Autorem blogu je 
Soudruzi z vedení České advokátní komory se v mediálně atraktivním formátu kárného podnětu rozhořčují, že soudce Městského soudu v Brně Michal Kabelík neutajil před stranami trestního řízení údaje o komunikaci mezi obviněným a jeho obhájcem získané rozšifrováním mobilu a tabletu Shahrama Abdullaha Zadeha, stíhaného, pokud si vybavujeme, původně za daňové podvody, poté za cosi s tímto stíháním volně souvisejícího, arci nepříliš relevantního – jediným zjevným účelem sekundárního stíhání byla možnost vzít obviněného opět do vazby (a kauci za první vazbu si přitom ponechat).
Pláč Komory je působivý, ale nebyl k němu zvolen vhodný hrob: jde totiž o daleko širší problém dokazování v trestním řízení. Se stejným problémem jsme se setkali v kause RWU, na níž si věc objasníme.
Trestní řád stanoví poměrně přísné podmínky, za nichž lze nařídit odposlech telekomunikačního provozu. Příkaz je časově omezen a může být vydán toliko u nejzávažnější trestné činnosti. Právě takové se dívky z Resistance Women Unity dopouštěly, vždyť jedna z nich je dodnes stíhána za to, že se podílela na organisaci koncertu protistátní hudby nezapůjčením bubnu (fakt, že žádný neměla, může být arci v konečném součtu spíše přitěžující než polehčující okolností, neboť kdyby onen byla měla, jistě by ho byla zapůjčila), a jaké ohavnosti páchaly ostatní, dobře víme: od dětského dne u Kutné Hory přes dva mikulášské večírky po vícečetnou účast na demonstracích závadových osob. Skutečností však je, že příkaz k odposlechu týkající se internetové komunikace řečených zločinkyň nikdy vydán nebyl. Na několika počítačích zajištěných při domovních prohlídkách se však našly logy tzv. instantních messengerů typu ICQ, které záznamy o takové komunikaci obsahovaly. Obsahově sice nic závadného, ale ve stavu těžké důkazní nouze se hodí i náznaky.
Obžaloba proto přišla s výkladem, že ochrana telekomunikačního tajemství pokrývá toliko data na cestě
; jakmile komunikát dospěje svého cíle a je uskladněn v logu počítače nebo mobilního zařízení, veškerou ochranu pozbývá a trestní orgány se k němu mohou dostat cestou pouhé domovní prohlídky, což je úkon, který je nařizován bez jakýchkoli omezení u libovolného trestního stíhání. Obhajoba nesouhlasí a argumentuje tím, že je takto obcházena ústava. Spor doposud rozhodnut není, zprošťující rozsudek u první zločinecké skupiny zabránil, aby byla tato otázka předestřena přiměřeně vysokému soudu, a hlavní líčení s obviněnými tíže vinnými je než na samém počátku.
Promítnuto do Zadehova případu, jestliže ústava garantuje právo na obhajobu a zákon zakazuje odposlouchávat komunikaci mezi obviněným a obhájcem, neznamená to – optikou OČTŘ – nic víc, že tato komunikace nesmí být zachytávána a ukládána v prostoru mezi ústy jedné a uchem druhé strany. Uložena-li na jakémkoli mediu, již ochrany nepožívá a je zcela v souladu se zákonem, že je s ní naloženo jako s kterýmkoli jiným procesně přípustným důkazem.
Perversnost tohoto výkladu je, soudíme, zřejma i tomu, kdo se nad možností vytáhnout
komunikaci z mobilu nalezeného při domovní prohlídce doposud nepozastavil.
Komentáře
Co jsem s pár lidmi hovořil, obecně se ví o velmi pochybné ústavní konformitě (přesněji ví se o jasné ústavní nekonformitě) současného stavu, ale z nějakého důvodu proti tomu zatím nikdo nešel.
