Nějak se nám nedaří porozumět všeobecným vášním, vzdutým po rozsudku Nejvyššího soudu v kause stavebního letadla nazvaného H-System.
Rozsudek Nejvyššího soudu máme totiž za naprosto správný.
Jestli celému případu správně rozumíme, projekt založený na myšlence, že náklady investorů zapojených v n-tém kroku zčásti ponesou investoři, kteří se zapojí v krocích n + 1, n + 2, n + 3 atd., je již na první pohled podvodem, a kdo do takového podvodu vstoupí, měl by jaksi imanentně počítat s risikem, že v postavení okradeného se může octnout v některém příštím kroku i on sám.
A za druhé, nápad, že když nám podvodník domy nepostavil, vezmeme to, co je hotovo, a dokončíme si to sami, připomíná mírou své právní naivity jednání člověka, který vypátrá zloděje, jenž ho připravil o auto, a protože to už je prodané, vezme si ze zlodějovy garáže jiné.
Tedy nevím; je tu snad něco, co jsem nepochopil?
Komentáře
Meritorně ovšem ano, mýlí se ti, kteří rozhodnutí označují za formalistické: jeho smyslem je uspokojení všech věřitelů, ne je těch, kteří vzali zákon do vlastních rukou.
“vlastnictví” a “pouhých” 10 let trvalo soudům, aby rozhodly v roce 2018, o vindikační žalobě.
Pro české pojetí "právního státu" je charakteristické, že soudci (zřejmě ze setrvačnosti) podléhají při svém rozhodování různým tlakům. Někdy vnějším (např. politické objednávce), jindy vnitřním (zejm. puzení po hledání pomyslné Spravedlnosti).
To pak vede k tomu, že se nesoudí podle práva, ale na základě těchto motivací, jimž se v daném případě výklad právních předpisů patřičně přizpůsobí - mnohdy dosti násilně. Pars pro toto: rozsudek 21 Cdo 1032/2010 (a rozhodnutí od něj odvozená). Zde NS ve snaze zvrátit soukromoprávní důsledky trestné činnosti Dr. Berky zatáhl za proverbiální záchrannou brzdu, postavil celou judikaturu o veřejných dražbách nahlavu a vylomil do principů originárního nabytí díru zvící vjezdu do pískovny. Odůvodnění doporučuji k přečtení: hotový právní punk...
Čili: žalovaní měli rozjetý dobrý hype, angažovali Hanku Marvanovou, měli sympatie hromady politiků a vox populi. Společenská poptávka byla dosti silná - podvolil se jí MS (což jsem čekal) i VS (což jsem nečekal) a mohla jim v našem systému klidně přivodit kladné rozhodnutí. Kdyby jim to NS přiklepnul a peprně to odůvodnil, mohl být dneska Dr. Krčmář mediální hrdina.
Ke cti jeho senátu slouží, že se tomu nepodvolili a rozhodli podle práva.
LP
že to byla "pouze" vindikačka je přeci jedno.
Např. v mnou výše odkazovaném případě bylo vlastnictví k předmětným nemovitostem získáno ve veřejné dražbě. Žaloba na neplatnost veřejné dražby nebyla ve lhůtě podána a vlastnické právo bylo napadenou po jejím uplynutí "pouhou" určovačkou. Ta byla podle konstantní judikatury vč. asi tří rozhodnutí publikovaných ve Sbírce nepřípustná. Čili brnkačka - jasně na zamítnutí.
No a pak se vydražitel u NS dozvěděl, že konstantní judikatura sice dál platí, ale taky současně platí, že výsledek dané dražby "nepožívá právní ochrany", protože vydražitel nesplnil povinnost, která v zákoně vůbec není. Přesněji: žalovaný neprokázal, že ji vydražitel splnil, neboť NS na něho jako bonus ještě přenesl důkazní břemeno ohledně splnění této smyšlené povinnosti.
U H-systemu se to při troše snahy dalo rozsoudit úplně stejně. Buď nějakou crazy právní konstrukcí (třeba něco na téma, že vystěhovat je nelze, protože dostavbou nabyli vlastnického práva k dotčeným nemovitostem smíšením či specifikací), nebo prostě kvůli dobrým mravům což soudci použijí vždycky, když se jim nad něčím nechce přemýšlet.
Pointa je, že jak je to právně je v našem systému přeci úplně jedno. Když je poptávka po správném rozsudku dosti silná, vždycky se najde nějaký způsob, jak to nějak zašmudlat.
Ale tak nevěšme hlavu! Ještě je v záloze ÚS a to by bylo, aby se nenašla nějaká kautela, kterou se to odůvodní.
LP
RSS kanál komentářů k tomuto článku