Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Aniž by byl policii poskytnut čas k vyšetření week-endového incidentu mezi Štěpánem Kotrbou a dvěma bezdomovci, ke kterému mělo dojít během sjezdu sociální demokracie v Hradci Králové, dostavila se, zjevně silně nakažlivá, vlna akutní distanciosy: kdo může, od někdejšího spolupracovníka Britských listů a člena Rady Českého rozhlasu se distancuje, případně jej přímo ze svých řad vyobcovává. Učinil tak Český rozhlas, Britský listy i obskurní novinářský syndikát; posledně jmenovaný se od Kotrby distancoval dokonce výslovně jako od svého nečlena, patrně v domnění, že je jednotnou organisací sdružující všechny novináře.

My si počkáme na výsledek šetření, které může prokázat leccos: od výtržnictví přes přestupek proti občanskému soužití po pouhou nutnou obranu. A dokud nebude jasno, spokojíme se s konstatováním, že se tu opět někomu neměří stejným metrem: tak jako vulgární výraz v ústech Karla Schwarzenberga je něžnou roztomilostí, kdežto ten samý výraz pronesený Milošem Zemanem důkazem jeho inveterátní sprostoty, tak jako opilecké sklony Václava Havla jsou milým osobnostním rysem, zatímco u jiných jde o netolerovatelnou charakterovou vadu a další důkaz toho, jak odporné hovado okupuje Pražský hrad, umíme si plasticky představit, jak by zněly novinové titulky, kdyby se identický incident přihodil někomu z opačné strany názorové barikády.

Ano, jednoznačně ano! Jakékoli stíhání za názor, natožpak politicky exponovaného a angažovaného obviněného, přispívá k diskusi o svobodě slova a připomíná stále se rozšiřující příkop mezi právy zakotvenými v Listině základních práv a svobod a realitou.

Věcně jsou předmětná tvrzení poslanců Tomio Okamury a Miloslava Roznera přirozeně nehorázností. Tábor v Letech u Písku byl sběrným táborem, určeným pro shromáždění cikánské populace předtím, než byla odevzdána Říši ke konečnému řešení. Máme za prokázané, že čeští dozorci – žádní němečtí tam nebyli – si k vězněným počínali mimořádně brutálně až sadisticky a že během Protektorátu došlo ke genocidiu cikánského obyvatelstva, jež bylo téměř zcela vyhubeno. Vina za to je rozdělena mezi nacistický německý stát, který to umožnil, a české zřizovatele a provozovatele táborů a aktivní, iniciativní vykonavatele této zvůle.

Nepovšimli jsme si, že by se někdo z české strany Romům za tyto tábory kdy omluvil, a neochota vykoupit prasečák nacházející se v těsné blízkosti letského tábora je výmluvným dokladem toho, kde v hierarchii majoritní populace v této zemi stojí dodnes Rom.

Na druhé straně, i názor, že tomu bylo jinak, požívá legitimní ochrany; jak opakujeme snad potisící, spolu s Noamem Chomskym, názory konformní a takové, s nimiž souhlasíme, žádnou ochranu nepotřebují; ta je důležitá téměř výhradně u názorů, které oponují, provokují, urážejí, nebo i znechucují.

Je dobře, že se tyto výroky budou (snad) řešit u soudu.

Opakované trestní stíhání za pražský projev Mariána Magáta skončilo neslavně: když neměla dost rozumu prokuratura, zastavil ho Okresný súd Čadca. Usnesení je odůvodněno celkem nekompromisně. Kéž by si ze samosoudkyně Eriky Dodulíkové vzali příklad aktivističtí čeští soudci!

Talentovaný lidový bavič a amaterský brusič Miloslav Rozner, t. č. poslanec za Pitomiovu SPD, má být, dle mínění mladých sociálních demokratů, trestně stíhán za výrok, že v Letech byl (nebo, chcete-li, nebyl) neexistující pseudokoncentrák.

To mi připomíná dávného spolužáka z mathfysu, který na studijním oddělení do formuláře vyplnil, že má 0 dětí, a pak vypsal údaje o třech z nich, s vysvětlením, že pro prvky prázdné množiny je pravdivý každý výrok.

Pokud Rozner pojme svou obhajobu v této linii, nemá, soudíme, čeho se obávat.

Živit kozy a ovce není levné, ale máme-li štědrého daňového sponsora, který nám k tomu poskytne dotace, vše se dá vyřešit bezbolestně, za cizí peníze. Tak si řeklo a udělalo Babišovo Čapí hnízdo, v době, když již bylo dávno zpět pod Agrofertem, a přišlo se na to tak, že v tichosti cca stotisícovou dotaci určenou pro malé podniky loni vrátilo.

Argumentováno jako obvykle tím, že tak zámožný člověk jako Andrej Babiš přece nepotřebuje ukrást nějakých pitomých sto litrů, a vše skončí tím, že při podpisu žádosti o dotaci kdosi, tipujeme, že paní účetní, udělal drobnou administrativní chybu, čímž došlo k nesrovnalosti; což je, jak víme, Babišův oblíbený eufemismus. Kromě toho, pochopitelně, Babiš nemá s příjemcem dotace nic společného – přirozeně vyjma oné nevýznamné skutečnosti, že ho, momentálně přes svěřenský fond, vlastní.

Vše je v nejlepším pořádku, Babišovi voliči svému vůdci věří a nedokáží se představit, že by člověk tak morální a čestný mohl kdy pochybit. Causa finita.

Napadá mne analogie případu dotačně vykrmovaných koz se skandálem Whitewater, který stál v polovině 90. let Billa Clintona málem presidentský úřad. V něm šlo o to, že Clintonovi byli v době, kdy Bill zastával úřad generálního prokurátora (Attorney General) Státu Arkansas, tichými společníky developerského projektu Whitewater manželů Jima a Susan McDougalových, a když se ukázalo, že developerský projekt narazil na mělčinu, požádal Bill bankéře Davida Hala, aby na něj Susan McDougal poskytl úvěr, v rozporu s tehdy platnými úvěrovým podmínkami. Požádá-li vás o něco generální prokurátor, dobře přemýšlíte, zda nevyhovíte, protože v takovém případě riskujete, i v Americe, obtíže trestněprávního rázu.

Clinton nakonec kausu ustál, arci jen díky tomu, že Susan McDougal, která ho mohla usvědčit, odmítla před porotou odpovídat na otázky a strávila kvůli tomu 18 měsíců za mřížemi – situace, jistě nás napadne, nikoli nepodobná osudu jiného místního výtečníka, Marka Dalíka.

Čím je případ Whitewater zajímavý, je časový odstup mezi událostí, o kterou šlo, a jejím vyšetřováním, který činil téměř dvacet let. Kdyby se zjistilo, že Clintonovi čerpali úvěr pro malé a střední podniky, na který neměli nárok, tak jako Babišovo Čapí hnízdo, nejenže by Bill okamžitě přišel o presidentský úřad, ale oba by strávili ve vězení dalších možná 30 let.

Jenže nejsme v Americe.

Podkategorie