Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Takto vyzývá Kalafuna Švandu a Dorotku v prvním jednání Tylovy hry Strakonický dudák aneb Hody divých žen a já jsem nikdy nevěděl, byl-li tento dvojsmysl záměrem samotného autora anebo ho tam vpravili až naši moderní, cyničtí herci – příkladmo Ladislav Pešek ve filmové inscenaci z r. 1955.

Ať je pravda jakákoli, po hubičce si dali zastupitelé Městské části Praha 2, přímo při zasedání svého orgánu. Udělitelkou předmětné facky byla místostarostka Alexandra Udženija (ODS), šťastným příjemcem Dan Richter. Vlepení oné snad předcházelo i jakési polévání vodou, v tomto ohledu jsou arci prameny strožší a jednostrannější.

O podobném incidentu jsme psali před čtyřmi lety, vyslovivše hypothesu, že je-li facka mezi rovnými, tedy právnickou terminologií řečeno, alapa inter æquos, řeší se incident v přestupkovém řízení, facka nižšího vyššímu je trestný čin, a nyní uvidíme, zda je správná extrapolace, že facka mezi dvěma privilegovanými nebude veřejnoprávně pojednána vůbec.

Slovensko. Země, kde s extremismem bojují tak úspěšně, že mají dvě takové strany v parlamentu, se pyšní raritou, trestním kodexem, v němž je jako trestný čin postihována nejen podpora a propagace extremistického hnutí jako v České republice, ale i výroba, rozšiřování a dokonce pouhé přechovávání extremistických materiálů, přičemž podle § 130 odst. 7 jejich trestního zákona je extremistickým materiálem prakticky vše, co znalec nebo orgán činný v trestním řízení za takový označí: trestné je příkladmo mít doma Mein Kampf nebo program NSDAP, říci Meine Ehre heißt Treue nesmíte ani ve sprše a nakreslit svastiku si na Slovensku zákona dbalý občan netroufne ani prstem do písku na pláži v Krpeľanoch. Nevlídná, nesvobodná země…

Občas se arci i tam udá zázrak a soudy odmítnou nesmyslné ustanovení zákona aplikovat. Stalo se to v případě Mariána Magáta, jenž byl v I. stupni, zatím nepravomocně, Okresným súdom Čadca zproštěn obžaloby podle protiextremistického paragrafu. Pomohl mu i náš brněnský rozsudek v kause Hitlerových projevů, z něhož soud in extenso citoval.

Database rozhodnutí Nejvyššího správního soudu náš obšťastnila prosincovým rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci nedovoleného vystavení tibetské vlajky v okně budovy, kde hrozilo, že tato bude spatřena soudruhem čínským presidentem. Po svižném projednání žaloby (rok a sedm měsíců v I. stupni, a to by se žaloby proti faktickému zásahu podle zákona měly řešit přednostně!) vydal senát Ladislava Hejtmánka rozhodnutí, jímž žalobu zamítl co do nezákonnosti perlustrace [písm. l) pokryje vše a vrací pravomoci policie před Listopad, ale o tom píšeme již dlouho] a vyhověl návrhu na vyslovení, že nezákonný byl jak pokyn k odstranění vlajek, tak zákaz jednání policistů si natáčet na mobil.

Ministerstvo vnitra podalo kasační stížnost, takže záležitost tím nemusí být uzavřena. Jak prokázal NSS v kause ekolo (práce dnes již – nechce se mi s ohledem na okolnosti napsat naštěstí, ale velmi mne v tomto směru svrbí prsty – nesoudícího Jana Vyklického), jakož i v řadě dalších kaus, když to jeho soudci vezmou za nesprávný konec, jsou schopni nevídaných věcí.

Aniž by byl policii poskytnut čas k vyšetření week-endového incidentu mezi Štěpánem Kotrbou a dvěma bezdomovci, ke kterému mělo dojít během sjezdu sociální demokracie v Hradci Králové, dostavila se, zjevně silně nakažlivá, vlna akutní distanciosy: kdo může, od někdejšího spolupracovníka Britských listů a člena Rady Českého rozhlasu se distancuje, případně jej přímo ze svých řad vyobcovává. Učinil tak Český rozhlas, Britský listy i obskurní novinářský syndikát; posledně jmenovaný se od Kotrby distancoval dokonce výslovně jako od svého nečlena, patrně v domnění, že je jednotnou organisací sdružující všechny novináře.

My si počkáme na výsledek šetření, které může prokázat leccos: od výtržnictví přes přestupek proti občanskému soužití po pouhou nutnou obranu. A dokud nebude jasno, spokojíme se s konstatováním, že se tu opět někomu neměří stejným metrem: tak jako vulgární výraz v ústech Karla Schwarzenberga je něžnou roztomilostí, kdežto ten samý výraz pronesený Milošem Zemanem důkazem jeho inveterátní sprostoty, tak jako opilecké sklony Václava Havla jsou milým osobnostním rysem, zatímco u jiných jde o netolerovatelnou charakterovou vadu a další důkaz toho, jak odporné hovado okupuje Pražský hrad, umíme si plasticky představit, jak by zněly novinové titulky, kdyby se identický incident přihodil někomu z opačné strany názorové barikády.

Ano, jednoznačně ano! Jakékoli stíhání za názor, natožpak politicky exponovaného a angažovaného obviněného, přispívá k diskusi o svobodě slova a připomíná stále se rozšiřující příkop mezi právy zakotvenými v Listině základních práv a svobod a realitou.

Věcně jsou předmětná tvrzení poslanců Tomio Okamury a Miloslava Roznera přirozeně nehorázností. Tábor v Letech u Písku byl sběrným táborem, určeným pro shromáždění cikánské populace předtím, než byla odevzdána Říši ke konečnému řešení. Máme za prokázané, že čeští dozorci – žádní němečtí tam nebyli – si k vězněným počínali mimořádně brutálně až sadisticky a že během Protektorátu došlo ke genocidiu cikánského obyvatelstva, jež bylo téměř zcela vyhubeno. Vina za to je rozdělena mezi nacistický německý stát, který to umožnil, a české zřizovatele a provozovatele táborů a aktivní, iniciativní vykonavatele této zvůle.

Nepovšimli jsme si, že by se někdo z české strany Romům za tyto tábory kdy omluvil, a neochota vykoupit prasečák nacházející se v těsné blízkosti letského tábora je výmluvným dokladem toho, kde v hierarchii majoritní populace v této zemi stojí dodnes Rom.

Na druhé straně, i názor, že tomu bylo jinak, požívá legitimní ochrany; jak opakujeme snad potisící, spolu s Noamem Chomskym, názory konformní a takové, s nimiž souhlasíme, žádnou ochranu nepotřebují; ta je důležitá téměř výhradně u názorů, které oponují, provokují, urážejí, nebo i znechucují.

Je dobře, že se tyto výroky budou (snad) řešit u soudu.

Podkategorie