Autorem blogu je 
Přesně před dvěma lety jsme a margo kausy Čapí hnízdo napsali:
…přes Babišovo přiznání může nakonec vzniknout situace, kdy policie podezření z dotačního podvodu odloží, protože nebude koho stíhat: nikdo nebude vědět, komu společnost provozující farmu v předmětném období patřila. Protikorupční policie dostala před několika dny varování, co by se mohlo stát v případě nadměrné horlivosti, a tak všichni budou raději horliví nedostatečně, čímž příběh dotace na Čapí hnízdo definitivně skončí.
Přesně to se v těchto dnech a týdnech začíná plnit. Jaroslav Šaroch, státní zástupce MSZ v Praze případ dozorující, zrušil trestní stíhání tří obviněných, včetně poslance Jaroslava Faltýnka, přičemž, jak správně upozorňuje na České justici Roman Jelínek, nebyl vůbec k rozhodnutí o stížnosti příslušný, neboť to byl právě on, kdo podáním žádosti o vydání poslanců se stíháním vyslovil souhlas [§ 146 odst. 2 písm. a) TrŘ]. Situace kolem Babišova dotačního podvodu tak začíná stále víc připomínat to, co se v této zemi dělo po ruské okupaci v r. 1968. Předsrpnoví straničtí hrdinové – a ti verbálně nejstatečnější obvykle nejiniciativněji – pochopili, že vítr se obrátil a přišli s prosíkem, u prověrkových komisí provedli sebekritiku a za to jim bylo dovoleno, minimálně některým, pokračovat v načaté karieře.
Stejně tak nyní v justici. Kdo včas pochopí, že celé stíhání je účelovka
a OLAF se ve své zprávě spletl, budou moci zůstat, ostatní čekají nové výzvy – mimo justici. Jaroslav Šaroch, zdá se, pochopil včas.
Komentáře
Neví se, kdo firmu v okamžiku žádosti o 50 mil dotaci vlastnil Někdo přece musel být nějak pověřen, aby za ni jednal, ne? Kdo takovou osobu pověřil? Kdo pověřil osobu, která pověřila, atd.
Konečně, není-li Jaroslav Šaroch příslušný trestní stíhání rušit (já také nejsem příslušný!), pak jeho ,,zrušení" je neplatné, ne? A jede se dál, ne?
fortuna, 15.5.2018
K zastavení stíhání došlo v rámci rozhodnutí o stížnosti, tedy jde o pravomocné rozhodnutí. Neplatné není, může být nezákonné, ale nebude-li zrušeno, pořád má vůči Faltýnkovi a spol. účinky. Zvrátit by to bylo možné rozhodnutím NSZ podle § 174a TŘ, pokud k tomu v zákonné lhůtě nedojde, bude debata nad tím, co Šaroch mohl/nemohl, už jen akademická (alespoň tedy ve vztahu k těm obviněným, vůči kterým bylo stíhání zastaveno, ti ostatní to samozřejmě mohou nadále namítat jako vadu přípravného řízení).
Čemu říkám trestný čin: porušení autority státu, přičemž autorita je vyjádřena zákonem, který dle mého soudu může vyplynout jak z práva přirozeného, tak z psaného zákona. Ve věci ČH k porušení zákona jistě nedošlo. Netvrdím, že český právní řád je na těchto principech postaven. Z toho, jak se soudní kauzy (a kauzy, které se nestávají soudními) v ČR řeší, je jistě patrné, že český právní řád není funkční a ani v souladu s teorii demokratického státu.
Zastavení stíhání: považuji za bizarní, že je možno v jedné větě popsat rozhodnutí za platné a přitom nezákonné. Slovo nezákonné nelze myslím vysvětlit jinak, než v rozporu se zákonem, tedy, porušení zákona. Poruší-li někdo zákon, páchá trestný čin. V ČR lze tedy nejen beztrestně porušovat zákon (dokonce státním úředníkem!!), ale považovat takové porušování za platné? Pak je namístě se ptát na co vlastně zákony jsou, a co je vlastně ,rámec rozhodnutí o stížnosti´? Opravdu stačí, aby ve věci vědomého nezákonného rozhodnutí státního úředníka nebylo v zákonné lhůtě rozhodnuto a porušení zákona přestává být porušení zákona? Neslouží institut ,zákonná lhůta´ jen jako alibi k ,posvěcení´ nezákonného jednání´ OČTŘ, tím, že prostě nebude včas rozhodnuto? A další a další otázky . . .
* Definice podvodu v trestním zákoníku se s vaší sémantickou definicí nevylučuje.
* Není žádný důvod, proč by právní poměr založený žádáním, přidělením a čerpáním (jakékoliv) dotace nešlo upravit zákonem. I když jedním z pramenů může být smlouva (dohoda, či obecně něčí projevy vůle), lze zákonem upravit jak rámec takové dohody, tak některé důsledky jejího porušení.
* Trestný čin ve vašem podání je zjevně něco úplně jiného, než co tímto pojmem označuje platné právo i doktrína. Nedivte se, že jste za exota
* Platnost je jednou z vlastností vrchnostenského rozhodnutí (vedle např. právní moci, účinnosti a vykonatelnosti). Pokud je nezákonné či jinak nesprávné, tak zpravidla existují opravné, dozorčí či dohledové prostředky, kterými lze takovou vadu odstranit. Ale zda je nějaké rozhodnutí nezákonné může být věc názoru a v žádném systému se nelze vyhnout tomu, že tu bude nějaké závazné konečné rozhodnutí, o kterém si někdo bude myslet, že je nezákonné.
