Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nastal podzim, a my plníme svůj slib a otevíráme druhou řadu oblíbeného seriálu příhod ze zlínského policejního podsvětí Nevyšetřovatelé. Buďte však předem varování: četba následující serie textů u vás může vyvolat nevolnost, nechutenství, morální paniku, a rozhodně, měli-li jste kdy jakých, ztratíte poslední iluse o Policii České republiky jako o tom, kdo v této zemi prosazuje právo a pomáhá obětem těch, kteří je porušují. Nevím, zda existuje slušný policista – osobně jsem tento typus ve volné přírodě nepotkal – nicméně buďte ujištěni, že žádný takový v našem seriálu figurovat nebude. V první řadě seriálu byly snad hanebné skutky zlínských kriminalistů omluvitelné tím, že tito jednali na popud a v zájmu svého zkorumpovaného a na organisovaný zločin napojeného kolegy Jana Ovčáčka; ve druhé, která dnes započíná, je jediným motivem, proč byli na Mírov na více než dvě dekády posláni dva nevinní lidé, lenost a pohodlnost policistů. V našich očích jsou takto pracující kriminalisté na stejné morální úrovni s brutálním vrahem, jehož se, jen pro vlastní pohodlí, vůbec neobtěžovali najít a usvědčit.

Skutek bychom tedy měli: brutální vražda. Místo: Slopné, vesnička mezi Vizovicemi, Luhačovicemi a Slavičínem, v oblasti, která národopisně neví, zda je ještě změkčilým Slováckem nebo už drsným a zmužilým Valašskem, ležící v nádherné krajině, jsouc obklopena hlubokými lesy, které se hemží zvěří a pytláky, a kde platí, že Bůh je vysoko a orgány veřejné moci (zpravidla) daleko.

Miroslav Sedlář, 77letý pensista ze Slopného, byl, dá se říci, typickým obyvatelem tohoto místa: jak o něm řekl jeden z jeho synů, ničím se nevyučil, ale uměl všechno, a soběstačnost a nezávislost na státu byly jeho hlavními charakteristikami. Podle všeho fajn chlap, takový, jakého by každý z kluků asi v dětství chtěl mít za dědečka.

Dne 23. září 2011 bylo jeho tělo nalezeno v tratolišti krve v domě, kde se svou ženou, jež se tou dobou nacházela v nemocnici, žil. Přivolaná lékařka záchranné služby, jistá MUDr. Tkadlecová ze Slavičína, konstatovala smrt, přičemž, a to je první lokální zvláštnost, příliš neřešila, co bylo její příčinou: prostě nešťastná náhoda, dědeček nejspíš v noci spadl se schodů. Ostatně: domovní dveře byly zevnitř zamčené a v zámku zůstal klíč. Příbuzní mrtvého celý dům uklidili, krvavé skvrny smyli, a tím mohla být ta smutná věc jednou provždy sprovozena se světa. Jenže stalo se, co se stát nemělo, a pitva provedená o tři dny později v Olomouci, kde nemají pro slopenská specifika tolik porozumění jako ve Slavičíně, odhalila, že na hlavě mrtvého se nachází třináct hlubokých otevřených ran. A to není s domněnkou o smrti způsobené pádem se schodů úplně slučitelné.

Pitvající lékař upozornil policii, a ta se začala věcí zabývat. Relativně brzy se zjistilo, co zranění způsobilo: byly to údery lučíkem – tou tenkou částí, která obepíná spoušť – plynové pistole. Odlomené fragmenty lučíku se našly na zemi a úlomky kovu z něj byly v ranách mrtvého. Krátce poté se podařilo objevit další artefakty: hned za vesnicí byla u silnice odhozená černá pletená kukla se třemi otvory pro oči a ústa a kožené rukavice, a o vesnici dál východním směrem, tedy tam, kde už nic není – jen Slovensko – i mobilní telefon zavražděného.

Našli se i dva klíčoví svědci: jeden ze slopenských vypověděl, že když jel kolem půl jedenácté večer z práce domů, viděl Sedláře před jeho domem ve společnosti muže v kukle a tmavé policejní uniformě, a sousedka si pamatovala, že se u Sedlářů ten večer dlouho svítilo – což bylo velmi neobvyklé – a že když už šla spát, po půlnoci, uslyšela zvuk, který znala jako zabouchnutí sousedových dveří.

Policie se pustila do pátrání. Protože zjistila, že kukla pochází ze Slovenska, a tam pachatelé po činu také patrně odjeli, stála před těžkým dilematem, které kdysi dramaticky ztvárnil Vlasta Burian (a od něj si sketch vypůjčil Felix Holzmann): určitě ho znáte, jde o to, že komik přijde na jeviště, tam usilovně něco hledá, a když obsáhle vysvětlí, že ztratil klíček, takový malý, aluminiový, že ano? pravíval Holzmann, dozvědí se diváci, že ho ztratil sice jinde, ale na jevišti je víc světla, proto ho hledá právě tam.

Přesně to udělali zlínští kriminalisté, přesněji elitní team zlínské SKPV v čele s Milanem Janoštiakem, prvním zločincem v policejní uniformě, se kterým se v našem seriálu setkáme: Proč složitě pátrat po vrahovi ze Slovenska, když můžeme, s daleko menší námahou, usvědčit někoho místního. Psovodi, do akce!

(pokračování příště)

Všechny díly:

I. Vražda
II. Komplot
III. Krise
IV. Obnova
V. Slovenská spojka
VI. Vrah

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)