Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Nejhorší na nastupující diktatuře je, že nám její projevy zevšední. Ještě před pěti lety bychom se nad případem třiadvacetileté Bratislavanky, která pod přezdívkou Simmie White napsala na Facebook 14 slov, což stačilo k provedení domovní prohlídky a stíhání se sazbou do tří let, určitě rozhořčili, dnes jen pokrčíme rameny a řekneme si, chudák holka, myslela si, že žije ve svobodné zemi, a teď bude ráda, když vyvázne s podmínkou.

Toto plíživé zlhostejňování je velkým nebezpečím, protože hraje do karet těm, kteří nás po kouscích připravují o naši svobodu, a upřímně, nevím, jak mu čelit.

Ministerstvo financí nám na základě opakované žádosti poskytlo originální versi zprávy OLAFu k Čapímu hnízdu (tu zveřejnil už Kverulant.org) a první čtyři z celkem třiadvaceti příloh ([1], [2], [3], [4]). Ostatní nám Babišovi podřízení poskytnout odmítají s odůvodněním, které je, vyjádříme-li to hodně mírně, poněkud slabomyslné. Samozřejmě – ihned po aspoň mírném ochlazení – podáme rozklad.

Co nového o dotačním podvodu spáchaném současným předsedou vlády nám tyto čtyři přílohy říkají, zjistíme až důkladnější analysou, předběžně se však domníváme, že nic: to by nám je ministerstvo neposlalo.

Aktualisováno.
Rozklad.

Nějak se nám nedaří porozumět všeobecným vášním, vzdutým po rozsudku Nejvyššího soudu v kause stavebního letadla nazvaného H-System.

Rozsudek Nejvyššího soudu máme totiž za naprosto správný.

Jestli celému případu správně rozumíme, projekt založený na myšlence, že náklady investorů zapojených v n-tém kroku zčásti ponesou investoři, kteří se zapojí v krocích + 1, + 2, + 3 atd., je již na první pohled podvodem, a kdo do takového podvodu vstoupí, měl by jaksi imanentně počítat s risikem, že v postavení okradeného se může octnout v některém příštím kroku i on sám.

A za druhé, nápad, že když nám podvodník domy nepostavil, vezmeme to, co je hotovo, a dokončíme si to sami, připomíná mírou své právní naivity jednání člověka, který vypátrá zloděje, jenž ho připravil o auto, a protože to už je prodané, vezme si ze zlodějovy garáže jiné.

Tedy nevím; je tu snad něco, co jsem nepochopil?

Znak města Boru

Když byl Jan Drda ještě slušný člověk a ne komunistický aparátník, napsal román Městečko na dlani, popisující město Rukapáně, představující jeho rodnou Příbram, v němž velmi authenticky a působivě zachytil život českých měsťanostů, rukapáňských radních. I ti, kteří Městečko nečetli, ho možná budou znát díky vynikajícímu filmovému zpracování podle scenáře Karla Steklého, ve kterém exceloval František Smolík jako slabou vůlí stižený starosta Buzek a zejména František Filipovský jako čepičář Stýblo, jehož – v té době oposiční – strana si nevezme za čest padnout na to odium a když na to přijde, udělá všem tabulu rasa; tuto kreaci máloco v dějinách české kinematografie překoná.

Jako z této knihy nám musí připadat zápis z červencového zasedání rady sudetského města Haidy, později Boru, případně Boru u Tachova, na kterém si radní odhlasovali, že v podzimních komunálních volbách smějí na svých propagačních materiálech používat městský znak: budou se tedy presentovat jako svého druhu oficiální kandidáti města. Kandidáti ostatní této privileje požívat přirozeně nebudou a do voleb půjdou jako prostý občanský plebs.

Nezbývá než věřit, že této vypečené radniční společnosti udělá tabulu rasa ministerstvo vnitra, kam se oposiční zastupitelé hodlají obrátit se stížností.

Jak vypadá mediální manipulace (a co je to kampaň, ale opravdová, Andreji!), se v těchto dnech můžeme přesvědčit na stránkách koncernového tisku.

Nejde o nic menšího než o Roberta Šlachtu, zcela neschopného, avšak o to ambiciosnějšího bývalého policistu, jehož pověst, pošramocená konsistentní řadou neúspěchů (naposledy fiaskem v Operaci Fénix), potřebuje vylepšit, aby byl pro veřejnost přijatelnější pro nové výzvy příkladmo v křesle policejního presidenta nebo ministra vnitra.

Zátah celníků v zooparku Ludvíka Berouska v Bašti u Prahy a jeho mediální pokrytí nesou všechny rysy vrtění psem: akce se ujali Babišovi nejvěrnější propagandisté a emotivně se píše např. o tygřích jatkách, jsou publikovány srcderyvné příběhy o celebritách, které samy tygry chovaly, a údajní pachatelé jsou označováni za brutální vrahy zvířat a sadisty, ačkoli v principu není rozdílu mezi tím, je-li zabito zvíře chované na maso nebo zvíře cirkusové.

Nakonec, jak bývá zvykem, se dozvíme, že tygři zemřeli věkem, ovšem v rámci Šlachtova vyšetřování se podařilo odhalit masivní daňový únik spočívající v tom, že paní Berousková nezdanila své kabelky.

Mimochodem, pro potvrzení pravidla, jak je svět malý: v Bašti, minimálně v minulosti, působil i náš známý z kausy kroměřížského únosu Ladislav Faltýnek.

Podkategorie