Autorem blogu je 
První den projednávání vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany (DS), minimálně v té podobě, kterou přenášela Česká televise, byl pro mne spíše zklamáním.Formálně je předně třeba připomenout, že nahrávací zařízení soudu nemůže být rušeno soukromými diktafony, protože ty – na rozdíl od mobilních telefonů, i těch s vypnutým zvoněním – neemitují žádné elektromagnetické záření, které by mohlo vybudit (potenciálně špatně provedenou) instalaci v jednací síni, nebyl tedy nejmenší důvod tyto nahrávky zakazovat.
Dále nevidím jako účelné nepovolit přímý televisní přenos z celého jednání s odvoláním na nutnost utajit jeho průběh před svědky, kteří mají vypovídat. Je zajímavé, že v žádném právním předpisu ani resortní instrukci se nic podobného nestanoví: jde o čirou konvenci, justiční atavismus pocházející možná ze středověku. Chce-li se svědek dozvědět, co se u soudu dělo, dozví se to velmi snadno od kohokoli, kdo byl jednání přítomen, a nucen vypovídat pravdu by měl být sub poena; podotýkám, že v USA může být trest za křivou výpověď, perjury, srovnatelný i s trestem za vraždu.
Na samé hranici trapnosti nevhodně pak působí, oslovuje-li předseda senátu Vojtěch Šimíček předsedu DS Tomáše Vandase
pane odpůrče; ježto Vandas není žádný odpůrec (a striktně vzato ani odpůrce, nýbrž pouhý předseda odpůrkyně), nelze než trvat na dodržování gramaticky správné podoby
pane odpůrcenebo ještě lépe
pane předsedo.
Úvodní řeč Tomáše Sokola byla málo přesvědčivá, plná jen mátožně v realitě ukotvených tvrzení, skutkových i právních, naopak předseda Vandas se na televisní vystoupení velmi pečlivě připravil a pojal svůj projev jako velkolepou předvolební řeč – a celé soudní jednání jako svého druhu volební show, kterou mu vláda za peníze daňových poplatníků velkoryse poskytla.
(Pěkně prosím, pane ministře, nechtěl byste navrhnout rozpuštění Konservativní strany? Jestli to pomůže, i nějaký ten molotov bychom namíchali a při vhodné příležitosti vrhli, stačí se domluvit…)
Výsledek soudního řízení je už nyní celkem zřejmý: Nejvyšší správní soud si nemůže dovolit DS rozpustit, a ta tak oslaví další velký triumf, v jehož důsledku se můžeme v červnu klidně nadít hochů v kožených bundách s ozubeným kolem ve znaku a jednoduchými odpověďmi na složité otázky ve Sněmovně.
Komentáře
Snad se také tentokrát soud dostane k hodnocení samotné intenzity narušení, které politická strana musí způsobit, aby ji rozpustili. Přijde mi, že když uvážím ústavní nález ohledně předčasných voleb, tak vláda moc šancí mít nebude. Doufám.
Matěj L.
Každopádně myslím, že vláda balancuje na hraně další blamáže, a že by se spíše než na rušení strany měla soustředit na potírání konkrétní kriminální aktivity konkrétních lidí, bez ohledu zda jsou či nejsou členy strany. Pokud jsou - a zejména jsou-li ve větší míře - dopad na fungování strany to bude mít obdobný, jako zrušení.
Ostatně, potírání DS má podle mne velmi znepokojující přesahy do běžného života, jako je vyhazov řidiče pražského Dopravního podniku.
Sokol je jeden z nejhorších právníků, co znám. Hodí se ještě maximálně tak na tresta, tam je rozhodující skutek a právo až druhotné. Doufám, že to nyní z TV pozná mnohem více lidí.
Snaha potírat a stíhat někoho za názory a politickou činnost je směšná a ubohá. Je pravda, že DS nemá řešení, ale má odvahu na problémy ukázat a to je více než všechny majoritní strany, které naopak problény živí.
Argumentace číslem 18 mě pobavila už v samotném vládním návrhu, stejně tak jako dokazovaní nezákonnosti DS tím, že někteří její členové jsou podezřelí z trestné činnosti (to byl David Duke chvíli taky, jak to s jeho zločiny proti lidskosti dopadlo víme). Celkově z návrhu vůbec nečiší, že se na jeho přípravě podílely čtyři renomované (nicméně M. Pecinou radši nejmenované) právní kanceláře a ještě MV.
Co se týká ideopolicie, pokud budou existovat publikace jako Manuál pro obce k zákonu o právu shromažďovacím, nejlepší bude zůstat doma sedět, protože nejen uctění památky padlých 2. WW je podporou a propagací hnutí směřujících atd., ale už ten i Den lidských práv je vlastně uctěním památky Augusto Pinocheta.
--
Diktafony podle mě Šimíček nezakázal, já jsem slyšel požadavek toliko k telefonům.
V tom případě jsem špatně rozuměl a omlouvám se.
Proč byl vybrán Sokol, je zcela jasné. Ukázalo to laické veřejnosti, že vláda tomu dala maximální prioritu.
Nechť nikoho prosím ani náhodou nenapadne domněnka, že sympatizuji s DS, neznám přesně ani jméno jejího předsedy a než bych jej vyhledával, raději jsem jej výše označil ve smyslu účastníka jako "předsedu Dělnické strany". Nepřipravenost vlády rovněž dokresluje argumentace událostmi starými i 3-5 roků a uváděním jmen, která skutečně se stranou zjevně nesouvisejí a jejichž spojitost by nutně musela dokázat více cizelovaná argumentace, než jaká druhý den jednání v jednací síni NSS z úst judr. Sokola zněla.
Domnívám se, že toto celé snažení bude druhým neúspěšným pokusem státní moci vypořádat se s DS jí vlastním, penězi, penězi a zase penězi; pro tým právníků připravujících několik měsíců písemný návrh a oddůvodnění a pozváním dobrého a drahého právníka, a to vše v době krize kdy všichni šetříme a omezujeme zbytečné výdaje.
Můj odhad je 5 pro zamítnutí, 2 pro rozpuštění. Kdo měl pravdu, se nicméně stejně nikdy nedozvíme.
Rozpuštění by nesmírně prohloubilo současnou politickou krisi.
RSS kanál komentářů k tomuto článku