Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

To nám s nasazením veškerého svého břitkého intelektu dnes vysvětlil ministr vnitra Milan Chovanec. Na mém blogu traktované video, které zachycuje něco, co podezřele připomíná inscenovaný střet zakuklených neonacistických násilníků s anarchisty, je tedy nutno interpretovat naopak jako ukázku bravurní policejní taktiky.

A že se nepodařilo vypátrat násilníky, kteří onoho dne večer zaútočili na komunitní centrum Klinika? Nevadí, dobrých zpráv nesmí být příliš naráz, aby obyvatelstvo příval chvály na policii mělo čas strávit. Ony proto dopadneme někdy jindy, řekněme třeba za pět let.

Neuplyne pomalu již ani měsíc, kdy by si ombudsmanka Anna Šabatová mediálně nevyšlápla na svého nemilovaného zástupce Stanislava Křečka, jenž má od počátku mandátu (oprávněný) pocit, že by byl lepším – a rozhodně odborně daleko kvalifikovanějším a fundovanějším – ombudsmanem než, mírně řečeno, systematičností a hlubší orientací v právu se nevyznačující aktivistka Šabatová. Ta je i politicky od umírněného sociálního demokrata Křečka nalevo.

K poslední přestřelce mezi těmi dvěma došlo v souvislosti s případem zmanipulované reportáže TV Prima, přezdívané přemalovaný kravín. K čemuž budiž předesláno, že Křečkovo mediální vystoupení se oné stanice zastalo neoprávněně, manipulace a účelové sestříhání rozhovoru se již jeví být naprosto zřejmými. Na straně druhé, pokud se týká formální stránky věci, Šabatová takříkajíc nemůže být na větším omylu.

Ombudsman ani jeho zástupce není z rozhodování určitého případu vyloučen z důvodu podjatosti, tento institut zákon o Veřejném ochránci práv vůbec nezná. Naopak může být vhodné, jestliže se ombudsman k určité otázce veřejně vyjádří silou své autority (a odbornosti, což se arci Šabatové bude týkat jen stěží).

Dále, zástupce není ombudsmanovým podřízeným, jeho činnost spočívá v zastupování nepřítomného ombudsmana a ve vykonávání té části působnosti ombudsmana, kterou mu tento svěří. Nesvěří-li Šabatová Křečkovi nic, bude Křeček bez práce. Zástupce ombudsmana není vázán ombudsmanovými pokyny, a to dokonce ani v těch případech, které mu podle shora traktovaného ustanovení přenechal, a v žádném případě není v souladu se zákonem, aby ombudsman svého zástupce omezoval v právu jménem svého úřadu veřejně vystupovat nebo i samotného ombudsmana kritisovat – k čemuž je v případě Šabatové příležitostí přehršel.

Proč zákonodárce volil poněkud bizarní uspořádání vztahů v Údolní, je sice záhadou, u monokratických institucí není obvyklé, aby si zástupce/pomocníka nemohl zvolit sám monokrat, ale stalo se, a bylo by velmi vhodné, kdyby obě strany tuto právní úpravu respektovaly a neusvědčovaly se každým dalším výstupem z ignorance platného práva. Ombudsmanka, která nerespektuje ani zákon, jímž je upravena její vlastní činnost, budí dojem, že je ve své funkci tak trochu omylem.

Znáte ten vtip, jak na ministerstvo financí přišla kontrola z Agrofertu? Jeho zvláštností, bohužel, je fakt, že vtipem by zůstal, i kdyby se vyprávěl opačně.

Přiznávám, že málokterý z mých spoluobčanů je mi lidsky tak bytostně odporný, a málokým tak hluboce pohrdám, jako oligarchou Andrejem Babišem. Když o něm Vít Klusák natočil – řekněme, že ne právě zdařilý – dokument Matrix AB, nedokázal jsem o filmu sepsat recensi, ač jsem se k tomu dlouho hotovil a přesnou osnovu toho, co jsem chtěl vyjádřit, jsem měl v hlavě.

Děkuji proto reporterovi Financial Times Henrymu Foyovi, že svým brilantním rozhovorem s oligarchou vyjádřil to, co jsem se marně snažil formulovat.

Pozoruhodná je Babišova karikatura u rozhovoru, která jako taková nepůsobí: Babiš je totiž i svou fysiognomií dokonalou karikaturou sebe sama. Jako by se absolutní absence elementárních hodnot, slušnosti, fairovosti, schopnosti empathie a soucitu, jež jsou člověku vlastní, zračila ze samotné Babišovy tváře. Hle: toť produkt postkomunistické společnosti, to nejhorší, co nám předchozí režim dal do vínku a s čím se, masově mesmerisováni, neumíme vypořádat.

