Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Každý policejní sbor potřebuje silné osobnosti, které slouží jeho členům jako ideál a vzor, optimálně vzor nedostižný. Někdy to, pravda, s takovými osobnostmi nekončí nejlépe, ale to už jsou takříkajíc provozní risika…

V případě Městské policie hl. m. Prahy je takovým vzorem již roky Miroslav Stejskal: muž, v němž se ve vzácné symbiose, jež bývá k vidění snad už jen mezi policisty, snoubí kritický nedostatek intelektu s ještě kritičtějším nadbytkem sebevědomí. Měl jsem s tím dobrým mužem tu čest někdy kolem r. 2002, kdy na mne podal – arciže bez úspěchu – trestní oznámení pro pomluvu.

Dnes ovšem stojí před soudem Stejskal, za jednání, v jehož rámci strážník prohlásil mobilní telefon za zbraň takového stupně nebezpečnosti, že se ji rozhodl poškozenému odebrat. O průběhu hlavního líčení referuje D-FENS, my se ovšem nemůžeme ubránit dojmu, že zde opět kdosi v taláru nepochopil princip subsidiarity trestní represe. Za to, co Stejskal učinil, totiž bohatě postačuje vyhodit ho od policie, trestní stíhání je vyhrazeno tak případům závažného narušení společenských vztahů, že není jiné cesty – a o tento případ se tu zjevně nejedná.

Je to dost podobná situace jako u affairy Nagyová, Páleník a spol.: i tam postačovalo všechny zainteresované propustit ze státní služby a zbytek ponechat orgánům k tomu příslušným, v daném případě např. rozvodovému soudu. Jenže když ono je stíhat tak lákavé, mediálně vděčné, prostě sexy; že, Jene Petrásku, Zdeňko Galková a další, na vlně justičního populismu se vezoucí státní zástupci?

Postavu Shahrama Abdullaha Zadeha jsme ponejprv poznali v souvislosti s jeho propuštěním z vazby v únoru 2016, anticipujíce zločincovo brzké zmizení z radaru českých trestních orgánů, v doprovodu částek, které si onen na úkor státního rozpočtu zdejší, k organisovanému zločinu tohoto druhu obzvláště pohostinné, země opatřil. Nestalo se, a protože Zadeh učinil něco, co správný z vazby propuštěný obviněný nikdy udělat nesmí, totiž hájil se, ocitl se v péči vězeňské služby znovu, a tentokrát, jak se podle všeho jeví, na dobu neurčitou, případně i na doživotí. Že to trestní řád nedovoluje? Nedovoluje, a co má být?

Trestní řád je právní předpis umožňující velmi kreativní výklad. Jeden takový poskytl Ústavní soud, jenž minulý týden vyhlásil nález (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) kterým, inter alia, vyslovil, že není nic podivného na tom, jestliže se Íránci nevrátila vazbu nahrazující kauce, bratru 150 megakorun, neboť ta byla přijata v souvislosti s jiným vazebním stíháním. Být na Zadehově místě, asi bychom trvali na tom, že se necháme vzít do vazby i v onom druhém případě, a poté se domáhali toho, že máme právo na dvě postele, dvě vycházky, dvojitý oběd a na dvakrát více sprch – čímž by se, mimochodem, podmínky našeho žalářování pomalu začínaly přibližovat standardům v civilisovaném světě – s logickým odůvodněním, že naše dvě vazby nemají žádnou souvislost: tak to přece vidí i Ústavní soud!

Zadehův případ se tak stále víc podobá případu jiného výtečníka, Davida Ratha, a stává se demonstrací toho, že místní justice je schopná odsoudit jen toho, kdo se jí nebrání.

Ne, že bychom to snad nebyli říkali… Trestní stíhání Jiřího Komárka bylo a limine nesmyslné, úplná a dokonalá blamáž zajištěná.

Koho zajímají podrobnosti, může si pustit péčí Jana Šinágla zhotovený zvukový záznam, případně video; my se už k tomuto thematu vyjadřovat nemíníme.

