Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Kausa přelepovaných plakátů senátorského kandidáta Vladimíra Hučína se přece jen dostává k soudu i v řízení o ochranu osobnosti. V. Hučín žaluje bývalého mluvčího Charty 77 a ministra vnitra Tomáše Hradílka a požaduje po něm relutární satisfakci ve výši 500 000 Kč. Proces rozhodně bude stát za to: uvidíme, zda staří kamarádi, v čele s BISkou, nechají Hradílka, mouřenína, který posloužil a může jít, "ve štychu", anebo zda mu na náhradu nákladů prohraného sporu aspoň přispějí.

Texty žalobou napadených článků v Lidovkách:

  1. Narcis Hučín zneužívá demokracii (LN 23. 7. 2007)
  2. Ve svém kritickém postoji k Hučínovi jsem se utvrdil (LN 2. 8. 2007)

Předvánočním rébusem nás obšťastnil Nejvyšší správní soud, který na úřední desce vyvěsil výrokovou část svého rozsudku ve věci sporu novináře Tomáše Němečka a senátora Jiřího Čunka, týkajícího se Čunkova neúplného majetkového přiznání.

Zcela zmatená ČTK napsala, že není jisté, zda NSS zrušil pouze rozsudek nebo i Čunkovu pokutu.

Inu, NSS zrušil obojí, nicméně učinil tak způsobem, nasvědčujícím tomu, že minimálně jeden jeho senát nemá na tak vysokém místě justiční hierarchie co dělat. Výrok, že rozsudek se zrušuje a řízení o kasační stížnosti se zastavuje se zpětnou účinnosti, je skutečné unikum, které by zasloužilo místo v Museu Nejabsurdnějších Rozhodnutí Orgánů Veřejné Moci.

Senát 7 As si totiž nesprávně vyložil ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 216/2008 Sb., podle nehož se soudní řízení o porušení povinnosti veřejných funkcionářů zahájená před účinností tohoto zákona, v nichž nebylo do dne nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, zastavuje dnem účinnosti tohoto zákona. To samozřejmě neznamená, že by mohl být se zpětnou účinností zrušen samotný rozsudek, který nabyl právní moci před účinností této novely (rozsudky se vždy zrušují ex tunc, takže kuriosně takto zůstal rozsudek ještě několik měsíců účinný), a už vůbec ne, že by mělo být se zpětnou účinností zastaveno řízení o kasační stížnosti – rozsudek, který řízení o kasační stížnosti zastaví a zároveň jí vyhoví, je sám o sobě procesně schizofrenní.

Řešení přitom bylo prosté: V řízení o kasační stížnosti se vychází ze skutkového i právního stavu, jaký tu byl v době rozhodnutí soudu I. stupně, takže pokud je rozsudek nesprávný, měl jej NSS zrušit a vrátit věc krajskému soudu; ten by poté řízení zastavil. Zastavit řízení může i sám NSS, avšak jen tehdy, pokud k tomu byly důvody již v řízení před soudem I. stupně (§ 110 odst. 1 SŘS), což na daný případ nedopadá.

Co ve mně vyvolává nutkavý dojem, že senátu 7 As by měl předseda Baxa do rozvrhu práce připsat "Nepouštět na saka"…

Unikátní akcí, svou složitostí předstihující vše, čeho jsme doposud byli v českém právu svědky, dělení federace v r. 1993 i s měnovou odlukou v to včítaje, se ukazuje být splnění sociálně-demokratického slibu o kompensaci poplatků ve zdravotnictví cestou dotace z krajského rozpočtu.

Když jsem před několik dny v diskusi v nadsázce predikoval, že administrativní náklady této akce mohou dosáhnout i 500 Kč na zaplacený poplatek, netušil jsem, jak blízko mohu být realitě. Nejšílenější na celém podniku ovšem je, že nejen kompensaci samotnou, ale i tyto průvodní náklady zaplatí daňoví poplatníci, takže v důsledku Rathovy populistické taškařice sice nula od nuly pojde, ale dosažení tohoto výsledku bude enormně nákladné.

Téměř bych měl chuť napadnout toto neuvěřitelné plýtvání u soudu, ale bohužel, žádný zákon proti zneužívání veřejných peněz k realisaci populistických slibů zatím nebyl přijat, takže se vše děje zcela v rámci "platného práva".

Státní zástupce podal obžalobu na poslance za KSČM Josefa Vondrušku, který měl na počátku 80. let minulého století ve věznici Liberec-Minkovice bít politického vězně Jiřího Wolfa.

Výsledek hlavního líčení si lze celkem živě představit: jen velmi neschopný advokát by nedosáhl zprošťujícího rozsudku za situace, kdy celá obžaloba týkající se události 25 let staré stojí na několika svědeckých výpovědích osob, které mají tisíc a jeden důvod vypovídat v neprospěch obžalovaného. Pravda a láska tak zase jednou nezvítězí nad lží a nenávistí, a výjimečně zcela po právu.

Ne, tahle mýdlová opera hned tak neskončí.

Trestní oznámení Marcely Urbanové na jihlavského státního zástupce JUDr. Arifa Salichova a několik dalších osob, jakkoli zmateně bylo právní zástupkyní Urbanové Klárou Veselou-Samkovou formulováno, naznačuje další velmi závažná pochybení, kterých se záchranný tým ve snaze dosáhnout zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka dopustil.

Aby se divák nenudil, do děje vstupuje několik nových postav, jmenovitě "spřátelený ředitel nemocnice" MUDr. Radomír Maráček a "advokát pochybné pověsti" JUDr. Jiří Novák.

Osobně by mě opravdu zajímalo, jak to s Čunkem a jeho úplatkem bylo, příslušné orgány však zatím činí vše pro to, abychom se tuto odpověď nikdy nedozvěděli.

Protože cosi o fungování české justice vím, nedělám si žádné iluse o tom, jak se to celé seběhlo. Nemám pochybnost, že "justiční mafiáni" v čele s nejvyšší státní zástupkyní (a "kmotrou" této naší cosy nostry) Veseckou vyšetřování ovlivňovali způsobem, který by jim v normální zemi vynesl poukázku na několikaletý pobyt za mřížemi.

Zároveň je mi jasné, že anomálie způsobená rozsudkem Krajského soudu v Praze, který tuto všem zjevnou, ale přesto tabuisovanou skutečnost konstatoval, bude postupem času zatušována, buď přímo reversním rozsudkem vrchního soudu, anebo hrou o čas a opakovaným vracením věci krajskému soudu s fakticky nesplnitelnými pokyny. Dobro vítězí možná pohádkách, v české justici zvítězí ten, kdo si v ní již od doby komunismu vybudoval pevnou posici a kdo dokáže být svou flexibilitou a úplatností užitečný každé politické representaci.

Podkategorie