Celý život zastávám názor, že anonymní projevy všeho druhu je lepší a správné ignorovat. Když se někdo nedokáže pod svůj projev podepsat, je to asi proto, že si moc nevěří, nebo že se bojí, popřípadě se za svůj projev stydí. Nicméně v česku, kde anonymní udání i nicotného druhu slouží k různým akcím i OČTŘ, je asi třeba tento názor poupravit . . .
Tedy
Není žádný důvod, proč by . . .
Ano, v česku je právní řád nastaven tak, že se neptáme: je třeba to či ono upravit zákonem, ale ptáme se: dá se toto také upravit nějak zákonem? A pomalu všechno se zákonem upravuje. Jeden z výsledků je, že sám stát není schopen dodržovat vlastní zákony (soudce Baxa). Je to asi proto, že se v tom nikdo nevyzná.
Druhý méně zřejmý důvod, proč český právní řád si pěstuje potřebu mít na všechno zákon, je myslím právě existence vrchnostenského práva, které vyžaduje, aby se o něj mohla opírat i rozhodnutí úředníků, kteří k takovému rozhodnutí nejsou ani příslušní (viz pan Pecina výše).
. . . že jste za exota.
To se nedivím; v českém právním prostředí to beru jako pochvalu. V českém právním prostředí, kde jsou lidé trestáni, aniž by spáchali trestný čin, kde jsou na děti vydávány exekuce, kde porušování zákonů není trestné, kde se soudí, aniž by bylo rozsouzeno, bych měl být považován za něco jiného? Jako když Jehlička v Křik koruny svatováclavské: Kde jinde než v base za komunistů?
Platnost je jednou . . .
Přesně tak; ano, to je dobrý popis fungování (tedy jako fungování)
toho, čemu se v česku říká právní řád. Jen houšť, pokud nám toto nevadí, nic jiného si nezasloužíme.
ad co lze upravit zákonem: Původně tvrdíte, že vztah založený „dohodu“ (o dotaci) nelze upravit zákonem. Což samozřejmě není pravda. Že je tu možná přeregulováno s tím nijak nesouvisí. Pokud jste komentář myslel de lege ferenda, tak jste to tak měl napsat.
ad exot: Znáte pohádku, jak se Honzík učil latinsky (sudkulatý, rystupije, tujekára a tentoryje)? Chcete-li diskutovat o tom, co je/není či má/nemá být trestné, je bláhové začít tím, že si předefinujete pojem trestný čin.
ad platnost/zákonnost: V konkrétním případě je zákonnost zastavení trestního řízení přimejmenším sporná, protože vůbec není jisté, zda Šaroch k stíhání dal souhlas (obvinění sdělil policejní orgán, policejní orgán si též od Parlamentu zajistil vydání poslanců, na tom, jak ve vztahu k § 146/2 TŘ hodnotit angažmá SZ není ani právní konsensus, ani nejsou veřejně známá všechna fakta). Každopádně prostředky, jak případnou nezákonnost napravit, existují. Co přesně vám tak hrozně vadí, resp. jak byste to řešil vy?
Děkuji za reakci.
de lege ferenda / lata, dohoda upravená zákonem
dohoda je na čem se dva dohodnou a to dobrovolně. Zákon něco nařizuje nebo zakazuje. Vstupuje-li tedy do smlouvy povinnost nebo zákaz někoho třetího, je otázkou, do jaké míry se jedná o dohodu.
Potom, pakliže dohoda svým smyslem a účelem není v rozporu se zákonem, její porušení jednou nebo druhou stranou dává opačné straně nárok na odškodnění. Je-li dohoda v rozporu se zákonem (příklad: dohodnu se s kamarádem, že někoho okradneme), její neplnění nelze nárokovat jako škodu.
V ČR asi de lege ferenda, v EU hádám de lege lata. Opakuji, domnívám se, kauza ČH z hlediska EU není trestný čin.
exot, trestný čin
K tomu, abych mohl říci, co je trestné, musím znát definici činu, který k trestu vede. Než jsem ji zde ,,předefinoval", jak tedy zněla (popřípadě stále zní?!) jeho definice v českém právním řádu?
jak bych situaci řešil já?
To co se tady řeší, vůbec nemělo nastat. O zákonnosti a nezákonnosti nerozhoduje nějaký SZ, ale soud. SZ ať si myslí, co chce. Policie a SZ by neměli nikoho obviňovat, stíhat atp., než jsou si jisti, že mají důkazy, které obstojí před soudem. Ne, aby někoho obvinili nebo začali stíhat a pak léta hledali důkazy, které třeba nenajdou, co je to za nesmysl?
Co mi na českém způsobu vadí? Třeba to, že pověst člověka (příklad Marvanová) je léta zpochybňována, že se o člověku veřejně mluví jako o zloději, o podvodníkovi, a přitom není vůbec veřejně souzen, aby se i mohl bránit!
Dále opět jen telegraficky.
* smlouva o okradení někoho je (nikoliv) překvapivě absolutně neplatná v ČR i de lege lata (srov. § 588 OZ)
* EU právo v současném stupni integrace nezná nějaké společné trestné činy, takže otázka, zda je něco „trestné z hlediska EU“ je pojmově nesmyslná - trestní právo jednotlivých členských států je ale prostřednictvím EU práva v některých oblastech harmonizováno, proto např. máme v našem TZ § 260 (TČ poškození finančních zájmů Evropských společenství)
* co je trestný čin se dočtete v § 13 TZ (co je trestní zákon se dočtete v § 110 TZ)
* Představíme-li si dle vašeho návrhu úpravu TŘ, podle které bude o stížnosti proti zahájení stíhání rozhodovat nikoliv SZ, ale soud, jak vyřešíte, pokud tento soud rozhodne nezákonně?
Děkuji, a ano, čtu - jako laik - od cca 1975.
