Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jak správně koncipovat opatření, kterým je přibrán znalec nebo znalecký ústav, předvedl agilní brněnský policista Michal Reichman v kause Hitlerových projevů, jedné z našich právnických telenovel. Hlavně nic neponechat náhodě! Subtilní náznaky, jak by měl výsledný znalecký produkt vyznít, je nejlépe včlenit přímo do textu opatření ([1], [2]).

Obvinění si to přirozeně nenechávají líbit a podávají námitky ([1], [2]). O nich bude nyní rozhodovat státní zástupce Robert Hanuš, nástupce legendárního Jana Petráska. Pokud na opatřeních neshledá nic podivného, posune se trestní řízení opět z oblasti práva do genru komedie, kam ostatně a limine patří.

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 3271

Neradi užíváme výrazu neomarxistický, leč pro blábol Jana Kašpárka v Deníku Referendum o případu Kateřiny Krejčové ho berme jako eufemismus za adjektivum daleko trefnější, leč vzhledem k niveau našeho blogu příliš peprné. K. Krejčová užila násilí (fysického, neboli brachiálního) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, tedy formálně naplnila zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle § 325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Přesto její skutek nebyl trestným činem, což měla naznat už samotná policie, a pokud ne, měla usnesení zrušit státní zástupkyně Zdeňka Galková. Nestalo se, a výsledkem bylo zbytečné, třístupňové soudní řízení, které skončilo usnesením Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání NSZ v neprospěch obviněné odmítnuto.

Důvodem, proč nešlo o trestný čin, je minimální společenská škodlivost jednání obviněné: šlo tu o násilí nepatrné intensity a s ohledem na to, že motivem jednání obviněné nebyl útok na policistu, ale snaha pomoci svému příteli, prakticky též absentuje ohrožení zájmu společnosti. Na druhé straně se Nejvyšší soud správně distancoval od úvah obviněné – resp. jejího obhájce Pavla Uhla – ohledně toho, že její jednání bylo vlastně záslužné a policie, která se snažila zajistit průchod demonstraci příznivců Adama B. Bartoše, si počínala trestuhodně.

Zcela jinak se arci díváme na rozhodnutí plzeňského soudu ve věci Vladimíra Slavotínka. Tam představuje aplikace zásady ultimæ rationis příliš benevolentní přístup, který policisté nemohou vyhodnotit jinak než jako další potvrzení své beztrestnosti a toho, že když určitý exces nepokryje GIBS a státní zastupitelství, zbývají porozuměním oplývající soudy. Snad ten krajský plzeňský bude jiného názoru a prvoinstanční rozhodnutí zruší (pro pobavení, takto popisují průběh hlavního líčení samotní policisté na svém sympathisantském serveru).

3 komentáře
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 2841

Můj názor, co je zač advokát Bohuslav Sedlatý, jest znám a dlouhodobě neměn, arci že se pod podobný výtvor dokáže podepsat Václav Vlk, je pro mne značným zklamáním. Výtvorem míněno rozhodnutí odvolací stolice České advokátní komory ve věci sporu Zuzany Candiglioty s břeclavským starostou za sdružení Pro Region a jím sedlaným velbloudem (bez stranické příslušnosti).

Dokument sestává za čtyř stran a neprohloupíte, seznámíte-li se s jeho obsahem. Příkladmo věta Úvodem se lze pozastavit, kolik obdivuhodné intelektuální kapacity je vyčerpáváno na obhajování prosté neomalenosti a hrubé neslušnosti, je frapantní nehoráznost, protože kárně obviněná advokátka rozhodně není tím, kdo by svou intelektuální kapacitu vyčerpával z vlastního rozhodnutí. Představíme-li si to v kontextu soudní síně a trestního procesu, nejspíš by nám přišlo divné, kdyby předseda senátu začal odůvodnění výtkou přílišného úsilí, které v řízení obžalovaný vyvíjel ve snaze prokázat svou nevinu. Přejděme však tuto pasáž s povzdechem, že kde nic není, není co vyčerpávat, a podívejme se na klíčovou úvahu rozhodnutí, jíž si kárný orgán osobuje pravomoc trestat advokáty za jejich projevy nesouvisející s výkonem advokacie.

Je tu a contrario konstruován koncept tajného advokáta, tedy takového, o němž není nikomu, snad kromě Komory samotné, známo, že tuto profesi vykonává. Ten smí být ve svých soukromých projevech sprostý jako dlaždič (případně jako ministerský předseda), a důvodem pro kárný postih takové projevy nejsou. Advokát, který jednou vystoupí na veřejnosti, však toto privilegium ztrácí. Onu tříštivou frakturou logiky stiženou úvahu bude na místě citovat in extenso, neboť jen tak vynikne, jaká je to pitomost:

Tvrdí-li kárně obviněná, že komentář k fotografii břeclavského starosty nekoncipovala jako advokátka, nekoresponduje toto její tvrzení s tím, že se veřejnosti jako advokátka prezentuje.

Nebylo sice prokázáno, že inkriminovaný e-mail byl odeslán z počítače obžalovaného, ale není pochyb o tom, že obžalovaný k němu měl přístup, napsal kdysi v odsuzujícím rozsudku bývalý vojenský prokurátor a po Listopadu ctihodný soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 Rudolf Šídlo, jehož jméno nesoucí cenu máme již dlouho pro podobné justiční bláboly v úmyslu zavést.

Je-li pro někoho snad tato velbloudí historka banalitou, měl by se zamyslet nad tím, zda skutečně chce mít advokátní komoru, která bude – ovšemže přísně selektivně a účelově, jak má ve zvyku – trestat ty, kteří neplanou nadšením pro její vrcholné orgány, za chování s advokacií nesouvisející a zároveň přehlížet nejtěžší porušování právních předpisů, pokud jde o osoby řečené orgány milující, případně přímo tvořící.

