Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

O Pirátech nebylo dlouho slyšet, ale podobně jako u ABB se do předvolební popularisace zapojila policie: strana byla obviněna z neupřesněného trestného činu v souvislosti se stránkou www.sledujuserialy.cz. Tisková zpráva je legrační: ne, trestní stíhání opravdu není soudní spor, a Piráti se mýlí, jestliže prohlašují: Pokud bychom přijali optiku, kterou policie v této kauze uplatnila na Pirátskou stranu, musely by být v nejbližších dnech obviněny také servery Facebook, Twitter či Youtube. Ty totiž na rozdíl od odkazovacích webů videa nejen kopírují, ale na jejich šíření a přehrávání vydělávají. Jest velký rozdíl mezi tím, vloží-li odkaz na stránku uživatel, a umístí-li ho tam sám provozovatel serveru, resp. ten, kdo se k němu veřejně hlásí (ČPS je navíc registrovaným držitelem zmíněné domény).

Stíhaným trestným činem bude stěží co jiného než porušení autorského práva podle § 270 TrZ a klíčovou otázkou je dle mého soudu výklad ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) TrZ. To obsahuje demonstrativní výčet situací, které jsou subsumovány pod účast na trestném činu formou pomoci. Pomocníkem je podle zákona ten, kdo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Podotýkám, že samotné stažení autorsky chráněného audiovisuálního obsahu je podle současného výkladu autorského zákona legální, nelegální je ovšem jeho vystavení nebo sdílení, a páchání právě tohoto trestného činu Piráti napomáhají.

Zveřejnění stránky s odkazy lze hodnotit jako obdobu inserátu nabízejícího služby nájemného vraha, vyděrače nebo jiného pachatele, přičemž v těchto případech nemůže být o odpovědnosti media, které takový inserát zveřejní (nebo dokonce k tomu účelu zřídí webserver, např. www.vrazdy-levne.cz), rozumných pochybností.

I když Pirátům nehrozí jiný než peněžitý trest, mám pocit, že tuto akci vzali za špatný konec; ostatně ani zahraniční judikatura závěru, že pouhým odkazem (anebo, a minori ad maius, torrentem) se nelze dopustit porušení autorského práva, nesvědčí.

Už jsem myslel, že něco, ale nic.

Že se z metadat dají občas zjistit zajímavé věci, víme už z kausy Židovské obce v Praze. Zkusili to na serveru Evropský rozhled, kde analysovali metadata u souborů na stránkách White Media, ale nemyslím, že by výsledky, jichž se dopátrali, pomohly odhalit pachatele.

Budiž předesláno, že ve světě, ve kterém touží žít lidé jako ministr vnitra Milan Chovanec, jsou metadata v počítačových souborech důležitá, protože každý digitální fotoaparát nebo mobil zapíše na všechny snímky, které jsou jím pořízeny, své výrobní číslo, a podobně je tomu i v případě, že soubor upravíme: software doplní nejen svou jedinečnou identifikaci, ale i údaje o uživateli, který úpravu provedl. Nikdo není anonymní, nikdo policejním vyšetřovatelům neunikne.

Skutečný svět ovšem takto nefunguje, an každý výrobce se doposud otřese hrůzou při představě, že by ho mohlo postihnout totéž, co se před deseti lety přihodilo společnosti Sony BMG, na niž prasklo, že na své nosiče bez vědomí zákazníků přidává rootkit: ztráta na prodejních číslech masivní, ztráta kreditu nevratná. Pokud jsou údaje o fotoaparátu/uživateli vůbec zaznamenávána, děje se tak formou steganografického záznamu, přičemž je otázkou, zda není risiko odhalení příliš vysoké, aby si s tím někdo, jehož zájmy nejsou shodné se zájmy bezpečnostních složek státu, dával tu práci.

