Dvě zdánlivě nesouvisející, nepěkné věci se odehrály v posledních dnech.

Za prvé bulvární i domněle seriosní media žila zprávou o rodině z garáže v Ústí nad Labem, která byla tak troufalá, že si dovolila být chudá. Tak chudá, že neměla kde bydlet. A považte tu nezodpovědnost: ti lidé, místo aby jako řádní občané v takové situaci odevzdali své děti do ústavu, ponechali si je. Však jim to media spolu s OSPODem a opatrovnickým soudem spočítaly. Sice zatím nejsou trestně stíháni, ale o děti přišli a záběry z jejich domácnosti obletěly republiku. Vždyť co, jaké soukromí, jsou chudí, tak ať jsou rádi, že ještě nejsou ve vazbě.

Na případu se zviditelňuje ombudsmanka Anna Šabatová. Té se OSPOD samozřejmě jen vysměje, protože jeho rozhodnutí potvrdil soud a zasahovat do jeho pravomocí veřejný ochránce nemůže. Dvě zásady, které OSPODy při své činnosti uplatňují, tedy 1. dítě patří do ústavu a 2. v pochybnostech odebrat, opět obstojí.

Druhou události je účinnost novely zákona o provozu na pozemních komunikacích, která upravuje stáčení tachometrů u ojetých vozidel. Odpovědnost za tento delikt je jí přenesena na kupujícího, protože když se na STK zjistí, že automobil má stočený tachometr, přijde o technickou způsobilost a majitel – co to říkám, majitel: samozřejmě delikvent! – tedy delikvent má 30 dnů na to, aby závadu napravil. To lze podle zákona provést jedině výměnou celého zařízení, nové stočení v opačném směru je nepřípustné a problém se jím neodstraní.

Když to vše delikvent na své náklady a ve svém volném čase zařídí, technickou kontrolou projde, a může se pokusit vydobýt to, o co přišel, jak v podobě uvedených transakčních nákladů, tak ve formě škody, kterou utrpěl tím, že koupil vozidlo s nesprávně deklarovaným stupněm opotřebení. Autobazar se mu přirozeně vysměje; při ústním jednání o výši odškodnění mu nabídne nejvýš hašlerku.

Delikvent tedy škodu nechá, opět na své náklady, znalecky vyčíslit, pak zaplatí 5 % z ní na soudním poplatku a bude se modlit, aby soudní spor dopadl v jeho prospěch (pro soud je vždy jednodušší mít něco za neprokázané, a zde to půjde mimořádně snadno), a hlavně, aby po třech až pěti letech, až bude rozsudek pravomocný, autobazar ještě v solventní podobě existoval. Pravděpodobnost úspěchu, tedy souběh všech těchto příznivých okolností, lze střízlivě hodnotit někde mezi 25 a 30 procenty. Ovšem pozor, pokud advokátní lobby v mezidobí skutečně prosadí zavedení povinného zastoupení, naskakují náklady o dalších 20 % na záloze právnímu zástupci, a do takového sporu půjde jen jedinec, jehož inteligenční předpoklady se pohybují maximálně ve středním pásmu debility (i takoví jsou arci u soudů tu-a-tam k vidění, a nikoli nutně jen v taláru).

Tak to byly dvě ukázky toho, jak funguje tento stát. Můj stát – a zřejmě i váš. Není divu, že mnoho lidí, stejně jako v období 3. republiky, uvažuje o nahrazení demokracie něčím jednodušším a funkčnějším.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)