Autorem blogu je 
 |
| Zdroj: Právo |
Zda a jak mohou soudy vyslýchat panovníka a jak k němu přistupovat, je-li stranou řízení, je prastarý právní problém, který kdysi vedl ke vzniku dichotomie aerarium/fiscus. Ta arci neřešila situaci, kdy měl být panovník soudem toliko slyšen jako svědek. Např. v Německu existovala úprava, podle níž soud nesměl císaře k výslechu předvolat, ale musel se k němu sám dostavit, a ta má kuriosní dozvuky v dnešním § 48 StPO a § 375 odst. 2 ZPO, podle nichž toto privilegium – arci jako pouhý anachronismus – svědčí spolkovému presidentu.
V České republice bohudíky nic podobného nemáme, a tak, když vystoupil před Ústavním soudem bývalý president Václav Klaus, mohli jsme oprávněně žertovat, že při jeho řeči zřejmě budou muset ústavní soudci povstat; fakticky jsou si ovšem před soudem všichni rovni, a soud může předvolat k výslechu presidenta republiky stejně jako kteroukoli jinou fysickou osobu. Jediný rozdíl je v tom, že presidenta nelze zadržet, a proto není možné ho ani předvést, soud by ho však mohl k výslechu nutit ukládáním pořádkových pokut, na něž jeho indemnita nedopadá.
Zemanův příchod do soudní síně, jak ho zachytily Novinky, nebyl arci prost kuriosního, neboť onen se dostavil s početným doprovodem, včetně tiskového mluvčího a kancléře. Až president přijde k soudu sám nebo nejvýš s ochrankou, a ke vstupu do jednací síně bude běžným způsobem vyzván, budeme si moci říct, že žijeme v normální evropské zemi a nikoli v jediné banánové republice mimo oblast tropů. Zatím k tomu ještě dost schází.
Aktualisováno.
Zvukový záznam výpovědi v MP3. Poučení bylo správné, bez upozornění na možnost trestního stíhání.
Komentáře
Kdysi v občanské nauce jsem se učil něco o oddělení různých druhů mocí, jako je soudní, výkonná a další – ale zřejmě to už je pasé.
Pouze babábové republiky, jak se dozvídám, mají různé moci odděleny, a chrání prezidenta před zneužitím jinými mocenskými uskupeními.
Také jsem se domníval, že i soudci jsou občas omylní lidé. Tento pocit jsem získával i zde, ostatně oslové měsíce by se asi těžko rozdávali dokonalým neomylným jedincům či strojům. A že soudci svou moc občas nezvládají a občas zneužijí – z čehož vyplývá, že jim nemůže podléhat zcela vše. Tím spíše, že pochybení soudce řeší zase soud. Taková rekurektní mocenská struktura přímo vybízí k mafiánskému řešení a převzetí moci de facto.
Vyspělé země proto imunitu nezavádějí jen tak z plezíru, stejně jako nepodléhání soudu – a dobře vědí, proč to dělají. Neomezená moc soudu soudy a soudce korumpuje.
Miloslav Ponkrác
Miloslav Ponkrác
Na druhé straně: Mě zase moc nepobavil nápad, že by stát měla řídit soudokracie, jak je nastíněno v článku. To budu raději žít v rozumné banánové republice.
Možná jsem úchylný, ale nějak nemohu věřit v to, že přenesení veškeré moci na soudy – je to pravé ořechové. A věru k tomu nejsme moc daleko.
Přijde mi to jako nové náboženství: bůh je soud. Soudy by mohly ještě vydávat desatero, a otevřít v soudních síních svatyně s ikonami předsedů soudů, abychom se k nim mohli modlit.
Miloslav Ponkrác
V.
Ponkraci, 'novy buh je soud' prijde v budoucnosti ve forme umele inteligence..Uz dneska se vyviji raconalni pocitacovy agent-entita AI, co zacina zvladat kognitivni funkce, ciliz chladne logicky "mysli" a resi problemy samostatne.
Konec konců, rozsudky byly vyhlašovány Jménem krále / císaře, dnes jsou rozsudky vyhlašovány Jménem republiky, nikoli Jménem presidenta republiky.
Osobně soudím, že u presidenta lze upustit od bezpečnostní prohlídky při vstupu do budovy soudu (argumentum e ratione legis - prohlídka slouží k ochraně ústavních činitelů - soudců, president je také ústavní činitel), lze u něj rovněž upustit od povinnosti předložit občanský průkaz nebo jiný průkaz totožnosti, ale toť vše.
President není císař, ani král, dokonce ani kníže či markrabě, ale volený zástupce lidu, a podle toho by se měl chovat: jeho ochranu, stejně jako ochranu kohokoli jiného, by měla v budově soudu zajistit VSČR (a u Ústavního soudu OS PČR), nikoli jeho ochranka, o "livrejovaném doprovodu" ani nemluvě.
