Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

S návrhem přidělovat agendu soudcům a senátům centrálně a náhodně přišel jako první ministr Jiří Pospíšil. Bylo to těsně před jeho odvoláním, takže z projektu nebylo nic. Nyní to samé zkouší Robert Pelikán, a v justici se zvedla vlna nevole. Argumenty jsou zdánlivě logické: centrální systém by nedokázal zohledňovat zatížení jednotlivých oddělení velkými kausami a obecně by neumožnil rovnoměrné rozdělování nápadu, a u malých soudů je stejně v řadě případů neexistuje konkurence, takže velká část věcí by stejně byla přidělena předvídatelně.

Nalijme si čistého vína, přátelé: předsedům soudu je srdečně jedno, budou-li kausy u jejich soudů projednávány rok nebo patnáct let, co jim jedno není, je přijít o možnost v onom nepatrném, zájmovém zlomku případů věc přidělit podle své představy. A stejný je i zájem soudců, kteří se, jak víme z chomutovské affairy, naučili obcházet tzv. kolečko, ale systém centrálního přidělování se jim zatím jeví nerozlousknutelným oříškem.

Podobný scenář je arci znám i z prosazování jiných protikorupčních opatření, kupř. registru smluv: logických a neprůstřelných argumentů proti tam bylo snad tolik jako u jiných těžce podlobbovaných předloh, např. u omezení poslanecké imunity nebo zákazu kouření v restauracích. U těch byla České republika v Evropě poslední zemí, která lobbying překonala, a jak tomu bude u automatického přidělování nápadů na soudech, ukáží následující měsíce.

K čemuž jen doušku, že úplnou přítrž uplácení soudců ani toto opatření neučiní, ale je to zřetelný krok vpřed, protože uplatit nahodile vybraného soudce nebo senát je vždy riskantnější, než když korupční výsledek zajistí prověřený, dlouholetou spoluprací zkompromitovaný předseda soudu.

15 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5011

Všichni kolem mne, obzvláště na levici, se radují, že prý mělo uniknout několik terabytů dat společnosti, jež se specialisuje na offshorové služby těm, kteří neradi platí ve svých vlastních zemích daně.

K tomu si dovoluji poznamenati dvojí:

  1. Pokud provozuji podobnou službu a nečiním tak s dostatečným stupněm zabezpečení, buď zcela neelektronicky (methodou vytisknu–založím–smažu), nebo minimálně na počítačích dokonale, nejlépe žáruvzdornou zdí oddělených od Internetu, mohu se nadít, že se vbrzku stanu položkou v Guinessově knize rekordů pod záhlavím Muž, na jehož hlavu byla vypsána nejvyšší odměna v historii.
  2. Uniklá data mají sice velkou faktickou hodnotu, ale jako důkaz v daňovém nebo soudním řízení jsou nepoužitelná, takže vyjma případů, kdy se v panamských svazcích najde takový ňoumesní politik, který offshoroval bez prostředníka, výsledkem bude velké, velmi kulaté nic.
20 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3758

Návštěva čínského presidenta mne ponechává celkem v klidu, neboť díky svému věku si ještě pamatuji na podobné podlézavě pompesní vítaní státní návštěvy perského (íránského) šacha v r. 1977. Krátce poté, co byl onen Husákem málem povýšen do šlechtického stavu a darem mu věnován Karlštejn i s korunovačními klenoty, byl jeho režim poražen a nahrazen theokracií, a šach dožil své dny v exilu. Nebyl bych proti, kdyby stejně skončili i president a režim čínský.

Leč dosti reminiscencí. Po právní stránce mne zaujaly tři detaily:

  1. Benevolence policie k čínským aktivistům, do místa vítání autobusy dovezeným a patřičnými proprietami vybaveným buď ambasádou nebo – pravděpodobněji – Tvrdíkovou komorou, kteří bránili svými těly i prapory projevům nesouhlasu s návštěvou. To je arci přestupek proti občanskému soužití, jehož pachatelé měli být policií vyzváni, aby svého jednání zanechali, a pokud by to nepomohlo, měli být podle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii zajištěni.
  2. Informace, že policisté prý obnovovali vandaly porušenou vlajkoslávu. Protože tu po sloupích nechala rozvěsit soukromá Tvrdíkova komora, policisté jednali ultra vires a ten, kdo případně vydal k svémocnému obnovování porušené výzdoby rozkaz, se dopustil minimálně disciplinárního deliktu. Tak jako nemohu oprávněně čekat, že mi policie zasklí rozbité okno, nemá česko-čínská komora právo na to, aby policisté, z mých daní placení, obnovovali poškozenou výzdobu v ulicích.
  3. Několika nezávislými zdroji potvrzované podezření, že společnost CEFC, která, inter alia, vlastní podíl ve fotbalové Slavii, má úzké vztahy k čínské armádě a vojenské rozvědce. Nemyslím si, že by šlo o rozdíl zásadní, máme-li ho přirovnat k situaci v předlistopadovém Československu, bylo nepříliš podstatné, zda určitou zahraniční investici realisuje plzeňská Škodovka nebo Omnipol, oba podniky byly plně podřízené komunistickému vedení státu a kontrolované Státní bezpečností, přesto však není tato eventualita bez právní relevance: minimálně v tom, že jednání některých českých občanů by mohlo v budoucnu dojít nečekané trestněprávní kvalifikace.
14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3725

Kdybychom neměli Slovensko, museli bychom si ho vymyslet; ale máme ho, a slovenské reálie nám poskytují vítanou sebereflexi, tedy obraz sebe sama, jen mírně posunutý tak, že vše má zřetelnější kontury. Mečiar byl pro svou zemi o něco větší pohromou než Klaus, Ficův SMER je o trochu horší než česká sociální demokracie (fakticky arci jen tím, že dokázal pohltit komunisty a je tudíž silnější, jinak jsou ty rozdíly zanedbatelné), Štefan Harabin byl pro slovenskou justici o něco větším neštěstím než je pro tu českou Šámal nebo Rychetský. Pošklebovat se Slovákům můžeme právě jen do chvíle, než si tuto zákonitost uvědomíme (a než si všimneme, že poslední dobou se situace začíná otáčet, protože mít Babiše v parlamentu je zřetelně horší než tam mít Borise Kollára, nic podobného Slováci nemají a díkybohu snad ani jen tak hned mít nebudou – ano, můžete namítnout, že Babiš je slovenský import, ale to nám od něj nepomůže).

