Autorem blogu je 
Jelikož, jak vysvětleno minule, právo v této zemi – snad dočasně – není, je vhodná doba na články rekapitulační a reminiscenční. Začněme tím, co podle našeho subjektivního pohledu česká justice za posledních cca 20 let, kdy její výstupy blíže a nikoli jen striktně laicky sledujeme, nejvíce zorala, pohnojila a, žel, nesklidila, neboť plody jejích neúspěchů sklízíme my, poddaný lid.
Výběr i pořadí jsou rovněž zcela subjektivní, a budeme rádi, když v komentářích náš bottomlist vhodnými dalšími příklady rozhojníte.
Protože jde o žebříček záporný, přiřadili jsme každé položce záporné číslo: čím závažnější affaira, tím nižší pořadí.
−1. Kárné stíhání soudců Kydalky a Zbránka. Co bohovi, to nikoli volovi, poznali posledně řečení, soudce Městského soudu v Praze Kamil Kydalka a liberecký Miloš Zbránek. Komentovat politické dění a zasahovat do něj smějí jen vyvolení, jako například Pavel Rychetský nebo Josef Baxa, ostatní, najmě nemají-li vzorně prorežimní postoje, nechť laskavě loyalně drží úhel a ústa.
−2. Insolvenční mafie soudce Berky. Za úspěch této ságy lze označit snad jenom to, že se obvinění pravomocného rozsudku dožili.
−3. Mostecká uhelná. Právní jednání může být komisivní a omisivní (případně konkludentní), učí nás základy theorie práva. Tato nominace je za úspěch
výsostně omisivní, za to, že české zločince musel místo českého odsoudit švýcarský soud v Bellinzoně.
−4. Vykostění informačního zákona. Lidé by měli vědět co nejméně, proto je třeba s pozůstatkem 90. let, zákonem o svobodném přístupu k informacím, rázně zatočit. Příkladně provedli Aleš Gerloch a Jan Musil.
−5. Fraška kolem knih Adama B. Bartoše. Povolná soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Pavla Hájková dostala politické zadání, a splnila ho tak, že pomyšlení na to ji bude, jak pevně věříme, pronásledovat ještě na smrtelném lůžku: s knihami, za jejichž antisemitský obsah byl Bartoš odsouzen, se vůbec neseznámila, stačilo jí, že je za závadové označil policejní komisař. Na většinu z nich přitom ani nebyl potřeba znalec, to by proces jen zdržovalo. Soudci všech vyšších soudů věděli, že na stole mají exemplární politický proces, ale báli se mocných a proto raději mlčeli. Tak to dopadá, když soudce zatouží po karierním růstu.
−6. Kárné stíhání soudkyně Králové. Z opačného konce spektra soudcovské pružnosti a úslužnosti: nelíbí-li se soudce mocným a soudí podle svého nejlepšího přesvědčení, dopadne to s ním špatně, bez ohledu na to, že později dostane od jiných soudů zcela nebo ve značné míře zapravdu. Obrovská a trvalá ostuda kárného senátu Nejvyššího správního soudu.
−7. Plzeňská práva. Vyšetřování ani nezačalo, zapomeňte: až na nepatrné výjimky platí všechny koupené tituly dál, viníci odešli z akademické sfery do advokacie, případně se přesunuli obohatit svými schopnostmi universitní život do Olomouce nebo do Brna. Že nebyl před soud postaven ani Milan Kindl, hlavní strůjce korupční affairy, je důkazem, že plzeňský model universitního vzdělávání všem vyhovoval, jen byl snad příliš okatý.
−8. Rozpuštění Dělnické strany. Ačkoli muselo být každému jasné, že předsedou této strany je nekňuba, který by to ve sněmovně dotáhl nejvýš k mycímu pultu v kantýně, přesto bylo třeba poddaným ukázat, že protisystémovou oposici tu nestrpíme. Hlavní viníci: Jan Passer, Vojtěch Šimíček a Zdeněk Kühn.