Jsem rád, že smlouva o krádeži není platná ani v ČR, a co týče kauzy ČH, řekněme, že jsem se špatně vyjádřil (omluva myslím není nutná). Nicméně ze zpráv jsem pochopil, že EU orgány ji za trestný čin nepovažují, a moje maličkost ji považuje za docela obyčejný podvod. Uvidíme, jak se věci vyvinou v české kotlině.
trestný čin
typické pro české právní prostředí je, že i na tak zásadní otázku,
co je to trestný čin, je občan odkázán na zákon, ne na nějakou obecnou definici (jako je třeba v anglo/sas právu). Teď jsem si ty dvě věty přečetl a dovozuji z toho toto:
TČ je protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný, za který ale mohu být trestán jen když jej spáchám úmyslně, pakliže
trestní zákon nestanoví, že stačí nedbalost. Zřejmě tedy v ČR existuje celá řada trestných činů jejichž neznalost omlouvá. Platí?
Pak, u zbytku neznalost neomlouvá. Platí?
Jak má chudák občan poznat, do které skupiny trestný čin patří? To si má nastudovat trestní zákon?
Potom, není jaksi divné, že některé činy jsou nazývány trestné a přitom trestné vůbec nejsou? Nespatřujete v tom jakýsi rozpor?
Konečně, nemyslíte, že dokázat někomu, že něco spáchal úmyslně bude těžké, když on bude tvrdit opak?
(jedu po dálnici 160 za hodinu - ježíšmarjá, já jsem se tak soustředil na auta kolem, že jsem si nevšiml jak rychle jedu. (nikomu se nic nestalo). Trestné nebo jen trestný čin?)
Konečně odpověď na Vaši otázku (já pořád čekám, kdo mi řekne, komu schází těch 50 mil), obecně:
Za prvé, představa, že bych si měl stěžovat na SZ, že mne chce stíhat, je úplně mimo (mísu). A to proto, že kdyby věc měla proběhnout jak navrhuji já, na nějakou stížnost by nebyl čas, by nebyla potřeba času, protože člověk by byl druhý den jako obviněný/obžalovaný u soudu. A věc by se začala řešit před soudcem. Tam ať si obžalovaný stěžuje na SZ a SZ na obžalovaného (jako se mi stalo v Polsku, anebo jako se děje v Británii - člověk je obžalován (ne stíhán) a druhý den - i v neděli - může stát před soudcem).
Soud z principu nemůže rozhodnout nezákonně. Soud zná zákon, ale může se stát, že je soudce, který ho zná ne úplně správně, a dle toho za soud rozhodne. (Vy píšete o Honzíkovi, já se spíš pamatuji na svého otce, který mi říkal učený z nebe nespadl.) V případě, že se strana proti rozhodnutí odvolá, nastoupí vyšší soud, atd., až nejvyšší. Jeho rozhodnutí je konečné, ať je jakékoliv. Lze rozumně předpokládat, že když se věc dostane až k nejvyššímu soudu byla řádně projednána.
Teď asi říkáte, hááááá, my ale nemáme nadřízené a podřízené soudy a už vůbec nemáme soud nejvyšší!! No, a ano, v tom je ten problém, v ČR to prostě nejde řešit. Ústavní soud, který by měl být ten nejvyšší, je vlastně jen jakási poradna, máme tu rozsudky pravomocné a nepravomocné, zákonné a nezákonné, atd. Co nemáme je funkční výkon spravedlnosti, práva a pořádku.
Vaše teze, cituji: Čemu říkám trestný čin: porušení autority státu, přičemž autorita je vyjádřena zákonem, který dle mého soudu může vyplynout jak z práva přirozeného, tak z psaného zákona. doplněná o vaši originálně chápanou dichotomii mezi zákonem a smlouvou (když nepřipouštíte, že by porušení smlouvy, spočívající např. v jejím uzavření s od počátku pojatým úmyslem ji porušit, mohlo zakládat porušení zákona) nemá oporu absolutně v ničem, je jde čistě o nějaký váš blud, takto nefunguje ani žádné soudobé platné právo (včetně common law světa), ani žádná hájitelná doktrína.
Omlouvám se, ale vyvracet tento a dašlí vaše bludy nemám sílu. Jelikož vy ale zjevně máte energie na rozdávání, chcete-li v diskusi pokračovat, zkusím se ptát
1) Jaká je dle vás „obecná definice trestného činu v anglo/sas právu“? Jeden můj student o common law trestním právu píše disertaci, vaši odpověď mu předám, jistě to ocení.
2) Tvrdíte-li, že soud z principu nemůže rozhodnout nezákonně, tak přejdeme-li instanční problematiku a vztáhneme to pouze na soud nejvyšší, konkrétně na Supreme Court (UK, ať zůstaneme ve vámi idealizované Anglii), jak vysvětlíte, že tento soud si vlastním soudcovským právem (a předchozí činností House of Lords, na kterou navázal) stanovil, že smí za určitých podmínek překonávat své vlastní precedenty?
3) Čtete-li o právu od r. 1975, prosím o doporučení knih, které vás při studiu tohoto oboru formovaly.
To od vás není moc pěkné, chtít se takhle zbavit studenta...
