Maroš Straňák a David Šimon z Uherského Hradiště byli pěkní ničemové, o kterých by se kdysi řeklo, že rostou pro šibenici; v naší humánní a penologicky mírné době rostli pro Mírov, a bylo jen otázkou času, kdy tam dospějí. Když si je zlínští policisté Pavel Kucík a Milan Janoštiak vybrali za pachatele vraždy Miroslava Sedláře, učinili tak, jak jsme přesvědčeni, bez sebemenších výčitek svědomí: drban jako drban, a když nespáchali tento zločin, není pochyb, že by se zanedlouho dopustili nějakého jiného.

Straňákovou specialisací byly loupeže ve zlatnictvích, a Šimon v jeho bandě vykonával pomocné práce, zejména přes své známé prodával uloupené zlato. Za to byli soudem náležitě oceněni: Straňák za své kousky dostal v září 2012 devět let, Šimon dvouletou podmínku. Tedy ideální kandidáti pro Operaci Slopné.

Policie neponechala nic náhodě. Výsledky MPI byly přesvědčivé, pach obou pachatelů se našel nejen v domě zavražděného, ale i na odhozené kukle a rukavicích, a také na mobilním telefonu oběti. Psovodi zařídili, znalec Martin Kloubek tomu dodal štempl, a aby se nezdálo, že je to jediný důkaz, byly doplněny další: příkladmo autoatlas, ve kterém byla vytržena stránka, zachycující okolí Slopného; tak ovšem, poněkud širší okolí, nějakých 30 × 40 km, ale kdo by se takovými detaily zdržoval. O vině Straňáka a Šimona nemohlo být pochyb, vždyť je usvědčil policejní pes!

Jenomže narazila kosa na kámen: přesněji řešeno na senát zlínské pobočky Krajského soudu v Brně. Methoda pachové identifikace nemůže jako jediný přímý důkaz postačovat (ano, taková byla tehdy doba, výsledek MPI byl brán za přímý důkaz o spáchání trestného činu obviněným), judikoval senát Radomíra Koudely, a oba obžalované v srpnu 2013 obžaloby zprostil.

Situace byla kritická, ovšem Kucík s Janoštiakem se nevzdali. Co je pro český soud králem všech důkazů? No přece výpověď spoluvězně, že se mu obviněný ve vězení přiznal. Je to osvědčené a soudy tyto důkazy svědectvím z druhé ruky akceptují: vzpomeňme příkladmo kausy Lukáše Nečesaného, který se ve vězení k útoku na kadeřnici doznal Jiřímu Fundovi.

Samozřejmě, že spoluvězeň nebude lhát jen tak pro nic za nic. Musí být náležitě motivován. Co kdybychom mu, řekli si kriminalisté, odpustili zbytek trestu? Dobrý nápad. Vzali tedy seznam osob, které byly se Straňákem ve vězení, a vybrali pro onen čestný úkol Milana Rakaše, olašského Roma ze Svitav, který si v té době odpykával šestiletý trest za podvody se škodou nějakých pět milionů korun, a bylo tedy zaručeno, že dokáže u soudu přesvědčivě, procítěně lhát.

V listopadu 2013 byl M. Rakaš propuštěn z vězení, v lednu 2014 vypověděl proti Straňákovi a Šimonovi – a protože byla jeho výpověď úspěšná a soud ji zkonsumoval takříkajíc i s navijákem, do vězení se už nevrátil. Obhajoba proti takovému důkazu marně protestovala, Vrchní soud v Olomouci, který odsuzující rozsudek potvrdil, se o Rakašově svědecké věrohodnosti vyslovil těmito památnými slovy: Je zcela zřetelné, že přerušení výkonu trestu Milana Rakaše ze zdravotních důvodů nemohlo být jeho následující usvědčující výpovědí jakkoliv ovlivněno.

Bodejť by mohlo, a s jeho výpovědí už vůbec nijak nesouviselo, že mu nakonec, po pěti letech, královéhradecký soudce Jiří Vacek zbytek trestu zcela odpustil, přirozeně, že jen a jen ze zdravotních důvodů! Jak vážný je Rakašův zdravotní stav, můžete spatřit sami na jeho facebookovém účtu.

Pokud jste, milí čtenáři, dočetli až sem, aniž míra znechucení zlínskými kriminalisty dostoupila míry, která by vás donutila další četby zanechat, vězte, že to zdaleka není vše, a bude hůř. To však až v dalším díle.

(pokračování příště)

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)