Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Omlouváme se všem uživatelům systému legal.pecina.cz za, jak doufáme, dočasné problémy s modulem UDS (archiv úředních desek soudů a státních zastupitelství).

Informatici ministerstva spravedlnosti provádějí od začátku října upgrade svého systému, a momentální stav je takový, že jim v řadě případů jeden a ten samý identifikátor dokumentu odkazuje na několik položek: jde patrně o mimořádně vyspělý databasový systém, protože se zdá, že mu to vůbec nevadí.

Nám arci ano, a v této chvíli horečně pracujeme na řešení, kterým bychom závadu eliminovali a uvedli náš systém do souladu s jejich.

Děkujeme za pochopení!

Přidat komentář
Kategorie: Právnické výpočty
Počet zobrazení: 1874

Ten den nezačal pro kpt. Lubomíra Prnku, vrchního komisaře zlínské kriminálky pověřeného nevyšetřením únosu Zuzany Vybíralové, vůbec dobře. Na stole před ním stál hrnek s nedopitou kávou a na monitoru se stkvěla písemnost, která mu toho dne zkazila náladu. Nakonec se rozhodl, zvedl mobil a vytočil číslo svého kolegy a dávného kamaráda Jana Ovčáčka.

– Cože? Obhájce? A že chce do spisu? A to jako nevíš, co s tím? No jasně, že jo, ty vole, u Šlachty jsme měli na žádosti advokátů zvláštní skartovačku. Jen klid, brácho, prostě to hoď do koše, on dá měsíc-dva pokoj a když si bude stěžovat, Malůš už ví, jak ho srovnat. Je to kámoš, ten nás podrží, vždyť víš, ne? dodal Ovčáček spiklenecky.

Chmury však vrchního komisaře neopustily. Vzpomněl si, kolik práce dalo vymyslet versi, ve které budou všichni pachatelé, které Cholenský odhalil, nevinní: jak pracně vysvětloval těm dvěma moulům, Lorencovi a Ševčíkovi, že na Rohlence byli úplně náhodou na kuřecích křidélkách, a do Kroměříže jel Ševčík pro starožitné zrcadlo pro pratetu, a jak se nadřel, než to všechno sestylisoval do protokolu, tak aby vše do puntíku sedělo, včetně Faltýnkovy nové výpovědi. A také, jak musel vysvětlovat Zavadilovi, že nikdy žádnou audinu neměl, nemá a mít nebude, natožpak černou s koženými sedačkami. A teď, když už měl všechno připravené pro usnesení o odložení věci, přijde tohle! Nikdy Cholenského neviděl, ale živě si představil, jak sedí v jeho kanceláři a s pobaveným výrazem listuje jeho spisem, jeho, takříkajíc, životním dílem. Ne, to se nesmí stát! Dobře to řekl Honza, obhájci spis do rukou nepatří.

Tu husu Vybíralovou nám byl čert dlužen, opakoval si sám pro sebe Prnka, setřel si pot s čela a znovu se začetl do žádosti.

Měsíc uplynul jako voda a jak Ovčáček správně předpověděl, obhájce Michala Šnajdra, neprávem odsouzeného za únos kroměřížské podvodnické dcerky Zuzany Vybíralové, si stěžoval na průtahy dozorujícímu státnímu zástupci Martinu Malůšovi. Toho měl teď Prnka na drátě.

– A proč mu prostě nenapíšete, že do spisu nesmí, že není obviněný ani poškozený? otázal se jej státní zástupce přísně.

– Ale pane doktore, do spisu smí, má na tom právní zájem, sám to tam vysvětluje, přece…, oponoval nesměle policista.

– Vy jste fakt nemožně natvrdlej, Prnka! No jistě, že tam smí, vy to víte, on to ví, já to vím, všichni to vědí, ale když mu napíšete, že nesmí, má si kam stěžovat? Nemá! Chápete už konečně?