Linda Janků

Evropský rozhled uvádí, že soubory protiteroristického balíčku (ty jsem ovšem na svém lokálním mirroru nenašel a nemohu to ověřit) obsahují informaci o tom, že je modifikoval uživatel jankul. Kdo je tajemný jankul, nezjišťovali, my máme určité, arci ne obzvláště silné, podezření, že jde o Lindu Janků (dříve Nesehnutí, nyní úřad ombudsmanky). Přímé propojení ministerstva vnitra s úřadem veřejného ochránce práv by v této zemi nepřekvapovalo, ale to je tak vše, co se k tomu dá říct.

Dále byli zjištěno, že na fotografii pocházející z Google Streetview, pořízené v r. 2012, je EXIF tag XP Author obsahující text Polák (zde je kompletní výpis). To je o něco zajímavější, protože by to opravdu mohlo znamenat, že uživatel, který screenshot pořídil, se tak jmenoval, a program, který k tomu použil nebo kterým vytvořil výřez, bez vědomí uživatele toto jméno zapsal. V každém případě White Media si toho nevšimly a tag neodstranily. Problém je ovšem v tom, že příjmení Polák není v této zemi právě řídké a domovní prohlídku u všech asi nepovolí ani Pravdou a Láskou silně indoktrinovaný soudce.

Třetím použitelným zjištěním je komentář by Vencl na začátku souboru kaskádových stylů index_style.css. Jde o standardní, boilerplate CSS, který si White Media určitě nepsaly samy, pouze ho odněkud zkopírovaly a mírně upravily. Zda se autor webu pod své dílo skutečně takto hloupě podepsal nebo jen opomněl vymazat podpis toho, jehož web zkopíroval, nevíme, a protože vyhledávače soubory CSS neindexují, není jednoduché zjistit, ani kudy tento komentář mohl na White Media doputovat.

Takže, jak jsem napsal, dobrá práce, chlapci, ale zřejmě zase nic.

Aktualisováno.
Dalším podezřelým je Lubomír Janků z ministerstva vnitra. Teď hlavně, aby se nám podezřelí dále nerozmnožovali, mohli bychom dopadnout jako inspektor Trachta s praktikantem Hlaváčkem ve vile továrníka Bierhansela.

V kause hackerského útoku na účet premiera a dalších osob s ním spojených, který jsme tu stručně pojednali včera, se dodatečně objevil další, tentokráte právní aspekt. Jde o to, že několik ze zveřejněných e-mailů se týkalo intimní sfery poškozených, mj. toho, že premierův poradce Otto Novotný si objednal na dobírku (!) za bratru čtyři tisíce zvětšení penisu, nebo že své milence, toho času činné v jedné z renomovaných institucí, poslal e-mail s erotickým obsahem. Linkovat nebudu, koho zajímají podrobnosti, snadno si je sám vyhledá.

Hackerský útok je trestný sám o sobě, bez ohledu na to, jaké informace byly zveřejněny. Jde o to, že se informací chopil bulvár (jmenovitě Blesk) a jeden z e-mailů reprodukoval. Čímž nastolena právní otázka, zda je vydavatel Blesku za tento zásah do poradcovy intimní sfery právně odpovědný.

Jelikož je Česká republika státem s rozloženou, dysfunkční justicí, není divu, že podobné případy se nežalují a není proto k disposici ani judikatura: bylo sice judikováno, že osočení z homosexuality je zásahem do (heterosexuálovy) osobnosti, nikoli však, že by jím byla i pravdivá informace o menšinové sexuální orientaci žalobce, a arci ani naopak, že by takovým zásahem nebyla. Lidé se bojí bulvár v takto nejasných případech žalovat, náklady prohraného sporu jsou vysoké a šance dočkat se rozsudku v horizontu několika málo let nízké, nemluvě o tom, že omluva ve znění Omlouváme se panu Novákovi, že jsme o něm před osmi lety zveřejnili pravdivou informaci, že je homosexuál, čímž jsme neoprávněně zasáhli do jeho práva na ochranu osobnosti, není, upřímně řečeno, satisfakčním prostředkem z pohledu žalobce zvlášť atraktivním.

Soudy, přesvědčené, že satisfakce nesmí plnit punitivní (sankční) funkci, ale musí zůstat pouhou reparací, tak v této oblasti konservují stav faktického bezpráví.