−9. Boj
s lichvou a justiční podpora exekuční mafii. Kdo má peníze, může cokoliv. Parlament si koupí stejně snadno jako soudy. Výsledkem je současný stav, kdy soudy zavírají oči před lichevními podmínkami úvěrových smluv velkých společností a posílají na jejich oběti exekutory, kteří zásluhou špatných zákonů dokáží udělat ze stokorunového dluhu dvacet tisíc, přičemž s přispěním unikátního právního vynálezu jménem fikce náhradního doručení se o tom oběť často dozví, až když zjistí, že veškerý její majetek zabral exekutor. A řešení je v nedohlednu: místo, aby se šlo ke kořenu problému, řeší se marginálie typu dětských dlužníků.
−10. Causa nezdaněných kabelek Jany Nečasové. Kdosi se rozhodl dát za vyučenou navenek vzpurnému, ale fakticky submisivnímu předsedovi Občanské demokratické strany Petru Nečasovi, a tak se spojil s těmi, kterých se život v demokracii zajídal. Výsledkem je posun země o 2000 km na východ a předání veškeré moci bezskrupulosnímu oligarchovi Andreji Babišovi. Nástroje této akce, Ivo Ištvan a Robert Šlachta, nebyli potrestáni a čekají v pohotovostním stavu na další příležitost, kdy jejich naivity a hlouposti bude možné zneužít.
−11. Amnestie Václava Klause. Soudy, zejména ten Ústavní, měly jedinečnou příležitost vzepřít se mocenské zvůli a amnestii zrušit, ale nevyužily jí a vinou své pohodlnosti posunuly autoritu státu a jeho vnímání jako garanta spravedlnosti zase o něco níž. Autor hanebné amnestie, Zdeněk Koudelka, nebyl jmenován ústavním soudcem, ale to je náplast na tuto zející ránu pohříchu jen symbolická.
−12. Oškubání knížete Kinského. To je podle nás to vůbec nejhorší, co se za posledních dvacet let v této zemi stalo, a možná netoliko v resortu justice: ač byly v případě Františka Oldřicha knížete Kinského Benešovy dekrety, samy o sobě právní instrument v civilisované zemi nemyslitelný, ostentativně a flagrantně porušeny, vůbec to nebránilo poválečnou komunistickou loupež posvětit. Konala se k tomu zvláštní porada, jak spravedlivě rozhodující okresní soudy přimět k poslušnosti ještě předtím, než se věci ujmou prověření soudruzi na stolicích nejvyšších. Schůzky se účastnili mj. Pavel Rychetský a Pavel Kučera, dnes již nežijící místopředseda Nejvyššího soudu a vtělení toho nejodpornějšího, co česká justice této zemi kdy nabídla, skutečný Urválek postkomunistické éry a autor výroku, že je-li ve hře politický zájem, musí nezávislost justice ustoupit. Výsledek akce Kinský: Benešovy dekrety zůstávají nejen součástí, ale jsou úhelným kamenem právního (i politického) řádu České republiky.
Komentáře
Pokud by se to stalo jedenkrát, ten soudce by za to byl kárně potrestán, i třeba objektivně velmi mírně, a už by se to neopakovalo, zafungoval by právní stát. Ale pokud se z toho stal kolotoč typu: Fiala má jednání, Fiala je uvazben, Fiala podá do usnesení o vzetí do vazby stížnost, vazební soud usnesení zruší a Fialu propustí z vazby. Fiala, jsa stíhán na svobodě, má hlavní líčení, je odsouzen, při hlavním líčení spáchá další skutek, je uvazben, podá do uvazbení stížnost a je propuštěn. Mezi tím appellační soud zamítne Fialovo odvolání, Fiala má do třech dnů před barákem biřice s příkazem k nástupu výkonu trestu (pro Fialu se vždycky místo našlo, i když ostatní čekají měsíce), biřici zrovna eskortují Fialu do žaláře. Fiala, jsa žalářován, vyhraje dovolání, je z žaláře propuštěn, soud nařídí další hlavní líčení, Fiala je zprostěn obžaloby, avšak velmi rychle je odsouzen za skutek druhý v pořadí, při čemž spáchá další skutek, a tento scénář se, s malými obměnami, opakuje pořád dokola.
Před kárným senátem skončil, například, soudce Lázna (Fialou, a jeho fanclubem, přejmenovaný na bLáznu) jednoduše za to, že Fialu uvazbil, anžto byl pátek a nepršelo. Kárný senát "nezklamal": soudce Lázna měl právo na svůj právní názor, že vazební důvody byly dány, poněvadž byl pátek a nepršelo, tedy, skutek nebyl kárným přestupkem.
