Autorem blogu je 
Zápletka filmu Hoří, má panenko, je, předpokládáme, každému známá: poté, co návštěvníci hasičského bálu rozkradou část cen do tomboly, organisátoři zhasnou světla v očekávání, že v nastalé tmě budou ceny vráceny na svá místa, arci výsledkem je, že zmizí i zbytek. Film je sice kritikou komunistické strany a jejího vládnutí, avšak jde o geniální podobenství s obecnější poselstvím a velmi trefnou charakteristiku způsobu, jak bývají v této společnosti obvykle řešeny veřejné věci.
Posledním případem, kdy byl podobně nesmyslný a kontraproduktivní přístup uplatněn, je řešení insolvence fysické osoby oddlužením. Stát nejprve dovolil, aby jako na běžícím pásu vznikaly fiktivní, co do výše často monstrosní pohledávky, z nichž představuje jistina, pokud je v nich vůbec obsažena, pouhý zlomek, poté zřídil soukromé exekutory, kterým dovolil krást – a netvařme se, že domněnka vlastnictví povinného ve vztahu ke všem věcem v jeho současném nebo bývalém, administrativně evidovaném obydlí, je něčím jiným než státem posvěcenou krádeží – a když seznal, že výsledný stav je společensky neudržitelný, nabídl obětem protipodvod
: oddlužení, při němž se implicite předpokládá, že dlužník bude získávat obživu v šedé ekonomice, protože z peněz, které by mu z platu zůstaly, by jeho rodina při nejlepší vůli žít nemohla, a insolvenčnímu správci bude odvádět fiktivní rentu od příbuzného např. ve výši 5 tisíc měsíčně. Věřitelé dostanou zhruba to, co jim dlužník skutečně dlužil (někdy víc, někdy méně), dlužník bude po pěti letech zbaven dluhů, a všichni budou spokojeni.
Tento nesmysl měl být korunován tzv. nulovým oddlužením, kdy by se insolvenční správce, jenž v současné době dohlíží na hladký chod podvodného mechanismu, stal dalším exekutorem, hlídajícím, arci bez toho, aby za to byl nějak zvlášť honorován, všechny dlužníkovy příjmy. Proč by to měl, za nějakou tisícovku měsíčně, dělat, nikdo neví.
Základem efektivního oddlužení je přitom přísně individuální posuzování každého případu: je nesmysl, aby rodina, žijící v nájemním bytě v Praze, v případě, že přizná všechny své příjmy, neměla po srážce ani na nájem levného bytu, natož na další nezbytné výdaje, a naopak aby si vykutálení dlužníci jako Josef Ševčík známý z naší kroměřížské kausy dopřávali během svého oddlužení luxusní dovolenou u moře na Filipínách nebo na Jadranu.
Základní problém, tedy že vymáhány jsou pohledávky z nemalé části nonexistentní, konstituované různými státem minimálně v minulosti podporovanými triky typu podvodné rozhodčí doložky, lichevní smlouvy, fikce náhradního doručení nebo opatrovníci osobám (domněle) neznámého pobytu, přitom nevyřeší žádná forma oddlužení: to je skvrna, která nezmizí, ani když, jako výše zmínění hasiči, na pár let zhasneme.
Komentáře
V cem je tedy rozdilny tento? Uz tam neni 7 let pro kazdeho?
Jediná možnost je a) změnit celý systém, b) rychle vypořádat už existující případy. Změna systému:
1) Úplně zrušit soukromé exekutory (což je práce na 20-30 let, neb mají hodně peněz, lobby, a nebudou si chtít luxusní výdělek vzít, a budou kopat a kousat při jakémkoli pokusu). Jako mezistav zavést drsnou osobní odpovědnost každého exekutora za jakýkoli přehmat s likvidačními pokutami a nepodmíněnými tresty.
2) Zrušit fikci doručení. Dokument, který nebyl prokazatelně doručen, a to do vlastních rukou oproti podpisu či několika svědkům - se v případě sporu za doručený nepovažuje.
