Autorem blogu je 
Bývaly doby, kdy jsem se nad projevy nerovnosti procesních stran v trestním řízení rozčiloval, a občas si na ty nejfrapantnější případy i stěžoval (stížnost, odpověď, opakovaná stížnost, opakovaná odpověď). Ale to je dávno: dnes pokládám každou osobu v soudcovském nebo prokurátorském taláru automaticky za gaunera – dokud se náhodou neprokáže opak – a vše, co taková osoba vypustí z úst, za lež. A velmi si přeji dožít se dne, kdy se tento přístup začne ukazovat nedůvodně pesimistickým. Žel, vím, že je to toužení liché a bláhové, protože justice, do níž si tato země kdysi vpustila ty nejhorší z nejhorších, opravdový výkvět morální spodiny této společnosti, se bude léčit ještě mnoho generací; pokud se kdy vyléčí.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Komentáře
Německá justice je vynikající, ale je založena na některých principech, které se pro zkorumpované české prostředí nehodí. Čarodějnické procesy v Německu jsou úlitbou politickým tlakům, nejsou odrazem obecné úrovně.
Ale v Německu mě potěšili tímto:
www.stuttgarter-zeitung.de/.../
Na dětské dny je potřeba být obzvlášť obezřetný, protože ideozločin se skrývá v každé hře!
zeit.de/.../...
novinky.cz/.../...
§§ 156-157 TrZ nic, § 158 TrŘ taky nic...
To, co popisujete, z nich teprve vychovala justice. Můžete vzít 100 naprosto obyčených slušných lidí, ale když jim pak 20 let budete denně mávat před nosem tím, že jsou neodvolatelní a nekritizovatelní, že za nic neodpovídají (pokud správně spočtou délku vazby a nemají déle než tříleté nehybné spisy, případně se neúčastní Miss Monokini) a že ať udělají prakticky cokoli, zůstane jim jejich místo a žádné kárné řízení nebude. K tomu to jedovatému koktejlu přihoďte, že pít jej je učili lidé, co zůstali v justici po komunistech se všemi tehdejšími zvyklostmi, a že nová garnitura je místo morálky učila zdegenerovanou verzi, že soudcovská nezávislost hlavně znamená možnost chtít víc a víc peněz a odmítat jakoukoli odpovědnost.
Počkejte těch 20 let a ze 100 slušných lidí budete mít 90 gaunerů. To je naprosto nevyhnutelné bez sebelepších předsevzetí, s jakými ti slušní lidé do justice vstupovali.
Pak budou arogantní, budou vesele porušovat zákon, když se jim nějaký argument strany nehodí do krámu, tak předstírají, že nepadl, když nechtějí rozhodovat, tak si vymyslí buď zcela jiný, fiktivní důvod podání, případně řeknou, že zákonný důvod dovolání nebyl uveden ... PROSTĚ PROTO, ŽE MŮŽOU.
Jednou jsem četl knížku o "lékařských pokusech" v koncentračních táborech. Některé věci dávaly smysl, byť byly prováděné nelegitimními metodami (za jak dlouho zmrzne sestřelený letec v ledové vodě). Jiné byly od počátku zjevné kraviny a ti lékaři to museli vědět. Ale stejně to dělali, protože prostě mohli!
Česká justice není dokladem toho, že získáním právnického vzdělání a složením zkoušek se stanete darebákem. Proč by něco takového mělo ostatně fungovat?
Ne, česká justice je pouze Standfordský experiment prováděný ve velkém. Vezměte 100 obyčejných lidí a dívejte se ...
Nezávislost soudců není hodnota sama o sobě. Je to jen prostředek - pravým cílem je spravedlivé řízení.
Tak když v českém podání nezávislost soudů zdegenerovala na "chci víc peněz a chci si v soudní síni dělat naprosto cokoli, aniž bych za to odpovídal", tak je potřeba takto chápanou nezávislost soudců ořezat, protože takto chápanou nezávislostí soudů je spravedlivému řízení v praxi bráněno.
