Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Petr Uhl posměšně označuje ministra vnitra Milana Chovance za bakaláře obojího práva – rozuměj plzeňského i karlovarského. Nesouhlasíme: podle posledního Chovancova výroku se jeví téměř jistým, že velikán získal své fenomenální vzdělání na staroslavném učilišti v obci Diószeg (nyní Sládkovičovo).

Každý, kdo vystudoval právo a právní vědu kdekoli jinde, totiž musí vědět, že proti rozhodnutí přestupkového orgánu může podat odvolání pouze obviněný a poškozený, avšak druze jmenovaný pouze v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, přičemž z logiky věci vyplývá, že takové odvolání může být úspěšné toliko v případě, že přestupce byl uznán vinným, ale povinnost nahradit škodu mu uložena nebyla.

Ne, vážně ne: ministr vnitra se odvolat nemůže. Věřte mi.

Nebo když, tak jiné. Hodně jiné, a rozhodně ne takové, které by mělo jakýkoli vztah k realitě. Touto zásadou vedený redakční kolektiv klinicky téměř mrtvého blogu Jiné právo uložil před nastoupenou jednotkou bloggerů přísnou důtku s výstrahou jednomu z autorů, Janu Vučkovi, za to, že ve svém textu shora citovanou zásadu porušil a pokusil se psát o něčem aktuálním a zajímavém. Pokud by se to snad mělo opakovat, bude text bez varování vymazán, osopil se na odvážlivce Robert Zbíral, blogger známý tím, že za celý život nenapsal na Jiné právo vůbec nic zajímavého a je tedy nejlépe kvalifikován takovou sankci J. Vučkovi uložit.

Váš blog, vaše volba, neboli kdo chce kam, pomozme mu tam, pravíme, tiše odcházejíce středem a vyňavše Jiné právo z RSS feedu.

Bývaly doby, kdy Jan Čulík, vysokoškolský učitel bohemistiky na University of Glasgow a vydavatel Britských listů, hájil svobodu projevu. V oněch dávných časech jsem s ním spolupracoval a aktivně se snažil uvést deník do podoby, jež by byla slučitelná jak s ochranou autorského práva (Čulík běžně bez povolení překládal a publikoval části článků z britského tisku, ač to bylo v tiráži výslovně zakázáno), tak s požadavkem redakční vyváženosti a neutrality, což se mi posléze nezdařilo, a dále mi bylo než sledovat cestu Britských listů k intolerantně-levicovému pohledu na svět.

Zatímním vrcholem Čulíkovy cesty je udání, kterým obvinil českého kardiologa pracujícího v Sheffieldu Vladimíra Rogozova z islamofobního verbálního trestného činu:

In his letter of complaint sent in January, Dr Culik said he believed Dr Rogozov, who has worked in Sheffield for ten years, has been making ‘biased, Islamophobic public statements’.

He said the comments ‘seem to be inappropriate from a professional point of view’ and has also highlighted a number of blog posts that appear to have been written by Dr Rogozov in which other comments relating to Muslims are made.

Nezbývá než věřit, že britské trestní orgány budou tolerantnější než tenhle bigotní hlupák.

Akutalisováno.
Není nad to mít vděčné čtenáře. Skutečnou popularitu Čulíkova chování zjistíme arci až následně, z růstu/poklesu finančních příspěvků na provoz deníku.

Ani se mi sem nechce něco tak banálního psát. Mentálně nejspíše lehce zaostalá novinářka Babišovy fronty Adéla Paclíková napsala oslavný článek na policii, ve kterém onu nechala se poholedbat, že za posledních osm let poklesla kriminalita o celou třetinu. Inu poklesla, arci jen proto, že se zvýšila prahová hodnota škody při krádeži a několika dalších trestných činech na pět tisíc korun. To policisté dravé žurnalistce neprozradili, a sama nebyla schopná si to vyinvestigovat.

Paclíková píše: Lehce ubývá i násilí, avšak výraznější rozdíl je u majetkové kriminality. Odborníci to vysvětlují jednak lepším zabezpečením třeba domů či aut, jednak tím, že už se tolik nevyplácí krást, protože na prodeji kradených věcí už zločinci tolik nevydělají.

Jen by měla dodat, kolik frček měl odborník na uniformě, případně zda byl tento expertní názor dodán přímo policejní tiskovou mluvčí.

Jako perličku ke kause Hrách na stěnu uvádíme vyrozumění, ze kterého plyne, že mou ústavní stížnost proti nečinnosti Městského soudu v Praze bude jako soudce zpravodaj projednávat jeho bývalý místopředseda Jaromír Jirsa. Chabě se bráníme námitkou podjatosti, činíce tak arci u vědomí, že je to stejně jedno, protože pro českého soudce je právo na nečinnost cosi jako dědičná výsada. Nezbývá než závistivě zahlížet do blízkého zahraničí, kde byl spor mezi Posseltovým vedením Sudetoněmeckého krajanského sdružení a jeho odpůrci projednán ve dvou stupních za nějakých devět měsíců, a čekat, kdy si přetížení čeští soudci zase zvýší platy.