Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Když vzal Okresný súd v Prievidzi dvanáct aktivistů hnutí Greenpeace, kteří obsadili těžní věž dolu Hornonitrianských baní v Novákoch, do vazby, ozvala se na jejich obranu snad celá levice; v Praze se má v pondělí konat i demonstrace před slovenskou ambasádou v Praze. Pojali jsme úmysl se jí rovněž zúčastnit, a to na podporu slovenského soudu.

Věc se má totiž tak, že těžní věž hlubinného dolu není jen tak ledajakým plakátovacím místem, ale mechanismy, které jsou na ní instalovány, umožňují provoz důlních výtahů: jedná se zejména o lanovice a lanové kotouče, což jsou ty obrovské kladky tvořící imposantní kulisu každého dolu. Jestliže se na věž dostanou nepovolané osoby, nelze než provoz výtahu zastavit. Výtah je přitom jedinou cestou zajišťující spojení mezi důlními patry a povrchem. Nehrozí jen přerušení těžby, ale obsazením těžní věže jsou bezprostředně ohroženy životy a zdraví horníků.

Umíme si proto představit, že neakceptovali-li aktivisté požadavek přijetí závazku nepokračovat v blokádách hlubinných dolů, rozhodl soud s přihlédnutím k nebezpečnosti jejich jednání správně a zcela v souladu se zákonem je vzal do předstižné vazby.

2 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 2881

V přemíře událostí by neměl uniknout pozornosti nález Ústavního soudu ve věci Hany Pejřilové (jejíž jméno, bez ohledu na to, o jak intimní věc se jedná, Ústavní soud na svém webu necitlivě zveřejnil), ženy, která se marně domáhá dokončení umělého oplodnění po smrti svého manžela, dárce spermatu.

Ústavní soud toleroval obecným soudům to, co jindy nazývá sofistikovaným odůvodňováním bezpráví, a neposkytl ochranu přirozenému právu ženy zplodit dítě se svým již nežijícím manželem. Argumentaci Nejvyššího soudu, jíž Ústavní soud přisvědčil, neshledáváme ústavně konformní.

Stěžejní otázkou, o kterou soudy své rozhodnutí opřely, je neexistence nejvýš šest měsíců starého souhlasu manžela s provedením zákroku, tedy s využitím jeho zárodečných buněk. Důvodem, proč manžel souhlas neudělil, je arci v tomto případě jeho smrt, přičemž jeho poslední vůle byla, pokud se této záležitosti týká, jednoznačná. Na presumpci trvání vůle nežijící osoby je přitom založeno celé dědické právo, a nikoho nenapadne, aby žádal soud o nahrazení projevu vůle mrtvého rozhodnutím soudu – což v tomto případě bylo od stěžovatelky technicky vyžadováno.

Souhlasíme, že je věcí zákonodárce, aby možnost postmortálního oplodnění upravil, a to i případně tak, že je zakáže (a na Ústavním soudu je přezkoumat, zda jde o zákaz souladný s ústavním pořádkem, pokud o to bude kvalifikovaným způsobem požádán), ovšem česká právní úprava takový zákaz neobsahuje: podmínka trvajícího souhlasu obou partnerů nemůže být vykládána extensive tak, že muž nesmí před okamžikem umělého oplodnění zemřít.

Co nás na nálezu, a především na rozsudku Nejvyššího soudu, pobouřilo nejvíc, je tvrzení, že je realisováno právo dítěte narodit se do úplné rodiny. Pokud takové právo existuje, je snad namístě nedobrovolná interrupce všech žen, které se rozhodly vychovávat své dítě jako svobodné matky? A neměly by být vůbec po rozchodu manželů děti usrmceny? Vždyť i ony přece mají právo na život v úplné rodině! Neznáme křiklavější příklad, kdy je ústavní právo vykládáno v hrubém rozporu s jeho smyslem.

Rozhodnutí H. Pejřilové zplodit a vychovávat dítě svého nežijícího manžela mělo být respektováno, neboť nepochybujeme, že bylo učiněno svobodně a po zralé úvaze a je podloženo racionálními důvody.

Proto tleskáme disentu Davida Uhlíře a nesouhlasíme s majoritou, v daném případě představovanou Tomášem Lichovníkem a Vladimírem Sládečkem.

