Přes podstatný pokrok, který právní věda za posledních několik tisíc let učinila, existují úkoly, s nimiž se vypořádat je autoritami pokládáno i dnes za stejně obtížné jako v 16. a 17. století, tedy v době, do níž se záležitost, již hodláme pojednat, thematicky nejspíše hodí.
Takovým úkolem je příkladmo vysvětlit odvolacímu kárnému orgánu bez toho, že by členové nalézací stolice byli přímo označeni za imbecily, že proklít tureckého velvyslance není výkonem advokacie. Kláře Samkové se to, řekli bychom, celkem zdařilo. Citujeme:
Není možno přehlédnout, že jednání kárně stíhané též nenaplňuje druhou pojmovou charakteristiku výkonu advokacie, totiž
vykonávání soustavně a za úplatu. Kárně obžalovaná prohlašuje, že proklíná (resp. proklela) pouze jednorázově, a nikoliv za úplatu, i když té by se, samozřejmě, nevzpírala.
Případ, podobně jako stíhání Zuzany Candiglioty za urážku velblouda, vnímáme jako průvodní znak a tendenci současné doby, již charakterisuje pokračující utahování šroubů a postupné přivírání kohoutů našim svobodám. V tomto smyslu jsme skutečně všichni dnes Klára Samková: nejde totiž o svobodu proklínat, ale o svobodu dělat cokoli, co nám zákon nezakazuje.
Komentáře
Pokud bude advokát někoho zastupovat třeba u rozvodu, tak těžko může tvrdit, že to nebyl výkon advokacie s odůvodněním, že zastupování u rozvodů nedělá soustavně, jelikož krom tohoto dotyčného nikdy nikoho u rozvodu nezastupoval. A naopak, přestože takový advokát chodí denně na oběd, nebude obědvání výkonem advokacie, ač obědvá soustavně a za úplatu.
Tady s Vámi nemohu souhlasit.Domnívám se naopak,že proklínání či zaklínání je osvědčenou praktikou poskytovatelů právních služeb,zejména,pokud se jedná o zastupování před soudem.Jak jinak si vysvětlit tu různorodost výkladů zákonných ustanovení soudy než tím,že byly proklety?
RSS kanál komentářů k tomuto článku