Děkuji za reakci, byť mi to připadá, že mi odpovídá někdo, kdo nevidí, co se v ČR děje, jako by byl z jiného světa. Mám zkušenosti s českou státní správou (ne vždy špatné), byl jsem u soudu (i jako veřejnost), byl jsem svědkem bezmoci právníků, sleduji veřejné komunikační prostředky a často i blog pana Peciny, a tak mám pocit, že aspoň trochu chápu, co se zde děje. Stačí přece, jako jeden příklad za všechny, že český právní řád umožňuje posílání dětí (opakuji dětí!!!) do exekuce, aby normální člověk pochopil, že v ČR opravdu něco nehraje. A ať mi prosím nikdo neříká, že by dětem mělo být umožněno si na ,,dluh" vydělat, a jej tak splatit.
podvod a trestný čin
Znovu a znovu pročítám, co jsem zde napsal a nenacházím, že jsem napsal: PODVOD NENÍ TRESTNÝ ČIN. Napsal jsem a jsem si vcelku jist, že kauza ČH, tak jak je v ČR předkládána, trestný čin není.
energie na rozdávání
spíše jsem vyšťaven někdy do psychického vyčerpání, tím, čemu se tu musím podřizovat. Příklad: dnes jsem musel vyřídit tzv. evidenční kontrolu, prodávám auto. Strávil jsem tam včetně cesty 31/2 hodiny, z Berouna do Stodůlek v Praze, aby tam ofotili ev. čísla auta, abych zaplatil 500,-Kč a aby mi vystavili doklad o TECHNICKÉ PROHLÍDCE (žádná technická prohlídka nebyla) a pak na něj napsali že: ,, . . .vozidlo z hlediska evidenční kontroly vyhovuje".
Pak jsem napsal, že dohodu dvou stran nelze omezit povinnostmi a zákazy (tedy zákony), protože pak se nejedná o dobrovolný vztah dvou stran, což dohoda je. Tímto ovšem netvrdím, že nejsou vztahy, podobné dohodě, které jsou do jisté míry regulovány zákonem.
definice trestního práva
Osborn´s Concise Law Dictionary, 10th Edition, THOMPSON, Sweet and Maxwell, London 2005, page 123:
crime: A crime may be described as an act, default or conduct prejudicial to the community, the commission of which by law renders the person responsible liable to punishment by fine or inprisonment in special proceedings , normally conducted by officers in the service of the Crown.
Vyřiďte prosím svému studentu, že mu přeji hodně úspěchů a ať má na zřeteli, že přestupky (minor offences) jsou trestným činy stejně jako byly i zde, někdy do konce 50 let, než to autoritativní komunistická správa pro své účely změnila. Toto je důležité pro rozlišení toho, co je trestné (liable to punishment), a co není.
Supreme Court
Velká Británie je stát, o kterém mohu říci, že tam platí principy OF LAW AND ORDER jako v moderním demokratickém státě, byť je to nominálně Monarchie. Supreme Court je nejvyšší soudní instituce v zemi a kdo jiný tedy by měl rozhodovat v takové věci?
On, nebo dříve House of Lords, rozhodl, čímž dal podnět ke vzniku nějakého zvyku (soudního rozhodnutí), takže je logické, že on jako jediný může takový zvyk překonat. Dost dobře nechápu Váš dotaz. Právo, stejně jako lidé, je živá věc, která se dílem mění, umírá a rodí. Jako, kdybyste se ptal, jak to, že když lidé volili jednou komunisty, teď je nevolí?! Aspoň ne tedy ve stejné míře!
Zítra dám dohromady seznam zdrojů, které ještě mám, a dám vědět.
Ještě čekám na těch 50 mil. Netvrdím, že se bojíte mi to říci, ani že nevíte kdo o těch 50 mil přišel, ale jen že Vám nevyšel čas mi to sdělit.
Zdravím
Co jste v tom případě chtěl říci zvýrazněnou větou?
ad definice trestního práva - No vidíte, a když si tu anglickou definici přeložíte, tak přestože pochází z odlišné právní kultury, vyjde vám téměř slovo od slova totéž, co obsahují i zdejší učebnice a co je provedeno v platném právu (a něco úplně jiného než předchozí blouznění o porušení autority státu).
TČ/přestupek - opět mimo, bipartice soudního a správního trestání není ani náhodou komunistický vynález, u nás ji znal už Všeobecný trestní zákoník o zločinech a trestech z roku 1787 (a je v nějaké podobě přítomna v téměř všech právních řádech kontinentální právní kultury). Poctivou komparací s UK zjistíte, že společné rysy převažují nad formálními rozdíly, vámi zmíněný minor offence je sice projednán orgánem, který si formálně říká soud (Magistrates’ Court), ale fakticky nemá s tím, co si našinec představí pod pojmem soud, moc společného, mnohem víc se podobá zdejší přestupkové komisi.
Otázkou na Supreme Court jsem mířil k tomu, zda opravdu nevidíte žádný rozpor, pokud zároveň hájíte tezi že a) je absolutně nepřípustné, aby (soudní) rozhodnutí mohlo být konečné, závazné a přitom někdy chybné a b) připouštíte judikatorní posuny, tj. že o skutkově stejné věci mohou existovat od stejného soudu dvě naprosto odlišná (a přitom pro účastníky konečná a závazná) rozhodnutí.
Jo a na okraj, když už jsme v tom angloamerickém světě, to co konstituují předchozí rozhodnutí soudů, opravdu není, vašimi slovy, „vznik nějakého zvyku“ (custom), jde o soudcovské (soudy vytvořené) právo (judge-made law). Dejte si na to pozor, zkusíte-li trochu informovanému ostrovnímu domorodci tvrdit, že tamní soudy praktikují převážně zvykové právo, mohlo by to s ním seknout, stejně jako označení jejich práva za „anglo/sas“.
dříve House of Lords, rozhodl, čímž dal podnět ke (soudního rozhodnutí), takže je logické, že on jako jediný může takový zvyk překonat. Dost dobře nechápu Váš dotaz. Právo, stejně jako lidé, je živá věc, která se dílem mění, umírá a rodí. Jako, kdybyste se ptal, jak to, že když lidé volili jednou komunisty, teď je nevolí?! Aspoň ne tedy ve stejné míře!
Zítra dám dohromady seznam zdrojů, které ještě mám, a dám vědět.