Z pohledu soudcovské nezávislosti je jedno, jak vyhodnotí důkazy a kterému svědkovi ze dvou protichůdných bude soudce věřit. To si musí rozhodnout sám a musí v tom být nezávislý.
ALE:
Vymyslel sis lživý důvod podání dovolání? Předstíral jsi, že jsi přehlédl při čtení podání hlavní argument, protože jsi nevěděl, jak na něj odpovědět, aby ti případ "správně" vyšel?
Tak má karase jistého, holoubku!
Pokud nebudou soudci za tyhle sviňárny odpovědní, pak je budou masově dělat (psychologická/sociologická zákonitost, viz předchozí příspěvek) a nebude spravedlivý proces. Takže jediné řešení v zájmu skutečného cíle (spravedlivé řízení) je šlapat soudcům na krk a činit je odpovědnými.
Normálně by přece mělo platit, že s růstem moci roste i odpovědnost. Proč mají soudci moc takřka absolutní (komu bude patřit střecha nad hlavou, kdo bude vychovávat dítě, kdo půjde od vězení), ale odpovědnost nulovou? To nedává smysl!!!
Druhé, doplňující řešení vidím z zásadním přeorátí způsobu výběru soudců. Pokud někdo jde hned ze školy čekatelovat, pak je to špatně. Já bych dal podmínku, že soudcem může být jmenován člověk až od 35/40 let a musí mít 5 let praxe v jiné právnické profesi. Pak budou vědět, jak vlastně veřejnost soudce vnímá a co od nich chce.
parlamentnilisty.cz/.../...
Souhlas, až na tu kontroverznost. Respektive si nemyslím, že vyvozování odpovědnosti za výsledky práce je omezováním nezávislosti.
Rychleji by stávající stav mohlo změnit, kdyby se automaticky vyvolalo kárné řízení se soudcem při překročení nějakého stanoveného procenta (5%?) rozsudků zrušených vyšší instancí. S (v zásadě) automatickým snížením platu, úměrně procentu zrušení, a při nadměrném výskytu neschopnosti soudce vydat zákonný rozsudek by se bez okolků posílal vydělávat si jinde, poctivějším způsobem. Jako příklad osoby, které by už dávno slušel úplně jiný pracovní oděv, než soudcovský talár, bych uvedl totálně neschopnou soudružku Královou, která, mimo jiné projevy, například nelenila promptně a zcela nezákonně odsoudit spálení vlajky EU.
Krom toho tam jsou i subtilnější aspekty. Každý, kdo trochu pochopil fungování okresních soudů tak ví, že už nyní je klíčovou motivací soudce nikoliv rozhodnout spor (pokud možno rychle a správně), ale zbavit se spisu tak, aby s tím bylo co nejmíň práce a už se nikdy nevrátil. Tyto tendence by hlídáním míry úspěšnosti opravných prostředků řádově zesílily a jsem si celkem jist, že výsledek by kritiky současného stavu příliš nenadchnul.
Souhlasím s těmi "subtilnějšími aspekty". Ovšem mám za to, že navrhované řešení by právě i toto řešily. Každý soudce by si dobře rozmyslel, jestli se mu vyplatí zbavit se spisu nezákonnou cestou, kterou by šlo úspěšně napadnout opravným prostředkem. A pokud to udělá zákonnou cestou, tak snad nic moc proti. Opatření je namířeno proti neschopným a líným. Schopní a pracovití by se udrželi. Pokud tam tedy nějací vůbec jsou. Na začátku by to spouštěcí procento asi muselo být vyšší (30%?, 50%?, možná průměr konkrétního soudu, k cílovému stavu by se směřovalo postupně.
