Autorem blogu je 
Ať se nám to jakkoli málo líbí, poté, co znalecká obec v této zemi přišla o velkou osobnost s vpravdě bobligovskými gesty a nesmlouvavou dikcí hodnou Ignatia z Loyoly – čímž přirozeně míněn alfa-znalec Ivo Svoboda – tento obor ztratil veškerou dynamiku, ba dá se říct, že skomírá, přičemž nyní, kdy se Štěpán Výborný, bezskrupulosní Svobodův žák a jeho presumptivní nástupce na prestolu, vydal jinou cestou a znaleckou karieru pověsil na hřebík, není už ani naděje, že by nastoupilo dravé mládí. O to pozorněji bychom měli sledovat vývoj na Slovensku, neboť ex Oriente lux může zanedlouho platit i zde a nemusí být daleko doba, kdy talentovaní slovenští znalci budou do České republiky dováženi a přepláceni, jen aby místním OČTŘ pomohli v boji s hydrou závadově myslících.
Máme dnes čest představit jednu z nejzářivějších hvězd slovenského znalectví, Janu Plichtovou, znalkyni, jak se sama podepisuje, ad Hoc
(byli dva, Hic a Hoc), kterážto na požádání sepíše posudek přesně tak, aby podle něj bylo možné odsoudit autora kteréhokoli textu, na položené otázky se přitom neohlížejíc a plodíc věty jako: Fakt, že sa autor zaoberá židovskou otázkou a nezmieňuje sa o tom, že väčšina židovského obyvateľstva holokaust neprežila, dokazuje, že holokaust popiera.
Čímž byl, přátelé, konstituován zcela nový trestný čin, jehož se autor dopustí tím, že ve svém článku se o něčem nezmíní. Tak pozor, tahle moda jistě brzy pronikne i k nám, proto se zmiňujte superflue a nejraději i tam, kde hovoříte o něčem zcela jiném, protože, pamatujte, nezmínit se znamená popřít!
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Nezmiňování
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 5228
Komentáře
Maxim Isajev.
Když nedovede udělat logický rozbor věty, jak může třeba chápat smysl psané právní normy?
lidovky.cz/.../...
Obávám se, že se PH dočká. Ono to je všechno způsobeno tím, že, v česku obecně, slova nejsou chápána v jejich obecném slova smyslu. Znalec tedy není někdo, kdo zná, ale název funkce. Doručení fikcí není fikce. Dálnice není komunikace, která splňuje určité parametry, ale komunikace, na kterou dáme ceduli dálnice. Tak jsme před pár lety byli schopni přes noc rozšířit naši dálniční síť o X kilometrů. Zloděj není zloděj, když na tu krádež není paragraf, atd., atd. Právo přirozené a právo pozitivní.
Jenze to by potom exponenti prumyslu spravedlnosti nemeli co zrat, tak zakony existuji, ale balicek ne.
A tím druhým citátem, který se vynořil z hlubin mé paměti, čta plod znaleckého ad hoc ducha pí.Plichtové, je hodnotový soud osoby k tomu nad míru povolané, totiž pana Josefa Švejka, jenž takto ohodnotil dojemný proslov pana feldkuráta, před odjezdem maršbatalionu na Mošon: "Já mám moc rád, když tak lidi blbnou na kvadrát".
Pro zájemce - celý inkriminovaný výrok Švejkův zněl takto "„To bude moc fajn, jak povídal ten feldkurát, až den se skloní k večeru a slunce se svýma zlatejma paprskama zapadne za hory a na bojišti bude slyšet, jak von říkal, ten poslední dech umírajících, hejkot kleslých koní a sténání raněných mužů a nářek vobyvatelstva, když mu hořejí chalupy nad hlavou. Já mám moc rád, když tak lidi blbnou na kvadrát.“
Ano, i mne těší, že duch staré monarchie žije, vytrativ se z Cislajtánie, vypučel v Horních Uhrách krásnými květy.
Gratuluji slovenským bratřím a zamačkávám slzu závisti.