Tohle se v civilisované a kultivované společnosti prostě dít nemůže.
Celkem nerad slyším slovo čunkiáda, protože to dělá zločince z někoho, kdo jím s velmi vysokou pravděpodobností není.
Provinila se tím, že dostala chřipku a písemně se omluvila z nařízeného HL. i s doloženou neschopenkou To Lázna vyhodnotil tak, že se jedná o nedůvodnou omluvu, protože přece s chřipkou se mohla ze svého bydliště v okrese Česká Lípa v lednu do Prahy dostavit a klíďo se účastnit hlavního líčení.
Proto ji vzal do do útěkové vazby (zadržena byla u sebe doma) a tento svůj úkon opřel o "právní názor" že byť TŘ u bagatelních TČ umožňuje vzít obviněného do vazby pouze pokud se opakovaně nedostaví na HL (§ 68 odst. 3 písm. b), je prvním nedostavením se naplněn důvod dle § 68 odst. 3 písm. a) TŘ, tj. že vlastně jakoby uprchla, resp. se skrývá (u sebe doma).
O kárné provinění se opět nejednalo, neboť šlo o "právní názor".
PV
Ty dva Láznovy případy jsou řekl bych jiné v tom, že vazbu úmyslně zneužil k tomu, aby vytrestal obviněného.
PV
Nelze než nepřipomenout čtyřletý trestněprávní marathon neatestovaného MUDr. Brandejse, který se provinil tím, že na gynekologicko-porodnické klinice ve FN na Vinohradech byl bordel a on musel bez atestace ordinovat bez patřičného dohledu, což mělo za následek hypoxii dítěte při porodu a posléze jeho úmrtí. Nebo lékařka Hana Burešová (2002), kterou Blázna shledal vinou za to, že Slovák s otevřenou TBC, kterého poslala do léčebny v dobré víře do léčebny (ač řádně poučen) o své vůli do léčebny nedojel a následně zemřel.
Blázna je sociopatický sadistický justiční deviant. I Ted Bundy měl svoje právní názory. Jen se za jejich realizaci usmažil na elektrickém křesle. To Bláznovi v našem zvrácením justičním systému nehrozí, nicméně doufám, že ho skolí nějaká nepěkná nemoc a on proteče v LDN zaživa matracema, hajzl jeden.
Koneckonců věk už se mu nachyluje.
Předpokládám, že je problém spatřován v zastavení trestních stíhání trvajících přes deset let. To ale z pohledu principů právního státu chápu naopak jako správný krok, kterým se OČTŘ připomenulo, že nemůžou ty obviněné trýznit donekonečna, jak se stalo v ČR dobrým zvykem.
Vím, že se pak spekulovalo o tom, že to Klaus udělal schválně aby vysekal z trestního stíhání nějaké svoje kámoše. Pokud si ale dobře vzpomínám, tak žádná z těch zastavených věcí se nikoho takového netýkala.
Jinak soudím, že se Klausovi "vina" za tu amnestii přisuzuje dosti nespravedlivě. Pokud vím, nebylo to z jeho hlavy. Kuloární informace byly takové, že ministři spravedlnosti chodili rok dva před tím orodovat na Hrad, že je potřeba vyhlásit velkou amnestii a pustit tisíce vězňů, jinak se vězeňský systém zhroutí. Klaus o tom prý nechtěl ani slyšet, ale hučeli do něho tak dlouho, že se teda nechal ukecat.
PV
Kromě toho nemáte pravdu, že amnestie nebyla na zakázku. Velmi pravděpodobně byla.
za nemorální považujete princip amnestie obecně? Nebo propuštění bagatelních vězňů? Nebo zastavení tzv. nekonečných trestních stíhání?
Pokud jde o tu objednávku, má to zřejmě směřovat k tomu zastavení trestních stíhání. Rozumím tomu, že to je legitimní podezření. Co říkám je ale to, že ptáme-li se cui bono? pak mezi beneficienty oné amnestie nikoho, "vysokoprofilového" nevidím. Tedy přesněji řečeno nikoho, kdo by byl schopen si něco takového objednat. To takříkajíc experimentálně potvrzuje závěr, že si to asi fakt nikdo neobjednal.