Kromě toho AI jsem vystudoval, a mám z něho vyskoškolský titul. Takže lidé vidí senzaci, ale ve skutečnosti je to slabota proti člověku. Přečtěte si libovolný komunistický nebo japonský text z nějakých 60. let, jak si představovali tehdy lidé budoucnost. Každý budeme už v roce 2000 obklopeni inteligentními roboty. Robot bude dokonalý parťák co ho neroznáme ani ve vzhledu ani v reakcích od člověka. A kde to je dnes?
Tomáš Pecina: Prezident je prezident, a jako takový má chodit i k soudu s majestátem. Je to mimo jiné proto, že i soudům je třeba připomínat, že jednají s mocí, která jim není plně podřízena. I symbolicky by to mělo být vystiženo.
Jenom nevím, kde se bere ta důvěra, že soudy a soudcové spasí svět, bude-li jim naprosto vše bezvýhradně a bezmocně podřízeno. Navíc bez opatření, které udělali v Číně, že proradný soudce, který by se nechal uplatit či špatně rozhodoval, byl umučen k smrti. A čínská mučení překonávají i to nejhorší co najdete v americký hororech.
Začínám mít podezření, že Tomáš Pecina byl zastřelen, a nyní tajné služby nasadila agenta na tyto stránky, aby navenek nikdo nepoznal, že pan Pecina už je v další inkarnaci jako nemluvně. Jinak si neumím vysvětlit řadu věcví za poslední měsíc. Jednak tento post o důvěře soudům jako absolutní moci, druhak žalobu, která má nařídit panu Štehcovi držet ústa a nevyjadřovat svobodu slova, a několik dalších postů. Já jen doufám, že mě nyní nezastřelí za odhalení tajemství, které mělo zůtat skryto.
Miloslav Ponkrác
Soud projednává spor mezi dvěma fysickými a jednou právnickou osobou, a má-li být vyslechnut jako svědek president republiky, nemá to nejmenší souvislost se vztahem exekutivy k soudům.
Civilní soudy soudí každého, včetně osob z exekutivy nebo legislativy, a totéž soudy trestní, ty arci s výjimkou, že ke stíhání poslance nebo senátora potřebují souhlas jeho komory a trestně stíhat presidenta nemohou vůbec.
Upřímně nechápu, jak jinak byste si to představoval, a vaše řeči o soudcokracii jsou trapné: cosi podobného prohlašoval Václav Klaus neblahé paměti, a pokud chcete právní argumenty čerpat od tohoto politika, nejste zcela zjevně na správném blogu. Zde se snažíme diskutovat se znalostí věci a pokud možno odborně.
pouze na okraj: argumentům Klause stran "soudcokracie" nelze upřít jisté meritum. Vzpomeňte např. spor o odvolání JUDr. Brožové z čela NS, kde jsme se od jejích kamarádů z ÚS dozvěděli, že předsedu NS do jeho čistě exekutivní funkce lze sice jmenovat, ale odvolat jej rozhodně vůbec nelze.
Popř. obdobně skandální "zrušení voleb" ÚS, kdy jsme se od s. Rychteského v podstatě dozvěděli, že uspořádání voleb ohrožuje podstatné náležitosti demokratického právního státu.
Obdobně lze vnímat i další projevy "emancipace soudní moci". Tj. tvrdě prosazovaná snaha o vlastní samosprávu či způsob, jakým soudci opakovaně rozhodují o svých vlastních platech. Případně úchylná myšlenka ÚS, že každá stokoruna do soudcovského platu má přímý dopad do nezávislosti soudní moci.
Nelze se divit, že v takovémto prostředí se ozývá volání o "soudcokracii" a osobně ho nepovažuji za zcela nedůvodné. Působí to totiž neodbytným dojmem, že se soudní moc pokouší vychylovat rovnováhu dělby moci na svou stranu.
PV
Už vůbec není "soudcokracií" požadavek, aby president republiky vystoupil před soudem jako svědek.
tak o svědka se nepřu.
U té Brožové to taky nebyla úplná libovůle prezidenta. Pokud si správně vzpomínám, bylo to jakési kolektivní přání vedení justice plynou zejm. z toho, že Dr. Brožová řízení NS (myšleno provozní stránku věci) prostě nezvládala.
Jinak představa, že je-li někdo jednou jmenován do nějaké vedoucí (řeklo by se manažerské) funkce, nemůže být nijak a nikdy odvolán, je přeci obdobně absurdní.
PV
Nicméně to absolutně nic nemění na tom, že nechápu, proč by soudy měly být považovány za všespásného boha.
