Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Tolik by si měl odsedět náš chomutovský nerek Petr Benda za vraždu opilého Roma, který najížděl autem do lidí. Neznáme podrobnosti případu natolik, abychom se mohli dopustit hlubší úvahy, prima facie nám však připadá, že výsledný rozsudek může být výrazně jiný než ten prvoinstanční. Obhajoba sice možná dostatečně neakcentovala atmosferu obav z teroristických útoků a širokou odbornou i hospodskou veřejností diskutovanou možnost zasáhnout proti teroristům svépomocí, s použitím legálně držené střelné zbraně, avšak její základní linie, totiž že kdo najíždí autem do lidí, Rom-Nerom, musí počítat s předvídatelným následkem vlastního zastřelení, by mohla u vyšších soudů dojít sluchu.

Dobře jsme učinili, zdrželi-li jsme se ohledně šikanosního kárného odsouzení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Heleny Králové podrobnějšího komentáře, vyčkávajíce písemného odůvodnění rozhodnutí. Jeho obsah je arci podstatně horší, než jaké kdy mohly být naše nejhorší představy; jeví se dokonce, že senát Karla Šimky koncipoval rozhodnutí tímto způsobem právě z důvodu, aby Ústavnímu soudu umožnil co nejsnadněji je zrušit. Je-li tomu skutečně tak, pak ovšem mělo být rozhodnutí vypraveno přibližně o týden dříve, neboť se nejedná o nic jiného než o nezamýšlenou inscenaci dávného příběhu o Pilátovi, před nějž přivedou Ježíše, a onen, uzřev, že má před sebou nevinného, počínal si – dnes bychom řekli účelově – tak, aby Kristova krev neulpěla na římských, nýbrž na židovských rukou.

Z pěti řízení, ve kterých měla Králová podle obvinění Agrofertu pochybit, ji kárný senát obvinění ve čtyřech případech zprostil (protože máme legal.pecina.cz, můžeme, máme-li to za potřebné, obejít anonymisaci rozhodnutí), avšak uznal ji vinnou, že v nejexponovanější případě Nagyová, Páleník a spol. hodnotila některé důkazy způsobem jsoucím v extrémním rozporu s rozumným myšlením.

Jízlivý pozorovatel české justice nemůže nepoznamenat cosi ve smyslu, že právě takové hodnocení důkazů je u českých soudů pravidlem a nikoli výjimkou, neřku-li kárně postižitelným excesem, snesa k věci tisíc a jeden příklad. Netřeba dodávat, že trestat soudce za to, jak hodnotí důkazy, je nejen brutálním útokem na nezávislost soudní moci, ale v kontextu toho, kdo má na odsouzení Králové zájem, jde o událost nikoli nepodobnou tomu, co se dělo v soudnictví po definitivním ovládnutí země komunisty po r. 1948.

Komu spadl kámen ze srdce, je bezesporu trestně stíhaný premier Andrej Babiš, jehož Agrofert dokázal, že v tuto chvíli je už mocnější než justice a dokáže účelovou kárnou žalobou přimět k poslušnosti kteréhokoli ze soudců. Kdo má pod kontrolou kárný senát, má pod kontrolou všechny ostatní soudce. A jen blázen by si mohl myslet, že se kdokoli z nich za těchto okolností odváží vynést v kause Čapí hnízdo spravedlivý rozsudek. Signál dovnitř justice byl vyslán a bude vyslyšen.

Ať se nám to jakkoli málo líbí, poté, co znalecká obec v této zemi přišla o velkou osobnost s vpravdě bobligovskými gesty a nesmlouvavou dikcí hodnou Ignatia z Loyoly – čímž přirozeně míněn alfa-znalec Ivo Svoboda – tento obor ztratil veškerou dynamiku, ba dá se říct, že skomírá, přičemž nyní, kdy se Štěpán Výborný, bezskrupulosní Svobodův žák a jeho presumptivní nástupce na prestolu, vydal jinou cestou a znaleckou karieru pověsil na hřebík, není už ani naděje, že by nastoupilo dravé mládí. O to pozorněji bychom měli sledovat vývoj na Slovensku, neboť ex Oriente lux může zanedlouho platit i zde a nemusí být daleko doba, kdy talentovaní slovenští znalci budou do České republiky dováženi a přepláceni, jen aby místním OČTŘ pomohli v boji s hydrou závadově myslících.

Máme dnes čest představit jednu z nejzářivějších hvězd slovenského znalectví, Janu Plichtovou, znalkyni, jak se sama podepisuje, ad Hoc (byli dva, Hic a Hoc), kterážto na požádání sepíše posudek přesně tak, aby podle něj bylo možné odsoudit autora kteréhokoli textu, na položené otázky se přitom neohlížejíc a plodíc věty jako: Fakt, že sa autor zaoberá židovskou otázkou a nezmieňuje sa o tom, že väčšina židovského obyvateľstva holokaust neprežila, dokazuje, že holokaust popiera.