Což je škoda, protože podle našeho právního názoru by měl být každý, kdo šíří informace zveřejněné na Internetu, odpovídat za jejich difamační způsobilost. Není to volání po censuře, v titulku zmíněné příslovečné šídlo je skutečně z pytle venku a jak kdysi napsal Michal Ryška, co Internet schvátí, více nenavrátí, na druhou stranu sunt denique fines a pravdivá pikanterie, že si poradce předsedy vlády objednal prostředek na růst přirození, zveřejněná na relativně obskurním a marginálním serveru, nemá stejný difamační potenciál jako totéž zveřejněné na stránkách nejčtenějšího bulvárního deníku (nerad bych arci Blesku křivdil, ten zveřejnil pouze e-mail, kde poradce vyjevuje svou touhu být v pracovní době orálně uspokojen).

Vše tedy nasvědčuje tomu, že se autoritativní odpovědi na nastíněnou otázku od českých soudů jen tak hned nedočkáme, a bulvární media budou mít nadále v tomto směru zelenou, jak to má ve správné středoamerické zemi být.

Nový rok nám právně začíná na eurounijní notu: v České republice se začínají vydávat registrační značky motorových vozidel s textem na přání majitele, přičemž ochránci veřejných mravů opomněli zakázat texty odkazující na nacismus (zde o tom píše Blesk).

Blesk varuje, že majitel by prý mohl mít problémy, kdyby s takovým automobilem vjel na území Německa nebo Rakouska, protože tam je to zakázané.

Mám arci za to, že se mýlí. Německo a Rakousko musejí respektovat evropské právo, a to přirozeně nedovoluje zakázat provoz motorovému vozidlu, které bylo řádně registrováno v jiné členské zemi Evropské unie, z důvodu závadové značky.

Relevanci má registrace i v rámci českého práva: pokud si o Hitlera na espézetce požádám a dostanu ho, nemohu se tím dopustit trestného činu, protože vydáním tohoto identifikátoru vyslovuje veřejná moc implicite souhlas s tím, že značka bude veřejně vystavována.

Tak schválně, jak si s tím úřady poradí!

V naší nepravidelné rubrice Branky, body, úplatky se dnes podíváme do Jablonce nad Nisou, města, kde mají prvoligový fotbalový klub s téměř nejnižšími domácími návštěvami (po Dukle Praha, jež sklízí trpké ovoce někdejšího lampasáckého klubu) a majitelem, jenž je zároveň předsedou fotbalové asociace.

Miroslava Peltu, alias Cinklý jaro, známe z předchozího dílu naší rubriky, a víme i to, že jeho obliba mezi fanoušky se projevuje na každém zápase ligy skandováním Pelta ven!, v němž se dojemně spojí hlasy fandů domácích i hostí. Nepřekvapí, že cinklý podzim měli letos i v Jablonci. Serie podivných pokutových kopů ve prospěch Peltova klubu, v jednom případě dokonce v počtu dvou kusů na zápas, to je danost, s níž musí každý soupeř počítat.

Ale ani to letos nepomohlo, klub před zimní přestávkou skončil v hloubi tabulky. Pelta tedy sáhl po nejsilnější zbrani a angažoval Ivana Horníka; ano, právě toho Ivánka, na jehož účet se bavili návštěvníci Čtvrtníčkova a Lábusova představení Ivánku, kamaráde, a který od soudu odešel s podmínkou a desetiletým zákazem činnosti.

Podotýkám, že v každé slušné zemi by byl druhý trest nadbytečný, žádný klub by člověka s takovou minulostí nezaměstnal, protože by věděl, že rázem přijde o všechny sponsory: nikdo příčetný nebude chtít být spojován s osobou, kterou soud, byť podmíněně, poslal do vězení za korupci. Ne tak v některých afrických zemích a v České republice: tam je korupce cosi jako gentlemanský delikt a odsouzení za ni drobná provozní nehoda. Trest byl vykonán, zapomeňte.

Tedy se těšme, co spolu ti dva předvedou a jakému novému kulturnímu počinu dají vzniknout.

Sportu zdar a korupci zvlášť, vážení přátelé televisní kopané!