3) Zavést jasnou částku pro posuzování lichvy. Řekněme, že 15 % p. a. počítaje do úroku všechny náklady je lichva, a bude trestná.
4) Podnikatelé s penězi, financemi a půjčkami musí nést riziko. Soud musí posuzovat, zda si prověřili stav dlužníka. Pokud půjčili někomu, kdo to na 99 % nevrátí, soud by rozhodl, že tato částka se vymáhat nebude a stát nebude věřiteli jakkoli pomáhat ve vymožení částky. Pokud chce firma půjčovat rizikovým dlužníkům, má si to zahrnout do rizika - nikoli vymáhání přehodit na náklady státu a daňových poplatníků.
5) Omezení soudcovských pozicí, které nebudou už na doživotí. Soudce bude volen na určitý počet roků.
6) Dále se současné případy rozdělí do několika kategorií a stát se je pokusí vyřešit jako typické případy nějaké kategorie. Tak se hromadně vyřeší ty stovky tisíc případů.
7) Dluh se nesmí splácet než cca 20-30 let. Po určité době se dluh smaže bez ohledu na to, kolik z něho dlužník zaplatil. Dluhy, které jsou starší než 20-30 let se promlčují - a to platí klouzavě i pro každý příští rok. Platí pouze pro fyzické osoby, nikoli pro právnické osoby.
Ve společnosti musí být rovnováha. Věřitel musí být chráněn, ale nikoli absolutně. Má si být vědom rizika, a má v řadě případů o peníze přijít. Je to riziko jako každé jiné, zvláště u podnikatelů s penězi. Není v zájmu společnosti ani soudů, aby věřitel dostal zpět každou korunu, kterou půjčí - to je částečně jeho riziko.
Není v zájmu společnosti vyrábět čím dál větší počet lidí, kteří nemají co ztratit, a nejsou schopni své dluhy splatit ani kdyby se stavěli na hlavu. Není v zájmu společnosti lidí platit sociální dávky beznadějně oškubaným lidem.
Zatímco pekař nebo truhlář si plně platí veškeré riziko, že špatně prodá či neprodá - není normální, aby půjčovní a finanční firmy přenášely plně na stát veškeré náklady vymáhání svého rizika. To musí přestat.
Myslim, ze by stacilo jako v US let 7, nebo pri castce do 500 tisic 5 let, pri castce nad 500 tisic Kc 10 let.
Jinak souhlas se vsim.
1) Úplně zrušit soukromé exekutory - já pamatuji dobu, kdy exekuce zajišťoval stát. Úspěšnost byly minimální, v podstatě se blížící nule. Rozsudky byly k ničemu. Dlužníci se smáli. Tudy cesta nevede,
2) Zrušit fikci doručení - Ano, systém doručování změnu potřebuje.
3) Zavést jasnou částku pro posuzování lichvy - Ano, jasné limity pro maximální výši úroků atd. jsou k dispozici. Na Slovensku ale něco podobného zavedli a výsledky jsou problematické, omezila se činnost jakž takž legálně působících poskytovatelů nebankovních půjček a prudce vzrostlo zcela mimopravislové "půjčování" se vším, co je s tím spojeno, vydírání násilí apod.
4) Podnikatelé s penězi, financemi a půjčkami musí nést riziko. Soud musí posuzovat, zda si prověřili stav dlužníka. Pokud půjčili někomu, kdo to na 99 % nevrátí, soud by rozhodl, že tato částka se vymáhat nebude a stát nebude věřiteli jakkoli pomáhat ve vymožení částky. Pokud chce firma půjčovat rizikovým dlužníkům, má si to zahrnout do rizika - nikoli vymáhání přehodit na náklady státu a daňových poplatníků. - To je zcela mimo realitu. Proč by někdo, kdo ví, že na 99% svůj úvěr či zápůjčku, ji nedostaně zpět, ji vůběc poskytoval? Ve skutečnosti jde o to, že poskytující subjekt něví, že žadatel je vlastně podvodník a že je tak zadlužen, že mu ji uř nikdy nevrátí, Řešením by snad mohla být nějaký lépe fungující rejstřík CEE (Centrální evidence exekucí), který by každému poyktovteli úvěrů či půjček lépe a včas sdělil, že žadatel má půjček svůj vlastní "byznys". Prostě, proti komu je již nějaká exekuce vedena, o tom by to mělo být známo hned a s několikaměsíčním zpožděním. Ovšem co s podvodníky, so si poždají o desítky úvěrů ve stjenou dobu u různých poskytovatelů, to nevím, A ti jsou podle mne právě oněmi subjekty, na kterých pak "visí" řady exekucí. Jo, jeden nápad bych měl, všechny je obvinit z úvěrového podvodu atp. a zavřít je...