Vidím to úplně v barvách: slavný soude, seznam osob k likvidaci je ve skutečnosti konceptem dopisu pro nakladatele s útržky zápletky mého plánovaného románu a ty protistátní nálepky jsou obrazové přílohy k dopisu pro mou babičku, který jsem se chystal psát těsně před domovní prohlídkou, ale byl jsem od toho policií vyrušen. Jo a tuhle ten Mein Kampf jsem jí chtěl přibalit taky, chudák babička potřebuje něčím podložit nohu od postele.
Ostatně pokud se nechám ještě chvíli unášet myšlenou nepřípustnosti korespondence jako důkazu, co by bránilo třeba takovému Vladimíru Dbalému prohlásit, že oslovení "milý deníčku" patří jeho dobrému známému, kterému již od první třídy přezdívá "deníček", neboť ho onen spolužák často zapomínal, a všechny zápisky jsou tedy jen dopisem adresovaným dávnému příteli, ačkoliv dosud neodeslaným? A co když se dostaví nějaký ten Deníček a historku potvrdí?
Umím si představit, že hlavním cílem DP bude zajištění listinných důkazů. Na to podezřelý prohlásí, že je nepořádný a svou korespondenci s advokátem má rozesetu náhodně mezi ostatními papíry, takže ať policie laskavě nic nečte. Naše chrabrá policie by si s tím v praxi nejspíš hlavu tolik nelámala, ale jaký by byl v tomto případě ústavně konformní postup? Pokud fakticky nelze provádět DP z důvodu rizika nalezení nějaké písemnosti, neměl by tedy ÚS judikovat protiústavnost DP jako takové? I když náš ÚS by to spíš uchopil za opačný konec a kvůli dobrodiní DP hodil přes palubu ochranu telekomunikačního tajemství...
Pokud tohle uznáte pro tento druh chráněné komunikace, není důvod postupovat jinak u jiného druhu, u záznamu o telekomunikačním provozu. Ten zachytávat lze, ale za daleko přísnějších podmínek, než které platí u DP. Není proto přípustné data o telekomunikačním provozu z mobilních telefonů, tabletů, počítačů a jiných datových nosičů zpřístupňovat. To jsem chtěl svým textem ukázat.
... já myslím, že když už vám vtrhnou se souhlasem soudu do baráku, tak prozkoumají všechno, na co jim síly stačí a co není zašifrované, to přečtou. Pokud vím, tak dokonce vymáhají klíče k dešifrování HDD.
Já bych elektronickou komunikaci bral v analogii s tou fyzickou - co posíláme otevřeným textem, to může někdo číst po cestě jako korespondenční lístek. Co je v obálce, do toho nesmí nikdo strkat rypák - analogem je šifrovaná pošta. Když obálku rozlepím a dopis pohodím, tak jej může opět každý číst. Jestli to nechci, tak ho musím spálit, schovat, zalepit ,.... zašifrovat.
Já bych začal potrestáním politických aktivistů, kteří ovlivňovali volby zadržováním mailů podle jejich informačního obsahu. A DP bych bral realisticky - co najdou, to vy/zne užijí.
To by bylo od orgánu opravdu hezké, ale i tak to vede ke spoustě dalších problémů:
1. Pokud si píšeme s advokátem vzkazy na okraje listin dokazujících např. pojistný podvod, orgán se s nimi nesmí seznámit, resp. jsou tyto listiny procesně nepoužitelné?
2. Pokud ne a policie např. pouze začerní příslušnou korespondenci na jinak použitelných listinách, má soud takto upraveným důkazům věřit?
3. Mění se nějak situace, pokud je onen advokát současně spolupachatelem?
Zkrátka mi přijde, že domovní prohlídka jako taková je v rozporu s ochranou telekomunikačního tajemství a chybí judikát, který by jedno nebo druhé omezil (alespoň o něm nevím).
RSS kanál komentářů k tomuto článku