Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Něco právně jadrného slovenského folkloru. Starring: Štefan Harabín & Jaromír Čižnár. Třetí, který se směje nejlépe a naposled: Marián Kotleba. Prostředně jmenovaný je úřadujícím generálním prokurátorem, jak vylíčit neznalému osobu Š. Harabína, může činit určitých obtíží. Pro začátek si zkuste představit něco mezi Pavlem Rychetským a Radovanem Krejčířem – z Rychetského tak dvacet procent, z Krejčíře zbytek.



Země, kde šéf prokuratury vykládá do medií, jaké politické důsledky by mělo určité rozhodnutí, může být buď Somálsko, Slovensko nebo Česká republika; tím Somálskem si arci nejsem jist.

A kdybyste folkloru neměli dost, můžete si pustit ještě videokomentář Mariána Magáta. Thema je slibné: prašiví demokrati, a hned z první věty by v České republice 90 % sluníčkářů dostalo akutní žlučníkovou koliku.

Stalo se vám, že si soudce naříkal, že nemůže další jednání nařídit dřív než – řekněme – za tři měsíce, protože nemá volnou jednačku? Stačí se podívat do našeho přehledu soudních jednání, použít kouzelný SQL příkaz SELECT DAYOFWEEK(time), COUNT(*) FROM psj_hearing GROUP BY DAYOFWEEK(time) a vidíme tohle:



Takže kdyby naši soudruzi soudci – státem placení zaměstnanci – nepokládali pátek za v podstatě volný den, kdy se u soudu nepracuje, získali by pro svá jednání více než 10 % dalších volných termínů. To by ovšem nesměli být – státem placení zaměstnanci.

Ve slovenských vlacích se vyskytuje leccos; od letošního dubna též speciální Kotlebovy protiromské hlídky, jež se zdají být úspěšným prostředkem pro zvyšování popularity Ľudovej strany Naše Slovensko (ĽSNS) a trnem v oku Ficově vládě, jež by je ráda zakázala, jen neví, jak na to. Propagační video ke hlídkám publikovala sama ĽSNS:



Dle videa soudě, v tmavozelených stranických tričkách odění gardisté mají přísně zakázáno hovořit o Romech jinak než jako o asociálech, aniž by pouštěli ze zřetele, že jejich úkolem je chránit slušné lidi, tedy ethnické Slováky, právě před Romy, případně přistěhovalci a další méněcennou verbeží.

Význam hlídek bych nepřeceňoval: stranické milice jsou sice vždy příznakem potenciálně nebezpečného vývoje, avšak v této podobě jsou spíš ventilem, jímž společnost upouští páru ethnického napětí, než prvkem, který by tento konflikt eskaloval. Jistě, být Romem není na Slovensku nic příjemného, a setkání s vlakovou hlídkou tento nepříjemný zážitek jen umocní.

Právně nás zajímá, zda lze hlídky a jejich působení ve vlacích zakázat. Prvním prostředkem byla změna přepravního řádu Železničnej spoločnosti Slovensko, a. s., podle něhož je bez predchádzajúceho písomného povolenia ZSSK vo vlakoch zakázané vykonávať činnosti, ktoré nesúvisia s hromadnou osobnou dopravou a poskytovaním služieb spojených s prepravou verejnosti, a to ani s platným cestovným dokladom. Bez písomného súhlasu ZSSK je zakázané podnikať alebo vstupovať do vlakov ZSSK za týmto účelom, vykonávať predaj, propagáciu alebo uskutočňovať politickú agitáciu, podporu alebo popularizáciu názvu, značky, programu alebo hesiel politickej strany, politického hnutia alebo kandidáta, umiestňovať alebo rozdávať letáky, respektíve realizovať na tento účel alebo v súvislosti s tým akékoľvek úkony.

Troufáme si tvrdit, že toto fungovat nebude. Hlídková činnost není politickou agitací a je absurdní, kdyby měly být zakázány samotné stranické symboly na zádech milicionářů, je-li všude, vlaky a nádraží v to včítaje, politická agitace přítomna vrchovatou měrou. A v nejhorším případě si Kotlebovi muži oblečou trička bez potisku – a bude.

Dalším pokusem má být novela drážního zákona, uvádějící: Dohľad nad verejným poriadkom, ochranu základných práv a slobôd, ochranu života a zdravia cestujúcich prepravovaných vlakmi osobnej prepravy a na železničných staniciach a ich majetku vykonáva Policajný zbor alebo osoba určená prevádzkovateľom dráhy alebo dopravcom. To je arci vyloženě směšné, že tyto činnosti jsou monopolem veřejné moci, je bez dalšího jasné přímo z ústavy.

Aby se dala hlídková činnost zakázat, bylo by třeba ji nejprve právně relevantním způsobem definovat, a to je prakticky nemožné. Gardisté cestující nekontrolují, za normálních okolností neoslovují, pouze mlčky procházejí vlakem a zasahují až ve chvíli, kdy by byl oprávněn jednat kterýkoli cestujících.

Protože hlídky nejsou organisovány jako právnická osoba, jedinou cestou by zřejmě bylo rozpuštění celé ĽSNS, kde má Ficova vláda silnou oporu v rozsudku ESLP ve věci Vona v. Maďarsko. Jinou věcí je, zda by takový postup byl moudrý, protože nejen v České republice platí, že oposici je potřeba porazit u voleb, ne u soudu. Korupce je přitom na Slovensku ještě větším problémem než v České republice, Robert Fico je živoucím symbolem nepoctivého, zcela zkorumpovaného politika, takovým malým středoevropským Ferdinandem Marcosem, a členové jeho vlády mu zdatně sekundují. Mohlo by se proto snadno stát, že pokus o soudní rozpuštění Kotlebovy strany by vzal nepěkný obrat – nejpozději u příštích voleb. Marian Kotleba totiž není neschopný Tomáš Vandas, ale velmi obratný populistický politik.