5) Omezení soudcovských pozicí, které nebudou už na doživotí. Soudce bude volen na určitý počet roků - to je na úplně jinou debatu. S diskurovaným problémem to vůbec nesouvisí.
6) Dále se současné případy rozdělí do několika kategorií a stát se je pokusí vyřešit jako typické případy nějaké kategorie. Tak se hromadně vyřeší ty stovky tisíc případů. - To jsem nepochopil.
7) Dluh se nesmí splácet než cca 20-30 let. Po určité době se dluh smaže bez ohledu na to, kolik z něho dlužník zaplatil. Dluhy, které jsou starší než 20-30 let se promlčují - a to platí klouzavě i pro každý příští rok. Platí pouze pro fyzické osoby, nikoli pro právnické osoby. - To je opatření mimo praxi a marginální. NEvím k čemu by to bylo. V těchto časových škálách exekutoři zastavují exekuce, o další se postará promlčení a nakonec zafunguje dědické řízení a zánik dluhu.
TAkže, vážený pane, něco z Vašich myšlenek podle mne k dalším diskusím je, většina nikoliv. Ale mohu se samozřejmě mýlit.
LP
Muzete mi uvest priklad, kdyz byla v CR z duvodu promlceni zastavena nejaka exekuce a tim padem "smazan dluh", jak pisete? Dekuji
O zmíněné avizované legislativní úpravě p. Kněžínka nic nevím, ví se nějaké podrobnosti?
Jak to funguje?
Dluznik zavola exekutorovi, ze "....Hele, po 3ch letech jsi ze mne stejne nic nedostal a ani nic nedostanes, tak to zabal...", exekutor rekne: "Ok, mas pravdu Jardo", zavre ji a dluznik/obet, si pocka par let na promlceni zastavene exekuce?
Muzete to prosim nejak rozvest?
A mezitim tam naskacou obeti dalsi lichevni uroky a navyseni-win win situace pro zmr.a exekutora.
Ne, soukromí exekutoři by měli být kompletně zrušeni. A ono k tomu časem dojde, věřte mi. Protože z toho bude průser jako vrata.
Ad 3) Zvláštní, že v řadě států tu hranici pro lichvu mají. A nehodlají s tím přestat. Zřejmě se to osvědčuje - a to velice.
Ad 4) Znovu, podnikatelé s penězi musí nést riziko. Co je, pane Petříčku, špatného na tom, že občas vyhodnotí, že někomu nepůjčí? Od podpory těch, co nejspíše nikdy nevrátí je CHARITA!
Rejstříky dluhů jsou sice hezká věc, ale stále je to v rámci toho, že je to jen další nástropj na vyhodnocení rizika. A pokud se firma poskytující půjčky rozhodne rizikově půjčit, neměl by to stát vůbec vymáhat. Je to na její triko. Proč by měli daňoví poplatníci někomu snižovat takhle drasticky riziko podnikání?
Ad 5) Omezení délky působení soudců je naopak alfa a omega. Soudci si připadají absolutně nedotknutelní - a pokud se to nezmění, náš právní systém se nikdy nezlepší. Soudci potřebují zpětnou vazbu jako sůl. Dokonce bych řekl, že i z hlediska (zdaleka nejen) dluhů a rozhodování o nich je to opatření nejdůležitější - měl jsem ho dát jako číslo 1.
