Pravil president Miloš Zeman při letošním udělování státních vyznamenání:

Přecházím nyní k dalšímu člověku, který byl rovněž předmětem závisti až nenávisti, a to je Jan Antonín Baťa. Byl to pokračovatel tradice Tomáše Bati, ale byl obviněn z kolaborace, třebaže žil v zahraničí a třebaže finančně pomáhal exilu, ale vše bylo dobré, aby mu byl konfiskován jeho majetek. Chtěl bych připomenout, a pan premiér to dobře ví, že je autorem nám společné publikace Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, vizionářské publikace. Jan Antonín Baťa založil v Brazílii dvě města a nechal postavit most přes řeku Paraná. Člověk jeho manažerských schopností by byl po druhé světové válce vítán, ale zvítězila závist, konfiskace majetku a obvinění z kolaborace.

Ještě že už žijeme v demokratické době, kdy dávno neplatí, že vše je dobré, abychom mohli veřejné nepřátele připravit o majetek.

A tak, příkladmo, když potomci Jana A. Bati po zrušení retribučního rozsudku z r. 1947 požádali o finanční kompensaci za konfiskovanou vilu ve Zlíně, včetně rozsáhlých pozemků v jejím okolí, vůbec se od českých soudů – v senátech patrně k tomuto účelu zvlášť vybraných tak, aby je tvořili výhradně bývalí členové komunistické strany – nedozvěděli, že svou žádostí obcházejí restituční zákonodárství (které se na tyto případy nevztahuje), a když chtějí náhradu za znárodnění Baťových závodů – protože znárodnění se mělo provést přímo z dekretu za náhradu – řízení před dobrými pěti lety fakticky neskončilo na tom, že Obvodní soud pro Prahu 1 není schopen zjistit od brasilských státních orgánů seznam dědiců zemřelých Baťových dcer, a proto řízení o nároku nemůže (a nikdy nebude) pokračovat.

Ale posun to je, ne, že ne! Před r. 1989 by Baťovy potomky zavřeli, dnes jim na Pražském hradě zahrají maňáskové divadlo a na cestu zpět jim dají státní vyznamenání. Svých okradených si tento stát váží.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)