Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Na Nalusu byl zveřejněn anonymisovaný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ve věci MUDr. Yekty Ergüna Uzunoglu, který se domáhal osvobození od soudních poplatků z důvodu mimořádně vysokého počtu žalob, které byl nucen současně podat.

Z hlediska přesvědčivosti nálezu jsem zklamán: ačkoli je zřejmé, že úroveň argumentace stěžovatele, zejména pokud jde o návrh na zrušení příslušné části sazebníku popatků, je tristní, Ústavní soud se nijak nevypořádal s podstatnou okolností, že celková poplatková povinnost stěžovatele několikanásobně přesahuje hodnotu jeho majetku, nehledě na to, že jeho možnosti nakládat se svým majetkem jsou omezeny v důsledku exekuce.

Odmítnout je nutno i námitku, že nemovitý majetek mohl poplatník použít pro získání prostředků na úhradu poplatků formou zajištění úvěru. K tomu si dovolím ocitovat pasáž, kterou jsem pro Uzunoglu koncipoval v jednom z jeho odvolání proti usnesení ve věci poplatků a se kterou se jeho advokát pravděpodobně neseznámil, protože ji v ústavní stížnosti nepoužil:

Krajský soud v napadeném usnesení dále polemisuje se žalobou citovaným závěrem Nejvyššího správního soudu ohledně otázky, zda lze při hodnocení schopnosti žalobce zaplatit soudní poplatek brát v úvahu jeho nemovitý, potenciálně málo likvidní majetek, a uvádí, že nemovitý majetek lze použít i jako zajišťovací prostředek při získání finanční půjčky.

Tato úvaha však zcela pomíjí skutečnost, že soudem předpokládaný postup představuje pro žalobce poměrně značnou finanční zátěž z hlediska souvisejících transakčních nákladů (ceny úvěru), které v řízení nelze uplatnit jako náklady požadované po procesně neúspěšných
žalovaných.

Při posuzování schopnosti účastníka řízení zaplatit soudní poplatek je proto nutno vycházet z jeho reálných majetkových poměrů, nikoli z jeho schopnosti získat prostředky na zaplacení soudního poplatku prostřednictvím půjčky, úvěru nebo jiným obdobným způsobem, když
náklady takové operace by pro poplatníka představovaly i v případě plného procesního úspěchu nevratnou a nenahraditelnou ztrátu.

I z toho je patrné, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků má více aspektů, než si obvykle uvědomujeme.

Poněkud překvapivě změnil dnes Vrchní soud v Praze rozsudek pražského městského soudu a za dnes již legendární "záhlavec" Miroslava Macka Davidu Rathovi přiznal vedle omluvy relutární satisfakci ve výši 100 tisíc korun.

Věřme, že jde o příznak trvalejší změny a nikoli jen manifestaci levicové inklinace osobnostního senátu pražského vrchního soudu, jehož členky (jimž se mezi advokátskou veřejností – laskavé čtenářky snad prominou – jak pro odborné, tak vzhledové předpoklady přezdívá "hajzlbáby") udělaly kariéru jen díky svému členství v komunistické straně a na jejich rozhodování v politicky sensitivních kausách je to dodnes znát.

Jen pro úplnost zveřejňuji exekuční příkaz, který jsem dnes obdržel z katastru nemovitostí a jímž byl nařízen prodej nemovitého majetku kurdského podnikatele Dr. Yekty Ergüna Uzunoglu. Důvod: neuhrazená pohledávka za právní služby jednomu z bývalých právních zástupců ve výši 482 tisíc korun s (nemalým) příslušenstvím.

Pokud jde o mne, není mi znám ani jeden případ, že by Uzunoglu za právní služby komukoli zaplatil (jeho nepoctivost, sklony k intrikánství a chronické lhaní byly ostatně důvodem, proč jsem s ním před rokem přestal spolupracovat), takže JUDr. Kulhavý nebude patrně zdaleka jediným Kurdovým věřitelem.

Ústavní soud dnes nevyhověl ústavní stížnosti kurdského podnikatele Yekty Ergüna Uzunoglu a judikoval, že pluralita žalob nemůže být sama o sobě důvodem k osvobození od soudních poplatků.

Mohl bych škodolibě poukázat, že zatímco mnou sepsaná ústavní stížnost pro Dr. Uzunoglu uspěla (nález sp. zn. III. ÚS 2308/07), jiní tak úspěšní nebyli, anebo bych mohl spekulovat, jak kteří soudci hlasovali (protože bylo nařízeno jednání a nález byl přesto zamítavý, lze soudit, že soudce-zpravodaj byl přehlasován), nicméně užitečnější bude podívat se na meritorní stránku problému.