Peklo zamrzlo, a nejškodlivější úřad v této zemi, Úřad pro ochranu osobních údajů, je zcela výjimečně na straně občana a nikoli proti němu. Společnosti T-Mobile uložil za krádež dat o 1,5.106 zákazníků pokutu ve výši 3,6 milionů korun. Červnovou tiskovou zprávou, ve které uvedl, že data jsou již v bezpečí, T-Mobile pobavil (což jsme kvitovali i na tomto blogu), v dnešní pak vyjádřil názor, že pokuta se mu zdá nepřiměřená.

S tím vřele souhlasíme. Pokuta za únik takového objemu osobních údajů by měla být, i s úvahou ekonomických možností delikventa, nejméně stonásobná. On by si T-Mobile pak se zabezpečením svých databasí dal víc práce.

Mimochodem, včera mi z čísla 733620019 volal jakýsi otrapa, který se T-Mobilem zaštiťoval. Odeslán do patřičných míst, nicméně přemýšlím, zda mne zobchodoval sám operátor anebo jde o produkt tohoto – či jiného – úniku.

Jak by měla vypadat bohyně spravedlnosti Iustitia v provedení vhodném např. na průčelí českých soudních budov? Pokrývka hlavy je jasná: šaškovská čepice s rolničkami, vyjadřující osobní integritu a charakter českých soudců, dříve přesvědčených marxistů, dnes stejně zapálených demokratů. V jedné ruce by pak řečená měla mít měšec na úplatky, a ve druhé přesýpací hodiny, což by byl víceúčelový symbol: písek by symbolisoval judikaturu, která se neustále mění a přizpůsobuje momentálnímu politickému zájmu, a hodiny pomalost, se kterou soudy rozhodují. A pokud by zbyl materiál, zpod řasnatého roucha by Justici mohl čouhat ocas osla nebo jiného vhodného zvířete, jako symbol vzdělanosti a inteligence průměrného českého soudce.

Leč ke konkretnímu rozhodnutí, jež nás k tomuto úvodu inspirovalo. Nejvyšší správní soud v senátě složeném z Radovana Havelce, Miluše Doškové a Karla Šimky rozhodl minulý měsíc, po více než osmi letech, o incidentu, který se odehrál mezi jednou z divisí ČEZu a jejím nezdárným zákazníkem. Ve věci šlo o pokutu, kterou ČEZ dostal od Úřadu pro ochranu osobních údajů za to, že si jednání proti vůli druhého kontrahenta natáčel videokamerou.

Městský soud v Praze (senát 8 Ca) vyšel z názoru, že – zjednodušeně řečeno – jednání nebylo vedeno z posice rovných, protože ČEZ jako monopol může svým zákazníkům diktovat smluvní podmínky a těm nezbývá, než se podvolit (to dobře známe z případu sporu mezi vodárnami a rodinou Habermannových, jenž mimochodem též již probíhá devátým rokem). Natáčet někoho, kdo s tím vyslovil zřetelný nesouhlas, je zneužitím takového postavení a pokuta je tudíž na místě.

Nejvyšší správní soud v rozsudku, který je patrně dílem K. Šimky (nic proti R. Havelcovi a M. Doškové, ale v právu je to přece jen jiná liga), argumentuje naopak tím, že ČEZ byl oprávněn, i na základě předchozích zkušeností, dokumentovat průběh jednání a opatřovat si tak důkazy pro případná další řízení.

S tímto posouzením věci souhlasíme, zásah do osobnostních práv působený druhé straně tím, že si pořizuji zvukový nebo obrazový záznam obchodního jednání, má minimální intensitu, zejména pokud by ČEZ nebránil činit totéž i protistraně. Sám si zaznamenávám, minimálně zvukově, všechna úřední jednání, která vedu, a z ostatních obvykle ta, při kterých se s určitým partnerem setkávám poprvé nebo k němu nemám důvěru – je ovšem pravda, že pokud se během jednání nic mimořádného nestalo, tento záznam neuchovávám a při nejbližší příležitosti ho smažu.

Souhlasíme i s názorem, že každý případ musí být posuzován individuálně, a nevylučujeme, že v dané věci mohl naopak převážit šikanosní charakter videodokumentace, který dovodil soud I. stupně, zejména pokud takto bylo postupováno vůči všem kontrahentům bez rozdílu a nahrávka by nebyla ani po výslovné žádosti ukončena. ČEZ není banka, u které si klient může vybrat z několika desítek možností, a tak jako si nemůže zřizovat zásahové jednotky (o kterých jsme kdysi psali na Slepecké holi), nemůže se svým klientem při uzavírání smlouvy jednat jako u výslechu.

Za rychlost, se kterou soudy rozhodovaly (jen kasační stížnost projednával NSS 3 roky a 19 dní), je arci potřebno senát NSS ocenit. Dekorujeme jej proto prestižní cenou Hlemýžď měsíce, spojenou s právem nosit hlemýždí tykadla ve tvaru paragrafů, jež si oceněnci mohou vyzvednout na adrese našeho blogu. Blahopřejeme!