Ještě čekám na těch 50 mil. Netvrdím, že se bojíte mi to říci, ani že nevíte kdo o těch 50 mil přišel, ale jen že Vám nevyšel čas mi to sdělit.
Zdravím
Neznám Vaše jméno, máte proti mně výhodu, spokojím se tedy s obyčejným pane.
Co jsem myslel zvýrazněnou větou . . .
Jen to, že kauza ČH není věcí trestního práva. Tedy že příjemce dotace, zjistí-li se, že spáchal podvod, není možno trestat, ale podvedený smí z něj vymáhat vrácení dotace, plus třeba odškodnění za problémy, které mu příjemce dotace svým podvodem způsobil. Nemám teď na mysli český právní řád.
TČ/přestupek, anglo/sas,, zvyky . .
Zde je naše debata nepřínosná, pane, a to z toho důvodu, že debatovat o nějakém právním řádu, vlastně pomalu o čemkoliv, v cizím jazyce je neúčelné a nezřídka zavádějící. Z Vašeho tvrzení, že magistrates´ courts jsou něco jako přestupkové komise, usuzuji, že jste v životě v mag.courts nebo u přestupkové komise nebyl.
Nechci Vás poučovat pane, ale přestupek byl vyňat z trestných komunistickým režimem někdy koncem 50 let. To byste měl vědět.
Účel jistě byl, aby nepodajní občané mohli být rychle a snadno trestáni.
Otázkou na Supreme Court . . .
Toto nemá cenu, pane. Mluvit česky o SC, když v ČR žádný SC není, nedává smysl.
Jinak obsahu tohoto odstavce vůbec nerozumím, nic z toho co píšete, nehájím ani netvrdím.
Jo a na okraj . . .
Anglo/sas je z mé strany nepřesná zkratka, omlouvám se, správně: Legal system in Engand and Wales. S ostrovním domorodcem nebudu mluvit česky, ale anglicky - ve Walesu by to ale mohl být problém, čímž se jistě vyhnu nepřesnostem, na které správně poukazujete.
těch 50 mil? Doufám a zdravím
Chcete-li debatovat o UK právu anglicky, nemám s tím problém, ale proč by to nemělo jít i v jiném jazyce nechápu. Reagoval jsem na to, že jste rozhodnutí soudu označil za založení zvyku, což je hrubé nepochopení. Common law zná zvyk (custom) jako dnes již zcela okrajový pramen práva, ale do něj neřadí předchozí rozhodnutí soudů!
Přestupky, komunisti - zkuste si to nejdřív nastudovat, ať se dále neztrapňujete, doporučuji třeba Mates, P. Základy správního práva trestního. C.H. Beck. V rámci tzv. dvouletky sice byla zahozena celá dosavadní úprava a přijat nový trestní zákon správní a trestní řád správní (který se formálně dost podobal trestním kodexům, což ale není překvapivé, protože když máte od komunistů jako zadání zlidovění práva, tak nebudete vymýšlet něco v principu jiného, když trestní zákoník už máte napsaný). Ale v žádném případě tato reforma (obecně samozřejmě naprosto šílená) nezměnila nic na tom, že trestní pravomoc je nějakým způsobem rozdělena mezi soudy a exekutivu, to platí, jak už jsem psal, minimálně od konce 18. století.
Odstavcem, který jste nepochopil, jsem se vám snažil vysvětlit, proč může existovat chybné (nezákonné) ale zároveň závazné rozhodnutí. Vy výše v podstatě tvrdíte, že soud z principu nemůže rozhodnout nezákonně, protože samo jeho rozhodnutí je (něco jako) zákon. Budiž, taková teorie je asi představitelná, ale bude fungovat jen pokud nepřipustíte žádné opravné prostředky a zároveň zavedete zcela striktní precedenční závaznost. Pokud připustíte buď existenci opravných prostředků, jejichž využití není mandatorní (závisí např. na vůli stran) a/nebo jakoukoliv formu prolomení precedentu, nelze se z principu existenci chybných rozhodnutí vyhnout (a ujišťuji vás, že na Mag. Courtu jsem naprosto nezákonných rozhodnutí senilního smírčího soudce, se kterým se nedalo nic dělat, protože obviněný pleaded guilty, viděl dost, proti tomu je možná nezákonné zastavení trestního stíhání SZ selanka).
50 mil. no já jsem vám nikdy neslíbil, že vám to vysvětlím, ostatně já ani netvrdím, zda v kauze ČH někdo spáchal či nespáchal trestný čin, pořád reaguji jen na vaši tezi, že to TČ být nemůže, když to je podvod. Ale trváte-li na tom, tak především vězte, že např. znakem skutkové podstaty TČ dotačního podvodu dle § 212 odst. 1 TZ vůbec není vznik škody, trestné je už to, že v žádosti někdo úmyslně uvede nepravdivé či zkreslené údaje nebo něco podstatného zamlčí (říká se tomu ohrožovací delikt, najděte si to, než se začnete vztekat, že to nemůže být trestné). Tedy je úplně irelevantní, komu 50 mil. schází či zda vůbec škoda vznika. Pokud ale byl v souvislosti s ČH nějaký TČ spáchán a v důsledku toho bylo vyplaceno 50 mil., které vyplaceny být neměly, tak škoda patrně vznikla České republice (neboť EU tyto prostředky zatím nevyplatila a už ani nevyplatí).
Já bych [url="https://www.youtube.com/watch?v=j4UpBVN-qE8& feature=youtu.be&t=10s"]nějaký nápad měl.
No, právě že uzavřel. Jinak to zvláštní tlačítko jsem speciálně použít nechtěl, netřeba to s těmi multimédii přehánět.
