Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Ze zákona na ochranu republiky, č. 50/1923 Sb.:

§ 11
Urážka presidenta republiky.

    1. Kdo před dvěma nebo více lidmi presidentu republiky nebo jeho náměstku na cti ublíží vyhrůžkou zlého nakládání nebo jiným hrubě zneuctívajícím projevem nebo ho uvede ve veřejný posměch,
      kdo pronese o něm obvinění, věda, že tím vážně ohrozí jeho čest,
      trestá se za přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

    1. Dopustí-li se vinník činu veřejně nebo tváří v tvář presidentu republiky (jeho náměstku) neb opětovně před dvěma nebo více lidmi při různých příležitostech nebo ho tělesně ztýrá, trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

  1. Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučen.
17 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4166

Představte si soud, ke kterému přijdete a dozvíte se, že vaše žaloba byla zamítnuta, protože důkazy svědčily proti vám. Když chcete vědět, které důkazy to jsou, máte smůlu: ty dodala protistrana s nikdo kromě soudu se s nimi seznámit nesmí.

Smyšlenka? Nikoli, v České republice realita, neboť právě tak je prováděno dokazováno v řízení o žalobě proti neudělení bezpečnostní prověrky (nevěříte-li, neděláte dobře: § 133 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. vás přesvědčí, že je tomu skutečně tak, jak popisuji). Ústavní soud tyto anomalie dlouhodobě toleruje, a výsledkem je kausa Regner, momentálně ve druhém kole u ESLP ve Štrasburku.
Podobnou úpravu jako u prověřování bezpečnostní spohlivosti navrhli disentující soudci Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček i v případě státního občanství, proti jehož neudělení se v současné době nelze u soudu bránit vůbec: stačí, když ministerstvo jako důvod neudělení uvede státně-bezpečnostní důvody.
Máme za komické, jestliže se o důvodech, proč je určitá osoba pokládána za (potenciálně) neloyalní, nesmí dozvědět ona sama, ale zato se to dozvědí soudci, kteří z velké části neloyalitu ke své zemi projevili aktivním souhlasem s její okupací sovětskou armádou.
Ale néšť, předpokládejme, just for the sake of argument, že místní soudci nejsou mravním bahnem společnosti, nýbrž že jsou to slušní, důvěryhodní občané, kteří budou schopni kádrové posudky policie nebo tajné služby (asi takové, jaký sepsal Robert Šlachta na Kamase, Nováka a Beera v případu Hitlerových projevů) řádně posoudit, a bez sebemenší procesní iniciativy žalobce si případně vyžádají, pro křížové ověření, důkazy další (jaké to byly, nesmí přirozeně žalobce ani vědět). Něco podobného se ostatně už děje, a je to vydáváno za fairový proces, u opatrovníků ustanovovaných osobám neznámého – či spíše soudem nezjišťovaného – pobytu: jak mohu hájit někoho, s kým jsem se nikdy nesetkal, proti žalobě ve věci, o níž je mi známo jen to, co mi řekla protistrana, ví zřejmě jen moudrý český zákonodárce. Advokáti se arci této úlohy ochotně ujímají, ana pecunia non olet.
Zpět k prověrkám a potenciálně k udělování občanství. Co máme za naprosto nepředstavitelné, je fraška, která se nutně bude odehrávat ve druhém stupni, tedy u Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost směřující proti důvodům rozhodnutí, které spočívají na důkazech, stěžovateli neznámých a nedostupných, to je totiž daleko větší Kafka než ten, o kterém, nevědouce, čeho činí, hovoří ve svém disentu Šimáčková se Šimíčkem.
S ohledem na to, v jakém stavu je česká justice, by bylo spravedlivější, kdyby v těchto případech do soudní síně přivezli Kolo štěstí a žalobce si rozhodnutí vytočil, jak kdysi navrhl kterýsi karikaturista.
7 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3360

Píše nám senát Nejvyššího správního soudu ve složení Radan Malík, Lenka Matyášová a Lenka Kaniová, že náš výklad ústavního práva na projednání věci bez průtahů je chybný: toto právo se prolíná s právem na projednání v přiměřené lhůtě, a to takovým způsobem, že jen tehdy je porušeno jedno, je-li zároveň porušeno druhé. Jinak řečeno, soud může být nečinný, jak dlouho chce, dokud není celková délka řízení nepřiměřená, přičemž, jak víme, za takové shora jmenovaní justiční výtečníci pokládají dobu trvání ne kratší než – hrubým odhadem – pět až osm let.

Je to zkrátka moc dojemné čtení – přesvědčte se sami.

Ano, uznáváme, že existují i delší soudní spory, a sdělení soudce Havelce, že bude-li nálada, rozhodne jeho senát o naší kasační stížnosti již někdy po Sv. Štěpánu, nás naplňuje neskonalou vděčností, přesto jsme přesvědčeni, že spor o informace vedený v r. 2014 by měl již být touto dobou dávno rozhodnut i ve II. stupni. Imanentní vlastností práva na informace je totiž jeho pomíjivost: co jsme potřebovali znát v létě 2014, je nám zpravidla k malému, pokud vůbec ještě jakému, užitku v r. 2017. Nebo to snad formulujeme příliš neodborně a měli bychom se, tak jako uvedené usnesení, pokusit vymyslet něco srovnatelně vzletného, jako je theorie prolínání ústavních práv?

19 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3102

Stolní tenis neboli pingpong je hra, kde se vyskytují dva hráči vybavení pálkami, míček, stůl a síťka; podrobnosti po mně nechtějte, sport není mou silnou stránkou, ostatně o tom, jak jsem kdysi zkoušel hrát tenis, se na mathfysu dodnes vyprávějí legendy.

Pingpong instanční naopak definovat mohu: je to situace, kdy nižší instance vydává v téže věci serii rozhodnutí, která instance vyšší opakovaně ruší, takže věc se po dlouhou dobu nemůže pohnout z místa, protože konečné rozhodnutí není v dohledu a účastníkům jsou přitom odpírána jejich práva, jednak právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, jednak právo na účinnou soudní ochranu.


Číst dál... 29 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4063

Jak si povšiml na sociálních sítích Marek Antoš, z námi nastíněných tří možností byla správně čtvrtá: Ústavní soud sám sobě navrhl zrušení dvou ustanovení zákona o Ústavním soudu s cílem odebrat ústavním soudcům přestupkovou imunitu. Jistě si vyhoví, osobně si také vždy vyhovím, když si něco navrhnu, ale vzniká otázka, zda tím Ústavní soud nepřekročí Rubikon ústavnosti, neboť dosud tvrdil, že zákon o Ústavním soudu, ač nemá formu zákona ústavního, nemůže být předmětem přezkumu ústavnosti, odkazuje přitom na čl. 88 odst. 2 Ústavy, kde se vázanost Ústavního soudu zákonem o něm zakotvuje výslovně.

Náš názor je arci dlouhodobě odlišný, domníváme se, že Ústavou předpokládaná vázanost má procesní, nikoli materiální dosah, a případný nesoulad zákona o Ústavním soudu s ústavním řádem je tímto soudem přezkoumatelný.

7 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3221