Text posudku je svým způsobem dokonalý, to by se mělo vyučovat. Přijde mi to fascinující od první po poslední větu. Dozvěděl jsem se, že autorka posudku prof. PhDr. Jana Plichtová, PhD. působí v Ústavu aplikované psychologie. Ďábelský prof. Woland z Bulgakovova díla Mistr a Markétka, ovšem vysvětlil prodavači z divadelního bufetu, že neexistuje první a druhá kvalita nějakého produktu (losos?), že totiž existuje jen jedna jediná kvalita. První. Já si naivně myslel, mea culpa, že ne/existuje jen Psychologie. Mýlil jsem se. Zjevně máme psychologii aplikovanou, a contrario by měla existovat i neaplikovaná, třeba se jí časem začne dr. Plichtová zabývat. Dum spiro, spero.
Díky za opravu, vycházel jsem jen ze své paměti, která rozhodně není bezchybná.
Ano, ano, ano, třikráte zvolávám ANO!!!
Tak například jsem si zcela jist, že pokud bych zmíněný článek přečetl svému pětiletému vnukovi, namísto jeho oblíbené pohádky, určitou náladu by to u něj vyvolalo. Řekl bych, že ta určitá nálada by byla určitě dosti silná a emotivní a nejspíše by se projevovala zvýšenou pohybovou aktivitou, těkáním očních zornic a hlasitě vznášenými požadavky na změnu společně prováděné činnosti ("Dědo, to mně nebaví, pojď si hrát s míčem!!!). Jsem si tedy zcela jist, že určitě určitou náladu čtení inkriminovaného článku u určité části obyvatelstva vyvolá, konkrétně u naprosto celého obyvatelstva, od 0 roku po 100 let (u těchto explicitně zmíněných kategorií nejspíše spánek, tedy určitou "spací náladu"). Určitou náladu u určité části obyvatelstva ve věku okolo 5 let jsem již popsal. Jsem si přitom jist, že určitou náladu, která by se určitě nějak určitě projevovala by četba inkriminovaného článku vyvolala u každé věkové kategorie v určitém rozsahu, určitě pak ve zmíněném již určitém rozsahu 0 - 100 let věku.
Předsudky se vytvářejí již od nejranějšího dětství. Čtyřletý syn jedné mé kolegyně například adoruje jednu skupinu obyvatelstva (zjevně pod neblahým působením svého strýce, jehož totožnost je mi známa a jsem určitě připraven ji určitě udat určitým orgánům), hovoří v superlativech o jistém fotbalovém oddíle s názvem začínajícím na "S", zatímco se velmi negativně vyjadřuje o protagonistech a fanoušcích jiného fotbalového oddílu s názvem také začínajícím na "S". Jen zatímní neschopnost tohoto dítka vyslovit některé hlásky našeho krásného jazyka, mu zabránilo, aby veřejně hlásal nesnášenlivost a pomluvy vůči členům a fanouškům fotbalového oddílu "S...". Je přitom nepochybné, že byl svým strýcem (vášnivým fanouškem jistého fotbalového klubu "S...") zneužit jako tzv. Živý nástroj k hlásání nenávisti a nesnášenlivosti vůči jisté skupině obyvatelstva, fanoušků jistého FC s názvem začínajícím na "S".
Můžeme jen doufat, že tyto praktiky odhalí další posudky z oboru aplikované psychologie, bílé a černé magie, neaplikované psychologie a věd okultních.
... Z románu je často citována diskuze Švejka a Vodičky, ze které podle Vodičky plyne, že "každý Maďar může za to, že je Maďar...". Tato věta je v různém kontextu zmiňována v různých diskusích a politických komentářích, přičemž je použita jako obecná zkratka k tomu, že každý je vinen již svou národností, za což je třeba ho trestat. ..."
Smí v českém soudním řádu soudce zavrhnout, rozporovat, nebo nesouhlasit se soudu předloženým znaleckým posudkem a řídit se vlastním názorem na věc, anebo musí - ze zákona - se znaleckým posudkem řídit, popřípadě hledat znalce jiného, který předchozí zn.posudek zamítne, zpochybní, či jinak znehodnotí?
Což je ostatně správně. Existuje též judikatura NS a ÚS v tom duchu.
V praxi to však běžně funguje tak, jako kdyby znalecký posudek byl boží soud, a závěry posudku se nepřezkoumávají a nezpochybňují. Někdy se na znalce shodí i otázky, které měl rozhodnout soud.