Nicméně, když už tady reagujete - velmi citelně zde chybí náhled komentáře.
To je pravda, oni neznají kpt. Šmída a předpokládají, že většina komentátorů bude přihlášena, a přihlášení mohou své komentáře editovat.
Pro komentáře jsem vybíral z několika možností, a JComments mi nakonec přišly nejméně špatné. Možná jsem je jen nevhodně nakonfiguroval.
(Jak to, že dostávám jen mínusové body?)
podvod/trestný čin
Pane, já tvrdím, že kauza ČH, tedy získání těch 50 mil určitě není trestný čin a nebylo trestným činem, ale obyčejný podvod. Tak. Netvrdím, že můj názor je v souladu s českým právním řádem. Chápu, že když tu někoho napadne, že smrkat na chodníku před Národním divadlem má být trestný čin, tak to bude trestný čin a bude na to nějaký paragraf.
Navrhuji nechat Legal system in England and Wales stranou a soustředit na to, co máme tady.
přestupky/komunisti
Pane, mám k ruce knihu: PŘESTUPKY A PROVINĚNÍ, Orbis, Praha 1962. Tedy doba, kdy se autoři domnívali, že socialismus v naší vlasti zvítězil. kniha je o:
ZÁKON, 26.června 1961, č.60 Sb.
Hned na straně 10 stojí, cituji: Projednávání přestupků nemá již charakter trestního řízení, ale je součástí zabezpečování ostatních úkolů národních výborů. Z toho usuzuji, že před 26.6.1961 to charakter tr.řízení mělo.
Pak, na straně 18 stojí, cituji:
Přestupek podle tohoto zákona má jiný obsah, než jaký měl podle zrušeného trestního zákona správního.
Pak mám k ruce knihu: TRESTNÍ ŘÁD a předpisy související, ORBIS PRAHA 1958
ZÁKON 19.12.1956, č.64 Sb
strana 38, cituji:
Kde tento zákon mluví o trestném činu, rozumí se tím též přestupek, pro který prokurátor nařídil zavedení vyšetřování . . .
Konečně knihu, TRESTNÍ ZÁKONY ČESKOSLOVENSKÉ, platné v Čechách a v zemi Moravskoslezské, Praha 1933.
Strana 7: Zákon trestní o zločinech, přečinech a přestupcích, císařský patent ze dne 27.5.1852. Ve stejné knize pak na straně 234 o O přečinech a přestupcích stojí:
Neznalost tohoto zákona neomlouvá.
Na straně 236 pak: Činy protizákonné, i bez zlého úmyslu a bez škody vzešlé, již samy o sobě jsou přečiny nebo přestupky.
Je zřejmé, že od doby 27.5.1872 jsou přestupky trestným činem, byť je zřejmé, že ne vždy mělo slovo PŘESTUPEK stejný význam/obsah.
Otázka:
Kterému přestupku (od doby 1872) odpovídá svým obsahem dnešní přestupek?
Zákonné rozhodnutí soudu
Ano, tvrdím, že soud nemůže rozhodnout nezákonně - to je z logiky věci nesmysl. Protože však soud může rozhodnout nesprávně (jak jsem výše popsal), musí existovat soud vyšší, který má za úkol rozhodnutí nižšího může napravit, atd., až k soudu nejvyššímu, kde věc končí, jak jsem již napsal. Pochopitelně i tam může dojít k nesprávnému rozsudku. Předpoklad ale je (musí být), že věc byla již řádně řešena několika po sobě jdoucími soudy a tudíž, že rozsudek je správný.
Když někdo přizná vinu (pleads guilty), soud končí. Jde pak jen o určení výše škody nebo trestu. Nechápu, že píšete, že soudce rozhodl (nezákonně),když nebylo vlastně co rozhodovat? Píšete, že obviněný se přiznal!
50 mil
Nic jste mi neslíbil, ani jsem nic takového netvrdil. Opakuji, netvrdím, že kauza ČH nemůže být TČ, když to je podvod. Ani netvrdím, že to podvod je. Tvrdím, že z podstaty věci vcelku jasně vyplývá, že to TČ není, a já se domnívám. že je to podvod. Toť vše.
Pane, celý nesmysl je v tom, že porušení zákona je podmíněno dokázáním, že někdo udělal něco jako nesprávné ÚMYSLNĚ, nebo že ÚMYSLNĚ něco zamlčel. Cožpak není zřejmé, že něco takového dokázat je prakticky nemožné?
Když někdo podá nesprávnou žádost, dotaci nedostane. Když někdo podá nesprávnou žádost a dotaci přesto dostane,
stala se chyba, kterou někdo udělal. Ten, kdo žádost o dotaci posuzuje, musí být dostatečně erudovaný jak z morálního hlediska tak profesního, aby tu nesprávnost rozeznal. A když není, tak holt není . . . budete mu potom dokazovat, že záměrně přehlédl zamlčenou informaci??
To, že nevíte, kdo přichází o 50 mil chápu. Já to také nevím, ale stejně jako Vy si myslím, že podvedeni jsme Vy a já a ostatní plátci daní v republice. Měly by to ale vědět OČTŘ, protože za to (jinak za co?) stíhají pan Babiše a spol. , ne?
nevím, jak dnes stihnu ten seznam . zdravím
Podvod a jeho varianty, jak je definuje tuzemské platné trestní právo, ale není srovnatelný se smrkáním před divadlem, ani není představitelné, že by takové jednání bylo v plném rozsahu dekriminalizováno a ponecháno soukromému právu. Pokud vy takovou tezi zastáváte, tak byste měl a) jasné uvést, že píšete, co (dle vás) má být, nikoliv co je a b) přinést argumenty. Např. komparativní, pokud ale by ale komparací měl být „Legal system in England and Wales“, tak vás zklamu, jednání vykazující stejné znaky (facts) jako kauza ČH by bylo trestné i tam (jako crime, nikoliv jen jako tort).
přestupky/komunisti
Nestačí jen číst, je třeba i pochopit. Ano, v období účinnosti 88/1950 Sb. a 89/1950 Sb. lze tvrdit, že řízení o přestupku mělo charakter trestního řízení (protože 89/1950 Sb. byl částečně opsaný z trestního řádu, některé přestupky mohla vyšetřovat prokuratura ...) ale nikdy to nebyly trestné činy, nikdy o nich nerozhodoval soud, ale výhradně národní výbory (v různém stupni dle druhu a závažnosti přestupku).
