Zítra přesně v 10.00 hod. vyhlásí sedmičlenný senát Nejvyššího správního soudu rozsudek ve věci vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany.

Ačkoli nepředpokládám, že by rozsudek byl jiný než v minulém případě, ani případné rozpuštění DS nebude ničím jiným než velkým vítězstvím pravicových radikálů – pro ně je to tzv. win-win situace. Vláda udělala chybu, když návrh podala, a ani alibistická volba mediálně známého advokáta Tomáše Sokola nemůže tuto chybu napravit.

Domnívám se, že opakované úvahy o nutnosti zakazovat tzv. extremistické politické strany a spolky nejsou ve své podstatě ničím jiným než pokusem vyřešit mocenskými prostředky prastarý theologický problém existence zla.

Dělnická strana, podobně jako strana komunistická, není nahodilým reliktem minulých dob, po jejímž zákazu se všem uleví a nastane zlaté údobí demokracie, ale představuje manifestaci problémů velice živých a existentních. A aniž bychom mohli činit jednoduchý závěr, že řešení toho nebo onoho sociálního problému povede automaticky a rychle k zániku extremistických politických subjektů, neměli bychom strkat hlavu do písku před tím, co zajišťuje dělníkům i komunistům trvalou popularitu.

V opačném případě by se totiž mohlo stát, že budeme mít sice politický systém spolehlivě vyčištěn od škůdců všeho druhu, ale bude scházet základní podmínka jeho legitimity: většinový konsensus, že demokracie je nejvhodnější formou správy veřejných věcí.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)