Česká advokátní komora má dokument, neformálně nazývaný ethický kodex, obsahující přehled toho, co smějí pouze advokáti, kteří požívají privilegia dobrých vztahů s vedením Komory, nikoli advokáti prostí a už vůbec ne ti, kteří jsou na černé listině coby kamerální nepřátelé. Aplikaci těchto pravidel si ukažme na příkladu Tomáše Sokola a Kláry Samkové. Posledně jmenovaná smí ve veřejném prostoru beztrestně nejvýš mlčet, zatímco její kolega Sokol může, zachce-li se mu, o Samkové klidně veřejně napsat, že diskuse s ní, aby byla na patřičné úrovni, by vyžadovala podstoupit rozsáhlejší lobotomii
. Nikdo z Komory to řešit nebude, vždyť tu jde jen o výkon vašnostova práva na svobodný projev, že?
Milá Komoro, věz, že jsou dny, kdy se slušnému člověku z tebe chce zvracet, a ten dnešní je jedním z nich.
Komentáře
Zarážející je na tom pak - resp. pro mne dříve byl - nikoliv to, že se takto chová místopředstada představenstva ČAK, ale především to, že se takto chová bývalý dlouholetý člen kárné a pak odvolací kárné komise. Tedy orgánu, který o kárných proviněních rozhoduje.
Jinak se samozřejmě s obsahem článku Dr. Sokola plně ztotožňuji. To ale nic nemění na tom, že šířit takovéto názory tiskem o jiném advokátovi se jaksi nedělá...
PV
Nezklouzl do "pavlače", což se dr. Samkové, bohužel, stalo.
Jistě, z mé strany jde pouze o ryze subjektivní hodnocení, jak také jinak.
LP
RSS kanál komentářů k tomuto článku