Znám pár soudců, které považuji za skvělé, jak z hlediska odbornosti, tak nasazení (patří mezi těch 10 ze 100, ze kterých se navzdory působení v justici nestali gauneři). Statistikou rušených rozhodnutí nevybočují z průměru, někdy ji mají dokonce lehce vyšší (např. kvůli personálně tragickému odvolacímu soudu). Tyto bílé vrány už teď čelí řadě tlaků, a kdyby se k tomu přidala i šikana za rušené rozsudky, tak se na poctivou práci vykašlou a udělají to stejně jako šedý průměr, tj. optimalizují rozhodnutí tak, aby se pokud možno nikdo neodvolal a pokud se odvolá, aby neuspěl, tj. např. rezignují na jakoukoliv polemiku, byť potřebnou, s nadřízeným soudem.
Vylijete s vaničkou dítě. Poznat špatné soudce jde i jinak.
Fungovalo by to samozřejmě na všech stupních, problém by asi byl zajistit kárné soudce soudců u nejvyšších soudů. Ale nejpalčivější problém je to stejně u nižších soudů. Taktéž by mělo být pravidlem, že čím vyšší soud, tím by měl být kvalitněji obsazen, takže teoreticky méně problémů.
S rizikem menší ochoty vyhovět opravnému prostředku souhlasím, ale nebál bych se toho. Podle mých zkušeností je stávající ochota beztak nízká a častěji se jen potvrzují nižší rozsudky bez poctivého posouzení. Samozřejmě by fungovalo zrušení rozsudku i od dovolacích soudů, ústavního soudu a ESLP (dokonce bych si dovedl představit "bonifikaci" zrušení od vyšších instancí, od dovolacího by se zrušení počítalo 2x, od ústavního 5x; to by dost pomohlo ctění ústavních principů řadovými soudy).
Cílem je (mj.), aby soudní rozhodnutí bylo předvídatelné a v souladu s ustálenou judikaturou. O to se koneckonců nejvyšší soudy teoreticky snaží. A podle mé zkušenosti obecně je i převážně kvalita rozhodnutí nejvyšších soudů relativně nejvyšší. Nechám teď stranou politické procesy atp. Cílem je, aby se lidé už po prvostupňovém rozsudku neodvolávali. Aby kvalita prvostupňového rozsudku se podstatným způsobem zlepšila. Imho je katastrofální, pokud se prakticky každý odvolává. Aby advokát s velkou mírou pravděpodobnosti dovedl správně odhadnout výsledek. Aby i on mohl u jednoduchého případu v zásadě garantovat úspěch svému klientovi.
Rád slyším (že jsou). Pokud mají rušených rozsudků jen lehce nad průměrem, dobře nastavený automatismus by se jich nemohl dotknout, takže žádná šikana by se nekonala. Naopak by jejich morálku mohlo ještě výrazně posílit, kdyby viděli, že černé vrány odchází, popřípadě tratí na platu. Pokud jsou takoví, jak tvrdíte, měli by tento systém uvítat.
Rezignace na polemiku, i s odvolacím orgánem, imho odporuje principům spravedlivého soudu, přezkoumatelnosti, odůvodnění rozsudku, čili by měla vést ke zrušení rozsudku, nejpozději u ÚS.
Ani já nemám problém poznat špatného soudce. Stačí si přečíst pár jeho rozsudků. Problém je dostat ho od koryta.
lidovky.cz/.../...
Je třeba pochopit a dodržovat základní principy dělby moci:
Za tvorbu zákonů je zodpovědná moc zákonodárná, tedy Parlament, za jejich dodržování je zodpovědná moc výkonná, tedy vláda (SZ musejí spadnout pod tuto moc), a za to, že dodržování zákonů se děje správně, odpovídá moc soudní. Potom je přece na výsost jasné, že ve výkonu své funkce moc soudní nemůže být nikým kontrolována. Kdo bude kontrolovat ty kontrolory, atd.?!!
RSS kanál komentářů k tomuto článku