Foy pracuje s náznaky, avšak nikoho nenechává na pochybách, že setkání s oligarchou mu působilo nevolnost bezmála až fysickou. Babiš se v restauraci např. srdečně zdraví s Klausem, a bezprostředně poté o něm reporterovi říká: This is… the most negative person. Klaus, Kalousek. They all want to get rid of me, aniž by ho napadlo, že je s jeho chováním něco v nepořádku.

Anebo tato vpravdě skvostná pasáž: Look, I cannot use my newspapers. I am not crazy. I bought them for €90m and will not destroy my investment. My newspapers are completely independent. Of course, maybe — probably — there is some self-censorship, but that is not my fault. Both editors and some senior staff quit after the takeover, dodává věcně Foy.

Babišovy tirády arci dopadly na hluché uši, Henry Foy nepatří k té voličské vrstvě, která by se dala opít rohlíkem (nebo předvolební koblihou), a i když se rozhovor nezmiňuje o všech excesech Babišova vládnutí, jako např. o samovyšetřování dotačního podvodu při výstavbě jeho sídla Čapí hnízdo, Foy si velmi přesně uvědomuje, že nehovoří s člověkem ze své vlastní, západní kultury, ale s vyslancem kultury orientální, s primitivním, hrubým nabobem, jemuž je radno vyhnout se obloukem.

Opakovaně na svých blozích upozorňuji, jak je nerozumné zakazovat zveřejňování informací o ethnicitě pachatelů trestné činnosti, protože v důsledku takové censury – případně autocensury – vznikne obecný dojem, že téměř všechnu trestnou činnost určitého druhu páchají Romové.

Tohle je podobná situace: Když v r. 2011 kolovala po sociálních sítích složenka na sociální dávky ve výši 35 000 Kč, bylo na vlnách Českého rozhlasu vysvětlováno, že je to hoax, protože tolik přece žádná romská rodina nemůže pobírat. Nyní TV Nova natočila díl své (s prominutím) přiblblé show Výměna manželek, kde se o sociálních dávkách pro romskou rodinu přesahujících čtyřicet tisíc měsíčně otevřeně hovoří; těžko se divit, že lidé si tyto dvě informace dají dohromady a svému veřejnoprávnímu rozhlasu, jenž je jejich už jen tím, že jeho provoz a v porovnání s komerčními vysilateli královské rozpočty pořadů nedobrovolně financují, budou věřit méně a méně.

Připodobňovat dnešní dobu ke konci normalisace mám obecně za nepřesné, míra svobody je dnes neporovnatelně vyšší a společenská nespokojenost se s tehdejší nedá ani zdaleka srovnávat, avšak pokud jde o důvěru lidí v pravdomluvnost státem kontrolovaných medií – tehdy přímo státních, dnes veřejnoprávních nebo minimálně vysílací radou censurovaných – shoda začíná být povážlivá.

A na závěr týdne něco konspiračních theorií, jež byly čerstvými informacemi přiživeny nebo naopak utlumeny.

První se týká partičky podivných neonacistů v Thunovské ulici. Nové informace zatím do věci mnoho světla nevnesly, chování těchto osob zůstává nevysvětleným. Brutální násilníci, kteří na slovo poslouchají tajného policistu a dají se od útoku na dav svých ideových nepřátel odradit kordonem hrstky čepičářů, načež z místa střetu při prvním výpadu osamoceného anarchisty spořádaně utečou, to svědčí minimálně o předběžné zákulisní orchestraci, ne-li přímo o hranosti celé scenky. Obtížno uvěřit.

Druhá je o žižkovské Klinice a předpokládá, že její obyvatelé útok provedli svépomocí, ve snaze dosáhnout veřejné podpory a lepší posice při vyjednávání o dalším pokračování nájmu. Pro svědčí zprávy, že ještě před útokem měli být aktivisté varováni, že se něco chystá, a rovněž je podivné, že policii ani pět dnů nestačilo k pochytání útočníků. Rozsah a způsob útoku byly účelově ad usum medií zveličeny, to je již jasné, ve skutečnosti letěla jedna světlice a několik kamenů, ale tak daleko, abychom se přiklonili na stranu těch, kteří věří, že ony byly vypuštěny z anarchistických a nikoli neonacistických rukou, přece jen nezajdeme. Indicie tu jsou, přesvědčivé důkazy arci nikoli.

A za třetí opět Fajád, který si mistrným kouskem zajistil propuštění z vazby. Mediím poskytované výpovědi domněle unesených mužů se začínají povážlivě rozcházet (advokát: tlumočníka brutálně bili, tlumočník: byli ke mně slušní) a ukázalo se, že pro Fajáda už předtím pracoval nejen jeho obhájce, ale i tlumočník. Pochybnosti zesilují a s ohledem na to, co všechno Fajád dokázal zařídit, nebyl bych překvapen, kdyby si koupil i vstřícnost některého z vládních politiků. Ten pak přesvědčil ostatní, že drobná roztržka s Američany za záchranu pěti českých občanů stojí.