysvětlíme si to na příkladu hry v kostky. Hodit šesti kostkami šest šestek je poměrně málo pravděpodobný jev, jehož pravděpodobnost se rovná 1/66 = 1/46656. Pravděpodobnost, že toho dosáhneme dvakrát po sobě, činí 1/612 = 1/2176782336, což znamená, že se nám to podaří jednou za více než dvě miliardy pokusů; házíme-li šestkrát za minutu, nastane tato událost průměrně cca jednou za 690 let. Ale pozor: znamená to, že když jsme hodili v prvním pokusu samé šestky, je pravděpodobnost zopakování téhož ve druhém takto nízká? Ne! Je stejná jako kdykoli jindy, 1/46656.

Jiný příklad. Na místě činu se najde biologická stopa a analysa DNA prokáže, že tento profil DNA odpovídá profilu DNA osoby v databasi, přičemž pravděpodobnost náhodné shody znalci vyčíslí na 1/107. Je možné danou osobu, nemá-li alibi, na základě tohoto jediného důkazu uznat vinnou? V žádném případě! Zdánlivě nepatrná pravděpodobnost totiž znamená jen tolik, že mezi všemi občany České republiky – omezíme-li tímto způsobem uměle okruh podezřelých – se vyskytuje v průměru jedna, vykazující shodu. Mohou být ovšem dvě, tři, pět, a fakt, že v naší databasi máme jeden takový profil, bez dalšího nic neznamená. Může to být důvod, proč osobu podezřívat a prověřovat, ale to je všechno: vina prokázána rozhodně není.

Pokud bude ta nešťastná matka z asylového domu odsouzena na 16 let, jak navrhuje obžaloba, stane se s velkou pravděpodobností obětí nevzdělanosti místních právníků, z nichž mnozí, bohužel, zvolili onen obor poté, co se během středoškolského studia neúspěšně utkali s exaktními vědami, notabilně s mathematikou.