Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Že ÚOOÚ vyloží GDPR v neprospěch a nikoli ve prospěch lidí, nepřekvapí, proto se nepodivujme ani nad tím, dávají-li školy rodičům k podpisu mnoho stran čítající souhlasy se zpracováním osobních údajů (tupohlavci z řečeného úřadu by patrně byli nejraději, kdyby děti navštěvovaly školu anonymně).

Co nás arci překvapilo, je listina domněle zakládající odpovědnost rodičů za škody způsobené dítětem. Tato odpovědnost totiž nevyplývá ani ze zákona, ani ji podle našeho právního názoru nelze platně převzít podpisem školou předloženého dokumentu.

Východiskem je tu ustanovení § 2920 ObčZ, které upravuje odpovědnost za škodu způsobenou nezletilým, který nenabyl plné svéprávnosti. Existuje několik modalit, přičemž nejčastěji bude nutno učinit závěr, že za způsobenou škodu odpovídá sám nezletilec, neboť byl schopen své jednání ovládnout a jeho následky posoudit. Ovšem za situace, že ke vzniku škody přispělo zanedbání dohledu ze strany zaměstnanců školy, ta právo na náhradu mít nebude, neboť s nezletilcem odpovídá společně a nerozdílně (§ 2921 ObčZ) a reparační právo tak zaniká splynutím osoby škůdce a poškozeného. Odpovědnost rodičů, kteří v době, kdy je dítě v péči školy, nemohli nad oním vykonávat náležitý dohled, je zde vyloučena.

Nemáme k disposici konkrétní znění dokumentu, který byl rodičům předložen k podpisu, nicméně jsme přesvědčeni, že platně na ně přenést odpovědnost za škody způsobené dítětem v době, kdy je pod dohledem školy, vůbec nelze. Pokud má některý z laskavých čtenářů kopii takové listiny, rádi o ni článek rozšíříme.

13 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3125

– Šéfe, průšvih! vyhrkl jeden ze dvou policistů, kteří bez zaklepání vtrhli do kanceláře zlínského státního zástupce Martina Malůše. Ten byl ve funkci jen krátce, avšak na výhody s ní spojené, zejména na luxus, který mu poskytovala práce pro organisovaný zločin, v jeho regionu zvláště rozvinutý a výnosný, si rychle zvykal. – Představte si, šéfe, ten advokát z Brna, ten… ten Cholenský – on by chtěl vědět, co jsme vyšetřili! – Nic jste nevyšetřili, samozřejmě! obořil se na opovážlivce mladý prokurátor. – A co mě vůbec obtěžujete s takovými nesmysly? To tam nemáte žádný čerstvý mord nebo znásilnění? Advokát si moc vyskakuje, tak se na místě činu najde jeho pachová stopa, a hotovo. Číslo na kynology máte? Máte, tak si to zařiďte. Děláte, jako byste byl u kriminálky první měsíc, člověče! A ukažte, co jste mi to přinesl! Státní zástupce se začetl do listiny, kterou mu policista předložil. – Taková drzost! Neuvěřitelné! Jasně se mu vzkázalo, že se nic vyšetřovat nebude, a on si nedá pokoj. No nic, nechte mi to tady, já mu něco napíšu. Dostal vyrozumění, že věc postupujeme z Brna do Zlína? Dostal! To mu musí stačit, otrapovi. Jo, a kluky od Pepíka Štolfy z Hodonína pozdravujte, ať se ničeho nebojí, a příležitostně ať se mi ozvou, měl bych pro ně možná takovou malou zakázečku, dodal státní zástupce závěrem.

Fiktivní dialog, jímž jsme dnešní díl seriálu ze zlínského podsvětí načali, je, obáváme se, méně fiktivní, než by se zdálo.

Trestní oznámení, které neprávem odsouzený Michal Šnajdr podal, obsahovalo samozřejmě nejen údaje získané výpovědí Ladislava Faltýnka, jediného skutečného únosce, jehož policisté vypátrali a který dostal pět let, ale přesný popis důkazů, což by za situace, že by policisté zločince nekryli, muselo vést k okamžité realisaci. Napsat za těchto okolností, že se vyšetřování nezdařilo, zlínské policii přišlo přece jen hloupé, a tak, spolu se státním zástupcem Martinem Malůšem, který do případu nastoupil na místo Romana Kafky (a v míře propojení s organisovaným zločinem se mu patrně už nyní vyrovná), vymysleli, že dostatečným vyrozuměním o výsledku vyšetřování je sdělení, který útvar věc dostal přidělenu. Je to nesmysl, ale protože Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se o případ nechce zajímat, pro účely zametení případu pod koberec to stačí.

Co v této situaci můžeme dělat?

Mnoho možností není. Rozhodně ale má smysl publikovat všechny listiny, které jsou k disposici – risiko, že tím bude policejní vyšetřování zmařeno, by mohlo existovat jen tehdy, kdyby policie skutečně vyšetřovala, a takové obavy na místě nejsou – a opakovat do omrzení, že zlínská policie kryje únosce a zločinec v taláru, státní zástupce M. Malůš, tento živý, žel skutečný, opak čestného a odvážného prokurátora Corrada Cattaniho, jí místo dozoru nad vyšetřováním poskytuje ochranu.