Podobné je to s legislativou, Slováci se v ní pouštějí do věcí, které by – snad! – v České republice nemohly projít.

Od prvního července tak nabývají účinnosti tři nové procesní předpisy, civilný sporový poriadok, civilný nesporový poriadok a správny súdny poriadok. Zvláštností rekodifikace je zavedení institutu pokuty za zpupnost. Tu, ve výši do 500 euro, může dostat ten, kdo vznese šikanosní nebo zjevně bezdůvodnou námitku podjatosti. Jak víme od českého ústavního soudu, že je něco zjevně bezdůvodné, bývá někdy potřeba vysvětlit na 10–15 stranách, a co je šikanosní, tedy co je zneužitím práva, mohou soudy posoudit už docela ad libitum. Inu, Slovensko.

Stejnou pokutu může dostat také advokát, který podepsal dovolání, které soud označí za nepřípustné, přičemž zákon stanoví, že tento advokát má postihové právo proti svojmu klientovi, len ak dovolanie podal na jeho osobitný písomný príkaz. V praxi to znamená, že advokáti budou podávat dovolání jen proti záloze na pokutu.

A poslední perličkou je ustanovení, podle něhož lze pokutovat 500 eury, a v případě opakovaného deliktu až čtyřnásobkem, hrubě urážlivá podání.

Co je hrubě urážlivé podání? Těžko říct, ale určitě to bude zahrnovat situaci, kdy o soudci a jeho minulosti napíšeme v podání pravdu.

My na západ od řeky Moravy si tento luxus ještě chvíli dovolit můžeme, a tak klidně napíšeme, že soudce Ústavního soudu Jan Filip je neskutečně bezcharakterní hajslík, který z karierních důvodů nejenže vstoupil do komunistické strany, ale stal se stranickým funkcionářem, a ještě větší hajslík je bývalý vojenský prokurátor soudruh Jaroslav Fenyk, další pilíř ochrany ústavnosti (ten se za to ovšem, na rozdíl od Filipa, snad aspoň trochu stydí). Užijme si to, nebude dlouho trvat, a podobné zmínky o minulosti soudce budou pokutovány i tady, s použitím nevyvratitelné právní domněnky, že soudce je slušný člověk a jeho morální poklesky jsou neexistující od samého počátku.

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4358

Spor mezi FBI a společnosti Apple, o kterém jsme tu nedávno psali, patrně nedospěje k právní koncovce, protože FBI soudu napsala, že pomoc Applu již nepožaduje a pokud vše půjde dobře, svou žádost vezme zpět. Škoda.

A protože tu nejsme technický blog, popíšeme si jen stručně, jak je to možné a proč se to, co je marketingovými specialisty (a zejména oddělením tvorby cen) vydáváno za dokonale bezpečný a neprolomitelný systém, může bezpečnostnímu odborníkovi jevit děravým jako emmenthal.

Každý, kdo se kdy zajímal o tuto problematiku, ví, že bezpečnost neznamená stav, ale proces, při kterém se tvůrce systému snaží reagovat na známé principy a postupy útoku a měnit ho: vlastně jen kontinuálně ucpává díry. Z podstaty věci vyplývá, že útočník je proti obránci vždy o krok napřed, má neustále náskok, a protože v případě zařízení typu mobilní telefon nelze ani zdaleka všechna risika eliminovat upgradem firmwaru, je každý takový přístroj potenciálně nezabezpečený – a fatálně nezabezpečitelný – už ve chvíli, kdy jej v továrně smontují a zabalí do krabice.

Možnosti útoku jsou nekonečné a obecně neklasifikovatelné, avšak velmi často se ukazuje, že účinný útok lze vést tzv. postranním kanálem, tedy analysou těch informací, které o sobě systém vydává svou funkcí. U telefonu to může být např. časový průběh proudového odběru určitého integrovaného obvodu.

Představme si, že by algorithmus popsaný v minulém postu byl proveden tak, že bezpečnostní zařízení, Secure Enclave, by porovnalo zadaný PIN se správným a v případě neshody by vykázalo jiný časový průběh odběru než při shodě. Kdybychom odpojili napájení chipu ještě předtím, než by došlo k zápisu do statické paměti, mohli bychom vyzkoušet všechny možné kombinace PINu, aniž by se telefon resetoval, a odlišný průběh odběru by nám prozradil, který kod je správný. Poté bychom obnovili normální zapojení a zjištěným PINem bychom mobil odemkli.

Správně navržený telefon by to umožnit neměl, protože odběr by se znáhodňoval neodpojitelným šumovým generátorem (takový v sobě mají např. všechny moderní bezkontaktní platební karty) a čítač by se inkrementoval ještě před komparací kodu, ale nikde není řečeno, že je takto udělaný i iPhone. A kromě toho existuje celá řada dalších možností: v šachové partii mezi obráncem a útočníkem je to prostě tak, že bílými kameny hraje útočník.

17 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2729