Čímž byl, přátelé, konstituován zcela nový trestný čin, jehož se autor dopustí tím, že ve svém článku se o něčem nezmíní. Tak pozor, tahle moda jistě brzy pronikne i k nám, proto se zmiňujte superflue a nejraději i tam, kde hovoříte o něčem zcela jiném, protože, pamatujte, nezmínit se znamená popřít!

Ne, něco podstatně většího než ostuda, jakých má tento výtečný sbor tolik, že kdyby se za každou uděloval pohár, museli by na policejním ředitelství vyhradit pro sbírku služebních úspěchů ne místnost, nýbrž halu o rozměrech výstavního pavilonu. Ačkoli nám povinnosti nedovolily zúčastnit se včerejšího veřejného zasedání, na němž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu verdiktu nad obžalovanými vlakovými teroristy, rozpracovanými Šlachtovým ÚOOZ v rámci tzv. Operace Fénix, rozhodnutí v žádném případě nepodceňujeme ani co do přelomovosti, ani co do shora zmíněné ostudnosti.

Není časté, aby český soud kritisoval práci policie do té míry, jako se stalo v tomto případě, a aby otevřeně připustil, že policisté na trestné činnosti participovali natolik intensivně, že lze hovořit o jejím vyprovokování. Chceme-li čerstvý příklad, můžeme si přečíst nález Ústavního soudu, kterým byla zamítnuta ústavní stížnost ve Fénixu nikoli nepodobné kause obchodu se zbraněmi: tam Ústavní soud akceptoval jednání policejního agenta pokryté tvrzením, že stěžovatel by jistě zbrojní embargo porušil, i kdyby nabídku prodat zbraně do zakázané země od agenta neobdržel; ano, jde o tvrzení zhruba stejně věrohodné, jako že kdyby si vraždu u obviněného neobjednal policista v přestrojení, tento by určitě stejně někoho na objednávku zavraždil.

Nejásejme arci předčasně, je tu ještě Nejvyšší soud, jehož trestní kolegium je po personální stránce naplněno tím vůbec nejhorším, co v české justici kdy působilo a působí: Pácal, Šámalová, Púry, stačí náhodně zabodnout prst do seznamu. Nebylo by tak žádným překvapením, kdyby stateční chlapíci Petr s Robertem byli nakonec očištěni a jejich naivní oběti odsouzeny.

Zatímco jedni by chtěli mít jeho foto ve zlatém rámečku, jiní, jako například ředitel společnosti Svět knihy Radovan Auer, jsou náhledu, že amnestant Jiří Kajínek by neměl přijít do styku s nezletilci, a proto si nepřeje, aby se na onou pořádaném veletrhu konala Kajínkova autogramiáda. Obchodně je to rozhodnutí evidentně chybné, protože, upřímně, koho dnes zajímají knihy a koho propuštěný vrah, to jsou naprosto nesouměřitelné cílové skupiny, avšak na straně druhé se pomalu přesouváme do oblasti, jež je pokryta zčásti antidiskriminačním zákonem, zčásti zákony jinými. A tak, je-li Naše vojsko, Kajínkův promotor v záležitostech literárních, omezováno s odůvodněním, že jde o osobu pro konsumaci nezletilými čtenáři nevhodnou, mohl by Svět knihy narazit a u soudu s Naším vojskem utrpět citelnou porážku.

Předně, Kajínek není pedofil a pokud jde o jeho sexuální orientaci, tu prokázal během útěku, kdy mu jedna žena poskytovala útulek, all inclusive, a jiná se pro jeho ochranu pokoušela přeříznout slaňujícímu členu zásahové jednotky kuchyňským nožem lano.

Dále, vydávání kajínkensií nepředstavuje jednání ani zákonem zapovězené, ani nemravné v takovém smyslu, že by příslušnou představu sdílela většina společnosti; dokonce v mírnějším testu, zda jde o počin nevkusný, bychom stěží dostali výsledek pořadateli veletrhu nakloněný.

A za třetí, ať se nám to líbí nebo ne, udělením milosti, byť podmíněné, se až do případného pravomocného rozhodnutí, že se beneficient neosvědčil, na tohoto hledí stejně jako na osobu, která byla z výkonu trestu propuštěna, avšak její odsouzení nebylo dosud zahlazeno. Což znamená, že není-li aktivní účast na veletrhu zapovězena všem, kteří nemohou předložit čistý výpis z trestního rejstříku, jen obtížně lze odůvodnit tuto diskriminaci.

Z těchto důvodů se domníváme, že Svět knihy promarnil nejen skvělou příležitost marketingovou, ale zachoval se způsobem, který nemusí být schopen obhájit u soudu.

Podkategorie