Když byl Jan Drda ještě slušný člověk a ne komunistický aparátník, napsal román Městečko na dlani, popisující město Rukapáně, představující jeho rodnou Příbram, v němž velmi authenticky a působivě zachytil život českých měsťanostů, rukapáňských radních. I ti, kteří Městečko nečetli, ho možná budou znát díky vynikajícímu filmovému zpracování podle scenáře Karla Steklého, ve kterém exceloval František Smolík jako slabou vůlí stižený starosta Buzek a zejména František Filipovský jako čepičář Stýblo, jehož – v té době oposiční – strana si nevezme za čest padnout na to odium a když na to přijde, udělá všem tabulu rasa; tuto kreaci máloco v dějinách české kinematografie překoná.

Jako z této knihy nám musí připadat zápis z červencového zasedání rady sudetského města Haidy, později Boru, případně Boru u Tachova, na kterém si radní odhlasovali, že v podzimních komunálních volbách smějí na svých propagačních materiálech používat městský znak: budou se tedy presentovat jako svého druhu oficiální kandidáti města. Kandidáti ostatní této privileje požívat přirozeně nebudou a do voleb půjdou jako prostý občanský plebs.

Nezbývá než věřit, že této vypečené radniční společnosti udělá tabulu rasa ministerstvo vnitra, kam se oposiční zastupitelé hodlají obrátit se stížností.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)