Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

První den projednávání vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany (DS), minimálně v té podobě, kterou přenášela Česká televise, byl pro mne spíše zklamáním.

Formálně je předně třeba připomenout, že nahrávací zařízení soudu nemůže být rušeno soukromými diktafony, protože ty – na rozdíl od mobilních telefonů, i těch s vypnutým zvoněním – neemitují žádné elektromagnetické záření, které by mohlo vybudit (potenciálně špatně provedenou) instalaci v jednací síni, nebyl tedy nejmenší důvod tyto nahrávky zakazovat.

Dále nevidím jako účelné nepovolit přímý televisní přenos z celého jednání s odvoláním na nutnost utajit jeho průběh před svědky, kteří mají vypovídat. Je zajímavé, že v žádném právním předpisu ani resortní instrukci se nic podobného nestanoví: jde o čirou konvenci, justiční atavismus pocházející možná ze středověku. Chce-li se svědek dozvědět, co se u soudu dělo, dozví se to velmi snadno od kohokoli, kdo byl jednání přítomen, a nucen vypovídat pravdu by měl být sub poena; podotýkám, že v USA může být trest za křivou výpověď, perjury, srovnatelný i s trestem za vraždu.

Na samé hranici trapnosti nevhodně pak působí, oslovuje-li předseda senátu Vojtěch Šimíček předsedu DS Tomáše Vandase pane odpůrče; ježto Vandas není žádný odpůrec (a striktně vzato ani odpůrce, nýbrž pouhý předseda odpůrkyně), nelze než trvat na dodržování gramaticky správné podoby pane odpůrce nebo ještě lépe pane předsedo.

Úvodní řeč Tomáše Sokola byla málo přesvědčivá, plná jen mátožně v realitě ukotvených tvrzení, skutkových i právních, naopak předseda Vandas se na televisní vystoupení velmi pečlivě připravil a pojal svůj projev jako velkolepou předvolební řeč – a celé soudní jednání jako svého druhu volební show, kterou mu vláda za peníze daňových poplatníků velkoryse poskytla.

(Pěkně prosím, pane ministře, nechtěl byste navrhnout rozpuštění Konservativní strany? Jestli to pomůže, i nějaký ten molotov bychom namíchali a při vhodné příležitosti vrhli, stačí se domluvit…)

Výsledek soudního řízení je už nyní celkem zřejmý: Nejvyšší správní soud si nemůže dovolit DS rozpustit, a ta tak oslaví další velký triumf, v jehož důsledku se můžeme v červnu klidně nadít hochů v kožených bundách s ozubeným kolem ve znaku a jednoduchými odpověďmi na složité otázky ve Sněmovně.

V případu, o němž jsme psali i na tomto blogu, došlo k lehce překvapivému obratu: Okresní soud Praha-západ, který popírače Stworu předtím trestním příkazem odsoudil k desetiměsíční podmínce, dnes rozhodl opačně a obžalovaného zprostil obžaloby.

Moje stanovisko ke Stworovi a jeho zločinu zůstává neměnné: Jen jen málo věcí, které mi vadí víc než antisemitismus – jednou z nich je potlačování svobody projevu.

Aktualisováno.
Velmi působivou závěrečnou řeč zveřejnil V. Stwora na svém serveru.

Ústavní soud zveřejnil na svých stránkách dnešní nález ve věci tzv. "justiční mafie". Pečlivou a zevrubně odůvodněnou aplikací testu proporcionality soud dospěl k závěru, že došlo k porušení ústavních práv stěžovatelky Marie Benešové, když rozhodnutím vrchního soudu byla věc odňata zákonnému soudci Vojtěchu Ceplovi ml.

K ústavnosti aplikace ustanovení § 221 odst. 2 OSŘ soud uvedl, že "důvodem pro postup dle § 221 odst. 2 občanského soudního řádu mohou být pouze závažné vady, ve smyslu vad zcela zásadních a zjevných, přičemž i tento pojem je třeba vždy interpretovat restriktivně a šetřit v maximální možné míře ústavně zaručená práva účastníků řízení".