Veřejnoprávní delikty se v průběhu času označovaly všelijak (zločiny, přečiny, přestupky, delikty, poklesky - a k tomu nejrůznější adjektiva či jejich kombinace, např. soudní, správní, těžké, policejní, politické, jiné, ostatní, služební, disciplinární, kázeňské) a kolísala i hranice mezi tím, co patří soudu a co jinému orgánu. Pojem přestupek jako slovo poprvé zavedl TZ1803.
Dnešní pojem přestupek zhruba odpovídá všemu, co bylo v historii označováno za správní delikt či přestupek s výjimkou tzv. soudních přestupků, které byly uvedeny společně s trestnými činy v trestním zákoně a projednávány soudy (ty lze považovat za nejméně závažný typ trestného činu). To se ale vždy týkalo jen velmi malé části přestupků.
(ne)zákonné rozhodnutí
Cituji Mirek Vorlický:
Cituji Mirek Vorlický:
Aha, takže když rozhodne v rozporu se zákonem někdo jiný než soud (třeba SZ nebo státní úředník), je to automaticky trestný čin, dotyčného je asi potřeba zastřelit při úsvitu, na příslušný akt aplikace práva pohlížet jako na od počátku neplatný či neexistující atp. Ale když v rozporu se zákonem rozhodne soud, tak to (dle vás) z logiky věci nemůže být nezákonné, ale toliko nesprávné, a vyšší soud takové rozhodnutí může napravit. Vy musíte mít v hlavě neskutečné peklo ...
nezákonnost a plea of guilty
Nezákonnost v takovém případě spočívala samozřejmě v tom, že obvinění vůbec bylo připuštěno do plea fáze, např. jsem na vlastní oči viděl, jak u tohoto pseudo-soudu v Cambridge jeden nešťastník přijal v roce 2005 (!) pokutu za to, že měl homosexuální styk (v soukromí, s dospělým a samozřejmě s vzájemným souhlasem).
ČH
Ve veřejných zdrojích se píše, že je Babiš a spol. jsou stíhání za TČ dle § 212 TZ (dotační podvod) a § 260 TZ (poškození finančních zájmů Evropské unie). Zda někudy uniklo na veřejnost usnesení o zahájení trestního stíhání či jiný dokument, který by obsahoval celou skutkovou větu, to netuším, trestní řízení je v této fázi neveřejné, oficiálně se to, co přesně měl Babiš spáchat, dozvíte až pokud se stane obžalovaným (bude nařízeno hlavní líčení a na něm přečtena obžaloba).
Pane, děkuji za reakci, nicméně zítra skončím tím, že dodám seznam literatury, jak jsem slíbil. Než tak učiním, jako můj osobní názor jen toto:
Nejsem právník, mám jiné zaměstnání a jiné koníčky a právo, a právní řád ve státě chápu jako projev stavu společnosti. Právo není něco, co si někdo vymyslí a napíše o tom knihu.
Tudíž pane,
když mne úřednice vybídne, abych podepsal nějaký protokol, který jsme spolu před tím vyplnili a sepsali, a ve kterém stojí, že já, jako podepsaný svým podpisem stvrzuji, že jsem porušil zákon a já se zdráhám to podepsat protože
a) si nemyslím, že jsem porušil zákon
b) beru porušení zákona za velmi vážnou věc
a úřednice mi řekne, ať si nedělám starosti, že to tady takto dělá každý druhý
když zjišťuji, že český právní řád umožňuje uvalit na děti exekuci,
protože za ně jejich rodiče nebo dokonce státní ústav, kde byly, nezaplatil poplatky za odvoz odpadu, nebo pokutu za jízdu načerno
vím, aniž bych musel znát všechny ty paragrafy, které na mne chrlíte (jistě v dobré víře), že tato společnost není zdravá a nemůže ani mít zdravý právní řád.
V ČR je to úplně jinak, než chápu normální právní řád. V Británii jsem tento problém neměl, byť jsem také se vším nesouhlasil.
Pokusím se teď stručně reagovat na poslední tři odstavce Vašeho posledního příspěvku počínaje prvním.
Vtip není v tom, že někdo rozhodne v rozporu se zákonem. Vtip je v tom, že ČR, má moc, prostřednictvím svých úředníků nutit a trestat občany i přes jejich odpor, jen na základě úřednického rozhodnutí, které se nakonec projeví jako v rozporu se zákonem. Toto není správné. Úředníka není třeba střílet, jeho protiprávní nucení není žádný trestný čin, ale trvám-li na odporu, jemu říci: Dokažte mi před soudem, že mne smíte nutit a trestat, nechť soud rozhodne. Potom, Vaši argumentaci ve věci soudního rozhodování prostě nechápu a již ani nemám sílu ji chápat.
Cambridge
Mám pocit, že jste tenkrát vůbec nepochopil podstatu věci. Nešťastník musel být podezírán ze spáchání trestného činu (crime) a tudíž policie/SZ měla povinnost jej obvinit před soudem, aby se mohl bránit. Pakliže policie trvá na obžalobě, soud musí konat. Nešťastník se ke crime přiznal, dostal pokutu a byl volný. Nechápu s čím máte problém.