Samozřejmě neděje se tak pokaždé, ale řekněme, že to není ani výjimečné. Setkal jsem se v praxi s oběma "myšlenkovými školami".
Existují nejméně dva judikáty NS, podle kterého autor posudku/odborného vyjádření obžaloby nemusí obhajobě ukázat pracovní podklady, ze kterých vycházel. Názor si udělejte sami.
Takže, zřejmě poté, co soud rozhodne co má být připuštěno jako odborná otázka, soud ji nesmí posoudit, ale musí rozhodnout zda ji znalec (odborník?) posoudil správně? Nevidím, jak jinak by to mohlo být, byť je v tom určitý rozpor, který možná vysvětluje proč v praxi znalci hrají často tak spornou roli. Nicméně je zřejmé, že věc má a musí mít pod kontrolou soudce. Je-li práce znalce sporná a on ji odmítne zdůvodnit, pak je jistě na soudci zda vůbec takovou práci vzít v potaz. A jsou-li některé práce znalců úsměvné až legrační, nezaplatit za ně, by myslím bylo pro znalce více poučné a k věci, než znalce odsuzovat. To by asi nebylo ale tak legrační.
Pokud toto neplatí, mají takové posudky cenu použitého toaletního papíru a jejich tvůrci hodnotu oné matérie.
Uvažuji obecně, a řekněme zjednodušeně:
Proč soud? Soud, protože se dvě strany hádají a nemohou se dohodnout.
Proč i znalec? Znalec proto, že spor je složitý.
Soud v obou případech posoudí předložené poznatky a výpovědi obou stran. Je-li třeba znalce, a protože se strany hádají, je logické, že každá má svého, stejně jako každá zastupuje jen sebe. Soudce pak musí vše zvážit a rozhodnout v prospěch jedné nebo druhé strany. Odpovědnost jak rozhodnout, musí být vždy na soudci.
Příspěvek Anonyma se zdá býti jen návodem k tomu, aby soud nemohl rozhodnout, nebo aby za něj rozhodoval znalec/znalci. Výše uvedené dva příspěvky takovou situaci popisují. Nabízí se pak otázka, ne jakou roli plní český znalec, ale český soudce.
1) Bylo mi dáno toto zadání: x, y, ...
2) Byly mi poskytnuty tyto podklady: a, b, ...Kopie podkladů jsou přiloženy na CD jako příloha.
3) Z podkladů jsem zjistil čísla x1 (viz příloha x, str. q, řádek w), x2 (viz příloha x, str. e, řádek r), ..., ze kterých vycházím. Protože na číslu x9 se prohlášení svědků neshodují, provedu výpočty pro obě tvrzené varianty a vyhodnocení důkazů v tomto ohledu ponechávám na soudu.
4) Ke zodpovězení otázek x, y, ... jsem použil metodu A, kterou jako nejvhodnější doporučuje učebnice B, viz příloha B s kopií přílušné pasáže učebnice. Učebnice B udává, že metoda A funguje za těchto předpokladů: ..., kterým čísla x1, x2, ... vyhovují. Učebnice B se užívá na univerzitách jako standardní materiál.
5) Čísla x1, x2, ... jsem dosadil do vzorce podle metody A, který pak vypadá takto: ... a dává výsledek ...
6) Odpověď na otázky x, y, ... potom zní takto: ..., přičemž odpověď na otázku z má dvě varianty podle toho, jakou hodnotu čísla x9 použijeme.
Takto vysvětlený posudek je přezkoumatelný pro soud i pro znalce protistrany. V české praxi je ovšem prakticky nemožné na podobně kvalitní posudek narazit.
Naproti tomu třeba v mezinárodních arbitrážích, kde jde o opravdové peníze, by se "tradičnímu českému" posudku vysmáli a měl by šance sněhové vločky v pekle. Všichni ti drazí američtí právníci by chudáka, co by přinesl nějaký canc, nemilosrdně ugrilovali (což samozřejmě neznamená, že občas se nějaký tragéd i v arbitrážích nevyskytne, ale ten pak zažije těžké chvilky a nebude na to vzpomínat v dobrém).
Obávám se, že ve všeobecné kvalitě znalecké činnosti jsme Západ dosud nedohnali.