Kapitán Prnka pochopil a sepsal zamítavou odpověď, upřímně doufaje, že tím je kausa nahlížení do nevyšetřovacího spisu definitivně uzavřena.

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 5148

Který úřad v této zemi je nejzkorumpovanější? Transparency International takový žebříček nevede, a nemají ho prý ani celorepublikové útvary policie pro boj s tímto druhem kriminality (jistě by tam samy dosáhly poměrně slušného výsledku), arci možná se nezmýlíme, když odhadneme, že jím je zájmové sdružení telekomunikačních operátorů mylně nazývané Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ). S ním vedeme spor o polohy základnových stanic mobilních sítí (BTS). V prvním kole, jak víme, jsme se dozvěděli, že informaci dostat nemůžeme, protože bychom zjistili identitu operátorů (ta je tajná); totéž následně potvrdil i předseda ČTÚ.

Celí rozesmutnělí, že kdo jsou tři mobilní operátoři působící v České republice, vědět nikdy nebudeme, rozhodli jsme se před podáním správní žaloby pro mezikrok, a požádali jsme znovu o tutéž informaci, avšak tentokrát s výslovným vyloučením informací o identitě operátorů.

Nebudeme čtenáře napínat, i tentokrát máme smůlu. Z rozhodnutí mj. vyplývá, že operátor, který dostane licenci, si smí postavit BTS, kdekoli chce, aniž by byl povinen cokoli úřadu o jejich polohách a sítích, které na nich provozuje, sdělovat. V této zemi je, pravda, možné ledacos, ale přece jen se zdráháme uvěřit a proto prosíme, vyskytuje-li se mezi čtenáři nějaký odborník na telekomunikace, aby nám naši zpupnou a úřaduprotivnou (něm. amtswidrig) hypothesu, že tomu tak není, potvrdil.

5 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 5129

Jsou lidé, kteří nemají rádi pondělí. Pro ně – arci nejen pro ně – zde máme něco, čím si určitě spraví náladu: usnesení odvolacího Městského soudu v Praze, v senátu složeném z předsedy Jaroslava Cihláře a soudců Jana Kareše a Miroslavy Strakové, ve věci knižní tvorby Adama B. Bartoše.

Na procesu bylo pozoruhodné, že ani soud I. stupně, ani stolice odvolací, se s knihami, za které byl Bartoš odsouzen, neseznámily, ale provedly jimi důkaz jako věcí: tedy ukázaly je při jednání stranám. Soudci si je prý přečetli mimo jednání, in camera (kdo snad nevěří, je podezřelý element a měl by se nad sebou zamyslet, než ho rozpracuje soudruh státní zástupce). Většinu knih ovšem nečetl ani znalec, takže soud vyšel z toho, co si o nich myslí policejní orgán: to přece stačí.

Vítejte zpět v 50. letech, přátelé!

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Adam B. Bartoš
Počet zobrazení: 3998

Česká advokátní komora má dokument, neformálně nazývaný ethický kodex, obsahující přehled toho, co smějí pouze advokáti, kteří požívají privilegia dobrých vztahů s vedením Komory, nikoli advokáti prostí a už vůbec ne ti, kteří jsou na černé listině coby kamerální nepřátelé. Aplikaci těchto pravidel si ukažme na příkladu Tomáše Sokola a Kláry Samkové. Posledně jmenovaná smí ve veřejném prostoru beztrestně nejvýš mlčet, zatímco její kolega Sokol může, zachce-li se mu, o Samkové klidně veřejně napsat, že diskuse s ní, aby byla na patřičné úrovni, by vyžadovala podstoupit rozsáhlejší lobotomii. Nikdo z Komory to řešit nebude, vždyť tu jde jen o výkon vašnostova práva na svobodný projev, že?

Milá Komoro, věz, že jsou dny, kdy se slušnému člověku z tebe chce zvracet, a ten dnešní je jedním z nich.

3 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Klára Samková
Počet zobrazení: 3664