ČH
Nezastávám se pana Babiše, ale chápu jeho odpor. Můj názor:
V okamžiku, kdy policie zveřejnila (všichni to víme), že pana Babiše podezírá z trestného činu, měla k tomu mít pádné důvody. Měla pana Babiše rovnou zatknout a druhý den předvést před soud, vyslovit obžalobu a další by bylo pod soudní kontrolou. Pan Babiš by možná byl vzat okamžitě do vazby, nebo propuštěn, popřípadě na kauci.
Co se tu děje je toto: policie si něco myslí, nic pořádně neví, z pana Babiše dělá zločince a podvodníka, pana Babiše stíhá a není schopná vysvětlit proč . . . prostě šaškárna nejvyššího stupně, je v tom zapletená vláda, prezident si hraje na mocnáře, a tomu se tady říká právní stát?! Pane . . . ?
Snad mi teď pan Pecina dá nějaké kladné body i protože je toto můj poslední příspěvek, kromě tedy toho seznamu. Zdravím
úřednice a podepsání protokolu o porušení zákona
Ano, připouštím, že v tuzemsku je relativně rozšířené švejkování, jak ze strany úřadů, tak lidí, kteří s úřadem přijdou do styku. Ano, i mě už se stalo, že mi na úřadu podstrčili k podpisu nějaký nesmysl s tím, že to je normální a dělá to tak každý. Česká republika tím není ale zas tak výjimečná, děje se to v různé míře všude. Každopádně to ale není problém práva či právního řádu, osobně jsem na českém úřadě nikdy nic, co bych nechtěl podepsat, nepodepsal, občas jsem se i soudil, někdy to bylo lehce frustrující, ale zatím jsem nemusel čelit rozhodnutí, zda si zachovat integritu či něco důležitého (významnější částku, svobodu, kariéru, pověst ...) obětovat. A co vy, podepsal jste, nebo jste úřednici vysvětlil, že se potkáte u soudu?
Cambridge
Aha, pan Vorlický mě chce jedním dechem poučovat, že jsem nepochopil podstatu věci, a druhým prohlásit, že soud v UK musí provést plea hearing, pokud na tom policie trvá. Ve skutečnosti tato situace (týkající se mého přítele) přesně odpovídala vámi popisované situace z českého úřadu - bylo mu mimo záznam tím slavným soudem vysvětleno, že když řekne guilty, dostane směšnou pokutu, a bude to mít mnohem jednodušší, levnější a hned za sebou, než kdyby trval na nevině a nesmyslnosti obvinění a šel s tím ke skutečnému soudu. Jo a pro vaši informaci, že na něčem policie trvá skutečně soud nezavazuje (nikde v civilizovaném světě, dokonce ani v Anglii).
Jen abych nezůstal dlužen odpověď, Vybídnutí úřednice:
Podepsal jsem, zdráhavě, ale ano. Bylo to před cca 10, 12 lety a už jsem byl seznámen se silou veřejné moci (ÚS ČSFR, 9.6.1992, č.3/1992). Bylo mi z toho dost špatně, a jak vidíte pořád si to pamatuji. Teď ten seznam:
PEARS CYCLOPAEDIA, 1958, Section D, The Law of England
Osborn´s Concise Law Dictionary, Sweet and Maxwell, London
1976 and 2005
WHITAKER ´S CONCISE, 2016, Bloomsbury Publishing Plc, 2015, London
A Shortened History of England, G.M.Trevelyan, Penquin Books Ltd, England (Henry II, Common Law)
Learning Legal Rules, Blackstone Press Ltd, 4th Edition, 1999
TORT, 3rd Edition, 1981, Sweet and Maxwell, London
STRAIGHT FROM THE BENCH, judge James Pickles,
Coronet Books, 1988 (plea bargaining!!)
UNDERSTANDING LAW, 4th Edition, 2005, Sweet and Maxwell, London
UNDERSTANDING CRIMINAL LAW, 4th Edition, 2005, Sweet and Maxwell, London
UNDERSTANDING PUBLIC LAW, 3rd Edition, 2001, Sweet and Maxwell, London
There may be others, which I no longer keep. I am sure you will weigh very carefully whether your student´s reading these books is to him/her of any advantage.
Já si zase myslím, že je velká škoda, nedají-li se některé myšlenky patentovat. Pan Vorlický mohl být za svou diskusní karieru milionářem.
Tady se setkaly na jednom dvoře dvě kultury. Domnívám se, že orgány EU se domnívaly, že dotaci dostane jen menší firma. Na to, aby se mohlo vědět, co je menší firma, se mělo vědět, co je to za firmu, a kdo ji vlastní. Orgány EU se asi domnívaly, že je logické, že dotaci české úřady přiklepnou jen tomu, o kom vědí, že je malá firmy. Zmýlily se. České orgány daly dotaci firmě, o které možná nevěděly nic, tedy ani zda je velká nebo malá. No a český právní řád takový postup umožňuje. Ano, dalo by se říci, že viníkem je EU. Nebude-li firma AGROFERT muset vrátit (někomu) těch 50 mil, pochopím to jako podvod nejen firmy AGROFERT, ale celé ČR hlavně vůči jejím občanům. EU od toho myslím už dala ruce pryč.
Naše smůla je ta, že v ČR není žádná racionální strana efektivně hájící zájmy ČR, a volby vyhrál místní oligarcha, napojený právě na eurobolševické dotace. Tedy jejich prostřednictvím bude tlak eurobolševiků účinnější, než kdyby ve vládě seděl jen obyčejný kolaborant typu Sobotky či Špidly.
RSS kanál komentářů k tomuto článku