PV
Dívám se na to tak, že stará trestní stíhání jsou obrovským problémem, jen o něco menším než jejich zastavení v důsledku abolice. Kdo všechno byl takto "zastaven", nevíme, pod veřejnou kontrolou je víceméně jen dění u soudů. Padla nějaká jména, a mám tendenci věřit, že amnestie zadarmo nebyla. Prokázat to neumím, stejně jako to nevyšetřila a neprokázala policie.
já skutečně o žádných "Jménech" nevím. Pokud vím, mediálně se řešilo nejvýše to, že se zastavilo trestní stíhání Berky a spol. (později odzastaveno) a pak dvou Smetkových spolupachatelů pachatelů z HM Systemu (on sám byl ale odsouzen dříve a odseděl si tuším 12 let. Jinak o žádném jménu s velkým J nevím.
Nikdo z uvedených mi současně nezapadá do profilu objednatele abolice. Tj. že by měli tak dlouhé prsty, aby si dokázali zařídit něco takového.
Že nemusíme vědět o stíháních zastavených ještě v přípravě máte jistě pravdu. Osobně se ale domnívám (tedy: doufám), že trestní stíhání, které po 10 letech od zahájení ještě ani nedospělo k soudu, snad vedeno nebylo. Pokud ano, mělo se zastavit už z principu.
Jinak obecněji: zastavení takto dlouho trvajícího stíhání bez meritorního rozhodnutí nepovažuji za nic společensky fatálního. Pokud nejsou OČTŘ schopny někomu pravomocně prokázat vinu ani za 10 let, je to myslím rozumný podklad pro závěr, že dotyčný vinen vůbec není. Výsledky takovýchto nekonečných stíhání ostatně takovému závěru nasvědčují, neboť drtivá většina obviněných je následně zprošťována.
PV
Některé položky z Vašeho výběru považuji za prkotiny, například Královou měli už dávno zbavit taláru pro hloupost a neschopnost.
Ryba smrdí od hlavy. Takže za největší svinstva, která "naše" justice spáchala, považuji dva kousky ústavního soudu - žeprý Lisabonská smlouva není v rozporu se suverenitou a ten vypečený kousek se zrušením předčasných voleb. Samozřejmě ten soud dělá zvěrstva, kterými se zpronevěřuje svému účelu docela běžně, akorát v těchto případech zasáhl celou společnost.
S vaším názorem nesouhlasím: Králová nijak nevybočuje z (nevalného) průměru trestních soudců, a soudí nezávisle.
Zrušit Lisabonskou smlouvu by byla tragedie. Předčasné volby (máte-li na mysli nález Melčák) zrušeny být neměly, ale co je na tom tak zásadního, že by to bylo aspoň srovnatelné s těmi dalšími případy?
S Královou taky v podstatě souhlasím. V tom, že valné části soudců by to víc slušelo u lopaty.
Rušit Lisabonskou smlouvu by nebylo zapotřebí, stačilo by ji neratifikovat. Z důvodu neslučitelnosti s naší Ústavou. Tomu byste snad mohl rozumět. Kdyby někdo jó chtěl ji přijmout, cesta jistě existovala - změna Ústavy schválená referendem.
Na ty volby se ptáte vážně? Není na nich založená tzv. demokracie? V top 12 máte "zrušení Vandase" a ptáte se, co je tak zásadního na tom, že pár ničemných panáků zrušilo volby všem?
Když se na to díváme ve zpětném pohledu, ty dvě věci nejsou srovnatelné. Nález Melčák byl justičně-aktivistický, ale s minimálními dopady do budoucna, snad jen precedenčním působením závěru, že ÚS není vázán ani ústavními zákony. Rozpuštění Dělnické strany je mnohem horší, protože každý dodnes ví, že nesmí ve sněmovně působit proti zájmům většiny, nebo bude rozpuštěn stejně jako Vandas. Proto i Okamura zná své limity: může občas plamenně proti establishmentu zařečnit nebo shodit nějakou vládní předlohu, ale skutečnou změnu systému chtít nesmí.
A toho Vandase velmi přeceňujete. To, co píšete, se zajišťuje hlavně jinými prostředky. To byla jenom exhibice síly represivních složek. Zašláply hloupě provokující obtížný hmyz, podobně Bartoše. Taky Okamura nemá s Vandasem téměř nic společného. Především není hloupý.