Soudy zkrátka nesmějí brát posudek jako příležitost ke shození odpovědnosti na jiného. Až budou soudy neuznávat nepřezkoumatelné posudky a jednoduše je budou házet do koše jako nepřesvědčivé, pak se kvalita posudků velice rychle zlepší sama od sebe, i bez nové regulace a nového zákona o znalcích.
Pro pobavení uvedu historku, kterou mi kdysi dávno říkal jeden starý kolega:
Znalec jedné strany: "... a výsledek je x."
Advokát protistrany: "Slavný soude, závěr znalce je zjevně chybný, protože v posudku ve výpočtové části má znalec numerickou chybu, snadno ověřitelnou na kalkulačce."
Soud: "Pane advokáte, je to znalec, takže je to pravda!"
Tehdy jsem to bral jako advokátní latinu.
Takto brutální historku jsem osobně nikdy nezažil, nicméně zažil jsem několik slabších podobného duchu. Čest soudcům, kteří dělají práci poctivě a kteří se nad námitkami proti posudkům zamýšlejí (i ti naštěstí existují).
Potom, pan Vučka píše, že tak, jak by zn.posudek měl vypadat, prakticky nikdy nevypadá. Usuzuji, že to bude hlavně proto, že představa jak by měl vypadat, je vadná. Pak dodává, že v zahraničí by se českému zn.posudky vysmívali. V zahraničí, pokud vím, chce-li soud si udělat názor na složitý případ, pozve si řemeslníka nebo osobu profesní z oboru. Ta pak vypovídá nebo svědčí se zárukou a HLAVNĚ pod přísahou. Není tedy patrná ta vada? A jak je možné, že skoro po 30 letech demokratického režimu není napravena? Celou věc chápu jako pokračování moci jednotné oproti dělby moci.
Pak pan Vučka píše, 18:14, že regulace (chápu jako úpravu) zn.činnosti nebude úspěšná, protože kvalita činnosti je vyžadována někým jiným než samotnými znalci a Msp. Vyplouvá zde na povrch představa, že st.orgány (n.b moc výkonná) mají kontrolovat kvalitu obrany stran před soudem? Stát, moc výkonná, která v hodně případech je strana, která žene protistranu před soud?
Souhlasím s panem Vučkou, že jedině soud má právo rozhodnout, která výpověď, posudek a svědectví jsou taková, že ospravedlní věc sporu. To je ale jistě problém k řešení pro moc soudní, do které v demokratickém státě moc výkonná nemá co zasahovat. Celá věc by měla být posouzena z hlediska ochrany práv a výkonu a administrace
spravedlnosti.
Opravdu nikdo ze zde přispívajících nemá představu o tom, v čem je problém, a jak jej řešit?
Děkuji za reakci. Nevím, jak výkon a administrace práva probíhá v okolních státech. Domnívám se však, že institut ,český soudní znalec´ je z principu vadný, což lze dovodit i z daného příspěvku.
Z celého právního prostředí, i jak je právo obecně vnímáno, mám pocit, že česká společnost - kromě případů, kdy proti sobě stojí řadoví občané - bere situaci jako, že
1)ten, kdo je popohnán před soud je vinný, protože proč jinak by měl být popoháněn?
2)tento ,,vinný" nebude dělat problémy. Hned a slušně se ke všemu přizná. V horším případě bude poctivě spolupracovat, aby jeho vina byla rychle a snadno prokázána.
Znalecký posudek má tedy jen formální význam, aby se prostě neřeklo, že soud věc nezkoumal. Pak je vcelku jedno, co v posudku je. Do toho dobře zapadá historka o numerické chybě.
Jan Vučka píše, 18:03, že je obtížné dostát oběma požadavkům. To je nutné? Strany jsou před soudem, protože toto právě není možné, ne? Soud je přece musí rozsoudit, což obyčejně znamená, že jedna strana prohraje. Potom pan Vučka popisuje návod ke správnému (??!) posudku. Správný posudek je přece ten, který jako správný uzná soud, co jej přezkoumal, ne? A protistrana? Ta ať si poradí po svém. Proč bych měl tomu, kdo mne třeba bezdůvodně žene před soud, umožnit, aby se vyznal v mé obraně?
RSS kanál komentářů k tomuto článku