Uzunoglu tvrdí, že podal cca 90 žalob na ochranu osobnosti. To je patrně orientální přehánění, sám jsem pro něj sepsal cca 25 takových žalob, ovšem i tak jen z těchto žalob činil soudní poplatek téměř pět milionů Kč, a to je částka, kterou Uzunoglu objektivně není schopen zaplatit. Úvaha Ústavního soudu, že každou žádost o osvobození je nutno posuzovat isolovaně, nemůže obstát, neboť zaplacením soudního poplatku z podání jedné žaloby se snižuje poplatníkův majetek a mění se tak v jeho neprospěch jeho majetkové poměry, což je bezesporu skutečnost rozhodná pro přiznání osvobození v ostatních případech.

Ačkoli úprava osvobození v OSŘ je velmi kusá, zajisté není účelem soudního poplatku, aby se poplatník jeho zaplacením ocitl v úpadku, naopak je nutno dovodit, že spravedlivě lze požadovat pouze takový poplatek, který si poplatník může dovolit zaplatit bez toho, aby v jeho majetkové sféře došlo k nevratným následkům: např. že by byl nucen prodat prosperující podnik nebo jedinečnou sbírku uměleckých děl. Poplatek lze spravedlivě požadovat jen v přiměřené výši, která pro poplatníka nebude představovat neúnosnou zátěž: už proto, že po úspěšném soudním sporu a vymožení nákladů řízení musí dojít k obnovení jeho poměrů do stavu před podáním žaloby – cokoli jiného by bylo porušením práva na spravedlivý proces.

Proti argumentu Pavla Holländra, že "účastník, jehož poměry neodůvodňují osvobození od soudního poplatku, by podle takového výkladu měl být od úhrady poplatku osvobozen jen proto, že žalob podal mnoho," je nutno podotknout, že účastník nemá právo na osvobození od soudního poplatku, pokud jde o žaloby zjevně nedůvodné nebo šikanosní (§ 138 odst. 1 OSŘ), a počet současně podávaných žalob, u nichž osvobození od poplatku přichází v úvahu, je tak dán okolnostmi převážně objektivními, v daném případě počtem difamačních článků nebo televisních reportáží.

Mám za to, že je-li podán větší počet žalob, měla by být stanovena celková částka, kterou lze od poplatníka rozumně požadovat, a ve všech případech by mu mělo být přiznáno částečné osvobození od soudního poplatku s úvahou poměru této částky k celkové poplatkové povinnosti; že pro tyto situace nemá OSŘ vhodnou proceduru, nelze přičítat k tíži poplatníkovi.

Novináři mají zálibu vydávat své zprávy formou rebusu: příkladmo z toho, co o zlínském procesu bratra a synovce advokáta Stanislava Devátého napsala ČTK, není člověk moudrý, ani podrobí-li text důkladné sémantické analyse.

Věci se ale nevyjasní, ani když prohlédneme dostupné veřejné zdroje. Tak především, společnost MURTEC PROTECTION, a. s., měla do května 2003 jediného akcionáře, společnost CITY PROJECT, spol. s r. o. (se zahraničními, patrně krycími společníky), pak vlastnická stopa mizí a necelý měsíc po údajném podvodu se objevuje jako jediný akcionář Stanislav Devátý (který byl ovšem již rok předsedou představenstva a lze tedy soudit, že vlastnický vliv vykonával i dříve). Dále je pozoruhodné, že příslušné nemovitosti byly v rozhodné době zatíženy zástavním právem do výše více než 40 milionů korun (což může – a nemusí – vysvětlovat rozdíl mezi odhadní a prodejní cenou, k tomu dostatek podkladů nemáme), a v neposlední řadě je zřejmé, že katastrální úřad návrh na provedení vkladu okamžitě zamítl, takže podání určovací žaloby je možno hodnotit jako krok poněkud nadbytečný.

To všechno ještě nepostačuje ke spolehlivému závěru, že jednání Jiřího a Tomáše Devátých nebylo vedeno fraudulentním úmyslem, možná i naivním, ale o trestném činu podvodu, byť ve stadiu pokusu, bych se hovořit v žádném případě neodvažoval. Něco tady prostě… smrdí.

Podkategorie