Na hranici pikanterie pertinentní je "obíčko" obsažené v § 37 nálezu:

Toliko jako obiter dictum uvádí Ústavní soud ještě jeden důvod, který měl rovněž vést vrchní soud při aplikaci § 221 odst. 2 občanského soudního řádu ke zdrženlivosti, a to, že je nepochybně i v zájmu vedlejších účastníků, aby v řízení pokračoval týž samosoudce. Je-li smyslem jejich žaloby ochrana jejich dobrého jména a profesní pověsti, jakož i pověsti justice jako takové (což lze dovodit mimo jiné i z toho, že požadují, aby stěžovatelce byla uložena povinnost vyrozumět o své případné omluvě média), odnětí věci soudci JUDr. Vojtěchu Ceplovi případný úspěch vedlejších účastníků v očích veřejnosti předem znehodnocuje. Předmětem kritiky, kvůli níž je řízení o žalobě na ochranu osobnosti vedeno, byl zejména postup vedlejších účastníků v kauze trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka, kdy jedním z nejvíce kritizovaných bodů bylo odnětí této trestní věci z působnosti Okresního státního zastupitelství v Přerově, kde měl státní zástupce v úmyslu podat obžalobu, a její přidělení Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě. Obdobný postup, tzn. odnětí věci soudci, který vynesl rozsudek v neprospěch vedlejších účastníků, se proto v těchto souvislostech nutně jeví přinejmenším jako rozporuplný.
Jistě to bude probíhat důstojně: v aule Západočeské university v Plzni se sejdou všichni notáblové, honoráblové, spektáblové, veneráblové a další akademičtí činitelé, za zvuků Gaudeamus igitur před ně předstoupí absolventi a po pronesení úřední formule, jakéhosi protipolu "Spondeo ac polliceor", slavnostně odevzdají tuby se svými diplomy do rukou demotora. Poté budou z moci úřední opraveny všechny listiny, rozsudky, správní akty, notářské zápisy, plné moci, protokoly o jednání atp., na nichž neoprávněně užívaný titul figuroval.

Ale dosti žertů: věc, kterou se v Plzni chystají uskutečnit, je příliš vážná a nemá, pokud je mi známo, v šestisetpadesátileté historii českého vysokého školství precedens.

Není náhoda, že platný zákon o vysokých školách neobsahuje postup pro odnětí jednou uděleného titulu: udělení universitní hodnosti mělo již od středověku obdobnou povahu jako církevní svěcení, bylo změnou osobního statusu, již nelze nijak revokovat, a nově nabytého statusu nelze nijak pozbýt. Ke ztrátě titulu nelze nositele odsoudit ani v trestním řízení, uložením trestu podle ustanovení § 46 TrZ se pozbývá toliko hodností vědeckých (docent, profesor a, poněkud nesystemově, tituly "za jménem"), a to přirozeně s účinky ex nunc (dlužno poznamenat, že ještě podle trestního zákoníku z r. 1852 bylo takto možno pozbýt všech veřejných hodností).

Jestliže v Plzni nyní skutečně spustí vlnu democí, riskují, že tvrdě narazí, a to nejpozději u Ústavního soudu. Ten dal již v případě sporu Brožová v. Klaus jasně najevo, že nebude akceptovat žádné zjednodušené výklady zákona typu "kdo jmenuje, odvolává"; chybí-li v zákoně určitá procedura, je třeba vycházet z toho, že se tak stalo s úmyslem daný postup prostě neumožnit.

Ve větší tichosti to snad ani udělat nešlo: Jak informovalo Právo, trestní stíhání nebezpečného amerického extremisty Davida Duka bylo zastaveno.

Zde se policie Dukovi za monstrakci, při níž byl v dubnu tohoto roku na Malé Straně zadržen, již omluvila, není známo, stejně tak není známo, jak vysoké odškodnění mu nabídla za zmařenou autogramiádu a za protiprávní správní vyhoštění. O spektakulární, leč právně nanejvýš pochybné akci jsme psali zde.

Podkategorie