Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Slovensko. Země, kde s extremismem bojují tak úspěšně, že mají dvě takové strany v parlamentu, se pyšní raritou, trestním kodexem, v němž je jako trestný čin postihována nejen podpora a propagace extremistického hnutí jako v České republice, ale i výroba, rozšiřování a dokonce pouhé přechovávání extremistických materiálů, přičemž podle § 130 odst. 7 jejich trestního zákona je extremistickým materiálem prakticky vše, co znalec nebo orgán činný v trestním řízení za takový označí: trestné je příkladmo mít doma Mein Kampf nebo program NSDAP, říci Meine Ehre heißt Treue nesmíte ani ve sprše a nakreslit svastiku si na Slovensku zákona dbalý občan netroufne ani prstem do písku na pláži v Krpeľanoch. Nevlídná, nesvobodná země…

Občas se arci i tam udá zázrak a soudy odmítnou nesmyslné ustanovení zákona aplikovat. Stalo se to v případě Mariána Magáta, jenž byl v I. stupni, zatím nepravomocně, Okresným súdom Čadca zproštěn obžaloby podle protiextremistického paragrafu. Pomohl mu i náš brněnský rozsudek v kause Hitlerových projevů, z něhož soud in extenso citoval.

Database rozhodnutí Nejvyššího správního soudu náš obšťastnila prosincovým rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci nedovoleného vystavení tibetské vlajky v okně budovy, kde hrozilo, že tato bude spatřena soudruhem čínským presidentem. Po svižném projednání žaloby (rok a sedm měsíců v I. stupni, a to by se žaloby proti faktickému zásahu podle zákona měly řešit přednostně!) vydal senát Ladislava Hejtmánka rozhodnutí, jímž žalobu zamítl co do nezákonnosti perlustrace [písm. l) pokryje vše a vrací pravomoci policie před Listopad, ale o tom píšeme již dlouho] a vyhověl návrhu na vyslovení, že nezákonný byl jak pokyn k odstranění vlajek, tak zákaz jednání policistů si natáčet na mobil.

Ministerstvo vnitra podalo kasační stížnost, takže záležitost tím nemusí být uzavřena. Jak prokázal NSS v kause ekolo (práce dnes již – nechce se mi s ohledem na okolnosti napsat naštěstí, ale velmi mne v tomto směru svrbí prsty – nesoudícího Jana Vyklického), jakož i v řadě dalších kaus, když to jeho soudci vezmou za nesprávný konec, jsou schopni nevídaných věcí.

Aniž by byl policii poskytnut čas k vyšetření week-endového incidentu mezi Štěpánem Kotrbou a dvěma bezdomovci, ke kterému mělo dojít během sjezdu sociální demokracie v Hradci Králové, dostavila se, zjevně silně nakažlivá, vlna akutní distanciosy: kdo může, od někdejšího spolupracovníka Britských listů a člena Rady Českého rozhlasu se distancuje, případně jej přímo ze svých řad vyobcovává. Učinil tak Český rozhlas, Britský listy i obskurní novinářský syndikát; posledně jmenovaný se od Kotrby distancoval dokonce výslovně jako od svého nečlena, patrně v domnění, že je jednotnou organisací sdružující všechny novináře.

My si počkáme na výsledek šetření, které může prokázat leccos: od výtržnictví přes přestupek proti občanskému soužití po pouhou nutnou obranu. A dokud nebude jasno, spokojíme se s konstatováním, že se tu opět někomu neměří stejným metrem: tak jako vulgární výraz v ústech Karla Schwarzenberga je něžnou roztomilostí, kdežto ten samý výraz pronesený Milošem Zemanem důkazem jeho inveterátní sprostoty, tak jako opilecké sklony Václava Havla jsou milým osobnostním rysem, zatímco u jiných jde o netolerovatelnou charakterovou vadu a další důkaz toho, jak odporné hovado okupuje Pražský hrad, umíme si plasticky představit, jak by zněly novinové titulky, kdyby se identický incident přihodil někomu z opačné strany názorové barikády.

Ano, jednoznačně ano! Jakékoli stíhání za názor, natožpak politicky exponovaného a angažovaného obviněného, přispívá k diskusi o svobodě slova a připomíná stále se rozšiřující příkop mezi právy zakotvenými v Listině základních práv a svobod a realitou.

Věcně jsou předmětná tvrzení poslanců Tomio Okamury a Miloslava Roznera přirozeně nehorázností. Tábor v Letech u Písku byl sběrným táborem, určeným pro shromáždění cikánské populace předtím, než byla odevzdána Říši ke konečnému řešení. Máme za prokázané, že čeští dozorci – žádní němečtí tam nebyli – si k vězněným počínali mimořádně brutálně až sadisticky a že během Protektorátu došlo ke genocidiu cikánského obyvatelstva, jež bylo téměř zcela vyhubeno. Vina za to je rozdělena mezi nacistický německý stát, který to umožnil, a české zřizovatele a provozovatele táborů a aktivní, iniciativní vykonavatele této zvůle.

Nepovšimli jsme si, že by se někdo z české strany Romům za tyto tábory kdy omluvil, a neochota vykoupit prasečák nacházející se v těsné blízkosti letského tábora je výmluvným dokladem toho, kde v hierarchii majoritní populace v této zemi stojí dodnes Rom.

Na druhé straně, i názor, že tomu bylo jinak, požívá legitimní ochrany; jak opakujeme snad potisící, spolu s Noamem Chomskym, názory konformní a takové, s nimiž souhlasíme, žádnou ochranu nepotřebují; ta je důležitá téměř výhradně u názorů, které oponují, provokují, urážejí, nebo i znechucují.

Je dobře, že se tyto výroky budou (snad) řešit u soudu.

Opakované trestní stíhání za pražský projev Mariána Magáta skončilo neslavně: když neměla dost rozumu prokuratura, zastavil ho Okresný súd Čadca. Usnesení je odůvodněno celkem nekompromisně. Kéž by si ze samosoudkyně Eriky Dodulíkové vzali příklad aktivističtí čeští soudci!

Podkategorie