Tím spíše, že soudům a soudcům prakticky nic moc nehrozí za špatný rozsudek, a není de facto nijak zvlášť odpovědný za to, co svým špatným rozsudkem.
Právní argumenty jsou argumenty zevnitř systému. Tedy pokud se právně uzákoní, že gravitační síla neexistuje. A opak bude trestný čin hanobení náboženské skupiny XY, kterou hluboce uráží, že by měla existovat gravitační síla. Pak tento pokřivený náhled nelze hodnotit právním odborným náhledem, protože právní odborný náhled bude, že gravitace neexistuje a basta fidli.
Soudokracie je, pokud chceme všechno ve státě řešit soudy, a to včetně prezidenta a dalšího. A to za situace, kdy soudce není citelně postižen, pokud svou moc bude zneužívat či bude způsobovat škody svou neschopností či laxností.
Miloslav Ponkrác
Zcela jistě ne. Na druhé straně soudokracií je požadavek Tomáše Peciny, aby tam nevystupoval jako majestát, ale aby se ponížil. Navrhl bych vyválet prezidenta v dehtu a peří, předtím bych ho nechal zbičovat, a obléknou ho do nějakých potupných šatů – to je asi jediný způsob, jak by mohl prezident svědčit, aby nevznikl tento článek, pod kterým diskutujeme.
Soudokracie tu probíhá už delší dobu. Viz argumenty PV, a další. Podle mého je problémem tohoto státu, že soud rozhoduje i o věcech, o kterých rozhodovat nemá. A na druhé straně nevidím řadu tvrdě potrestaných soudců za jejich špatnou práci, protože s mocí by měla přicházet i odpovědnost a tresty za zneužití či špatné vykonávání moci.
Miloslav Ponkrác
AI = artificial intelligence = umělá inteligence
Umělá inteligence je většinou buď napodobování nějakého algoritmu přírody, nejčastěji neuronu v mozku (daleko primitivnějším způsobem než v realitě) do neuronových sítí. A dnes nejčastěji si jako AI označují statistická vyhledávání nad velkým blokem shromážděných dat (tzv. big data). Tato velká data se obvykle získávají šmírováním na internetu či jinde.
Co umělé inteligenci chybí je adaptace a korekce chyb. Protože podklady, které AI dostává, a algoritmy umělé inteligence, které současná praxe používá – jsou hloupé. Na korekci chyb a pořádnou adaptaci by bylo potřeba mnohem více dat, než je k dispozici. A také, aby většina programátorů znala vyšší matematiku, což není splněno.
Výhodou AI je, že díky tomu, že rozhodnutí třeba v neuronové síti není vázáno na určitou vědeckou teorii, a tak se často správně rozhodne i tehdy, pokud použije vnitřně něco, co věda neuznává. Pokud třeba věda neuznává, že Měsíc má vliv na chování lidí, a vědci jsou ochotni k tomu zfixlovat i věděcké studie aby to tak vyšlo – pak neuronová síť to při trénování pochopí správně a podle reality a zahrne to do svého rozhodování.
Takže AI často dá dobrý výsledek i navzdory ideologickým nesmyslům. Když budete trénovat neuronovou síť, tak ta např. při předpovědi kriminality zahrne i rozdíly mezi rasami a zahrne je do rozhodování. A stále je politicko korektní tuto neuronovou síť použít, protože její vnitřní atributy nikdo nevidí.
Podobně třeba při hodnocení historie, kde je mnoho subjektivních předsudků a mnoho zastánců té či oné fotbalové strany – dává AI lepší předpovědi, protože nikomu neukazuje navenek, jaké zákonitosti historie zjistila.
Vcelku čím pokrytečtější společnost, tím úspěšnější bude nasazení AI. Proto otevřenému chytrému člověku se všemi adaptačními mechanismy, nepodléhajícímu ideologiím a fandícím emocím, a s otevřenýma očima a ušima – AI dlouho vzdorovat nedokáže.
AI se dokáže naučit hrát go nebo šachy a postupně porážet vrcholné mistry, ale s tím, že mistr váží 70 kg a stroj, který ho poráží 10 tun, pokud zahrneme celek.
Miloslav Ponkrác
Pokud jste od AI očekával to, se slibovalo v populárních textech ze 60. let, tak musíte být velmi zklamán. Na druhou stranu, mnohé dnes běžné přístroje a aktivity by zde bez AI vůbec nebyly.
Napadá mne, zda Vaše na vše si stěžující příspěvky nejsou právě produktem AI. Obyčejného člověka to naříkání přestane časem bavit, zatímco robot je neúnavný.
Jinak pana Tomáše Peciny si velice vážím, i když v malém a menšinovém procentu případů s ním nesouhlasím.
Miloslav Ponkrác
RSS kanál komentářů k tomuto článku