Ad 7) Měl jste, pane Petříčku, někdy v ruce alespoň jednou třeba občanský zákoník? Zřejmě jste ho ještě nikdy neviděl. Mohl bych začít od konce. Dědické řízení, že znamená zánik dluhu? Je to relativně krátká doba, kdy se uzákonilo, že dědici dědí i dluhy - a to dokonce i skryté dluhy, které se objeví až časem. Další vaše tvrzení jsou obdobně odborná.
K věci - problematika dluhů je stará jako lidstvo samo, minimálně od doby, co máme k dispozici písemně záznamy. Chammurapi se jim dost věnoval, Caesar měl potíže s tzv. složenými úroky, tzv. železné krávy v našem prostředí jsou také dobře známé.
Všechny společnosti, byť různými způsoby, pak podle mého názoru, došly k obdobnému řešení, kterým byla jakási "dluhová amnestie". Některé si to daly přímo do "svaté knihy", viz židovské milostivé léto, kdy se každých 50 let dluhy vymazaly, u jiných k tomu došlo v rámci různých převratů, revolucí a tak.
Nějak či onak k tomu tedy dojde i u nás. Predikovat si netroufám.
LP
Takže hurá do toho. Ještě více doživotně nepostihnutelných soudců, ještě více soukromých exekutorů, ještě více nestanovení hranice lichvy, ještě více prodlužování dluhů bez omezení délky - i před dědice, ještě více totálně oškubaných lidí.
Časem nastane zákon džungle, který bude fungovat o trochu lépe než dnešní právní systém.
Postavení soudců jistě nějakou úpravu "snese", ale zrovna jim bych vinu na "dlužnikcé krizi" nedával, oni zákony nepíší, ale aplikují.
Stanovení hranice lichvy - já jsem pro. Jen jsem upozorňoval, že toto zdánlivě jednoduché a líbivé opatřední se může, jak se to zhusta stává, proměnit ve svůj opak a lichvu, tedy tu LICHVU s velkými písmeny dokonce nebývale podpořit, jak se to stalo právě na Slovensku kde takové limity zavedly. Důsledkem je, že nikoliv já, ale samotní "zástupci dlužníků" (Člověk v tísni) jsou proti tomu, neboť by to vymáhání dluhů převdlo ze zákonných mantinelů do zcela mimozákonných mantinelů (="vymáhání pomocí baseballové pálky").
A k těm "výrobcům dlužníků" - samozřejmě, pokud si někdo koupí pohledávky dopravních podníků a pak je kvůli nákladům řízení vymáhá po jednom, aby měl 15 x náklady proti jednomu dlužníku, jak se to kdysi dělo, tak je to výrobce dlužníků. Pokud někdo neplatí za svoz opadu, neplatí uložené pokuty, vezme si najednou 20 půjček od poskytovatelů, takže ti nemají možnost zjistit, že se jedná nepoctivý záměr ("tzv. řetězení úvěrů") apod., tak proč by ten své dluhy platit neměl?
A řešení, že zrušíme exekutory (či je nahradímě "státními" s nulovou úspěšností - a téměř přesně takovou úspěšnost "státní" exekutoři u nás měli), povede jen k tomu, že se dluhy přestanou platit téměř zcela (ona ani současná úspěšnost vymáhání, okolo cca 40%/?/ "nieje Bohviečo"). Nemyslím si, že "časem nastane "Zákon džungle", který bude fungovat o trochu lépe, než dnešní právní systém. JAk se tak dívám do minulosti, tak k tomu u nás nikdy nedošlo, ani za 30-leté války myslím, nikoliv, ani za husitství, a rozhodně bych takové období nenazýval lépe funkčním.
(V kapitalismu se tomu rika "riziko podnikani", ci "spatny odhad v podnikani").
2) Pokud nekdo vymaha dluh s basebalovou palkou, jak pisete, je to zavazny tr.cin a je to veci Policie. Nechapu, proc verite, ze skutecne dluhy by se vymahaly nasilne a ty stavajici, vymyslene, nekolikanasobne vyssi, nikoliv.
3) Soucasna uspesnot je mozna 40% na papire, ale ve skutecnosti to je vice, nez 100%, protoze v CR se nevymahaji dluhy jako takove, ale vyfabulovane veci.