Na iDnes se můžeme dočíst, že soud prý rozhodl, že nikoli. Majíce zvukový záznam, dozvíme se nejen výši relutární satisfakce, kterou příkladmo Česká televise smlčela, ale i to, že soud nic takového nenaznal, toliko schválil soudní smír uzavřený mezi žalobkyní a vydavatelkou Krajských listů. Na straně Marka Nespaly jde tedy o klasický – a arci nepříliš povedený – spin doctoring, snahu vykreslit klientku v příznivém světle, a věcně: o vědomou nepravdu, tedy o lež.

Otázka, zda Helena Vondráčková podepsala tzv. Antichartu, ostudný manifest proradnosti a konformismu umělců vůči komunistickému režimu, jeví se prima facie nadbytečnou: míra její kolaborace s oním zločinným režimem byla takového druhu, že podpis pod předmětným dokumentem byl tím nejmenším, co by se od ní dalo očekávat. A vskutku, na předposlední straně excerpce z dobového tisku se její jméno stkví naprosto explicitně, aniž by bylo nutné hledat je kdesi vlevo dole.

Proto tedy, dokud nebude prokázán opak, máme za to, že řitecká pěnice signatářkou hanebného pamfletu skutečně byla.

Oba poškození (zdroj: Deník)

Co je to? Má to tři členy a pracuje to na diskreditaci české advokacie tempem, kterému nestačí ani místní soudy ve svém úsilí diskreditovat v této zemi právo a spravedlnost. Ano, uhodli jste, jedná se o kárnou komisi České advokátní komory, v daném případě ve složení Karin Konstantinovová, Dušan Sedláček a Daniel Uličný, která uznala advokátku Zuzanu Candigliotu vinnou kárným proviněním, jehož se dopustila tím, že mimo výkon advokacie, na Facebooku, přirovnala břeclavského starostu Pavla Dominika k pohlavnímu orgánu, přičemž se dopustila hanlivého výroku rovněž vůči druhému poškozenému, velbloudu, na němž se prvně jmenovaný před volbami presentoval v úsilí získat ještě větší podporu mezi místními slabomyslnými.

Ačkoli vypracovat rozhodnutí v písemné podobě trvalo komisi deset měsíců, na jeho kvalitě se tato pečlivost neprojevila: celá argumentace spočívá v odkazu na rozsudek NSS č. j. 5 As 34/2003-47, podle něhož je třeba požadavky vymezené v čl. 4 odst.1 [Ethického kodexu ČAK], tedy všeobecné požadavky na poctivé, čestné a slušné chování advokáta[,] chápat jako generální skutkovou podstatu pokrývající pravidla v celé jejich šíři. Požadavek poctivosti, čestnosti a slušnosti platí tedy nejen pro výkon advokacie, ale i pro soukromý život advokáta, pro vztahy k jeho soukromým věřitelům a dlužníkům, pro jeho projevy na veřejnosti, pro jeho chování ve společenském styku apod. Ve skutečnosti jde arci o pouhé obiter dictum, neboť jednání, za kterém byl v judikovaném případě obviněný uznán vinným za jednání, které s výkonem advokacie úzce souviselo.

Přejeme tedy kárně obviněné mnoho úspěchů v odvolacím řízení a velbloudu ve sporu s Asociací cirkusových zvířat, která, jak víme, svým členům přísně zapovídá zapojovat se do předvolební kampaně.

Aktualisováno.
Delikventka se prostřednictvím svého advokáta Pavla Uhla na osmi stranách odvolala. Z textu upozorňujeme zejména na tvrzení, že právní zástupce (obhájce) kárně obviněné si pak dovoluje tvrdit, ačkoliv názory na to se mohou lišit, [jednalo se] o přirovnání vtipné. My si to sice myslíme rovněž, ale je otázkou, zda se nedopustil kárného provinění znevážení advokacie i sám advokát: precedenty ohledně trestnosti obhajoby popíračů holokausty by tu, minimálně v zahraničí podobě, byly.

Podkategorie