Okamura není o moc chytřejší, rozhodně se nechal volebním podvodem připravit o účast v presidentské volbě. S odstupem si myslím, že šmé s podpisovými archy (které, mimochodem, nesmí Okamura dodnes vidět) zařídila BIS, ne vnitro. Jestli hodnotit akce proti Vandasovi a Bartošovi jako bagatelní záležitost "ohnání se vola po ovádovi", bych si nebyl úplně jist. V politice teď je každý opatrný, protože ví, že může být rozpuštěn stejně rychle jako DS.
Těžko říct, jestli mohl Okamura tomu zabránit, při jakékoli chytrosti. Nehodilo se, aby do volby vnesl nějakou nepředvídatelnost, tak se tomu prostě zabránilo. Jistěže v tom byli čučkaři, ale nejen. Šimíčka pravděpodobně BIS nevyplácí. Asi by se dalo vznešeně a módně říct deep state, kdyby to v našich poměrech nebyla "jen" vlivová agentura jisté cizí imperiální velmocí.
pokud jde o Lisabonskou smlouvu, je to přesně příklad toho, co jste sám kdysi (velmi trefně) označil za "instrumentální pojetí práva". Jak jste teď sám napsal "Zrušit Lisabonskou smlouvu by byla tragédie" - takže rozkaz zněl jasně: Lisabonská smlouva musí projít!
Že taková smlouva není v souladu se suverenitou přitom bylo jasné každému a v plné nahotě se to projevilo nedávno v souvislosti se zbraňovou směrnicí. Naše vláda celá proti, parlament celý proti, naši europoslanci do jednoho proti, ale přijmout to stejně musíme a nepomůže nám ani novela ústavy.
Taky úplně nesouhlasím s Vaším hodnocením zákazu Dělnické strany. Podle mě byl dopad přesně opačný. Dělnickou stranu po velkém boji (tuším napodruhé) zakázali. Vandas si obratem založil DSSS a pokračoval nerušeně dál. Řekl bych, že tím státní aparát demonstroval leda svoji impotenci a bezmocnost.
PV
Pokud se snad ptáte na mou účast, tak jsem prostudoval spis, včetně příloh, a nenašel tam (zatím) důkazy pro obnovu. V současné době běží obnova podaná druhým odsouzeným, a mají to postavené výlučně na nepoužitelnosti MPI. Jestli soudce Dufka přesvědčí, nevím, je rozumný a má zkušenost i se Šnajdrem.
Jako neříkám, že to napsat nemohl (nebo nenapsal), ale tohle mi připadá jako trochu chabá stopa.
PV
Česká společnost vlivem soustavného utlačování komunistickým režimem ztratila zcela zájem a dokonce i pojem co jsou duchovní hodnoty. Morálka, charakter, odvaha, statečnost, čest je "cosi" co v této společnosti zmizelo. Zůstaly materiální hodnoty jako ve válce. Promiňte co chcete víc? Důležité je ať už jsme pod jakýmkoliv režimem hlavně, že je co jíst, chodíme do práce, bereme plat a zábava je taky. Nějací legionáři hrdinové? Českoslovenští letci co hrdinně bojovali za záchranu Anglie? Komunisté je po návratu do vlasti stejně degradovali a věznili. Kdyby tam bývali nešli, měli klid jako my tady. Statečnost? Podívejte co válka stála životů ruské, polské, anglosaské občany. My jsme byli ochráněni a ve srovnání s nimi se nám tolik nestalo a na svém území jsme nemuseli bojovat.
Nebo Bělorusové. Pořád a pořád se bouří, nedají pokoj. Copak za Lukašenka neměli co jíst? A že se nechce vzdát své pozice diktátora? V Rusku si taky president zajistil vládnutí na dlouhou dobu dopředu. Kdo se nebouří, má klid jako za prvního i druhého protektorátu.
K.Mrzílek
12. 12. 2020
sinagl.cz/.../10673-ze-nejsme-takovi-plebejci.html
Ctěnému publiku by neměla ujít přednáška p. Mareše.
brnensky.denik.cz/.../...
RSS kanál komentářů k tomuto článku