4 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3559

V lednu 2017 jsme napsali:

Dále mne šokovalo prohlášení Andreje Babiše, že svůj Agrofert převede do dočasné svěřenské správy. Tím by ale střet zájmů neeliminoval, protože měl-li by možnost svého vlastnictví se opět ujmout, měl by stejný zájem jako nyní, aby Agrofert prosperoval a jeho konkurentům se vedlo co nejhůř. Má dvě možnosti: Agrofert si ponechat a strpět pokles jeho výnosů v důsledku nemožnosti získávat určité druhy státního financování a účastnit se veřejných zakázek, anebo ho prodat, avšak bez jakékoli možnosti znovu ho přednostně získat, tedy např. bez předkupního práva.

Českým úřadům – ostatně již do značné míry personifikovaným právě v osobě Andreje Babiše – převedení majetku do svěřenského fondu stačilo, Evropské komisi podle všeho nikoli, ana, podobně jako my, naznala, že svěřenské fondy jsou pouhou rouškou halící skutečného vlastníka.

Pro tuto kůrovcem, řepkou a Agrofertem sužovanou zemi to arci není dobrá zpráva, protože evropskými dotacemi krmený Babiš byl aspoň částečnou zárukou, že se politika České republiky definitivně nepřeorientuje tam, kam by ji chtěla mít zaměřenu Babišova někdejší, tedy komunistická strana. Z hlediska dlouhodobé perspektivy by možná bylo nejlépe, kdybychom se mu na ty dotace složili.

8 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2700

O úředních deskách a jejich skrytých půvabech píšeme na tomto blogu pravidelně, arci jsou přesto situace, které nám vyrazí dech. Příkladmo zde vyzývá na úřední desce mosteckého soudu vyšší soudní úřednice Dana Pichová jistou Anitu Fakovou z Obrnic, aby jí ve lhůtě jednoho týdne sdělila informaci nezbytnou pro určení místní příslušnosti soudu. Škoda, že chybí poučení, co se nešťastné dámě stane v případě, že výzvu oslyší.

My ovšem víme, co se stane Daně Pichové: získá prestižení ocenění našeho blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů; zároveň se zavazujeme, že v případě, že Faková skutečně na výzvu odpoví, vyšší soudní úřednici cenu slavnostně odejmeme.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2056

Místo děje: kterákoli advokátní kancelář v České republice.
Čas: blízká budoucnost.
– Pane doktore, včera jsem zbil ženu.
– To je mrzuté, pane Nováku. A ohlásila to na policii?
– Naštěstí ne.
– Ale já to bohužel oznámit musím. To víte, článek 28 Istanbulské úmluvy… Ale mám pro vás dobrou zprávu: jsem ochoten převzít vaši obhajobu a poskytnout vám 20% slevu. To je fairová nabídka, ne?

Jak tento fiktivní příběh dopadl, tedy zda byla smlouva o poskytování právních služeb řádně uzavřena a plněna, či zda se pan Novák dopustil vůči odborníkovi vázanému povinností ohlásit kompetentním organizacím či úřadům, že má důvodné podezření, že došlo ke spáchání závažného násilného činu, spadajícího do působnosti Istanbulské úmluvy, trestného činu se sazbou od tří do deseti let odnětí svobody, přenecháváme fantasii čtenářově. Faktem však je, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí z května 2011 má jen minimální šanci, že bude v České republice ratifikována.

Hlavní důvod, proč tomu tak je, spočívá ve fundamentalistickém, ideologickém pojetí její textace: namísto aby její autoři (spíše arci autorky) zvažovali reálný přínos jednotlivých ustanovení pro praxi, zapomněli, že nesepisují feministický manifest frakce obzvláště radikálních sufražetek a dospěli k výsledku, který je pro veřejnost v celé řadě signatářských států nepřijatelný, přičemž jediným vítězem bitvy o Istanbul bude Putinův režim, protože se tak podaří přesvědčit další fragment populace cílových zemí ruské propagandy, že ze západní Evropy a jejích institucí přichází nesvoboda, zmar a všeobecné neštěstí, kdežto ex Oriente lux (pokolikáté už v historii?).

Putinova užitečného idiota Petra Piťhy jsme si vždy velice vážili, tentokrát však nerozumíme, proč slouží jako beranidlo něčemu, co je v příkrém rozporu s jeho katholickou, tedy západní vírou.

10 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3281