Nebudeme však dále vyčerpávat sebe ani svou intelektuální kapacitu a odkážeme na správní žalobu, zvící 12 stran, již za kárně odsouzenou podal její obhájce Pavel Uhl. A pro úplnost, pokud by někoho z vážených čtenářů mého blogu četba textů s velbloudí thematikou uchvátila, ještě prvoinstanční rozhodnutí a Uhlovo odvolání proti němu (to je arci než stručné, osmistránkové).

10 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Zuzana Candigliota
Počet zobrazení: 5251

Ovšemže jsme se nedomnívali, že by, v rámci předprocesní korespondence vyzván, ať si trhne razítkem, snad Osel měsíce Jiří Žůrek z Úřadu pro ochranu osobních údajů – mimochodem, jeden z největších pitomců, s nimiž jsem měl čest se během poslední dekády setkat – ustoupil bez boje. Úřad poslal další výzvu, my takto reagujeme.

Jistěže v tomto případě nejde o ochranu osobních údajů nějakých občanských onucí, ale o to, jak potrestat dlouholetého kritika Úřadu a v něm působících budižkničemů, přetrhdíl a netáhel Žůrkova typu a zároveň zlikvidovat užitečnou a veřejnosti prospěšnou bezplatnou službu.

Opakujeme proto snad posté, že úřad, jehož působnost je v oblasti ochrany osobních údajů, by měl řešit zcela jiné věci než to, zda někdo nezveřejnil zvukový záznam ze zasedání městské rady, vystavil seznam estebáckých agentů, nemá u maturitního tabla písemný souhlas všech studentů s publikací nebo má kameru na fotografickém autě umístěnu příliš vysoko. Jeho doménou by měly být údaje o občanech, neoprávněně shromažďované a hromadně přeprodávané stovkami podivných agentur, souhlasy se zpracováním osobních údajů pro marketingové účely agresivně vyžadované formou lživé hrozby, že jen tak budou klientovi dál moci být poskytovány služby (že, O2 Česká republiko?), nebo mechanismus, jakým je zajišťováno, že když si na googlu vyhledám stránku o chovu orangutanů, budou mě od té chvíle miliony stránek využívající Googlův reklamní systém zásobovat reklamou na orangutaní granule.

1 komentář
Kategorie: Právnické výpočty
Počet zobrazení: 3483

Zápletka filmu Hoří, má panenko, je, předpokládáme, každému známá: poté, co návštěvníci hasičského bálu rozkradou část cen do tomboly, organisátoři zhasnou světla v očekávání, že v nastalé tmě budou ceny vráceny na svá místa, arci výsledkem je, že zmizí i zbytek. Film je sice kritikou komunistické strany a jejího vládnutí, avšak jde o geniální podobenství s obecnější poselstvím a velmi trefnou charakteristiku způsobu, jak bývají v této společnosti obvykle řešeny veřejné věci.

Posledním případem, kdy byl podobně nesmyslný a kontraproduktivní přístup uplatněn, je řešení insolvence fysické osoby oddlužením. Stát nejprve dovolil, aby jako na běžícím pásu vznikaly fiktivní, co do výše často monstrosní pohledávky, z nichž představuje jistina, pokud je v nich vůbec obsažena, pouhý zlomek, poté zřídil soukromé exekutory, kterým dovolil krást – a netvařme se, že domněnka vlastnictví povinného ve vztahu ke všem věcem v jeho současném nebo bývalém, administrativně evidovaném obydlí, je něčím jiným než státem posvěcenou krádeží – a když seznal, že výsledný stav je společensky neudržitelný, nabídl obětem protipodvod: oddlužení, při němž se implicite předpokládá, že dlužník bude získávat obživu v šedé ekonomice, protože z peněz, které by mu z platu zůstaly, by jeho rodina při nejlepší vůli žít nemohla, a insolvenčnímu správci bude odvádět fiktivní rentu od příbuzného např. ve výši 5 tisíc měsíčně. Věřitelé dostanou zhruba to, co jim dlužník skutečně dlužil (někdy víc, někdy méně), dlužník bude po pěti letech zbaven dluhů, a všichni budou spokojeni.

Tento nesmysl měl být korunován tzv. nulovým oddlužením, kdy by se insolvenční správce, jenž v současné době dohlíží na hladký chod podvodného mechanismu, stal dalším exekutorem, hlídajícím, arci bez toho, aby za to byl nějak zvlášť honorován, všechny dlužníkovy příjmy. Proč by to měl, za nějakou tisícovku měsíčně, dělat, nikdo neví.

Základem efektivního oddlužení je přitom přísně individuální posuzování každého případu: je nesmysl, aby rodina, žijící v nájemním bytě v Praze, v případě, že přizná všechny své příjmy, neměla po srážce ani na nájem levného bytu, natož na další nezbytné výdaje, a naopak aby si vykutálení dlužníci jako Josef Ševčík známý z naší kroměřížské kausy dopřávali během svého oddlužení luxusní dovolenou u moře na Filipínách nebo na Jadranu.

Základní problém, tedy že vymáhány jsou pohledávky z nemalé části nonexistentní, konstituované různými státem minimálně v minulosti podporovanými triky typu podvodné rozhodčí doložky, lichevní smlouvy, fikce náhradního doručení nebo opatrovníci osobám (domněle) neznámého pobytu, přitom nevyřeší žádná forma oddlužení: to je skvrna, která nezmizí, ani když, jako výše zmínění hasiči, na pár let zhasneme.

32 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5865