(Dluznik si pujci 20 tis.Kc, exekutor po nem chce 80 tis.Kc, vymuze z neho 32 tisic Kc, papirove vymohl pouze 40%, ale ve skutecnsti z neho dostal celou dluznou castku+ 60% navic+to, co dluznik jeste stacil odplatit z puvodne pujcene castky 20K, nez mu to zpoplatnili).
4) Statni exekutori jsou temer vsude ve svete, a jelikoz vetsina dluhu se resi prevodem z uctu dluznika, tak jestli je nekdo soukromy, ci statni, nehraje zadnou roli.
1) Náklady na vymáhání přehodí na daňové poplatníky. Tím si prudce zvyšují průměrný zisk z poskytování půjček - většinu nákladů nesou čeští daňoví poplatníci.
2) Cílem poskytovatele půjčky není vymožení dluhu, ale ždímání dlužníka celý život co to jen jde. Opět to zacálují daňoví poplatníci, protože: a) jednak ten člověk přestane platit daně (nevyplatí se mu pracovat, vše sežere věřitel); b) jednak vzniká další sociálně potřebný případ, kterému pomoc platí daňoví poplatníci.
Jakmile věřitelům drasticky snížíte riziko stylem "zisk je můj, náklady platíte většinově vy", tak jediné čeho se dočkáte je prudký nárůst rizikového chování věřitelů. Nedá se to systémově vyřešit nijak jinak než vrácení rizika zpět věřitelům.
***
Podobný problém je (tentokrát po cleém světě) se západními bankami a bankovním systémem, kde zisk je bank, náklady pak společnosti (banks is too big to fail). Důsledkem jsou prudce rizikové finanční spekulace bank a čím dál hlubší série ekonomických krizí po celém západním světě.
"Proc ze by mel stat delat chuvu jednomu jedinem privatnimu businessu a to je pujcovani penez" a ostatni tisice druhu podnikani, jsou odkazani jenom na sebe.
K rozložení společnosti dochází tím, že podstatná část lidí s ním nechce mít nic společného (to je sametová cesta), případně začne zákon džungle (revoluční cesta). K tomu došlo v historii moderního Československa již několikrát: rozpad Rakouska Uherska, vyhnání sudetských Němců po jejich kriminálních činech vůči Čechům, změna režimu v roce 1989. Zatím to šlo relativně sametově, ale co není může být.
Současný český právní systém je naprosto nefunkční. Včetně nesmyslných věcí jako je:
1) doživotní jmenování soudců;
2) dlouho trvající soudy (justice delayed is justice denied);
3) nesmyslné rozsudky (opravdu jsou důkazy, že Kramný, Nečesaný, Kajínek, ... jsou vrazi?)
4) rakovinně zbujelá práva a možnosti soukromých exekutorů bez možnosti reálné obrany (přebujelé odměny exekutorů, možnost ukrást majetek lidem bez dluhů, a mnohé další)
5) fikce doručení
atd. atd. atd.
Je zvláštní, že se obáváte stanovení lichvy, aby nedošlo na basebolovou pálku - ale ta basebolová pálka je na pořadu dne hlavně proto, že český a ještě více slovenský právní systémy jsou totálně smrduté a v rozkladu. Tam, kde právní systém funguje lépe, nedělá problém ani stanovení lichvy a na basebolové pálky nedochází.
V právních systémech, který reaguje pouze na počůrání koránu (Slovensko), jinak nepracuje - není divu, že lidé reagují jinak.
není moc co dodat. Přesně tak. Jsi podvodník? Řetětil jsi úvěry, takže bylo jasné, že je nikdy nechceš a nemůžeš splatit? Nebo jsi se dostal do potíží, jak se to stává... bydlíš v Praze, nebo Kadani... atd. atd. Tedy individuální přístup, který by dokázal rozlišit "potřebné" a podvodníky. Obou je myslím, v systému dost, podvodníků určitě nejméně v řádu desítek procent - ale je to jen můj odhad, žádné "statistiky" myslím, neexistují.
RSS kanál komentářů k tomuto článku