Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Z. K., mladší ze dvou bratrů, pocházející z dobře situované žilinské rodiny – jeho otec byl, mimochodem, vrcholový sportovec, federální representant – sestoupil na dráhu zločinu tak záhy, jak mu tehdejší trestní předpisy umožnily: v patnácti byl poprvé odsouzen za drogovou trestnou činnost, hned nepodmíněně, a pak už to byl jeden velký, celoživotní kolotoč: krádeže, neoprávněné užívání cizí nemovitosti, vloupání, drobná a větší ublížení na zdraví, naposledy účast na únosu za účelem získání výkupného. Lifestyle 50-na-50: půlka života na svobodě, půlka v base.

Z. K. s bratrem, otcem a synovci

Přemýšlím nad jeho fotografií, i nad druhou, kde s bratrem, otcem a synovci vytvářejí ilusi dokonalé slovenské rodiny, zda není přece jen možné, aby se oné, neobyčejně odporným způsobem spáchané, vraždy dopustil někdo jiný, a zda se jeho DNA na kuklu nemohla dostat náhodou, avšak nic tomu nenasvědčuje: to by tam K.-ova DNA byla ve směsi složené z DNA pocházející od většího počtu osob, těžko isolovaně, resp. s DNA z krve oběti. Kromě toho, vše na něj sedí: jeho aktivity s kriminálním obsahem se v té době odehrávaly v Považskej Bystrici, kam vedou všechny stopy, stejně jako to, že způsob provedení útoku a zejména jednání po něm, tedy odhození potenciálně usvědčujících důkazů na místě, kde pak byly snadno nalezeny, odpovídají hypothese ne plně lucidního, nýbrž drogou ovlivněného vědomí pachatele.

Co nadělat, nejspíš to byl on.


Touto malou obrazovou přílohou (fotografie si zvětšíte kliknutím) se, milí čtenáři, uzavírá úvodní, zahřívací část seriálu, ve které jsme presentovali okolnosti případu a výsledky prvních dvou měsíců našeho pátrání po původcích Zločinu u Vizovic. Po formální stránce byla tato fase uzavřena podání Šimonova návrhu na obnovu řízení (k tomu tisková zpráva); návrh dostal na stůl senát Radomíra Koudely, který o něm musí rozhodnout. Důkazy jsou, domníváme se, víc než solidní.

Nejdůležitější z nich je zjištění, že svědku Milanu Rakašovi byl za jeho výpověď odpuštěn zbytek šestapůlletého, ledva nastoupeného, trestu; jen pro doplnění dodejme, že méně podrobně proti Straňákovi vypovídal rovněž jeho bratranec Ludvík Rakaš, arci zda i on dostal nějaké zvlášť chutné služební granule, jsme ani nezkoumali: propuštění bratrance jako motivace postačuje (jak pravil u hlavního líčení tento až chorobně pravdomluvný svědek, s bratrancem nejsme ve styku, vůbec se nenavštěvujeme ani si nepíšeme.).

Srovnatelně významný byl objev na záznamu kamerového systému z Loučky. Tím se podkopává snaha Koudelova senátu udělat ze svědka J. K. pomatence, který vůbec neví, co viděl, a ze sousedky E. V. sklerotičku, jen proto, že jejich výpovědi svědčily ve prospěch obžalovaných.

V případu přesto zůstává řada nejasností: tajemný pokus zavolat na Slovensko Ľ. Ch., pád se schodů, který mohl být předchozím útokem na M. Sedláře, a také konkrétní důvod, proč byl M. Sedlář vydírán. Souviselo to skutečně jen s penězi, které inkasoval za opravy zbraní? I podle artefaktů, které se našly v jeho dílně poté, co tam Sedlářovi synové patrně velmi důkladně uklidili, se dá usuzovat na to, co vše tam zavražděný dělal a co vše uměl: našly se tam díly do malorážek, kulovnic, brokovnic, součást pro uchycení dalekohledu, část tlumiče, náboje do krátkých zbraní Luger 9 mm… Možných variant je celá řada, třeba i ta, že Z. K. a jeho parta – Z. K., mimochodem, nemohl být ve Slopném sám, protože neuměl řídit: a s ohledem na drogovou minulost/současnost by stěží kdy mohl mít řidičské oprávnění – se k informaci o Sedlářovi jako lukrativní oběti dostali jen formou vedlejšího produktu jiné zakázky pro T. M., z minulého dílu nám známého sběratele trofejí.

Seriál tedy bude pokračovat průběžně dál, a budeme informovat o tom, co důležitého zjistíme, i jak se s podáními vypořádá justice (u Ústavního soudu byla věc přidělena soudci zpravodaji Jiřímu Zemánkovi, zatím je nečinný). Co děsí už nyní, je arci téměř identický modus operandi, jaký jsme viděli v jiných kausách, našich i těch, které jsme sledovali jen zpovzdálí, zejména u Michala Šnajdra a Lukáše Nečesaného. S Nečasným je to skoro jako přes kopírák: methoda pachové identifikace, a když selhaly všechny pokusy, svědek-recidivista, kterému se měl obviněný ve vězení doznat. S M. Šnajdrem případ spojuje zejména částečně identický vyšetřovací team: Zdeněk Minks, Jan Pazdera k nim nově Milan Janoštiak, Pavel Kucík, jako nadřízený Pavel Němec. A dozorující státní zástupce Roman Kafka, bez něhož se ve Zlíně neobešla snad žádná špinavost, a ze kterého bude jistě ten nejpoctivější soudce, jakého kdy v Kroměříži měli.

(pokračování příště)

Všechny díly:

I. Vražda
II. Komplot
III. Krise
IV. Obnova
V. Slovenská spojka
VI. Vrah

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)