Pokračování příště…

Příště uvidíte: jak obhajoba požádala o nahlédnutí do spisu vedeného k vyšetřování únosu a proč je to vyloučeno, ba nemyslitelno.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 5325

Dvě zdánlivě nesouvisející, nepěkné věci se odehrály v posledních dnech.

Za prvé bulvární i domněle seriosní media žila zprávou o rodině z garáže v Ústí nad Labem, která byla tak troufalá, že si dovolila být chudá. Tak chudá, že neměla kde bydlet. A považte tu nezodpovědnost: ti lidé, místo aby jako řádní občané v takové situaci odevzdali své děti do ústavu, ponechali si je. Však jim to media spolu s OSPODem a opatrovnickým soudem spočítaly. Sice zatím nejsou trestně stíháni, ale o děti přišli a záběry z jejich domácnosti obletěly republiku. Vždyť co, jaké soukromí, jsou chudí, tak ať jsou rádi, že ještě nejsou ve vazbě.

Na případu se zviditelňuje ombudsmanka Anna Šabatová. Té se OSPOD samozřejmě jen vysměje, protože jeho rozhodnutí potvrdil soud a zasahovat do jeho pravomocí veřejný ochránce nemůže. Dvě zásady, které OSPODy při své činnosti uplatňují, tedy 1. dítě patří do ústavu a 2. v pochybnostech odebrat, opět obstojí.

Druhou události je účinnost novely zákona o provozu na pozemních komunikacích, která upravuje stáčení tachometrů u ojetých vozidel. Odpovědnost za tento delikt je jí přenesena na kupujícího, protože když se na STK zjistí, že automobil má stočený tachometr, přijde o technickou způsobilost a majitel – co to říkám, majitel: samozřejmě delikvent! – tedy delikvent má 30 dnů na to, aby závadu napravil. To lze podle zákona provést jedině výměnou celého zařízení, nové stočení v opačném směru je nepřípustné a problém se jím neodstraní.

Když to vše delikvent na své náklady a ve svém volném čase zařídí, technickou kontrolou projde, a může se pokusit vydobýt to, o co přišel, jak v podobě uvedených transakčních nákladů, tak ve formě škody, kterou utrpěl tím, že koupil vozidlo s nesprávně deklarovaným stupněm opotřebení. Autobazar se mu přirozeně vysměje; při ústním jednání o výši odškodnění mu nabídne nejvýš hašlerku.

Delikvent tedy škodu nechá, opět na své náklady, znalecky vyčíslit, pak zaplatí 5 % z ní na soudním poplatku a bude se modlit, aby soudní spor dopadl v jeho prospěch (pro soud je vždy jednodušší mít něco za neprokázané, a zde to půjde mimořádně snadno), a hlavně, aby po třech až pěti letech, až bude rozsudek pravomocný, autobazar ještě v solventní podobě existoval. Pravděpodobnost úspěchu, tedy souběh všech těchto příznivých okolností, lze střízlivě hodnotit někde mezi 25 a 30 procenty. Ovšem pozor, pokud advokátní lobby v mezidobí skutečně prosadí zavedení povinného zastoupení, naskakují náklady o dalších 20 % na záloze právnímu zástupci, a do takového sporu půjde jen jedinec, jehož inteligenční předpoklady se pohybují maximálně ve středním pásmu debility (i takoví jsou arci u soudů tu-a-tam k vidění, a nikoli nutně jen v taláru).

Tak to byly dvě ukázky toho, jak funguje tento stát. Můj stát – a zřejmě i váš. Není divu, že mnoho lidí, stejně jako v období 3. republiky, uvažuje o nahrazení demokracie něčím jednodušším a funkčnějším.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2828

Nejen velbloudy živi kární orgánové České advokátní komory. Jak je zřejmo z rozhodnutí (prvostupňové, odvolací), jejich oblíbeným thematem jsou rovněž exkrementy, jak v podobě vlivem gravitace padající, tak již na zemi, resp. v trávě, ležící. Kárně odsouzená Klára A. Samková se arci hodlá bránit a podala žalobu, která má být příští týden veřejně projednána senátem soudružky soudkyně Karly Cháberové; ano, žalobní argumentace týkající se členství soudců v KSČ tu nepadne na úrodnou půdu, ba řekl bych, že bude pokládána za přitěžující okolnost. Ještě štěstí, že soud nemůže rozhodnutí Komory zrušit s odůvodněním, že bylo nedostatečně přísné!

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Klára Samková
Počet zobrazení: 3718

Já vím, že by mi měla stačit kobliha, stejně jako těm momentálně zaostalým – případně ztrátou historické paměti stiženým – spoluobčanům, kteří zítra a v sobotu půjdou volit v komunálních a senátních volbách kandidáty Agrofertu, ve víře, že bude líp (tedy jim, Agrofertu už líp je). Ale když já bych si přece jen chtěl udělat vlastní názor na to, je-li trestní stíhání obviněných za Čapí hnízdo důvodné. Přílohy vyšetřovací zprávy OLAFu ovšem dostat nemohu, ty je nutné před veřejností uchránit – když už se nepodařilo udržet v tajnosti zprávu samotnou.

A na čem rozhodnutí ministryně Aleny Schillerové spočívá? No samozřejmě, hádáte správně: byl proveden test proporcionality a v něm moje žádost neobstála!

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Čapí hnízdo
Počet zobrazení: 2494